Kniha útrpného práva města Kutná Hora z let 1521-1571. Kniha č. 270.
Státní okresní archiv Kutná Hora
Archiv města Kutná Hora, Signatura: 270
dostupné na: https://ebadatelna.soapraha.cz/a/1887/1
ZDROJ: Bisingerová, M.: Kutnohorský manuál práva útrpného: Smolná kniha (1521-1571), vydal v r. 1987 Okresní archiv v Kutné Hoře, Tiskárny Vimperk: Stráž, str. 112 a násl.
UKÁZKY ZAPISŮ
Václav Vlaštovička, rodič zdejší, item vyznal v svém trápení.
Že zkoval kleště a kolky, „ale rázu jsem nedělal Staňkovi a Janovi Loreckému, Staněk ráz dělal na kolky“. Item vyznal, „že jest chodíval ke mně Vítek šenkéř, který byl u Mědínkuov, abych mu klíče dělal“. Item seznal se, „že jest věděl o tom, že faleš dělali Jan Loréckého a Hudček, Staněk a Vaněk v té zahradě a Jakub Polák ručnikář, který zde býval, udělal jim dvoje kleště a sekery a tak Hudček dělal jim kolky na Hrádku zde“.
Item pravil toto pánuom v úterý, kteříž jsú u něho dole byli. „Když jsem byl v Suchdole, přišel jest ke mne Albrecht, syn Zik... (nečitelné) odsud a mluvil ke mně, pomoh-li bych kolek dělati, dalť bych 3 kopy gr. a já řekl, že tomu nerozumím i neudělal jsem jemu a potom kúpil jej od zlatníka nějakého starého z Nového Města proti Črvenkové, zde měl ženu mladú, za 3 kopy gr. Potom přišel ke mně a řekl mi, nu, již já mám, chceš-li se mnú dělati, i nechtěl jsem, i dělal jest je sám, z malých veliké. Potom udělal jsem sám sobě kolek v Suchdole a udělal jsem jich za 10 gr., i ztloukl jsem jej“.
Item seznal, „když jsem v Praze byl, přišel ke mně Jan Mydlářuov, který duom zde měl, tu u mostku u fortny Ráčkové a přinesl mi kolek hotový, i dělali jsme je v mé kavně tu v kuchyních a nadělali jsme jich asi za půl kopy gr. a Jan jest je loroval, i šel jsem od něho“.
Item pravil, „že jest přišel k němu Hudček s Janem Loreckého po jarmarce zdejším při S. Martině a mluvili se mnú, chtěl-li bych to v tajnosti míti, že by mi se něčeho svěřiti chtěli i zavázali mne i řekli, abych jim schoval nádobí, schoval jsem dvě kladivě pregéřské a Hudček pravil, že má nádobí dosti a že jest je v šmitně pobral a odemkl sobě zámek ráno a mluvil se mnú, abych mu pomohl sto aneb dvě stě udělati a že mi dá sukni hned a k tomu některou kopu, i povolil jsem asi po čtyřikrát dělati v té šachtě a byl s nimi Staněk, Vaněk Kuklové, Jan Loreckého a Hudček, jenž loroval a udělali jsme jich za dvě stě kop aneb zlatých. I jel s nimi Hudček doluov a nedali jemu víc než sukni. Item přišel ke mne Vaněk, Staněk s Janem a mluvili se mnú abych opět s nimi dělal, i nechtěl jsem, poněvadž mi prve nic nedali a udělal jsem jim kleště a kolek a Jan jej vyryl i dali mi 13 gr. po 11 penízech“.
Item při popravě seznal se Vlaštovička, že jest nádobí pobral v šmitně páně Chotusického a na tom všem umřel jest vu ohni“.
Actum f. post conver. S. Pauli anno salutis 1523.
2 Zneužití úřadu, falšování zápisů (f. 36 r.)
Item Jakub, písař někdy úřadu rychtářského, měl pardus u pranéře zde v obci pro falšování knih černých a jest vyveden katem od Hory ten outerý po s. Vincenci 1526.
Václav, rodem z Doksan, vyznal na svém trápení:
„Že sem ten první voheň učinil v Starým Kolíně, když sem šel ven, dal sem do votýpky slámy uhel a nes sem ten uhel v ruce, neb byla hlavně (!) a byla ta sláma v jakýms okně za stodolú a tuším ráčil Bůh ode mne rozum odjíti, že jsem to učinil. Item druhý voheň týž sem učinil, když sem chodil pro slámu. I přilepil sem svíčku a v tý stodole a šel sem pryč a vono se zapálilo a sám sem to učinil a žádný mne nenavedl a tu svíčku vzal sem mezi těmi vápeníky.
