ZDROJ: Čelakovský, J.: Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1225 až 1419, V Praze. Tiskem Khihtiskárny Dra Edv. Grégra, 1895.
Český překlad základních práv Jihlavských z XV. stol.
Počínají se knihy práv Jiehlavských, příležicie zvláště městu na Horách Kuthnách i k horám tudiež, vydaná od mužóv múdrých a potvrzená od nejjasnějších kniežat a pánóv, pana Václava, krále Českého, a pana Přemysla, syna jeho, tehdy markrabí Moravského a Rakouského, Štýrského a Korutanského vévody, jichžto listové týchž práv na potvrzenie tito jsú a najprve list pana Václava tento jest:
Ve jméno božie amen. My Václav božie milostí král Český a markrabie Moravský všem přítomný list opatrujícím zdravie na věky. Poněvadž královské duostojenstvie a počestnost tiem pilnějie svým věrným přítomna býti dlužna jest, čím rozdielnějie nad jiné, jimž spravovánie i výsost zemského panovánie jest nadána, světle stkvie se duostojenstvie jménem i ctí, z toho my, kteříž naše věrné vyvarovati chceme z škod a z nejistot těžkých, z plnosti milosti našie a přiezně našie ku paměti chceme býti věčné tak živým jakožto živúcím, že my královskú mocí naší a svobodnú vuolí milým měšťanóm našim v Jiehlavě i horníkóm, kdežkoli v království našem bydlejícím, každým i všem, svobod i ustanovení i také práv podepsaných, skrze něžto poklid i obecní užitek jich i pokoj umienili sme opatřiti, jim nicméně i jich dědicóm, náměstkóm i potomním královskú opatrností a veselím puojčujeme, dopúštieme i potvrzujeme. Nad to, poněvadž my milému synu našemu Přemyslovi kniežetstvie dali sme, řečené měšťany i horníky naše jemu otcovsky dáváme a k milosti jeho duostojenstvie zvláštnieho milovánie žádostí věrně a královsky z ruky v ruku poručili sme k zachovávání, a na těch všech věcí potvrzenie a zachovánie budúcie přítomný list pečeti našie ohradú kázali sme potvrditi.
Druhý list potvrzenie svobod a práv horníkóv všech pana Přemysla, syna jeho, tehdy markrabie Moravského, jest tento: My Přemysl boží milostí markrabie Moravský k královskému dobrovolenství a přiezni otce našeho, najosviecenějšicho krále Českého, při svých věrných měšťanech i horníciech i jiných královské velebnosti a duostojenství službu činících jeho vuole ovšem umienili sme poslúchati a přítomný list pečeti našie ohradú kázali sme znamenati.
(I) Protož aby milost a svoboda velebnosti královské skrze některé všetečné neměla útisku a přerušenie, spolu s synem naším chceme a přikazujem pod zachováním milosti našie i královstvie, aby nižádný z pánóv, šlechticóv neb rytieřóv nebo popravcóv nebo dvořan královstvie našeho kterého všetečenstvie nebo násilé učiniti nesměl v kterém městě našem, aniž na kterého člověka útoku čiň ani jímaj, ani v kterém jeho skutku překážej bez odpuštěnie a vědomie súdce města a přísežných.
(II) A kteřížkolivěk měštěné a horníci měli by lidi podsědky a zbožie kromě města nebo vnitř, nižádné od nich súdce kraje a úředníci nemějte súdné moci ani které právo země; pakli o kterém měštěnínu neb o kterém člověku měštěnína mají nětco žalovati, před súdcí a súdem města žalujte, jako jiní lidé spravedlnosti vyhledávajíce.
(III) A jestliže někto z měšťan některému pánu nebo rytieři zbožie svého nebo kúpi puojčil by pod úmluvú některého dne nebo času před přísežnými nebo jinými šlechetnými mužmi (sic)), a jestliže řečený pán nebo rytieř ten den nebo čas nezaplatil by, tehdy mohl by ten měštěnín toho pána nebo rytieře nebo šlechtice kteréhokoli svobodně pro své dluhy stavovati.
(IV) Viece chceme a přikazujeme, aby, cožkolivěk súdce a přísežní města našeho s přísežnými horníkóv pro dobré obecnie zřiedili a ustanovili by, bez přerušenie ode všech zachováno bylo.
(V) Nicméně chceme a přikazujeme přísnějie zachovati: jestliže by někto z měšťan učinil vraždu nebo jiné prohřešenie mrzké kterékoli, aby ani komorník náš ani popravce ani který z úředníkóv našich ani súdce města nebo přísežní na zbožích jeho tak mohvitých jako nemhovitých nikterého nečinili násilé, ačkolivěk vinný utekl by, ale žena jeho s dědici věcí jeho pokojně požívaj.
Počínají se práva městská horníkóv ot mužóv múdrých nalezená, jichž jest toto kapitola prvá.
(1) Z slavných kniežat milosti a dobrovolnosti, pánóv našich, totižto krále Českého a markrabí Moravského, my přísežní města Jiehlavského ustanovujeme, aby, ktožkolivěk z nás umřel by a ženu ostavil by a dědice, súdce nebo řečník ani kto jiný v sbožie jeho se žádným obyčejem neuvazuj, ale buďte v moci ženy a dědicóv.
(2). Pakli žena stav svuoj proměniti chtěla by, s raddú učiň přátel; toho ač neučinila-li by, sbožie čtvrtý diel toliko obdrží, ač z práva třetinu měla by obdržeti. A na vuoli buď jedné každé ženy nebo panny vdáti se neb vzdržeti, nebo přinucená manželstva řiedko líbie se.
(3). Pakli kto umře bez ženy a bez dětí a poručenstvie svého neučinil by, všecka sbožie jeho bližniemu dostanú se dědici. (Nemá-li dědice), staň se o věciech jeho tiemto obyčejem: rozděleny buďte na tři strany, z nichžto jedna dostane se za duši jeho, druhá k cest a mostóv opravováním, třetie k potřebám města; a to se staň skrze některé přísežné.
(4). Také v kterémžkoli městě někto umřel by vládna rozumem, cožkolivěk o věciech svých zřiedil by před mužmi viery hodnými nebo přísežnými nebo před svým farářem, pevnoť bude.
(5). Pakli by některý cizí člověk umřel bez poručenstvie a o věciech svých nic nezřiedil by, přísežní věci jeho a sbožie jeho pod pečetí města přes rok celý schovati kažte; a ač střed času někto z přátel neb z tovařišóv jeho s jistými znameními přišel by, sbožie jeho právem města obdržie. Pakli nižádný v roku celém nepřišel by nebo déle, sbožie jeho rozdělena buďte a staň se s nimi, jakož povědieno jest napřed.
(6). Také hospodář i příchoze, kteréhožkoli pokolenie byl by, svobodná vuoli měj, kdekoli chtěl by pohřesti se.
(7). Chceme také, aby nižádný člověk cizí proti kterému měštěnínu s křižovanci a žertéři svědomie provodil by, ale s mužmi šlechetnými a viery hodnými dvěma nebo třmi.
(8). Také nižádný s mužem cizím proti kterému měštěnímu o dluhy vyvoď svědomie, leč najméně jednoho šlechetného muže tohoto města s sebú měl by pro svého svědomie potvrzenie.
Kapitola II.
O kúpiech nebo o mierách.
(9). Přísežní jednoho každého města dlužní jsú o prodajíchi kúpiech a mierách i o jiných kterýchkoli potřebách, kteréžto k obecnému dobrému a pokoji příležie, věrně řéditi s súdcovú pomocí. Cožkolivěk zřiedili by dřieveřečeným obyčejem, nižádní jiní se ovšem v to nevměšujte, měniece nebo odpierajíce, a kterúžkolivěk pokutu na ty věci ustanovili by, ta od ustanovenie přestupníkóv placena buď.
