16v
Sudlicová a Mayssnarka
O vepř ztracený
Vznikla před námi pře mezi Bětú Sudlicovú strany jedné a mezi Mikulášem Mayssnarem a ženú jeho s strany druhé o vepř takováto, že Sudlicová ztrativši vepř svuoj chytila se vepře Mayssnarové, pravieci, že ten vepř dala jí Vlasatková na týden po vánocech a že jej húzknecht přivezl na kolečku od Vlasatkové. A k duovodu své pře táhla se na seznání Vlasatkové a nato i uručila a k tomu vedla jest svědomí Šimona húzknechta svého, kuchařku svú, šenkýřku svú, i některé hostinské lidi a piteli.
Strana pak odporná Mikuláš Mayssnar od své ženy tak pravil, že ten vepř, kteréhož se chytila Sudlicová, jest vlastní jeho, doma od něho zplozený a zchovaný ode dvou let a že není podobné by ten vepř vezen byl na kolečku jakož oni praví. A k duovodu své pře vedl jest svědomie lidí obého pohlaví, některé své domácie i jiné také v městě usedlé i přísežné.
A páni šepmistři a konšelé žalobu i odpor vyslyšavše a svědomí obapolního vedle práv pilně povážiše vedle svědomí dostatečnějšieho, přiřkli sú ten vepř Mayssnarovi, rozkázavše, aby mu jej Sudlicová navrátila, neb jej byla do domu proti rozkázání panského přijala a základ aby pánuom položila a strana obapolní to přijemši, poděkovali sú pánuom z nálezu spravedlivého.
Vlasatková svědčiecí Sudlicové dvojila se jest v svém svědectví prvé pravila, že ten vepř jest toto, kteréhož ona dala Sudlicové, táhnúc se na seznání nunvářovo, že on jí ten vepř řezal, a ze všeho znamení uřezal jemu kus ocasu jako i jiným prascuom žádajíc pánuov, aby vyslati ráčili nunváře k ohledání, že jest tak, jakož pravila. Potom pak pravila, že to prase sama řezala 17r a že jemu není ocas uřezán, než že jemu pes ocas rozthl.
Martin nunvář, na jehožto ohledánie Vlasatková se táhla, seznal pod přísahú, že tomuto vepři i jiným prascuom Mayssnarovým ocasové sú uřezováni, ale prascuom těm, z kteréhož hniezda praví Vlasatková, že by tento vepř byl, nejsú ocasové uřezováni. A že tento vepř vedle šlechty, vedle hniezda i vedle srsti a vedle jiných znamení podobnější jest k sviniem Mayssnarovým než k Vlasatkovým a že tento vepř jest starší poluletiem než prasci Vlasatkove a za to by chtěl i přisieci, že ten vepř jest Mayssnaruov a že jemu jej on řezal.
Vlasatková, již po rozsudku stojéc, řekla mezi stranami: "Páni, jak vždy proti tomu svědomie pravím, že ten vepř jest muoj, a to chci vésti hrdlem svým na Mayssnarčino hrdlo a žádám ať jest se mnú usazena."
K tomu Mayssnar od své ženy pověděl: "Páni milí, jestliže to za právo máte, ať by ji má žena odpoviedala, poněvadž prve byla jest svědkem Sudlicové a již se činí jistcem i toť žena má hotova bude učiniti. Pakliťby to za právo nebylo, ale prosímť račte Vlasatkové rozkázati, ať ženy mé s pokojem nechá, nebť se jest o to s ní nesúdili, aniž má s ní co činiti."
A páni šepmistři a konšelé to vzemše před se, kterak Vlasátková prve svědčivši Sudlicové, že ji ten vepř dala, potom po nálezu panském od stran přijatém a pochváleném činí se jistcem řkúc, že jest to vepř její, odložili sú jim stání do téhodne řkúc, že chtí v práva nahlédnúti a bude-li ji Mayssnarka z toho mieti odpoviedati, že jim to bude povědieno, Vlasatkové pak toho nedořeknuvši, utekla se jest k králi milosti.