Item peníze týž sem vzal s tou truhličkou, bylo tuším 2 kopy neb 3 kopy a koupil sem ženě kabát a nohavice a vzal sem jí týž ručnici, čepičku, roušku, to s tou truhlicí když hořelo a žádný mne nenavedl a první jsem voheň učinil (z) svý zlosti“.
A na tom všem umřel na hranici jsa pálen v středu před S. Petrem a Pavlem léta 1553.
Jan, pacholek páně rychtářův, vyznal na svém trápení: „Zabil sem toho pacholka rychtářova, item vzal sem s nějakým Moravcem v Roudnici tetě jeho jakýs cejchy a dal mně z toho jednu cejchu, prostěradlo. Item u rychtáře v Liblicích vzal sem meč, item zabil sem nějakýho Pavliše z Dačic s nějakým Kralickým, z ručnice sem ho zabil. Item u Poličan zabil sem jednoho s nějakým Pěkným Holým a vzali sme mu 1 kopu, item s Haykem sem týž zabil u Divišova, vzali jsme mu 5 gr. Item u Radkovic zabil sem jednoho s nějakým kožešníkem a vzali sme mu 8 kop gr. a byl se mnú Šírek, zahynul. Za Byteší zabili sme jednoho ševce, vzali sme mu škorně a 1 kopu gr. s nějakým Rosou, utratili jej. U Chval zabili sme jednoho, když šel z Čáslavě, s Špatenkú a s Kohútem a Holickým, slíkli sme jej. Item u Mělníka zabili sme jednoho sedláka z Dřínova, vzali sme mu 1 a půl kopy gr., zahynuli všickni, kteří se mnú byli. Item za Hrdlořezy zabili sme jednoho řezníka, byl Vopustil, Škaredý, Jíra a Karásek, havíři, vzali sme mu 3 kopy a 5 gr. Item za Kostelcem voblúpili sme jednoho, vzali sme mu filec, byl Kohút, Peřina. Item u Sedlčan vzali sme jakýmus 2 kopy starýmu, zahynuli ti, kteří se mnú byli. Item u Berouna zabili sme jakéhos ševce, vzali sme mu 10 gr. a to proto sme jej zabili, že se hrubě bránil. Zahynuli, kteří se mnú byli. Item S nějakým Polákem, Vopařeným, Holým vzali sme v Praze jakémus pod sítí v noci a sekyrku a potom sme šli po Praze a nalezli sme nějakýho Poláka leže na štoku a probod jej ten Vopařený. Item u Jiren zabili sme týž jednoho s tím Polákem, vzali sme mu 5 gr. a škorně. Item u Brodu chtěli sme jakéhos mnicha loupiti, utekli sme, když nás odehnali. Item v Nový Vsi týž sme chtěli jakés sedláky loupiti a když šturcovali, utekli sme. Item v Praze sme vyloupili krám, nabrali sme škorní s tím Polákem. Item v Kninicích na Moravě zabili sme jakéhos řezníka, vzali sme mu 4 kopy, zahynuli, kteří se mnú byli. Item na Moravě učinili sme pět mordů. Itém u Jihlavy s nějakým Urtáškem zabili sme jakéhos Němce, vzali sme mu 6 loket sukna a mošnu masa. Item za Pelhřimovem zabili sme v lese nějakýho krejčího, zahynuli ti všichni, kteří se mnú byli. Item u Pouky u Tábora zabili sme jakéhos večer, že nechtěl pověděti, kdo jest. Vzali sme mu 1 kopu gr., zahynuli, kteří se mnú byli. Item za Vlašimí zabili sme jakéhos sedláka, vzali sme mu 2 kopy gr., zahynuli, kteří se mnú byli. Item za Čáslaví obloupili sme jakéhos provazníka, vzali sme mu tesák a 5 gr., Sýček živ, který se mnú byl.“
A na tom na všem umřel, klíštěmi ohnivými jsa trhán a odřín a potom na rožeň vstrčen v pondělí před Hromnicemi 1555.
Jirka rodem ze Skutče vyznal ve svém trápení:
„Vzal sem 14 tolarů nějaký uzdářce, když sme z Rakovníka jeli. Byl se mnú Pavel, jest v Ledči, má černý šaty, von mne navedl a dal mně z toho asi 7 kop. Item vzal sem sedláku jakémus kabát, a tý truhlářce vyřezali sme truhlu“.
A na tom na všem umřel na šibenici ve čtvrtek před sv. Janem 1555.
