ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Ze starých památek soudních
Jan Hlaváč potupil primasa, šephmistry a radu m. Hory Kutné slovy hanlivými
In: Právník, časopis věnovaný vědě právní i státní, jejž vydává Právnická jednota v Praze : -1956
Rok vydání 1870
Ročník 9
Datum vydání 1870
Praha: Academia, 1861-
str. 593 a násl.
dostupné na https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:79323653-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c?page=uuid:79323654-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c
I.
R. 1601 potupil Jan Hlaváč primasa, šephmistry a radu m. Hory Kutné slovy hanlivými a proto před právo dostaven. Dne 12. února povolány byly osoby do plné rady, kteréž jeho „nevážné mluvení o páních radních“ dosvědčiti měly.
Šebestyán Svoboda tuto zprávu učinil: Slyšel jsem z úst Jana Hlaváče v sobotu mezi první a druhou hodinou na noc, že ráčíte všichni páni býti duplované šelmy a že neráčíte nic dáti na poručení J. M. Cské i potom se dal do pánův Mírkův ze Solopisk, že 594jsou ho dali na zapřenou vytumlovati a o nich mluvil, čeho by na ně nikoliv za pravé učinili nemohl. O panu primátorovi p Thobiáši Třískovi toto mluvil, že jest doplovaná šelma a že není hoden toho ouřadu, potom také i mne dotýkal, že sou mého bratra oběsili, žádaje v tom opatření, aby od něho dotýkán nebyl, že on tím na poctivosti své žádné újmy nenese, že jest bratr jeho pro zločiny svůj konec vzal, poněvadž jest kradl a na světe zle živ byl.
Matěj Konvář: že slyšel o panu primasovi též dne sobotního; není než doplovaná šelma, dělá sám vejpovědi jak chce a není hoden sedět i na tom místě a pan Šebestián se sním o tom hádal.
Lida, Vlkova dcera, oznámila, že primasovi šelma, zrádce nadal, aby ho sto hromů zabilo a o paáních, že nejsou než šelmy, že nejsou hodni souditi.
Dorotha z domu Dominika Veského, že neráčíte spravedlivě souditi a že sobě to zjedná, že ráčíte všichni býti stínáni a on že má poručení, aby do vězení dáván nebyl a oni že na ně nic nepamatují a že primas není než kluk a vovčák a když ona ho napomínala, aby tak o vrchnosti své nemluvil, on jí odpověděl: hle k...(nota collectoris: v originále bezpochyby "kurva") a zastává je, líhá s nimi.
Anna od Matěje Konvaře: Slyšela jsem, že Jan Hlaváč jmenoval pana Třísku primasa, že není hoden před desíti lety tu seděti a mezi tím začasté dokládal o primasu zejmena.
Šephmistři nevěděli si rady, mají-li sami ve věci vlastní jich cti se tykající rozhodovat aneb mají-li ji k jinému právu snad dodat, rovněž v právu městském případ podobný rozhodnutý ne¬nalézali aniž pak při právě jich cos podobného kdy se přihodilo.