Kapitola III.
O učinění, což chce z svého každého člověka rozumného etc.
(10). Každý člověk rozumu pochopný s zbožím svým podle libosti moci učiniti bude. A ač žena odvolávala by a děti odpieraly by, všakť panstvie v jeho stane vuoli. Pakli by ženě své před múžmi šlechetnými dědicstvie příznamenal, kteréž němecsky morgengabe a česky věno slove, toho jemu prodati nebo jinému dáti nebude slušeti. A však jestliže muž neštěstie připuzením k tak veliké přišel by chudobě, že by nic neměl před rukama, čím by se a ženu i děti krmil, aby žebrati nebyl připuzen, s vědomím přátel ženy řečené dědicstvie moct bude za čas zavázati, ačkoli žena odmlúvala by. Opět. Ač který člověk chtěl by jíti na púť svatých, totiž svatého Petra, Pavla, Jakuba nebo jinam, žena jeho, ač chtěla by cestě jeho překaziti, moci bude, slib Jeruzalemský ovšem vyňmúce.
Kapitola IV.
O mieře a váze nespravedlivé.
(11). Opět chceme, aby ktožkolivěk z mužóv nebo z žen s nespravedlivú mierú nalezen byl by, nebo miery ustanovené nedával by suchých nebo mokrých věcí, nebo s nespravedlivým loktem nebo váhú nebo librú, jednu hřivnu dá súdci a přísežným; a ač druhé nalezen byl by, dá dvě; pakli třetie, ruky zbaven bude, nebo, ji ač vyplatiti chtěl by, dáť desět hřiven, z nichžto dva diely dostaneta se súdci, třetí přísežným. Tak zajisté vinný milosrdenstvie najde.
Kapitola V.
O obyčeji hledánie falešníkóv od mincmajstra v domu nebo jinde kdekolivěk.
(12). Ustanovili sme také, aby nižádný z mincmajstróv nebo někto z lidí v domu kterého měštěnína nepřehledával ničehuož ani přehledovati kazoval, jakožto také falešníkóv nebo falešných peněz, aniž také pro takové příčiny do domu vcházej, leč s některým spolusúdcí a s některým přísežným. Muožeť však, ač nětco takového bylo by, přičiniti stráž, dokovadž súdce nepřišel by a přísežní. Pakliby mincmajstr nebo někto z jeho proti zpuosobu předepsanému něco z takových v domu nětčiem nalezl nebo služebníci jeho, ani viněný ani hospodář v ničemž odpoviedati nebudú. Pakliby kohokolivěk na trhu popadl a přísežných mieti nemohl by, jednoho šlechetného člověka nebo dva přijmi, skrze ně stráž osadě, aby nic od sebe neodvrhl zle domněný, nebo nětco jemu přivršeno nebylo skrze jiné, dokavadž súdce nebo přísežní nebyli by přivolání. Pakliby v polích nebo v lesiech mincmajstr kohokoli popadl, o němž měl jest zlé domněnie, a přísežných mieti nemohl by, ale některého šlechetného muže nebo dva, těmi jemu stráž osaď, jakož povědieno jest. Pakli toliko svú čeled měl by při sobě, toho, na něhož sahati chce, do města vésti kaž a od súdce sobě požádaj dvú přísežnú puojčiti, kteřížto slova jeho vyslyšeli by. A cožkolivěk před přísežnými týž vyznal by, v porušení nebude moci odvoláno býti. A takéž bývaj o každé při, kdyžto přísežná skrze prosby nětčie přivodie se nebo od súdce posielají se k přeslyšení některých slibóv nebo nětčie slov; a cožkolivěk se slyšeti vyznají a vysvědčie, odvoláno nebude moci býti. Pakli ne povoláni ani požádání jsúce na trhu nebo v krčmě cožkoli slyšeli by, obžalovaný od nich řeči své před súdem moci bude odvolati. Pakli ohyzdné skutky někde viděli by, jakožto raněnie, kyjovánie nebo rvánie a vytrhánie meče a nože nebo nětco takového, obžalovaný od nich přemožen bude.
Kapitola VI
O falešných peniezích tato jest.
(13). Jestliže falešní peniezi u některého poctivého muže nalezeni byli by, a jestliže týž řekl by sobě takové penieze býti dány od někoho nebo od jiného muže, on své pověsti odpoviedaje sám sedmý se lépe vyčistiti moci bude, nežli žalobník mohl by jeho přemoci sám sedmý. Pakli vyznal by se od mincéře takové penieze vzieti, tehdy sám sedmý mincéře lépe přemoci moci bude, nežli mincieř se sám sedmý moci bude vyčistiti.
Kapitola o jednoho toliko súdce ustanovení v každém městě.
(14). Nám měšťanóm příslušeti vidí se, aby v nižádném městě královstvie viece nebylo súdcí než jeden, pro svornost a pokoj. A dokavadž někto súdu požívá, by pak před tiem přísežný byl, miesto přísežného nižádného nebude moci obžalovati. Také ihned, přijma súd, přísahu na svaté věci učiniti má, aby spravedlivého súdu ani pro osoby ani pro dary neporušoval, ale chudému jako bohatému súdil podle zpuosobu práva ustanoveného.
(15). Také v ranném spolumluvení přísežní, ač na koho žalovali by, a jestliže súdce v súzení zmeškalý byl by, přísežní nevinní budú, a tak súdce u vině zuostane. Pakli v prošlém času ještě súditi nechtěl by, od přísežných napomenut buď, aby súdil a dosti učinil žalujícím, aby snadnost milosti násilé nepřipravila zápalu hřešíciemu. Opět po třetie napomenut buď súdce od přísežných. Ač tehdy súditi nechtěl by, pře k vyššiemu súdci jakožto k komorníku nebo k králi otložena buď, a súdce, ač pro zmeškalost obžalován byl by, buď to malá nebo veliká byla by pře, súdce pro to tresktán bude. Opět jestliže kto obžalován byl by v ranném potazu, súdce pře spěšností uptaj se, a ač takový byl by, že obžalovaný tresktán býti zaslúžil by (penězi), tak zapsán buď; jestliže na hrdlo zaslúžil jest, tak zapsán bud vedle výstupku své ohyzdnosti.
Kapitola VIII.
O obyčeji bránie viny.
(16). Kdežkolivěk súdci některá vina buď malá nebo veliká dána byla by, súditiť má vinného, 14te dní kdyžby pominulo (a) některého z přísežných v přítomnosti vezmi vinu svú; to ač zmeškal by, tej vině nebude dlužen jiné přihromažditi. A tak vždycky před některým z přísežných beř vinu svú.
Kapitola IX.
O žalobě proti súdci i o jiných žalobách.
(17). Přihodilo-li by se některému člověku o některém súdci žalobú hnúti v súdu, súdce některého z přísežných polož miesto sebe a o každú žalobu odpoviedaj jako jiný člověk. Pakli odpoviedati nechtěl by, přísežní povězte jemu, že jeho o ty věci před súdem větčím chtěli by obžalovati podle slova práva: Ty právo trp, kteréž vynášieš sám.
(18). Všecky žaloby, kteréž bývají kdekolivěk, odvolány mohú býti kromě těch, kteréž před čtyřmi stolicemi nebo lavicemi súdnými jemu prožalují se.
(19). V každé žalobě, v kteréž člověk přistojí slovóm svého řečníka, a otázán jsa od súdce, řekl-li by „to jsú slova má“, žaloba pevna jmiena jest.
