ZDROJ: Štroblová, H.: Obec mincířů a pregéřů – korporace mincovních zaměstnanců v Kutné Hoře, vydal v r. 1990 Okresní archiv v Kutné Hoře, Tiskárny Vimperk, s.p., str. 52
Instrukce nejvyššího mincmistra adresovaná konšelům mincířským a pregéřským
Instrukcí mincířů na Horách Kutnách, kterak by se konšelé k dělníkům, tolikéž knapi, robenci i jiní dělníci k konšelům při díle mincířským i také pregýřským chovati měli až do dalšího od J. M. C. o tom nařízení a poručení jak níže poznamenáno.
Jakož jsou nejednou ouředníci mince na mně, Vilíma staršího z Oppršdorfu, z Dubů a z Frydštejna a na Slavěticích J. M. C. radu a nejvyššího mincmejstra království českého vznášeli, oznamujíce, kterak sobě konšelé do dělníkův při mincování a pregyování stěžují a v tý věci za opatření žádají.
Předkem, že včas jim uloženej a oznámenej týž dělníci na dílo se nedostavují a téměř kdy se kterýmu líbí na dílo přicházejí, za kterúžto příčinou i hodinu i vejšeji na jednu osobu s dílem se čekati musí a daremně na škodu J. M. C. uhlí se pálí, ano také neodpovědouce se žádnému z konšelův Časně mnohdykráte zoumyslna někteříž na dílo nepřicházejí a ta dílo hyndrují.
Druhé, mnozí majíce několikou živnost a obchody své, přes pole po jarmarcích odjíždějí a někdy ve dvouch, třech i čtyrech nedělích sotva jednou nadílo přijdou a nicméně chtějí to za právo míti, aby kdyžkoliv na dílo přijdou, místo své a lůn zouplna měli.
Třetí, že větší díl týchž dělníkův dílu svému naskrze se neučí a učiti nechtějí, toliko každej z nich kus jeden nebo dva podle své libosti se naučíce, jiného se dotýkati a dělati a v tom konšelův aby jinému dílu naskrze se učil uposlechnouti nechce skrze což přichází, že mnohdykráte, když k jednomu nebo k druhému dílu jeden nebo více dělníkův a zvláště k dílu tolarnímu se nepostaví, těžce se oddělává a mnoho času se stráví a mimo náležitost uhlí pálí.
Čtvrté, když jim někdy od konšelův o to domlouváno, anebo pro vejstupky trestáním k nim přikročeno bývá, tehdy od díla hned odpuštění berou, ano také rozumějíce, že by pro své někdy přečinění trestání zasloužili, nevezmouce ani odpuštění, díla se zbavují.
I aby tomu všemu v cestu vkročeno a škoda J. M. C. P. Pána našeho nejmilostivějšího vyvarována a dobrý a chvalitebný řád stanoven bejti mohl a páni konšelé jak v těch věcech chovati se věděli, toto nařízení se o tom činí.
Předkem a nejprve konšelé mají knapům, robencům a jiným dělníkům časně kterého dne dílo buď na groše, peníze nebo na tolary, bude v známost uvozovati dáti a hodinu jmenovati a k té hodině oni konšelé a při nejmenším z nich jeden, kteréž v té šmitně správcem jest, tolikéž i jiní dělníci všickni se postaviti mají.
Jestli že by pak kterej zoumyslně toho se dopustil a v Čas uloženej na dílo se nedostavil, má ihned podle uvážení konšelův buď na lůnu nebo vězením trestán býti.
Jestli že by pak kterému z těch dělníkův mincířů aneb pregýřův toho potřeba nastala, že by buď odjeti anebo z hodné příčiny na dílo přijíti nemohl, má při primasovi svým a nemohli by k němu přijíti, tehdy jinému z konšelův ten den před dílem se opověditi a příčinu, proč na dílo přijíti moci nebude, světle oznámiti, což primas neb konšel vyslyšíc, poznal-li slušnou příčinu, má jeho odpustiti a pakliby slušnou potřebu neuznal, nemá a nebude povinen jeho odpustiti a tak aby se věděti mohlo, kteří na dílo přijíti nemohou, na ně daremně aby se nečekalo.