17v A králova milost rozkázav listem svým straně obapolní před sebú státi i s ortelem sepsaným. A znamenav jeho milost královskú s svú radú, že Vlasatková, nejsúc právem obtiežena, svévolně se jest na krále milost odvolala i podal jich jeho kra. milost zase, rozkázav jeho kra. milost, aby před šepmistry a před konšely stáli a na tom právě, aby dosti měli, pakli by tu která strana byla obtiežena, tepruv aby se na jeho kra. milost odvolala, položiec to, což položiti má vedle práva.
I stalo se se jest, když sú strany před šepmistry a konšely od krále milosti přijevše, mluvil jest Daniel Sudlice od Vlasatkové tako: "Páni milí, jakož přítelkyně naše mluvila proti Mayssnarovi a proti svědomí nunvářově, žádajíc, aby ten vepř na právě byl postaven, Mayssnar pak s ženú svú kvapně ten vepř utratili i prosíť vaší milosti, měl-li jest ten vepř býti utracen vedle práva či nic a proč sú jej tak kvapně utratili, to ať povie."
K tomu strana odporná od Mayssnara řekla: "Páni milí, jižť jest Mikuláš o ten vepř súzen a ortelem vašiem, kterýž sú straně obě přijali spravedlivě rozdělen a skrze to utratiliť jest on ten vepř, utratilť jest jej jako svuoj a poněvadžť již o to miesto má vašieť milosti věří jako pánuom svým, že ráčíte Vlasatkové rozkázati, ať nás spokojem nechá, toto vše milost vědúc, že Mikuláš utratil ten vepř v úterý hned druhý den po nálezu a přísudku panském Vlasatková pak to zvěděvši, tepruv v středu třetí den po nálezu panském, žádala, aby ten vepř na právě byl obstaven."
Páni šepmistři a konšelé potom učinivše rozkázali sú stranám pověděti skrze Prokopa Aldera, poněvadž ten vepř přisúzen byl Mikulášovi Mayssnarovi, že jest jej s právem mohl utratiti a dieti, kdež se jemu líbilo jako svuoj vlastní, zvláště pak poněvadž strana odporná, nežádala toho hned po výnosu panském, aby ten vepř na právě byl 18r zastaven, než tepruv třetí den. A pánuom jest to v paměti, že po přísudku vepře toho hned tázány sú strany obapolnie od pánuov skrze Prokopa Aldera, a to do třetice, máte-li kto z vás ještě komu vinu z čeho dáti, že páni sedie na právě a na spravedlnosti hotovi jsúc každého vyslyšeti a spravedlivě učiniti, a že při tom řekl jest Daniel Sudlice od Vlasatkové "nic páni již my nemáme viece k tomu, z čeho vinie viny dáti, než vašie milosti děkujeme z nálezu spravedlivého."
Při tom hned strana druhá od Mayssnara žádala pánuov, aby rozkázali Vlasatkové, poněvadž je svévolně ke škodám připravila, aby jí rozkázati ručili, aby ty náklady navrátila.
K tomu páni pověděli jim skrze Prokopa Aldera, že i v tom páni nemiení, křivdy žádnému učiniti, než chtít toho povážiti vedle práva, a bude-li mieti Vlasatková ty škody platiti i jiné či nic i toť vám bude povědieno. Láta z Pnia?? prenotata fmy dne svaté Ludmille Prokopa Ald. z ??? ???? nig?? ??? ?? ???sigilli.
potom nechali toho co tak státi
Zdroj: Kutná Hora, Liber sententiarum, 1467-1507, 16v-18r
Státní okresní archiv Kutná Hora, fond Archiv města Kutná Hora, signatura 265
https://ebadatelna.soapraha.cz/pages/DataArchivaliePage/archivalieId/1715?4