Psali tudíž o naučení komoře appelační na hradě Pražském: V. Msti tejna učiniti nemůžeme, kterak nějaký Jan Hlaváč, řemesla postříhačského, spolusoused náš a rodič zdejší, člověk nepokojný a utrhavý, kterýž opustivše práci a řemeslo své a v hanebné a každodenní opilství, skrze kteréž statek a spravedlnost svou, která se mu po rodičích a potom i po manželkách jeho dostala, bídně a nuzně utratil, se vydav, jakž prvé po hospodách a domích šenkovních jiných dotýkati a k různicím a nevolem všelijak příčinu dávati navykl, tak čím dále těch svých nespůsobův přestáti nechtěje, lidem dobrým a starožitným sousedům a sousedům zdejším pokoje nedává, je netoliko vuoči, ale i krom vočí svým nevážným a nestoudným jazykem beze vší příčiny plundruje a na jejich poctivosti žádného z prosta v ničemž neušetřujíc, haní a naříká, tak že nyní několik pří o nářek cti a hanění, z kterýchž 595tak obviněn jest při právě našem, jiná; však ani pod těmi rozepřemi proti všemu pořadu práva zachovati nechce a již pak ani ouřadu šephmistrského neušetřil, ale v nemalé naříkání všech nás konšelův přísežných, zvláště pak přední osoby, jakožto primátora našeho (před tím také J. M. Cské pana rychtáře šelmou a lotrem nazvavše) se vydal a dnův těchto o nás v nepřítomnosti naší nevážně a lehkomyslně, že jsme všichni s odpuštěním doplované šelmy a hodni abychom stínáni byli, o dotčeném pak primátorovi našem, že toho úřadu a místa, na kterém sedí, hoden není, že šelma doplovaná a zrádce jest, mluviti směl, tak jakž to z jistých zpráv lidí hodnověrných, kteříž to od něho slyšeli, vyhledáno jest. A jsa před tím pro takové své všetečné a nenáležité dotejkání a plundrování lidí několikráte vězením podle svého provinění a zasloužení trestán, málo na to dbal, až potom my s povinnosti své chtíce jeho od takových nespůsobuv odvesti již jsme na něho z práva i pokutu peněžitou více proto, poněvadž žádným trestáním skrocen býti nemůže, aby aspoň tudy ku pokojnému obcování přiveden býti mohl, uložili, však ani to platno nebylo. V kteréžto příčině k v. mstem. se utíkajíce a v. mstem. to, v čem jest nám tak od napsaného takovým jeho nenáležitým o nás jakožto právu a přísežných J. M. Cské v obci této na potupu a zlehčení ouřadu J. M. Cské mluvením ublíženo z povinnosti vznášejíce v. mstí, poníženě a pokorně žádáme, poněvadž se tu ne tak vlastních osob našich, jako povinnosti a ouřadu nám od J. M. Cské svěřeného, v kterémž my s pomocí pána Boha k jednomu každému jakž náleží vedle závazkův svých chovali hledíme, dotýče a ten člověk nepokojný nižádným trestáním, jakž výš dotčeno zkrocen a od těch svých nespůsobův odveden býti nemůže, že nás v té věci proti němu milostivé chrániti a z vrchnosti práv a rady naučení nám, jak bychom se k němu dále pro takovou jeho všetečnost a nevážnost, které se tak dopouští, zachovati dáti a na budoucí časy sobě i jiným před ním pokoj učiniti mohli, uděliti ráčíte.
Tato žádost poslána po zvláštním poslu do Prahy vyslaném z Hory Kutné při sněmě s tím nařízením, aby ji do komory apelační dodali a se o věc tu poradili. Zajímavé jest, co tíž vyslaní dne 16. února z Prahy v záležitosti té radě psali: „Dnes v appelací toliko německé věci se řídí, však jak budeme moci k tomu se přičiníme, abychom s panem sekretářem o to promluvili. Můžeme v. mstem. psáti, ačkoliv psaní v. mstí, nás, když jsme již v sněmě byli, teprva došlo a při sněmě jsme až do čtyř z poledne 596zůstávali, však nepominuly jsme z daleka jako v pohádce o to s některými pány a přátely našimi mluviti a jich se dotazovali, co by v podobných příčinách, kdyby se u nich trefili, učinili chtěli, žádný o naučení zmínky neučinil, než něco podobného oznamovali, že některým osobám se to trefilo, ty že právě v tom se procedovati a se opatrovati musily a když se to některým na Novém Městě trefilo, o to do Starého města podáni jsou k právnímu vyslyšení. V Rakovníce taky se něco podobného trefilo, v tom ti, kteří z naříkáni byli od J. M. Cské opatření žádali, ač mezi tím i to se stalo, že se nás ptali, jak jest pak to, za jakou příčinou stalo, při opilství-li či při střízlivosti a jest-li jest z opilství se stalo, co ten vystřízlivěvší k tomu říká a měl-li jest sobě jakou příčinu ten, zvláště jest-li jest opilý byl, sobě danou, poněvadž při lidech opilých právo, jest-li své přísnosti časem užívati chce, k ledačemus samo příčinu dá.
