ZDROJ: Čelakovský, J.: Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1225 až 1419, V Praze. Tiskem Khihtiskárny Dra Edv. Grégra, 1895.
Král Václav IV dává k radě konšelů m. Kutné Hory tamějším mincířům práva, kterými se při provozování díla mincířského a při výměře záplaty z něho mají spravovati. Kromě toho vyměřuje král. mincmistru, prubýřům a konšelům mincířským některá práva nad dílnami mincířskými čili šmitnami ke královskému dvoru na Horách Kutných příslušejícími.
My Václav boží milostí Římský král vždy rozmnožitel říše a Český král vyznáváme a známo činíme zjěvně tiemto listem všěm těm, kteříž jej spatřie nebo čtúc uslyšie, že s dobře rozmyšleným úmyslem, dobrú raddú a pravým vědomím a jmenovitě starších Hory Kuthny tyto časy mezi mincieři našie mince tudiež u Hory, našich milých věrných, k pořadu a k pravému usazení tej našie mince, k obecnému puožitku a pohodlí učinili sme a zpuosobili i zřiedili o těch jistých našich mincieřích, všech jich budúcích, aby věčně pevno, celo a bez pohnutie bylo zachováno v tejto mieře, jakož potom psáno stojí: Najprve ustanovujeme, zpuosobujeme i zřiezujeme mocí tohoto listu a královským vladařstvím v Čechách, aby každá šmitna v našem dvoře na Horách Kuthnách měla při najmenšiem tři řádné knapy, kteříž by to uměli dobře dělati, a na tom diele dobře byli zkušení, a na mincieřském řemesle byli dobře rozumní. A kteráž by šmitna takových knapóv neměla, tehdy má náš mincmajstr, kterýž nynie jest anebo za času bude, dřieve řečené našie mince s werkmistry plnú moc a vládánie jiné hodné knapy do tej šmitny vsaditi, když toho bude potřebie. Item mezi dvěma pravýma, kterážto vyšší ferzucharové do šmiten vydadie, mají mincieři rovné pláthy dělati v jedné šíři a váze a rovné přísadě. A mají také takových plátóv ani širších ani menších nedělati ižádnú měrú a ty jisté každým mají vydati do šmiten, aby se oni po nich zpravovali. Také každá šmitna má mieti jeden široký kámen nebo dva, na němž by ty pláty prostázovali A nemají v šmitnách nižádného popela ani tvrdého olova mievati a zvláště, když kvecují, nemají mieti žádného piva ani starého ani mladého v šmitnách, kromě samé čisté vody. A mají také pláty čisté i nečisté do mince vydávati v tej ve všie mieře a obyčeji, jakož jim vydávají v cániech z mince. Item každý mincieř má z každých XVti hřiven toliko jednu hřivnu ostřížkóv a nic viec; a kterýž by jich viece udělal, tomu mají na jeho luonu dvakrát tolikéž sraziti od hřivny tak často, jakož se to stane. Item prach a okuje mají před šmitnú vypierati a nižádného pieščitého popela ani tvrdého olova v to vměšovati, ješto by mincí mohlo poškvrniti. A kohož by v tom popadli, tomu jistému celý měsiec nemají odvažovati. A kohož by po druhé s tiem zastihli s jistinnú, ten jest svuoj luon ztratil. A ten jistý luon mincmajgstr, kterýž v ta doby jest, s mincieřskými konšely podle vyvolenie a jiného listu jich, kterýž na to dřieve mají, mají dáti, komuž chtie. Item dielo porušené a zlomky, to mají zvláště vydati do mince a jeho nevměšovati v jiné dielo bez vědomie vyšších ferzucharóv a rozkázánie a zvláštnicho povolenie. Item, když ti mincieřové črné pláty do mince vydávají, kteráž by šmitna viece újmy, nežli patnácte plátóv měla, tomu mincieři mají za každý plát dva pláty na jeho luonu sraziti, kolikrát koli se to přihodí v budúcich časiech. Item ty srážky od desieti hřiven čtyři groše za luoj k cánóm mají zuostati z milosti ve všie mieře, jakož jsú dřieve až do siež chvíle byly bez odmlúvánie. Item, aby takové naše svrchupsané zřiezenie potom