Vavřinec z Březové: Husitská kronika, Svoboda 1979
dostupné na https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&bookid=1214&page=0
22089. PRAŽANŮM SE VZDALY KOUŘIM, KOLÍN, ČÁSLAV, NYMBURK, KUTNÁ HORA/ JEJICH VOJSKO SE ZMOCNILO ŽLEBÚ A LICHTENBURKU/ SMRT PANA PETRA ZMRZLÍKA
Potom v témž čase Kouřimští, uslyševše o tak náhlém dobytí města Brodu a pobití mnohých tamních měšťanů a panošů,[1] náramně přestrašeni poslali své poselstvo do Brodu s plnou mocí obyvatelů a poddali se Bohu a Pražanům s prosbou, aby jim neškodili, že zamýšlejí s nimi a se zákonem Božím statky i životy státi až do smrti. A když byla sjednána uvedená dohoda Kouřimských s Pražany, přišli Pražané v neděli[2] do Kouřimě a převzali ji v držení. A hned odtud 221pospíšili 22. dne dubna ke Kolínu; měšťané, nemajíce naději v královskou pomoc, přijali Pražany do města a poddali se jim slíbivše, že setrvají s Pražany se zákonem Božím a evangelickou pravdou. Ale někteří z Pražanů rozbořili klášter žebravých mnichů a ohněm tam upálili šest kněží s farářem.
A tak Čáslavští a Nymburští, uslyševše o uvedených událostech, jak Pražané obsadili Kolín, poslali tam své spoluměšťany a spojili se smlouvou s Pražany slíbivše, že nebudou poslouchati uherského krále a že budou ze srdce vyznávati zákon Boží, za který se vede válka, a chovati i brániti kněze, kteří ho kážou.
Ale Kutnohorští téhož dne vypravili se svým hormistrem s množstvím ozbrojenců své vojsko ke Kolínu napadnout Pražany; a když viděli množství pražského vojska i to, že se sousední města poddala, jakož i že hradby byly částečně pobořeny,[3] vrátili se do Hory a poslali k Pražanům své spoluměšťany poprosit, aby neničili ten klenot království, nýbrž aby s jeho obyvateli milostivě naložili a dali svobodu, kdyby někteří nechtěli státi se zákonem Božím a s Pražany, aby mohli svobodně odejíti bez ublížení na statcích a životech. I byla tam ve čtvrtek po sv. Jiří[4] sjednána s Kutnohorskými dohoda pod jistými podmínkami, aby měli až do svátku Nanebevzetí Panny Marie[5] svobodu zůstati a přistoupiti k zákonu Božímu, za který Pražané bojují; a kdyby někteří nechtěli přistoupiti, že budou moci odejíti bez ublížení na majetku a životech; ale bylo stanoveno, aby vyšli naproti pražskému vojsku mužové s ženami, pannami a dětmi v procesí s velebnou svátostí těla Kristova a prosili o milost, protože mnoho vyznavačů zákona Božího bez trestního řízení postínali a naházeli do šachet.
A tak když bylo toto dokonáno, vyšli v den sv. Marka evangelisty,[6] což bylo v pátek, Kutnohorští naproti Pražanům blízko sedleckého kláštera s kněžstvem a množstvím lidu obojího pohlaví s velebnou svátostí těla Kristova v čele. A když se přiblížili k Pražanům, poklekli a jeden za všechny prosil pro ně o milost Boha a Pražany. A pak kněz Jan[7] ve svém proslovu v odpověď jim připomenul po řadě hříchy, kterých se dopustili, žádal, aby se jich již více nedopouštěli, a oznámil jim mír a milost, danou jim od Boha a od Pražanů, jak bylo umluveno. A když se daly obě strany do velikého pláče, hned pozdvihli hlavy k nebesům, zpívajíce střídavě Tě Boha chválíme, totiž Kutnohorští jeden verš a Pražané druhý, a tak se s plesáním vrátili s některými Pražany, kteří by převzali držení města a upravili horní řád.[8]
Vojsko pak Pražanů se zmocnilo hradu Žlebů,[9] v který se uvázal Zmrzlík, a Lichtenburka,[10] v který se potom uvázal Krušina, a dalo se na po222chod k městu Chrudimi dobývat ho. Ale Kutnohorští všemi silami stáli o pana Petra ze Svojšína řečeného Zmrzlíka, seděním na Orlíku, někdy hormistra krále Václava blahé paměti, aby ho Pražané ustanovili na ten úřad jakožto muže milostivého a schopného, že by horníci, jsouce mu nakloněni, pilněji v dolech pracovali a z Hory neodešli. A tak vyhověli žádosti Kutnohorských a poslali posly pro svrchuřečeného pana Petra; a ten, překonán prosbami, vsedl na koně a jel se svými až k Chrudimi, a přijav úřad, vrátil se do Hory a tak ji milostivě a příznivě spravoval. Ale beze zření na to přemnozí horníci s havíři nechtěli nikterak souhlasiti se zákonem Božím a přijímáním pod obojí způsobou a naloživše vozy odešli. A ti byli skoro na všech cestách oloupeni o majetek a někteří se zase vrátili s uřezanými nosy. Protože však v Hoře bujel dýmějový mor,[11] řečený pan Petr, příznivec kněžstva a horlivý milovník zákona Božího, přijev do Prahy téhož roku, jako svrchu, následujícího dne po Nanebevzetí Panny Marie[12] skončil svůj poslední den na hlízu, která se mu udělala na krku, a byl pochován v kostele sv. Michala na Starém Městě. Jeho duše nechť s věrnými šťastně odpočívá v lůně Abrahamově!
V lat. orig. clientum. ↩︎
20.dubna. Odtamtud táhli v úterý 22. dubna ke Kolínu, vypálivše blízký cisterciácký klášter v Skalici u Kouřimě. ↩︎
Totiž sousedních měst. V. V. Tomek IV2, str. 144 (i pozn. 98) praví: „Věrností měst, která se vzdala, ujistili se Pražané prozatím pobořením některé části zdí jednoho každého," ↩︎
24.dubna. ↩︎
15.srpna. ↩︎
25.dubna. ↩︎
Kněz Jan byl Jan Želivský. ↩︎
Po vzdání města byl vypálen klášter sedlecký, potom Pražané opanovali kláštery řádu německých rytířů v Drobovicích a benediktýnský ve Vilémově. Asi v téže době dostal se do jejich moci také klášter sázavský (V. V. Tomek IV2, str. 146). ↩︎
Žleby, hrad na Čáslavsku. ↩︎
Lichtenburk (od XVI. stol. Lichnice), mocný hrad, založený v pol. XIII. stol. Smilem ze Žitavy (z rodu Ronovců) na skalnatém výběžku Železných hor na Čáslavsku.
Purkrabí ve Žlebích i také Petr z Chlumu, purkrabí na Lichtenburku, se nepokusili o obranu, nýbrž sjednali oba, asi ještě téhož dne, smlouvy o vzdání hradů do jisté Ihůty, kdyby snad jim do té doby nepřišla pomoc od krále. Lichtenburku byla dána lhůta asi do čtyř týdnů, totiž do 25. května. ↩︎
Místo Gollova čtení: pestis ignivaria je třeba dát jedině správné čtení: pestis i(n) guinaria (doslova: mor tříselní). Byl to asi dýmějový mor, prudké infekční onemocnění, působené bacilem moru (zvaný dnes Pasteurella pestis), který se přenáší na člověka z některých druhů krys krysími blechami. ↩︎
16.srpna. ↩︎