Matoušovi lojovníkovi rozkázáno z plný rady od města na časy věčné a budoucí v středu po sv. Janě léta 1555, a to proto, že se dobrovolně k cizoložství přiznal.
Káča rodem z Pardubic vyznala na svém trápení:
„Item zabila sem dítě tu na Nebovidech, dala sem mu vo truhlici hlavou. Item v Pučerech zabila sem dítě. Navedla mne Markyta skotačka, je u Krškový, na to a věděla Kršková o tom, že sem je zabila, řekla mně, abych žádnému nepravila. A dala sem mu hlavou vo špalík. A dávala mu svíci, jakoby umřelo, sama Kršková. Bylo dítěti asi 3 neděle. A měla sem je s pacholkem, říkají mu Jan, je u Krškový a řekl mně, že mi dá koření, abych z sebe vyhnala dítě a vyhnala sem jich z sebe dvý, neb mne na to naved pacholek ten, dával mně vypíti to koření. A týž mně dávala to koření Krejska, v Poďousích kramářkou jest, dala sem jí za to sajr, ukradla sem jej, a 12 gr. sem jí dala.“ F 2 Suscepimus vyznala při přítomnosti pana Myšky Smila: „Krejska mně dávala to koření, abych z sebe dvý dětí vyhnala. A měla sem ty děti s Krškovým synem.“ A mluvila to jim oběma vůči na žebříce. „A skotačka mne na to navedla, abych to dítě zabila“ a mluvila to tý skotačce vůči. „A Krejska mne dávala to koření. A Kršková mně řekla, abych řekla, že jest to dítě umřelo, když sem je zabila. A na tom umříti chci.“
I umřela na tom na všem v pondělí po sv. Martě, jsúc zahrabána za živa a kolem probita léta 1555.
Martě, která byla u Anny Vondráčkové, z rozkazu pánův šefmistrův dán pardus u planýře (!) proto, že měla dva muže voddávaný a města má prázdna býti na časy věčné a budúcí a bude-li u města postižena, ca ji potká, žádnému ať viny nedává.
Anno 1556, Dominus Illuminatio
Anno 1556, Dominus fortitudo f. 2.
Rozkázáno z plné rady pánův šefmistrův těmto osobám od města na časy věčné a budúcí, že mají města prázdni (!) býti pro své neřády: Zuzaně od Vokála, Důrce od Zajíčka, Holubce, Lídě od Javůrka, Manda (!), sestra ženy Machova pacholka. Ty všecky z města biřicem vyvedeny sou a budú-li postiženy víc u města, mají horší pokutou trestáni (!) býti.
Matěj Vlach havíř (f. 4 Domine ne longe anno 1558) vyznal na svém trápení:
„Item pokrad sem rudu tovaryšskou a schoval sem ji nahoru u sebe doma. A s tím Vondrou, jako je u Šípa, vzali sme spolu 1 kopu gr. kverkovských peněz, který sme za rudu vzali, to sme před jinými kverky ukradli. A Mlynářík mně přines dvě pecky, když mne tále prodával z Český varty (tj. jméno dolu) a já je vrhl do svý rudy, kterú sem (se) svým tovaryšem pokradl.“
F. 6 Resurrexi vyznal na trápení: „Vídal sem, když nosil Mlynářík hanštány z Český varty hrubý Samserovi, Mlynářík mně sám pravil, že sem je jemu nosil. I pan Jan Hutníček vídal a řekl — on více roznáší z toho dolu domů než do hutí dadí rudy. Item naved mne Vondra, abych tu kopu gr. vzal a mezi sebú abychom se rozdělili o ni a já tak sem učinil a S ním se rozdělil, jest ten Vondra u Šípa. Item a Duchek podle mně soused týž nám K tomu povolil, abychom tu kopu gr. vzali a jemu sme z ní nic nedali. A Marek havíř, který seděl, dal hanštán velký Vondrovi, měl dáti za něj košili. A Kubovi, synu Ausknechtovu od Pýšů, dal týž velký hanštán a von mně dal za něj nohavice. Dělali škodu, ten Vondra s tím Kubou po zahradách, v Samserově zahradě a jinde, nosívali to na důl a jedli sme to nad dolem a 4 lati vzali p. Jakubovi Samserovi, dali je do dolu. A Marek havíř z České varty přines mně 4 pecky. Prodal sem dva hanštány pavu hofmistrovi Večkovi, bylo svatýho Jana, dal mně za jeden 6 gr. a za druhý půl kopy gr. A Hutníček nám řekl, kdy sme se hádali o tu rudu, kterú sem pokradl, abychom toho tak nechali, že nás chce o tu rudu spokojiti, poněvadž sme tovaryši. A o tom Vondrovi praví, že na Kaňku ukrad váček s penězi, to je jistá věc. A na tom umříti chci, že jináče není, než jak pravím.“
Quasimodo f. 2 vyznal k dotazu panskýmu, aby pravdu pověděl i oznámil, „jak sem prve mluvil, to i nyní jináč není neb vím, že mám umříti, než ten Vondra o všem všudy věděl a hanštány ty, který sem prodal panu hofmistrovi, koupil jsem je od Korbele za 30 gr. a hofmistr týž za ně mně dal půl kopy gr. a za malý 6 gr.“
I dán na rukojmí z vězení od pánův šefmistrův, „nevím na jaký konec“.