Druhé, co se těch dělníkův, kteří dosti málo a zřídka na dílo přicházejí dotýče, poněvadž tudy nemalá od hanba dělníkův jest, tak že by mnozí, kteříž by se rádi mincířství učili a tím dílem J. M. C. posluhujíce se živiti chtěli, pro ně k tomu přicházeti a místa dostati nemohou. Protož toto pod dnešní den zapovídá, ani žádnému jakž z konšelů, knapů, robenců, ani jinému dělníků to trpíno nebylo a v tom volbu se nedálo. Poněvadž toho veliký hyndrunk přináší, když se s dílem pospíchati musí, se škodou J. M. C. jest, když jistej počet dělníkův se nesejde, tak aby časně a povolně se oddělati mohlo.
A protož ti a takoví mají podle předešlého v prvním artikuly oznámení trestáni býti a jestliže by pak po takovém trestání přestati nechtěli, tedy mají dokonce z díla skládani a na časy potomní nemají připuštěni býti.
Třetí, kterýž by mincování anebo pregování se učiti chtíti, mají to na konšely vznésti a toho při nich náležitě jakž od starodávna bejvalo hledati a konšelé uvážíce to a bude-li ta osoba hodna a zvláště pak jestliže by mezi nimi spravedlnost buď na lůnech nebo stolicích měla, mají mu toho před jinými příti.
A předně na sobě ten kdo se učiti bude, po čtyři neděle pořád zběhle díla koštovati a koštujíc, má po ujití těch čtyř nedělí hned konšelům oznámiti, jakého oumyslu jest a nebude-li se chtíti učiti, oznámíc že k tomu oumyslu nemá, budou jej konšelé ihned propustiti moci.
A pakli by se přece učiti chtěl, bude povinen rukojmie pod padesáte kop grošů českých, za sebe předně za věrnost a druhého ze dvouch let počítajíc i s těmi čtyrmi nedělemi, v kterých sobě koštoval, pořad zběhlých, při témž díle vytrvati chce a všemu dílu na skrze a do největšího se učiti bude a tomu dělníku, kterejž by jeho takovému dílu pregování na penězích, groších, tolařích učil, poněvadž jest mince rozdílná a při sté každé minci potřebovati bude ukazování, za takovou práci a meškání tomu, kdož by jeho učil, povinen bude týž učedník při té každé minci po čtyři neděle pořad zběhlé, což by tu koli vydělal a vypracoval, jemu to za takové učení a ukazování dali.
A přitom konšelům předně a knapům i robencům všelijakých poslušenství a volnost do těch dvouch let vyučení svého zachovali, což ihned pro paměť budoucí do kněh i rukojmění zapsáno býti má.
A pakli by v tom díle nevěrně se choval a do času oznámeného dvouch let při tom nesetrval, tehdy rukojmové, aby propadenej doklad bez odporův ve čtyrech nedělích pořad zběhlých, od dani jim věděti složiti povinni byli.
Tolikéž jestli že by ten učedník, v učení protivnej nebo nepilnej byl nalezen, konšele aby moc měli podle uznámí jeho trestati, a to tolikrát, kolikrát by se čeho dopustil, netoliko pak tito noví učedníci, ale i nynější knapi a robenci, kteří na skrze díla neumějí, toho se mají dotejkati a vyučiti a v tom konšely každého času se spravovati a to dílo do rukou učiti a dělati, což mu od konšela anebo svýho pána poručeno bude, bezevší vejmluvy a spěčování.
Čtvrté, co se nepořádného z díla odstupování dotýče, že za malou příčinou, když někdy knap, robenec anebo dělník od konšelů pro své přečinění, buď řečí nebo vězením potrestán bývá, tehdy ihned odpuštění vezme a často ani odpuštění nevezmouc na dílo se za mnoho neděl nepostaví. A potom zase skrze přáteli a přímluvce na dílo se vpasí. Toho žádnému vymyšleným způsobem pod tuto hodinu, aby více nebejvalo a žádnému buď ten kdo buď se netrpělo, ale každej pro své přečinění, aby od konšelův trestání přijal a vykonajíce to přece při díle trval. Nebo tomu žádnému, kdož by pro takové trestání odpuštění bral nemá dáno býti, ale bude povinen dvě neděle vu vězení buď na dvoře Vlašském nebo šatlavním vedle uznání seděti a k tomu pět kop grošů českých pokuty konšelům, knapům a robencům do spolku dáti a nic méně túž pokutu i vězení vykonajíc, předce dělati, a to pod propadením vší své spravedlnosti ač měl-li by tu buď na lůních nebo stolicích jakou, kteráž beze vší vejminky do obce mincířské a pregéřské připadnouti má.