(20). A ktožkolivěk na někoho žalobu učinil by o puol hřivny nebo níže, ač pohnán byl by jednú a zapřel-li by, od toho dne za 14te dní zapieránie svého přísahú potvrdí. Pakli vyznal by se, ve 14ti dnech uvěřenú věc zaplatí; pakli toho neučinil by, tieže tresktán bude, totižto súdci v puol věrduňku.
(21). A jestliže některá žaloba o dluhy na někoho prožalována byla by, odpoviedající se lépe na kříží vymluviti moci bude, nežli žalobník jeho přemoci mohl by přísahaje.
(22). Jestliže dva žalujície spolu běžala by k súdci a žádný nevěděl by, kto z nich první byl by, protož komužkolivěk súdce přistál by, toho žaloba přemuože. Také, ač súdce doma nenalezl by, ale ženu jeho, skrze svědectvie (jejie) najprve žalobu obdrží.
Kapitola X.
O zavázaných (dědictviech) dluhóm těžkým.
(23). Opět. Ač kto z lidí zavázán byl by někomu dluhy těžkými, nemaje odkud platiti kromě dědicstvie svého, a jestliže to dědicstvie zavázal by dřieveřečeným dluhóm před súdem, věřitel je do celého roku a dne držeti bude. A ač dlužník tehdy nevyplatil by zavázaných věcí, tehdy věřitel před súdem, a to ve třech dnech, súdu pořad provolá. A ač po třetiem provolání dlužník tehdy nevyplatil by, súdce dědictvie to věřiteli před súdem svobodně přiznamená, kterýžto prodati moci bude nebo vyložiti podle povahy předšacované.
(25). Opět. Ač který člověk cizí v některém městě žalobu učinil by o dědicstvie některé, za tři hřivny rukojmě polož, aby žalobu svú konal. A jestliže pohynul by v při své, nekonaje žaloby, vinen ve třech hřivnách bude. Opět. Ač kto kromě mezí královských osědlý byl by a v městě našem o dluhy na někoho žalobú hnul by, ve třech dnech staň se jemu spravedlnosti plnost. Opět. Nižádný dědicstvie některého zavázati nebo otevzdati nenie dlužen, jediné před súdcí a přísežnými. Pakliby súdce umřel, jiného (maje) v následovánie, skrze přísežné nicméně (ten), ktož zavázánie přijal bieše, ten spravedlivosťsvú obdrží.
Kapitola XI.
O otevzdání dědictví a o ortelích
(25). Ač kto druhému před súdem dědicstvie své právě otevzdal by, přijimač dlužen jest súdci dáti 12te peněz, přísežným tolikéž, písaři dva.
(26). Ač kto žalobu svú k přísežným přivedl by a prosí sobě před súdem a přísežnými o předeslané věci, (žalobě jeho) aby dosti stalo se, leč súdce učinil by sobě žalujíciemu o všelikterá slova prázdná proti němu opálaná na trhu nebo v krčmě spravedlnosti plnost. Také ač odpoviedající bez toho (by) býti nechtěl, poddání mušie býti přísežní a potvrdili přísahú, což svědčí. A opět. Ač kto z přísežných byl by (tázán) o orteli a ten odložiti do ranného potazu chtěl by, přísahú obdrží, že tu chvíli takového ortele nemohl by naleznúti; z toho k tej přísaze od přísežných nebo od hýbajícieho žalobú nebo od súdce ortel s jinými přísežnými v ranném potazu naleznúti připuzen buď.
Kapitola XII.
O obyčejí a zpuosobu přísahá nie od přísežných a o odpuštění přísahy.
(27). Já přísahú dosáhám, kterúž učinil sem pánu Bohu a panu králi a vám pane súdce a mým spolupřísežným, že slova ta spravedlivá jsú a pravá.
(28). O přísaze pak, kterážto před súdem býti má, ač z milosti odpustí se, súdci dostane (se) 12te peněz, písaři dva od toho, ktož přísahati dlužen bieše.
Kapitola XIII.
O tom, ješto němecsky slove erholung a česky prodlenie potazu.
(29). Ve všech přech, kteréžto před súdy jednají se, od svátku Narozenie Božieho až po ochtábiech Velikonoci, v najbližší den páteční na súdě zavitém má sědáno býti a člověk opětovánie své při, to což erholunge němecsky slove a česky prodlenie potazu, mieti moci bude.
Čtyři pak pře vynímáme od tejto tvrdostí práva, totižťo vraždu, porušenie nebo násilé panen, hřiech falše peněz a střiebra, útok na duom, ješto němecsky heymsuche slove a česky výboj, z nichžto pro každú při, ač člověk přemožen byl by, na život potupen bývá. Pakli která z oněch pří na den súdu zavitého k súzení připadla by, viněný při svú súdně moci bude až do dne najblížě následujícíeho odvolati; a opět od toho dne do dne třetieho, v němž nižádného dalšieho cíle neobdrže, muší nebo milostí smlúvy nebo práva tvrdostí při dokonati. Všecky pře těm podobné týmž právem chceme aby byly konány.
Kapitola XIV.
O moci svědkóv stojicich.
(30). Ač kto z lidí o při některú nebo z viny přísahú s svědky se vyčistiti chtěl by, a ač protivník jeho proti některému z svědkóv výmienkú učiniti chtěl by nebo někoho z nich odvrci, to učiň dřieve nežli na kříž ruku vložil by; toho ač neučinil-li by, přísahat jeho stane.
Kapitola XV.
De reprehensione ac responsione juratorum.
(31). Ač kto z přísežných v něčem shřešil by anebo vystúpil, před súdcí a súdem odpoviedati bude jako jiný člověk, aniž viece, nežli vina žádala by, ale s spravedlností tresktán buď.
(32). Opět. Nižádný z přísežných, otázán jsa na vieru svú, ižádnému jinému odpoviedati nenie dlužen kromě panu králi; ale v přech súdných od svého súdce otázán jsa, svědecstvie připuzen bývá vydati.
(33). Opět. Ač kto z přísežných pro kterúžkolivěk při před súdem přistáti někomu chtěl by jeho přísaze, přidána buďta dva přísežná stráže, aby slova jeho a zpuosob jeho vyslyšali a pověděli. A podle jich složenie a dokonánie slova jeho pevna jmiena buďte.
Kapitola XVI
O tom, ješto treskce ortel.
(34). Ktožkolivěk před přísežnými a súdem některý ortel vynesený provolal by, řka, že lepší naleznúti a vésti (chce), a ač neuvedl by, jacížkolivěk nákladové zrostli by na tu při, on zaplatí a nad to staneť svému súdu a súdci v pokutě 60ti šilinkóv a každému přísežnému ve 30ti. A ti šilinkové buďte krátcí.
Kapitola XVII
O otvolávajíciem se proti právu a o pří počtu.
(35). Komužkolivěk před súdem a přísežnými hojná spravedlivost učiněna byla by a tu potupě
odvolal by se neslušně ku panu králi, staneť v pokutě 10ti hřiven. Pakli súdce a přísežní jemu dosti neučinili by, tehdy svobodně k jinému súdu odvolá se, kdyžto spravedlnost byla by jemu odepřiena. Z dřieve řečených pak peněz dva diely dostaneta se súdci a třetí přísežným.
(36). Chceme také, aby nižádný před kterým súdem z viece pří obžalován nemohl býti, nežli ze tří.
Kapitola XVIII.
O dlužníciech nemajících, odkud by platili.
(37). Ač kto jiného o dluhy na súdě obdržal by, nemajícieho, odkud by platil, ač věřitel bez toho býti nechtěl by: súdce vlastní rukú dlužníka jemu daj, kteréhožto ani na zimě ani na horce držeti (ne)má (ale) železem ručním a krm jeho čtvrtým dielem chleba kúpeného za peniez a čieší vody. Pakli krádežem utekl by, tehdy věřitel, kdyžkolivěk jeho popadl by, s vědomím súdce jej vězněm obdrží.