Řehoř Šošek, rodič horský, lál hanebně netoliko proti nařízení sněmovnímu, ale i proti rozkazu božímu hanebně lál, hromoval a Pánu Bohu všemohoucímu mluvil, „Pane Bože, polib mne v prdel“.
Jan mlynář též beze všeho studu a bázně boží lál, hromoval a netoliko proti lidem, ale i proti svátosti velebné od Krista nařízené lehkomyslně a nevážně mluvil, svatým božím i Matce Boží utrhal a Pánu Bohu stvořiteli svému se rouhal, zlořečil, mluvě, že „nejsi, Bože, spravedlivý, že v létě dáváš horko a v zimě zimu, dopusť hromu soudný den a znič všechno spolu a kdybych byl tím hromem, že bych Tě, Bože, nejprv i ty svatý z toho nebe srazil, též že ledajakás kurva nadělaje voplatkův dá knězi a kněz lidem, a kalichy a monstrancí, že nezamyslil než čert“.
A tak pro takový jich hanebný skutky jsou jim jazyky týlem vytažení (!) a potom i na hranici spáleni. Actum Respice 2, f. 2 1561.
Markyta čarodejnice, která byla šenkýřkou na Baště a rodem z Litomyšle, dcera nějakého Vaňka knihaře, vyznala na svém trápení f. 3 Respice 1 1564:
„Item, týž Káči, která nyní šenkuje na Baště, udělala sem jí, že zakopala sem jí v síni psí hlavu pod schody, přinesla mně ji jakás kurva Maruše, nyní nevím, kde jest. A tato Jana, která nyní zde sedí, kropívala mně dům choděci zpět a i sem, to činila tolikéž a mluvila mně, že mně dá koření, i tak jest dávala mně je a já jím kropívala a tato Anna rybnikářka chodila k šibenici se mnou a muž její a řezala nějakú malou pilkou roženú, na kterým byl ten nebožtík Vrba a uřezala mu vejce i dělala z toho rožňu čep, pravila, že bude míti mnoho pitelův a muž její týž s námi byl při tom všem a tehdáž uřezali sme spolu taky vejce jednomu visalci, trvám tomu Šípovi, a já vzala jedny vejce a vona druhé a kladli sme je do sudu a rybnikářka ještě je má v sudu, než mýť sou někde doma“.
A Janě, na žebříce súc, pravila jí vůči, že jí dávala koření, aby sobě ním dům kropila. Proti tomu Jana, že „sem jí nic zlýho nedala než verbeny a čistce, to není zlý a nic já neumím“.
Item Markyta: „Vzala jsem kosti od šibenice, od těch visalcův hnáty a žebra a třemchové koření a diviznové, ztloukli sme to s tou Annou rybnikářkou spolu na prach. I koho sme chtěli, já neb vona usušiti, i dávali sme těm toho prachu a já zvěděvši, že místo mne na Baště v tom domě má býti tato Káča, i dala sem jí z závisti toho prachu v pití. A tomu mne všemu naučila ta Anna rybnikářka. A kdy sme k tý šibenici chodili, bylo to ve čtvrtek asi ve tři hodiny na noc a manželu týto jistý Káči dala sem dvakrát toho prachu a od toho on umřel. A synu jejímu týž sem toho prachu z hněvu v pití dala a ševci Součkovi týž sem v pití dala toho prachu, protože jest se mnou líhal a pravil, že chce pryč jíti. V Čáslavi jest nějaká podruhyně Káča u Kovářů, na Brodským předměstí, Bernášková, ta mne týž těm čarám učila. A toto k tomu prachu přičiniti otravně, musí hadí hlavy k těm kostem a štíry nevelký, jed sme z nich brali (!) a s tou rybnikářkou sme ty prachy dělávaly a lidem dávaly. A třetímu visalci, tomu Ráčkovi, týž sme vejce uřezaly, asi od roka ty čáry dělaly sme a kočičí mozk sme sušily a k tomu přidávaly a tomu mne týž naučila nějaká stará žena, jest v podruží u Rýdle Němce a nyní jest na Malešově, ta mne týž učila těm prachům dělati“.