A kdož by pak žádné spravedlnosti nemajíc, neměl co propadnouti, tehdy pro svou svévolnost jiným ku příkladu má skutečně trestán býti a někdá na časy budoucí více k dílu mincířskému nebo k pregéřskému žádný takový připuštěn nemá býti, jakž od starodávna za právo bejvalo.
Avšak kdož by majíce k tomu slušné a hodné příčiny buď pro starost anebo majíce z požehnání božího jinou živnost, že by pro tu dílo opustiti musil, tedy může se konšelův dožádati, aby se v sobotu příští do preghauzu na dvůr Vlašský sešli a tu v jich společnosti aneb sjití odpuštění předložiti, příčiny vzíti moci bude.
Avšak ode dne odpuštění vzeti předce povinen bude čtvrt léta dodělati, leč by toho tak pilná a náležitá potřeba byla, že by možné nebylo jemu toho čtvrt léta setrvati, tehdy to konšelé společně uvážíc, jak by toliko to místo jiným dělníkům opatřeno bylo, jej propustiti moci budou.
Páté. Oni knapi, robenci, i jiní dělníci, když by koliv za příčinou a potřebami obecními i jinými obzvláštními, aby se buď do preghauzu anebo v jiné jim uložení sešli, mají a povinni budou k hodině určité se scházeti, a což by tu na ně od konšelův podáno bylo, spolu o to promluvíc, aby jim konšelům oznámili, jaké by jejich zdání bylo a v oznámeném snešení zůstaveno býti mohlo, budou moci při tom zanechati a kdožby se pak nepostavil ani při konšelích neb konšelů se neomluvil, má pokuty, jakž konšel, knap, dělník i robenec čtyry groše česká |! konšelům složiti, neb z díla, neb z spravedlnosti jeho sňato býti má a takové pokuty v ta místa, kde se konšelům za nejlepší viděti bude, mají obracováni býti.
Jestli že by pak jaké rozepře strany lůnů neb stolic mezi kejm vznikly anebo z dluhův od kohokoli viněni bejti chtěli, tehdy jakž jest od starodávna vždycky to bejvalo, že knapi, robenci i jiní dělníci mincířští a pregýřští o dluhy běžné před konšely dvoru Vlaského od svých věřitelů viněni jsou bejvali a tu jim k záplatě dopomáháno bejvalo, ale nyní před rychtáře městského obsíláni a viněni bejvají a tehdy častokrát skrze dlouhého zdržování na rathouze J. M. C. se obmeškává. Protož, aby toho podnešní den nebejvalo a oni dělníci mincířští a pregýřští ne jinde než před konšely svými na Vlaském dvoře viněni bejvali, tak jakž se i při pořádcích havířských obojích hor děje.
A oni konšelé jsou povinni lidem k dluhům jich na svých dělnících i také k jiným spravedlnostem lidským na lůních a stolicích bez odtahův k zaplacení domáhati a vždycky ve dvou nedělích na soudu sedati, tak jakž jsou se od starodávna zachovaly.
Avšak pokudž by se purkrechtův aneb jiných věcí, což se knihami městskými a zápisy nebo kšafty kromě lůnů a stolic řídí, to se v to nepotahuje, nýbrž o všem vymiňuje, že to vše při právě městském zůstati má.
A tak tímto nařízením anebo instrukcí oni konšelé mincířští a pregýřští, též knapi, robenci i jiní dělníci, mají a povinni jsou až do dalšího J. M. C. poručení se říditi a spravovati a toho nikterakž, pod žádným vymyšleným způsobem neměniti a z toho nevykračovati.
O jiných pak věcech strany díla, totiž stříži nebo řezání a což k tomu náleží, ouředníci mince, jakž jim o tom každého času poručeno bude, oni konšelé jakž od starodávna bejvalo, se říditi a spravovati mají.
Na potvrzení toho já, svrchupsaný Vilím starší z Oppršdorfu nejvyšší mincmejstr království českého pečeť svou ve spod této instrukcí přitisknouti sem dal. Stalo se na Horách Kutnách v sobotu po památce Hromnic, jinak čtvrtého dne měsíce Februařii, léta od narození syna božího tisícího pětistého vosumdesátého prvního.
OAKH, HF, 2993, 4111/VIII.