(Čl. 38 schází).
Kapitola XIX.
O žalobě ne pod pravým jménem a o právu a svědectví biřicovu.
(39). Ač kto žaloval by před súdem ne pod pravým jménem, odpoviedající proto osvobozen nebude moci býti, ale řečník dobře menšie pokutě poddán bude, totižto ve 12ti peniezích.
(40). A ač kto pro některú při biřici podán byl by nebo svému dlužníku, nižádnému prostřed toho času o kterú při odpoviedati nebude. Také biřic, ač někto pro dluhy nětco nebo věcí v domu nětčiem zapověděl by anebo pohnal, od súdce (tázán) o tom svědomie vydá.
Kapitola XX.
O právu a svědecství písaře městského etc.
Opět. Každý přísežný písař městský, cožkolivěk na deskách svých sepsal by, buď to přísahu nebo zápis nětčí, nebo někto obžalovaný o rány nebo o jiné pře, otázán jsa, svědecstvieť vydá. A to ne nadarmo duovodné buď.
Kapitola XXI.
O dělajícíem falešné klíče.
(41) Slušnéť jest, aby, ktožkolivěk z kovářóv některému muži nebo ženě falešné klíče nebo háky dělal by, ač třmi svědky přemožen byl by, ruky zbaven byl, nebo ji vykup desieti hřivnami, nebo jestliže se očistiti chtěl by, sám třetí na kříži učiní přísahu. Z tejto pokuty dostane se třetí diel žalobníku, třetí přísežným a třetí súdci. (Čl. 42 schází).
Kapitola XXII.
O rúhání Bohu a svatým.
(43). Všickni ustanovili sme jednomyslně a nábožně, aby, ktožkolivěk Bohu a blahoslavené panně Mariji nebo svatým božím nebo svaté cierkvi nebo svátostem kostelním rúhal se, ustanovením papežským po sedm dní nedělních řemenem za hrdlo bosýma nohama aby tiežen byl před processí okolo kostela farnieho. A těch sedm dní posť se v chlebě a vodě, do nižádného kostela prostřední čas nevcházeje. Pakli potupí pokánie (a) umřel by, pohřebu zbaven buď. Pakli penězi dosti učiniti chtěl by, daj k dielu kostela 40ti šilinkóv nebo 30ti nebo podle moci své.
Kapitola XXIII.
O tom, ktož by haněl súdci nebo některého přisežného.
(43) Opět chceme, aby ktožkolivěk některého súdci nebo přísežného před súdem tresktal by, staneť v pokutě súdci ve 60ti šilinciech a každému přísežnému ve 30ti třmi svědky přemožen jsa nebo přísežným. Pakli by súdci nebo přísežnému některému všetečně lál, nazývaje jeho mrzského nebo zrádci nebo kacieře, tehdy po tři dni nedělnie puojde do fary v zjevném stoje stání na výsosti přede všemi a die: „Jestliže takové věci pravil sem o súdci nebo o přísežném, selhal sem jako najmrzčejší“, tepa se rukú vlastní po třikrát v ústa svá. Pakliby takové dostiučiněntie potupil, ač súdci nebo přísežným líbilo by se, na hrdlo zapsán buď.
(45). Pakli by sobě rovnému nebo svému spoluměštěnínu nětco takového učinil, pokutě šilinkóv poddán bude, jakož napřed povědieno jest.
(46). Pakli by polizač nebo lazebník někomu nětco takového učinil, u sochy mrskán buď a z města a z krajin jeho vyhnán buď.
Kapitola XXIV.
O lúpežích a o zlodějství obžalovaném.
(47). Jestliže kto lúpežem nebo zlodějstvím obžalován byl by a nic u něho nalezeno nebylo by, prostú přísahú očištěn bude; jestliže po druhé, sám třetí; jestliže po třetie, sám čtvrtý; pakli po čtvrté, žalobníkóv svědecství poddán bude.
Kapitola XXV.
O mzdě biřicově.
(48). Ač kto biřici podán byl by a u něho nocoval by, dá biřici 12te haléřóv malých, a nic viece za mzdu nevezme; pakli by nenocoval, dá jemu 6 a svobodně vyjde, na věciech svých viece nižádného netrpí úrazu.
Kapitola XXVI.
O žhářích.
(49). Ač kto pro pálenie jat byl by, ohněm zahyne; pakli by zapálenie učinil a utekl by, a potom popaden byl by, a ač hruozy pálenie před tiem činil by, s šesti svědky přemožen bude. Pakli by súdu dobrovolně postavil se, sám sedmý očištěn bude; pakli by na běhu popaden byl, opět s sedmi svědky přemožen bude.
(50). V zapálení ač kto zlodějstvie učinil by, ješto by stálo za 60te peněz, oběšen buď. Také ač kto, když by hořalo, někoho ranil by, přemožen jsa třmi svědky, sťat buď. Pakli by v zapálení někoho vytrženým mečem raniti chtěl by, přemožen jsa dvěma svědkoma, ruky zbaven buď. A jestliže někto druhému hrozí zapálenie učiniti před poctivými mužmi, ten kterýž slyšal jest, jemuž hruozy činil jest, ač chce, móž jeho přemoci i sám třetí; pakli nechce, že neslyšal jest, skrze jiné tři muže, kteřížto slyšali sú, muož je přemoci.
Kapitola XXVII.
O súdu svatokrádce a o zastavování věcí kostelních.
(51). Opět. Svatokrádec každý, kterýžto zlodějstvie (v kostele) učinil by, kolné pokutě poddán bude.
(52). Opět ustanovujeme, aby ani kupec, šenkéř, kramář nebo žid ani který jiný věcí kterých kostelních v zástavu bráti nechtěl ani směl, ani k chování přijímal, leč pod jistým svědomím. A ač kto proti tomu učinil by, takovú pokutú tresktán bude: ač věc byla by přistání jedné hřivny, hřivnu zaplatí; pakli nad desět, hrdla zbaven bud; pakli při desieti hřivnách, tyť zaplatí nebo ruky zbaven buď. Pakli se desět hřiven dostane, tehdy třetí diel dostane se kostelu, třetí súdci, třetí přísežným.
Kapitola XXVIII.
O políčkujícieho (sic) jiného, o přerušiteli pokoje od súdce zapověděného.
(53). Ač kto druhému hněvivě poliček dal by nebo v zuby udeřil, přemožen jsa svědky některými, žalobníku dá jednu hřivnu, súdci hřivnu, přísežným puol hřivny. Ktožkolivěk pokoj od súdce jemu zapověděný v sloviech přerušil by, žalobníku v 60ti šilinciech odpoviedati bude. Ktož meč před přísežnými vytrhl by na někoho, přemožen jsa, žalobníku dostane se puol hřivny.
Kapitola XXIX.
O ranění někoho nebo kyjování.
Ač kto jiného rantl by a jemu dosti učiniti nemohl by, sa ránu svády uťata buď jemu ruka.
(54). Ač kto jiného kyjoval by nebo zpustky zbil, nebo za vlasy na zemi povrhl, nebo nohami tlačil, přemožen jsa dvěma svědkoma, ruky zbaven buď nebo ji vyplať desieti hřivnami.
Kapitola XXX.
O porušení nebo násilí panen.
(55). Přísně chceme, aby, ač kto pannu nebo ženu násilím podávil by, sťat byl. Takovým pak obyčejem súzen buď: jestliže panna nebo žena žalovala by, že na poli podávena byla, dostiť učiní jie jeden svědek, buďto že by byl pastýř nebo jiný člověk. V městě nestatčieť jie jeden přísežný. Pakli panna nebo žena s roztrhaným rúchem nebo krvavým žalovala by, nemající svědkóv kterých, obžalovaný před súdem dvěma svědkoma očištěn bude.