věčně držáno bylo, my jsme mincieřské konšely zvláštní milostí obdařili, aby tiem pilnějě přihlédali a svú pilnost při kvecování učinili, aby nižádný popel ani které pivo ku plátóm nepřicházelo ani která věc jiná, ješto by mohla minci poškvrniti, ale toliko čistá voda, jakož svrchu psáno stojí. Také mincieřové mají takové pláty črné, čisté i nečisté, do mince vydávati. A přihodilo-li by se, že by mincieřští konšelé nebyl: pilni a našie škody, jakož svrchu psáno jest, s přísností neproměnili, tehdy má i muož mincmajgstr, kterýž v ty časy jest na Horách Knthnách, jiné mincieřské konšely usaditi, kolikrát jemu se bude zdáti dobré, a tak dlúho, až taková škoda naše bude nahrazena. A proti tomu nemá se ižádný postaviti pod hrdlem i sbožím. Item my také činíme všem mincieřóm vespolek tuto zvláštní milost, aby, když jim ty cány převazují, tehdy mají každé šmitně k váze jeden loth přiložiti z milosti. A když oni ty pláty do mince vnesú, tehdy mají jim ten jistý loth napřed zase vrátiti, aby jim to kužitku přišlo na každém werku, kolikrát kolivěk se dostane. Item, aby dřieve jmenovaní kusové a artikulové v celosti držieni byli v budúcích časiech, my svrchujmenovaným mincieřóm činíme tuto naši milost, aby jim od hřivny grošóv dva groše a od hřivny peněz a haléřóv tři groše ot hřivny za luon dány byly. A mincieřským konšelóm z milosti puol hřivny od každého werku aby dáno bylo na hotových penězích, počítajíc za puol hřivny XXVIII grošóv a poslednieho z každého werku tři věrdunky na hotových penězích, jenž činí XLII grošóv. A protož přikazujem mincmajgstru Hory Kuthny, kterýž nynie jest anebo za času bude, našemu věrnému milému, přísně a pevně tiemto listem, aby on proti dřieve řečenému našemu pořadu a zpuosobení nic nečinil ani jeho rušil žádným obyčejem, ale je pevně, cele a bez porušenie držal a vedl ve všech mierách i obyčejích, jakož svrchupsáno stojí, jakož milo jest jemu život i sbožie zachovati. S svědomím listu tohoto zapečetěného našeho královstvie majestátem. Dán u Weiswesser po pána Krista narození čtrnácte seth leth a potom v osmém létě, ten úterý před svatým Bartholomějem, našich královstvie Českého v šestém a ve čtyřidcátém a Římského v třetiem a ve třidcátém.
Rukop. kláštera Strahovského z XV století č. 172 na 1. 187 za nápisem: „Tento jest majestát přejasného kniežete, pána a pana Václava, Římského a Českého krále, na práva a na milosti diela mincieřského a na záplatu téhož diela od JMti minciéřóm k dědictví věčnému JMstí vydaný.“ — Dle pamětní knihy úřadu horního Tom. I Veselský, Kutná Hora str. 49. — Před tím v rukopise Strahovském nal. 186 stojí snesení obce hornické 1 ledna 1392, jež s obsahem privilegia svrchupoloženého souvisí a zní takto: „Tento jest list svolenie dávnícho starých mincieřóv a pregéřóv o volenie urburéřóv k horám o luon mincieřský, když by který knap umřel, k němuž jm se k držení zavázali pode clí a pod vierú a jstať u něho dvě pečeti mincieřská a pregéřská: Přihodilo se v jedny chvíle, že knapové v šmitnách a knapové v preghauze byli společně svoláni v hromadu od konšelóv, i přišli sú mladí páni společně a prosili sú konšelóv a radných lidí a knapóv společně, neb jsú po všecky časy rádi dělali a ještě by to chtěli rádi učiniti, aby se oni rozmyslili a vyvolili volenie, jako od starodávna obyčej byl. I poradichu se konšelé a radní lidé s celú obcí, že by to učiniti chtěli. A jest již také na času. I mluvichu konšelé a radní lidé k obci, aby oni vyvolili, koho by k tomu chtěli mieti. I řekla jest obec konšelóm a radným lidem odtud odstúpiti, až