A Janě súc na žebříce vůči to mluvila, že jí dávala nějakýho koření, aby ním sobě dům kropila a že nějaké pití protahovala skrz nohy a dům že kouřila a pravila mně, že bude míti mnoho hostí. A Jana mně pravila, že „Lída Huděrka jako na baště, že Káča ta kurva jako vaječníky nosí na velkú noc, nadělala nějakých koláčků a do kostela je nosila a na sudy že je kládala“.
A na tom na všem umřela na hranici súc spálena v outerý Dominica Dominus Iluminacio 1564.
Honz Kaul, jinak Herkot, jako uhlí v huti přijímal, vyznal na svém trápení a oznámil, že to lotrovství provozoval od štyr let s tím Vondrou (z) Žandova a Jíra z Hranic, Vondráček ze Lhoty a Kubíček ze Lhoty, Jan z Skalice, Pavel z Skalice, Matěj Sládek z Čestína a Mikuláš Sumů z Čestína a Král (ze) Slavošova, jako zde sedí, „těm všem sem přiřezával. A tomu Havlovi jako zde sedí křivda se děje, nic vinen není. Matěj z Janovský Lhoty, těm sem všem přiřezával na rabuši, někdy v pěti nedělích víc, někdy dva. A asi dvě stě tolarů může býti, co sem císaři s těmi sedláky vzal. A Treker kázal klásti do koštů od vápennýho kamene a nebyl lámaný kámen a von předce kladl do koštů. A když kdy byl v týdnu který svátek a šmelířům se z něj kladlo, on to všechno Treker bral a šmelířům nic nedával. A taky Treker dal sbírati kamení na Páchu a dal je do domu svýho voziti, na císařský košt všecko. A když dělníci lámali kámen v štamprochu a v huti, že se dělníků někdy nedostalo, tehdy také brával ty dělníky (z) štamprochu a kázal jim v huti dělati a klad jim jakoby v štamprochu i v huti dělali a sám bral to. Než strany Matesa Trekera tu mu obtěžuji, strany uhlí tím vinen není.
Než já sem měl dobrý plat, scházelo mně se každý týden do vosmi tolarů, moh sem na tom přestati a chtěl sem se proto nožem zabíti, boje se trápení“
Matesovi Trekerovi to vůči mluvil, súc na žebříce, že jest to pravda věrná a na tom že umříti chce „a když budeš v těch místech, povíš jináč, ty Trekr, jako jsem já. Než Trekr o mém lotrovství nic neví, neb jsem já to tiše dělal. Než Pavlovi a Kašparovi a Matělovi Trekr snímal mzdu, ale tu se císaři nic neublížilo, než těm dělníkům.“ Trekr tomu všemu odepřel, než k tomu se přiznal, že ten kámen dal sobě voziti císařskými koňmi na svůj košt. Pravil Honz, „když budeš v těch místech, povíš jináč. A ten Havel sedlák není nic vinen, nežli jiní všichni, na který jsem pravil, jsou vinni. A někdy Trekr vzal některý tejden, co v tom štamprochu přikládal koštů, na to jsem se díval, tolar zlatý a někdy 40 gr.“
Pravil Trekr, že toho není a že se táhne na rejstra.
Pravil Honz, že je to bylo před dvěma léty. „A má žena tobě ty peníze nosívala a to je věrná všechno pravda. A má žena jest 6 mil od Holomúci u jejího bratra v Tejně.“
A súc Honz Kaul pálen, oznámil, že je to tak věrná pravda všechno a na tom že umříti chce.
F. 5 vyznal v přítomnosti panské, že když Mates Trekr stavěl dům, že brával z hutí (z) štamprochu dělníky, aby mu dělali ten dům, někdy tři, štyry dny a von jim klad císařských koštů, a to častokrát dělával Trekr.
F. 6 oznámil Honz Kaul: „V Zbraslavicích jest nějaký Havel soused, věděl o tom, že já to lotrovství provozuji s těmi sedláky. Chtěl na mně povědíti, já ho prosil, dal sem mu Za to pět šedesátníků a von to zamlčel.“
A tak Honz Kaul, že to vše pravda jest, na to přijímal tělo a krev Pána Krista, potom v středu den S. Lucie na tom na všem umřel na šibenici léta 1570.