(56). Pakli žena obecnie se podávena býti žalovala by a násilník stál by, súdce jí dosti učiň z rady některých.
Kapitola XXXI.
O cizoložníku s ženú cizi.
(51). Ač kto druhému ženu jeho spravedlivú otvedl by a svědky sedmi přemožen byl by, orteli hlavniemu poddán bude.
(58). Opět. Ač kto jiného při ženě své spravedlivé popadl by, jestliže oba zabil by, povolaje súdce a přísežných, oba tak mrtva kolem probita buďte. Pakli jedna osoba zabita byla by a druhá utekla, zabiječ z toho sám třetí na kříži se očistí. Pakli druhá osoba utekla by s ranú, sedmi svědky přemožena jsúc, orteli hlavniemu podlehne.
(59). Opět. Ač kto měl by spravedlivá ženu a za jejie živnosti v jiném městě jinú pojal by, přemožen jsa, spravedlivým ortelem sťat buď.
(60). Také. Ač kto svú spravedlivú ženu zabil by bez spravedlivého súdu, duchovniemu súdu odpoviedati bude.
Kapitola XXXII.
O zle nařčeném člověku.
(61). Ač kto nařčen byl by, že škodné lidi přechovával by, zloděje a lotry i jiné kterékolivěk, poprve napomanut jsa, sám očistí se; podruhé, sám třetí; po třetie, sám čtvrtý; po čtvrté ač nalezen byl by, nápodobným ortelem tresktán buď.
Kapitola XXXIII.
O uvedení dcěry nětčie.
(62). Ač kto druhému dcěru jeho uvedl by a s ní popaden byl by, takovýmto obyčejem súzen buď: Súdce povolaje přísežných a městských přátel, dcěra v prostřědku postavena buď svobodna, nižádných hruoz jie neukládajíc, muže však v přítomnosti; a vlastní vuolí jdi, k komuž chtěla by. Jestliže k muži šla by, nižádný nebude následovati súd, pakli k přátelóm šla by, muž právem sťat buď.
Kapitola XXXIV.
O synu nebo dcěři vcházejících do zákona a o svúdciech lidí k prodávání.
(63). Ač kto, syn nebo dcěra nětčie, do zákona všel by a svržen byl by po smrti rodičóv z sbožie jich, nic mieti nebude než jako jiní chudí Jezu Kristovi.
(64). Ktožkolivěk syna nebo přietele nětčieho svedl by k prodání nebo-li jiným obyčejem cizieho učinil, kolné pokutě podlehne.
Kapitola XXXV.
O kostkářích a hráčích.
(65). Nižádného člověka syn, služebník nebo přietel, kterýžto jeho chlebem krmí se, ne viece prohrati muože, než což pod jeho pasem jest, a ktož viece na něm kterým ziskováním získal by, nic mieti nebude. A ač někto falešnými kostkami nebo jinú falešnú hrú získal by nětco od něho, přemožen jsa dvěma svědkoma, ten ktož prohrál jest, v ničemž jemu nebude odpoviedati, ale za klamaře potom jmien bude, a týž súdci v 10ti šilinciech odpoviedati bude.
Kapitola XXXVI.
O koňóv sstavování.
(66). Ač kto kuoň svuoj u koho jiného stavil by právem, kteréž němecsky slove anneuanc a česky stavné, súdci dostane se 30ti peněz a písaři dva. Pakli ten řekl by, že kuoň u jiného kúpil a na jiného chtěl svésti, jenž slove německy schibin a česky soukup, a tak od jednoho k druhému, dokavadž pravý soukup nenalezl by se, a tehdy s spravedlností kuoň staven bude. A jestliže kto v jiném městě kuoň svuoj obdržeti chtěl by, on sám se dvěma súsedoma svýma přísahu učinie na koni, kuoň tehdy obdrží. Pakli který měštěnín kuoň svuoj obdržeti chtěl by s samým spoluměštěnínem svým a jiným šlechetným mužem, sám třetí obdrží nápodobnú přísahú.
Kapitola XXXVII.
O výboji některého domu.
(61). Všickni jednomyslně pevno mieti chceme, aby každý výbojník domu hlavy zbaven byl. Takovým pak obyčejem přemožen buď: Domátcí, ač vybijen jest, s obú stranú svého domu súsědy své měj (za svědky), jichžto ač mieti nemohl by, jednoho měj přes cestu a druhého súsěda svého i jiné šlechetné muže. A ač téhož výbojníka živého nebo mrtvého v domu svém hospodář obdržal by, dřieve řečenými svědky přemoženého nebo jedním přísežným, na něho vyneste ortel hlavy. Pakli výbojník kamkoli utekl by a potom nevinen býti chtěl by, s šlechetnými mužmi sám sedm na kříži se očistí.
Kapitola XXXVIII.
O očištění skrze přísahu od prostých žalob a o obyčeji přísahánie.
(68). Ktožkolivěk pro vraždu obžalován byl by skrze prostú žalobu, na kříži sám se očistí. A ktožkolivěk z měšťan má ve zdi městské z dědicstvie ke třidcieti hřivnám, za vraždu muož uručiti se. Ač kto z vraždy obžalován byl by, chtě se očistiti, sám sedm na kříži své nevinnosti dovede mužmi viery hodnými, však v tento obyčej: Obžalovaný se najprve příseže, nevinným býti, jiní třie přisáhnú se nevinnost jeho viděti, poslední třie přisáhnú, že oni čtyřie spravedlivě přísahali sú.
(69). Takéž přísahati budú, kteřížto brániece života svého vlastnieho někoho zabili sú. A ač obžalovaný utekl by chtě uložiti, daj 30ti hřiven, z nichžto dostane se žalobníkóm 23ti, súdci 5, přísežným dvě.
Kapitola XXXIX.
O zapsaných.
(70). Pro vraždu ač kto zapsán byl by, beze všie odpory do města, rok a den když pominul by, vejde. Pakli, rok když pominul by, milost měl by nepřátel, prve než do města všel by, súdci jednu hřivnu dá, přísežným puol.
(71). Ktožkolivěk v městě pana krále zapsán byl by nebo v jiném kterémkoli městě, v městě a městech všech celého královstvie a země tejto za zapsaného jmien buď, a nižádný pán nebo šlechtic nebo rytieř nebo popravce královstvie jeho hájiti nebo brániti nesměj. A ač kto zapsán byl by a potom popaden, spravedlivým súdem potupen bude.
Kapitola XL.
O pokutě za ránu z sědánie a o pokutách sědánie.
(72). Pro ránu z sědánie súdci dostane se puol hřivny. Pakli raněný k sědání před súdem pobiedil by a protivník jeho uložiti chtěl by, súdci dostane se puol hřivny. Pakli do okršlka nebo do čáry vešli by a k stoliciem přišli by a ještě viněný uložiti chtěl by, súdci dostaneta se dvě hřivně. Pakli k lanciem přišli by a k smlúvě dopuštěni byli by, súdce tři hřivny mieti bude. Pakli lance vytrhajíce (a) bojujíce sešli by se ještě, smluviti se chtiece, súdci ve třech hřivnách viněný odpoviedati bude.
Kapitola XLI.
O pokutě súdcově za vraždu sědánie a o pokutách téhož ssědánie.