by oni o ty věci jednostajné svolili se. Tehdy svolivše se i řekli sú k konšelóm a k radným lidem: Milí páni! My prosíme vás, abyste se v tu věc uvázali pro naši prosbu a dáváme vám plnú moc. A všecko, což vy učiníte v bližšiem a v lepšiem podle práva i podle milosti, to jest naše vuole i naše slovo, A což vy v tom učiníte, v tom chceme s vámi zuostati s životy i s statky. Tehdy posadichom se na tom i poznachom veliký nedostatek, kterýž jsme měli s jedné strany od moru a z druhé od robencóv, kteříž od nás biechu utekli. A proto my jim naše právo zapověděli sme i vyvolili sme volenie. Toho svědci tuto Petr z Piesku, mincmajgstr ty chvíle, a potom konšelé v šmitnách: Ewlglaczar, Hanman Krummer, Nikman Lomer, Ssteffan Reson a potom ti konšelé v preghauzu: Steffan Šik, Franc Gyser, Hannuš z Piesku; potom radní lidé v šmitnách: Hanman Alder, Jakub z Rožmitálu, Martin Thajcher; potom radní lidé v preghauzu: Nika Ress, Hyncman Megerl, Wenczlaw z Piesku. Již poslúchajte vy páni k tomu mladí i staří! Čeho jsme my se uradili pro fidrovánie našcho pána tohn krále mince, aby každý svého mincieřstvie pilnějie vyhlédal, a ktož by toho neučinil, by pak byl volený pán, tehda jest své volenie ztratil a nemá žádného práva viece mieti. Pakli by se přihodilo, ze by on své volenie prodati mušil pro núzi, to on má učiniti s vědomím konšelským, kteříž ty chvíle jsú a zvláště mincieřovy, kterýž to právo má. A ktož by své volenie chtěl prodati bez núze a chtěl někam jinam preč tábnúti a naši minci hyndrovati, ten trh nemá žádné moci mieti a to volenie má ztraceno býti. Také kteříž by ti byli, ješto by luonu dobyli, a toho zdělati neuměli, jakož právo jest, ten jistý Iuon má tak dlúho prázdný luon býti, až by toho zaslúžiti uměli. A všecky prve popsané řeči, kteréžto v tomto přítomném listu stojí, toho jsme my se svolili konšelé i radní lidé zespolka z jedněch úst. I ač by kto byl, on buď mladý nebo starý, on buď knap neho robenec, ješto by proto k komu kterú nepřjezeň nesl, k konšelóm nebo k radným lidem, slovy anebo skutkem, a toho přemožen byl jedním poctivým anebo dvěma, buďto ve anebo v ně před dvorem, toho chceme od nás zahnati věčně a žádného obcovánie nemá s námi mieti, a byl by také bez viery a beze cti. Toho jsme my se také uradili a vyvolili sme volné pány, kteréž vám tuto jmenovati chceme: Najprve Hanuše z Piesku, Henzel Graisera, Wenczele Šika, Lukáše mincieře, Hannus Šika, Jakuba z Piesku, Hanuše Bertle, Prokopa Bertle, Niklas Polka, Francz Dominika, Hanuše Dominika, Mates Fegle, Niklas Lomera, Jakuba Mešle, Paul Kolera, Wenczel Mura, Erazyma Czuorna, Merten Nozla, Girgl Glaczera, Jakub Haze, Andres Guldenmincera, Niklas Graysera, Niklas Hebusstraytera, Wenczele Nogle, Niklas Krumpholcze, Hannus Progera, Merten Krumnera, Pavla Wonsstan, Hanuše Ssierpranta, Hencle Raythnera, Prokop Šticha, Wenczele Male, Ješka Raynele, Sigmunda Kneble, Hanuše Remprechta, Petra z Rožmitálu, Hanman Filnzoka, Niklas Lantfojta, Niklas Ssmalcze, Niklas Hisshofa, Hannus Gisera, Winczmana Mona, Wenczele Kezlera, Sigmunda Gaiera, Francz Gaiera, Nikusse Laule, Wenczlawa Guldele, Channan Grospeka, Merten Sstephana Nezle, Niklasa Ssermera, Wenczlawa Habrmana, Niklas Aiznera, Hannus Mertle, Hannus Prennera, Hannus Tillella, Prokop Peka, Sigmunda Geufentale. Všickni ti z milosti k tomnto volení voleni jsú. A ač by knapové byli, aby jich přietel ižádný žádného práva neměl, kromě jich vlastních dětí. To se jest stalo po narození syna Božieho tisíc tři sta devadesátého druhého létha, na svaté nové létho.“