(73). Pro vraždu prve, než ssědánie pobiezieno bylo by, súdci dostane se jedna hřivna; pakli by již uloženo bylo, súdce dvě hřivně mieti bude. Pakli do čáry vejdúce i k stoliciem přišli, smlúvajíce se ještě, súdci dostanú se tři hřivny. Pakli k lanciem přišli by a ještě smlúvy dopustili by, súdce čtyři hřivny mieti bude; pakli lance vytrhajíce (a) bojujíce sešli by se, smlúvy ještě dopúštějíce, súdci dostane se pět hřiven.
Kapitola XLII.
O zpuosobu ukládánie ssědánie.
Když rána nebo vražda od přísežných rozumně obžalována byla by, sědánie takto má zapovědieno býti. Řečník žalobníkóv takto rci: Žaluji pánu Bohu a panu králi a vám pane súdce i přísežným, tak bohatým jako chudým, kteřížto pokoje a milosti požívati žádají, že takový a takový (přišel k místu, kdež přietel muoj) pokoj a milost mieti měl jest, a v tom přerušil jest pokoj boží a pana krále i země, i udeřil jemu zjevnú ránu ssědánie, kterúžto přísežní opatřili sú a za ránu sědánie obžaloval sú. Pakli by bylo o vraždu, takto má řečeno býti: Udeřil jemu zjevnú ránu, skrze niž z života šel jest k smrti, kterúžto přísežní opatřili sú a za ránu ssědánie obžalovali sú. To ač vyznati chtěl by, od vás na to súdu vyhledává; pakliť by zapieral, vyznati se připuzuje svým tělem proti jeho tělu, svým zase bojovníkem proti jeho, se všemi příslušnostmi, kteréž právem k sědání příslušejí, jeho přiznati se připudie v den a súd, jakož přísežná rozkázali by a konšelé povolili by. A žádáť od vás, pane súdce, spravedlivý ortel ať se jemu stane, poněvadž sědáním jeho tak pozdravil jest, ať sědáním jemu odpoviedati dlužen jest.
Kapitola XLIII.
O úrazu utětie nebo uřezánie.
(14). Ktožkolivěk druhému úd ušlechtilý uřezal by nebo uťal nebo vyvrhl, jakožto oko, nos, jazyk, ruku, nohu nebo některý úd tajný, a obžalován byl, sám čtvrt s mužmi hodnými se na kříži očistí. Pakli pochybil by, pokutě XIIIIti hřiven podlehne, z nichž desět dostane se uraženému, súdci tři, přísežným jedna.
(75). A jestliže kto druhému na údu nehodnost některakú učinil by, ješto němecsky slove lemde a česky chromota, mečem nebo nožem, nebo kyjem nebo kamenem, nebo některú jinú nádobú, a ač se očistiti chtěl by, sám třetí příseže. A pakli za pomocníka obžalován byl by, na kříži sám se očistí.
Kapitola XLIV.
O mzdě zaslúžené dělníkóv.
Ač kto o mzdu zaslúženú žalobu hnul by, lépe obdržeti moci bude přísahů nežli odpoviedající přísahaje zapřieti. Opět. Týž súd buď o tom, ješto slovú čepní peniezi a němecsky czapngelt; a oba, když obdržíta skrze přísahu, ve třech dnech obdržie, aby zaplaceno bylo.
Kapitola XLV.
O pokutách za okrvavenie a za pomocníka a o tom, ktož uražen jsa, žaluje nečasně.
(76). Jestli že kto na druhém ránu, kteráž němecsky slove blutramst (sic) a česky okrvavenie, na súdě obdržie, uraženému v puol hřivně odpovie, súdci a přísežným v puol.
(77). Ač kto o to, ješto němecsky slove wolleist a česky za pomocníka některého zabitého, obžalován byl by, na kříži se moci bude vymluviti nebo očistiti, a jestliže pochybil by, jednu hřivnu žalujíciemu dá, súdci a přísežným puol.
(78). Ač kto raněn neb některým obyčejem uražen byl by a ve třech dnech na ižádného pro ránu nebo na pomocníka nežaloval by, potom pro takový účinek nebude moci žalovati.
Kapitola XLVI.
O násilníku a o tom, ješto se násilí brání.
(79). Ač kto (na) někoho jiného všetečně nebo pyšně útok učinil by a urazil nebo ranil neboli některým obyčejem zle uctil, a ač ten, komuž se násilí děje, sebe a svých věcí bráně násilníka zabil by v domu nebo kromě domu, pravdu násilé a bráněnie svého domu sám sedmý svědče dokáže.
(80). O každý úraz a ránu, o kterýchžkolivěk také věciech přísežnie na vieru řekli by, že by byla chromota, pevno jmieno buď. Pakli bijce se očistiti chtěl by, sám třetí na kříži se moci bude vymluviti.
Kapitola XLVIL.
O přerušiteli pokoje uloženého od súdce bitím neb slovy.
(81). Ač kto sobě pokoj uložený od súdce nepravými činy, jakožto v ráně nebo bitími, přerušil by, osvědčením šlechetných mužóv nebo jednoho přísežného hlavní podejde ortel, ač jej směl by přerušiti. Ač slovy týž pokoj, přerušil by nepoctivými, na penězích tresktán buď, totižto v LXti šilinciech súdci, každému přísežnému ve XXX", kteřížto jsú krátcí.
(82). Též pokutě podlehne, ktožkolivěk spoluměšťana svého slovy urazil by hánlivými. Uraženému pak dosti učiň dvojí pokutú šilinkóv, kteréž prve platil jest.
Kapitola XLVIII.
O přerušení pokoje v den trhový a vytrhování mečóv před přísežnými.
(83). Ktožkolivěk v den trhový pokoj ranami přerušil by nepoctivými, přemožen jsa třmi svědky, ruky zbaven buď nebo ji vykup desieti hřivnami. A ač kto týž den meč vytrhl by ke zlému druhého, ale však neurazil by, přemožen jsa třmi svědky, pokutě jedné hřivny podlehne, totižto súdci polovici, přísežným polovici. Pakli by jeden z přísežných viděl, přemožen bude a milost toho, kteréhožto uraziti chtěl jest, nalezni, ač muože.
(84). Opět. Ač kto meč svuoj před súdci nebo některým z přísežných vytrhl by, zaplatíť puol hřivny, súdci dostaneta se dva diely, přísežným třetí. Ač kto pod zápovědí opásaný mečem polapen byl by, v hřivně tresktán bude a súdci meč zuostane; pakli mečové třie byli by, dva dostaneta se súdci, třetí přísežným. Pakli obecnie meč po zápovědi u někoho polapen byl by, súdci u věrduňku odpoviedati bude.
(ČI. 85. schází).
(86). Ač někto chudý někoho ranil by nebo urazil, jemuž dosti učiniti nemohl by, šest neděl v kládě tresktán bude.
Kapitola XLIX.
O uražení dobytkóv cizích nebo zabití jich.
(81). Ač kto druhému vola nebo krávu nebo býka velikého urazil by, právem, kteréž slove němecsky annewanc a česky stavného, súdci dá XIIte peněz; též od každého malého dobytčete.
(88). Opět. Ač kto některé dobytče veliké nebo malé zabil by, a popaden jsa darovatele svého okázati nemohl by, sám třetí na kříži se moci bude očistiti, a pakli pochybil by, za jakost viny tresktán buď.
Kapitola L.
O prodávání masa v den trhový
(89). Ktožkolivěk maso k trhu přivezl by nebo přinesl by, téhož masa kuoži vezmi; toho ač neučinil-li by, súdci ve XIIti penězích odpoviedati bude.
Kapitola LI.
O krádeži snopóv nebo trav na lukách
(90). Ač kto snopy kteréhožkolivěk osenie s polí nětčích násilím nebo krádežem bral by, ač popaden byl by, pánu polí u věrduňku odpoviedati bude a súdci puol dá. Pakli by noční čas v skutku podobném popaden byl, za zloděje potupen buď.
(91). Opět. Ač nětčí dobytkové na poli nebo na ovotciech nebo na oseních popadení byli by, kolik noh dobytčích, v toliko penězích odpoviedati bude pánu osenie. Na lúce nětčie ač kto popaden byl by v noci nebo ve dne s břemenem trávy, k súdci veden buď a ihned ani bitími ani házeními z města vyhnán buď, do roka nemaje se navrátiti. Ač s břemenem neseným na koni popaden byl by, súdci v lothu odpoviedati bude a uraženému u věrduňku.
(Čl. 92 schází).
Kapitola LII.
O krádeži lesuov.
(93). Ač kto na lesiech nětčích násilně nebo zlodějsky dřievie sekal by, popaden jsa a súdem přemožen, na každý pařez velikých dřev žalobníku sedmdesát peněz položí a súdci LX. Pakli ratolesti nebo prútie na voze odvézti chtěl by, lapač popaden jsa, kuoň nebo vuol, vuoz ježto tiehne, za puol věrduňka vysvoboď anebo jakož u žalobníka milost mohl by naleznúti.
Kapitola LIII.
O nespravedlivém celném.
(94). Každý celný, kterýžto nespravedlivé bral by clo, dvěma mužoma přemožen jsa, súdci LX šilinkóv a každému přísežnému XXX šilinkóv zaplatí a penieze proti právu vzaté navrátí, a tomu donese osobně penieze, jemužto vzal jest, kdežkolivěk v zemi končinách bydlel by. Podruhé přemožen jsa, súdci a přísežným X funtóv zaplatí, třetie pak přemožen jsa, se a své věci vyplatí, jakož milost od súdce a přísežných nalezne i také od toho, jehož proti spravedlnosti potupil jest.
Kapitola LIV.
O braní základóv od úročníkóv nebo od podruhóv.
(95). Každý člověk bez súdce a přísežných na svém dědicství základy beř. Pakli úročník základu vyplatiti nechtěl by, pán súdci a jednomu z přísežných připověz a oznam, že za takový plat takový základ vzal, a z toho svobodně prodaj nebo k užitkóm svým obrať a to pro tu příčinu, aby, ač po vyjití času úročník (pro) větčí základ pána upomínati chtěl by, že základ za viece stál by, pán skrze súdcí a přísežného jednoho při toho úročníka mohl by zkaziti. Opět. Ač který úročník věcí a platóv dávati zmeškal by, v své děditcstvie pán jeho se svobodně uvěž. Pakli by správnú příčinú země úročník sběhl, pán jeho podle milosti a duše potřebnosti a šlechetných mužóv radú s úročníkem nalož.
Kapitola LV.
O židech a jich smilství.
(96). Nižádný žid v den Velikého Pátka nižádného obcovánie s křesťany mieti nemá celý den. A ač některý žid s křesťanskú ženú scizoložil by, popaden jsa a dvěma svědkoma přemožen, oba pohřbena buďta. Též staň se, ač křesťan s židovkú smiesil by se a popaden jsa přemožen byl by jedniem křestanem a dvěma židoma.
Kapitola LVI.
O tom, kdož by utekl pro utracenie falešných peněz.
(91). Ač kdo z mužóv nebo z žen s falešnými penězi popaden byl by a před súdcí a přísežnými vyznal by, že jiný jemu dal jest všecky penieze, a ten, na kohož vyznává, utekl by, vina se činí a ten nebo ta osvobozuje se právem města.
Kapitola LVII.
O tom, aby súdce města byl měštěnín a o přísežných uličných.
(98). Opět. Chceme, aby ktožkolivěk súdcového užívati žádá duostojenstvie v městě, aby byl měšťěnín města, aby tiem lépe jednal, aby pro jeden rok nebo pro dva nesežral měšťan a chudiny města. Opět. Nižádný člověk obecní nižádného obžalovati nemuož, a protož od súdce a od přísežných vyvolení buďte dva nebo třie nebo čtyřie v některé ulice města, jichžto vieře poručeno bud, aby všeliké věci škodlivé krotili. A pro tu příčinu všeliká přestúpenie obžalovati mohú, ale jich moc obžalovánie jedno šest neděl trvati bude a to proto, aby miesto přísežných nebyli jmiení. Šest pak neděl po skonání oni súdci a přísežným svuoj vzdajte úřad, a ač potřebie bylo by, jiní nebo opět ti prvniemu úřadu svému navrácení buďte, a ač od někoho neslušně pohaněnt byli by, kterúžkolivěk pokutu řečení ustanovili by, tu od nich obžalovaný trp.
Kapitola LVIII.
O právu súdu zavitého.
(99). Komužkolivěk den zavitý o některú při položen byl by před súdem stání a nestál by, z přisvědčenie súdce a přísežných protivník jeho právo své obdrží. Pakli nepřítomnost svú správnú potřebností zaneprázdněnú dovésti chtěl by, takovýmto obyčejem jdi: ač byl by osědlý v meziech země, duojdi na počátku svého příštie k súdci, příčinu nepřítomnosti své světlejie vyličuje, jemužto súdce den najblišší súdu ustanoví a jeho protivníku, v kterémžto súdu příčinu nepřítomnosti své skrze zřejmé svědecstvie dlužen jest dovésti. Pakli by svědomie, jímžto provoditi miení, pro cesty daleké ten den mieti nemohl, k najbližšiemu dni súdu odloženo jemu buď a tu konečně příčinu své nepřítomnosti dlužen jest dovésti. Pakli by osědlý byl kromě mezí země, v šesti nedělech s svědomím doveď správné příčiny nepřítomnosti své, neboť právo své ztratí, všicka pochybenie odložiec. Tyto pak příčiny sú, jimižto správná potřeba má se dovodili: najprvé knieže země nebo mocný jeho komorník překážie; druhé oheň nebo povodeň; třetie obecnie válka v zemi; čtvrté vězenie nebo lúpež na cestě příchodu jeho; páté nemoc nesmýšlená; šesté smrt ženy spravedlivé nebo otcova.
(100) Kromě těchto řečených věcí, cožkolivěk súdce města Jihlavského pro užitek a prospěch nalezl by a vynesené v súdu nebo pomluvenie potvrzeno bylo by, pevně ode všech držáno buď.
Kapitola LIX.
O právu propojiček a dělání nových hor a o jich měrách.
(101). Ustanovujeme, aby cožkolivěk urburéři z přivolenie přísežných Jiehlavských v horách nebo v štolách některým propuojčili by nebo podali pod pečetmi těch urburéřóv, pevné jmieno bylo bez ižádné otázky.
(102). A kdežkolivěk hora nebo štola byla by nalezena nebo vydělána. z práva mieti bude z toho, což německy slove hangedis (sic), puol čtvrta lánu, a v tom, což slove ligendis, jeden lán vysokost a hlubokost v rovné postavě.
(103) Ač pak kto horu novú nalezl by, měřeno buďte jemu šest lánóv s obú stranú, měšťanóm jeden.
(104) Nalezači pak hory dajte měřičóm sedm šilinkóv krátkých.
(105). Tuto totiž mieru tyto zachovajíc povahy nová hora obdržie: Jestli že nový nalezač pramen svuoj od propuojčitele svého právem slušným přijal by, ač jiní při něm rudu nalezli by nebo měli by, z toho první pramenóv přijímač právo své obdrží v tom, že pramen jeho sekán bude.
(106). Ale jestliže pramen jeho hoden miery nebyl by z práva, jímž najprvé sekán bieše pramen, z toho podruhé pramen přijímači, v témž podání dělajíce, téhož práva, jímž první sekán bieše pramen, požívají. A ktožkolivěk z nich viece dolóv nad ně skrze prolomemie ustavičná měl by, ač proti němu dělající bez toho býti nechtěli by, súdce i ten, ktož jest miesto urburéřóv, jeho přinutie přísahú prostřed nádoby, kteráž slove rumpál, obdržeti, že ten pramen z takového dolu přijal by a skrze to obdrží, aby přísežní sekali pramen jeho.
(101). A ač přísežní na vieru svú vzali by, že v hlubině a v štole takovú rudu viděli by a ostavili by, ten buď miery hoden. A ač pokušena jsúc, nade všecky hutnie náklady dala by najméně jedno ohřenie jeden věrduňk, tehdy mieru, jakož povědieno jest napřed, hodnú obdržie.
(108). Opěť. Jimžto hora měřena byla by, šestnádcte městišť z práva obdrží.
(109). Opět. Jimžto hora měřena jest, v sedmi lániech při najmenšiem tři doly nebo hlubiny mieti bude, v každém lánu troje orty, v každé propojičce jednoho ortu k svému právu žádá, aniž k větčie puzen buď. A tato práva zachovávána buďte na nových horách a štolách ne dědičných.
(110). Opět. Ktožkolivěk dělal by na hlavě jedné štoly nedědičné a pramen nalezl by, měření buďte jemu z toho miesta nalezenie rudy sedm lánóv k právu jiných hor.
(111). Pakli z vědomie a z povolenie podavatele pramenóv a hor někto dělati počal by v tom, což slove štola, a pramen nalezl by, od toho miesta jemu nižádný za puol čtvrta lánu před ním i po něm překážeti nebude moci.
Kapitola LX.
O horách a štolách dědičných a o obyčeji obdržovánie štuol.
(112). Opět. Hora nebo štola, kteříž měření byli by a potom zpuštěni ležali by, leč byli by po šest dní nedělních provolání zjevně před těmi, jichž hory byly jsú, aby dělali v nich. Ač sedmého dne nedělnieho po pominutí nebyli by nalezeni na diele, tehdy urburéři přijmúce přísežné (a) provolajíce do hor polezú a jestliže hory zpuštěné nalezli by, urburéři hory ty svobodně podati mohú, komuž chtie, bez přěkážky.
(113). Takovým pak obyčejem štola dědičná právo své obdrží: Ač dělník štoly vody vyvedenie, kteréžto němecsky slove wasserseyge a česky splavidlo, své štoly rozumně vydělal by a doly světla slušným obyčejem vyčistil by a v roce celém k velikosti miery jedné, kterážto kachtr slove, na hlavě své štoly udělal by a to pokázati svědky mohl by a to od kořene drnu, z toho svú štolu vším právem moci bude obdrželi.
(114). Opět. Ač která hora jiné hoře skrze vodu překážela by, súdci a pergmistru po tři dni ustavičně zvěstován obuď, kteřížto (dnové) když skonali by se, ač nebyla by přejata, hora překážejície překažené hoře přivlastněna buď spravedlnosti s vyhledáním.
(115). Opět. Ač kto v štole s povolením súdce a pergmistra nebo podavatele pruochod udělal by, k měřené hoře nebo k lánu městskému přišel by, a tu dělníky nalezl by, bez povolenie jich nepruojde. Pakli povolili by, k mieře jednoho látra pruojdi, s zachováním však práva svého, totiž což on v lánu městském s štolú svú nad se sekal by, a kterak mnoho v něm zisku měl by, ovšem obdrží.
(116). Tak ač v dřieveřečeném lánu prve bylo by děláno, v prostředku také lánu nad hlubším sěde a cožkolivěk zisku železem prostředním pod se přitrhnúti moci bude, k užitkóm jeho dostane se.
(117). Opět. Ač měštěné štoly jeho potom potřebovali by nebo kteřížkolivěk, jim čtvrtý diel náklady svými vydělávaje obdrží.
Kapitola LXI.
O mieře hor tak přiemé jako úhelnie etc.
(118). Opět. Kdežkolivěk hora měřena byla by s překažením lánu městského, že najméně puol čtvrta lánu obdržeti nemohla by, dřieve řečená miera nové hory na meziech lánu městského vezmi počátek. A tak slušnú obdržie mieru sedmi lánóv, když panu králi dva, přísežným dva měřena byla by.
(119). Pakli mezi dvěma horama měřenýma nová hora nalezena byla by a slušná mieru obdržeti mohla by, totižto lánóv všech, měřeni buďte a majíce mieru, ač nětco zbylo by, totižto dvěma lánoma městskýma, ješto slove vberschar, k užitku dostane se měšťan.
(120). Opět. Ač kto, jakož svrchu povědieno jest, z povolenie súdce, přísežných, podavatele hor štolu začal by a jiný přijda před něho hodnú mieru puol čtvrta lánu skrze jiná štolu nebo kterakýžkolivěk duol rudu nalezl by, s vydáním svědkóv a s zkušením příčin mieru sedmi lanóv prvotvie obdržie.
(121). Ač při některé hoře nebo štole v tej straně, kteráž slove hangedis nebo ligendis, ruda nalezena byla by, o niež bylo by pochybenie, vměří-li sedmi lánóv nebo vně byla by, a mezi obojími querky vznikl by svár o tej rudy obdržení, vyvoleni mají býti třie poctiví mužie, kteřížto s těmito ani s oněmi v dielech nespolčili (se), a čtvrtý buď ot urburéřóv, a ti čtyřie na drnu na spravedlivú mieru úhelní vzneste a spravedlivě rozeznajte, aby svár vzniklý roztrhnúti mohli. Toho ač býti nemohlo by, mušiti bude aby při hlubšiem ta dva prameny spojena byla skrze prolomenie, a k tomu prolomení skrze dřieve řečené vyvolené mera tiežena buď úhelnie, a podle jich súdu těch querkóv svár dokonám buď.
(122). Prostřední pak čas tak nové rudy nalezatelé jakožto jiná o rudu pracujíce, však ta ruda, kterúžto vysekali sú, zachována má býti pod stráží, a kterýmžkolivěk právem skrze často pravené vyvolené přisúzeno bylo by, ti obdržte sváru všelikého s otložením. Skonala jsú se práva Jiehlavská k horám i k městu Hory Kuthny příležicie od múdrých mužóv vydaná a od králóv a kniežat potvrzená, Annorum etc. LXIXo.
Rukopis XV. století „Práva slavných měst horních“ v knihovně kláštera Strahovského č. 172 na l. 161 násl. za pozdějším nápisem: „Privilegia Kutnohorská“. Překlad tento psán je r. 1469 dle všeho rukou městského písaře kutnohorského Víta Tasovského z Lipoltic (srov. o něm moje pojednání „O právech městských m. Brikcího z Licska“ str. 36) a snad od něho pořízen na základě rozmnožených základních práv Jihlavských z konce XIII, století. Cokoli z českého překladu ležatým větším písmem je tuto vytištěno, náleží k článkům, o které později práva Jihlavská z r. 1249 byla rozmnožena. Slova ležatým menším písmem otištěná jsou překladatelem připojena. Jednotlivé články roztřídili sme a číslicemi běžnými opatřili tak, jakžto Tomaschek, Deutsches Recht in Oesterreich str. 193 násl. učinil. Český překlad úvodu a svobod městských zapsán je též v pamětní knize Kaňkovské na str. 13—26 za nápisem „Majestát společný Horských s Jihlavskými“; avšak je rozložen na dvě listiny, z nichž jedna kr. Přemysla Otakara II. je datována k r. 1261 a druhá kr. Václava II. k r. 1293; odkudž Veselský, Kr. horní město Hora Kutná str. 6 a 9 smýšlené ty dvě listiny otisknul.