Na to jsme neuměli žádné odpovědi dáti, poněvadž ani připisu téhož psaní, které, se do apelací píše, nejmáme, než o spůsobích jeho jsme oznamovali, co jest nebo není, ani jsme nikdá neoznamovali, aby se to na Horách Kutnách trefilo, než jak by to někde jinde bylo a páni a přátelé naši od nás toliko dobrého zdání žádali, co by jměli s takovou věcí činiti. Konec potom toho byl, že žádný sám sobě právo činiti aneb napravovati nemůže a když právo takovým nepokojným lidem folkuje, potom se i práva toho dostává, jakž tuto se tak trefilo. Ten člověk mnoho lidí zjezdil dosti těžkými nářky a tak inu to prošlo lehce, hřeší na to, že to buď nějakou smlouvou nebo zdvižením při právě a domluvou odbude. Jest-li co ničemnějšího jak to zdvíhání takových věcí, zvláště když se radních dotýče! Každý se na to bezpečí a tak svobodněji v utrhání a naříkání se dává. Jest nám velmi žalostivé, že se stalo a velmi hrubě neradi jsme tomu, však v takových příčinách na přední i zadní kola šetřiti a všeho dobře povážiti sluší. Co se k tomu řekne aneb jak to váženo bude, že on toho svého nařklivého mluvení příčinu položil, že by se po¬ručení J. M. Cské špatně ošetřovalo a na ně. nic nedalo, mohlo by někomu na mysl přijíti, že snad to z lítosti se stalo, když by on na poručení J. M Cské opatření nějakého užiti nemohl, jakož pak nyní bystří jsou na takové příčiny a on nebo jiný na místě jeho uteka se s takovým výkladem k J. M. Cské nemalé by nám zaneprázdnění zavalil, zvláště vezma sobě ku pomoci starého toho, jehož fedruňku předešle užil a ten s námi příčinou poručenství 597svého na velikém nepřátelství bude. Protož jsme na tom, abychom s panem z Písnice jakožto tím, který u nás ouřad na místě J. M. Cské obnovoval, rozmluvili, však ne dokonce otevřené, než tak z daleka, nebo nám se vidi, jest-li to z opilství učinil a střízlivý toho lituje, že by to raději doma, zvláště kdyby to zase v místa již tak tu vypustil, vzal a v. mst. ujišťoval, spokojíno býti a jemu to potom při jiné příčině vrchovaté se vzpomenouti mohlo. Taková zajisté věc dále-li se maže, dále smrdí. Protož rozmluvíce o to s důvěrnými pány a přáteli našimi, co bude nejlepšího, v té příčině učinili chceme.“
List tento jest zajisté důkazem, že předkové naši ne přenáhleně a nerozvážně o věcech právních se vypovídali, ale vzdor tomu, že konšelé byli prostí, v právech ne příliš zkušení měšťané, dobře každou věc uvažovali a o ní více dle svého přesvědčení, nežli dle písmeny zákona vypovídali.
Dne 2. listopadu t. r. došlo konečně z komory apelační toto naučení: „Slovutní přátelé nám milí. Z obšírného psaní vašeho porozuměli jsme stížnosti vaší, kterouž sobě v několika artikulích do Jana Hlavače spolusouseda svého pokládáte a nás v tom za naučení, co byste v tom spůsobu a času činili jměli, žádáte. I poněvadž pak týž Jan Hlaváč z takového přečinění svého a blekotného mluvení již pořadem práva obviněn jest, pokudž by který z prostředku vašeho zejména od něho nařčen byl bude moci z lavic vyvstati a místo jeho osobou ze starších obecních do té pře skonání dosazeno býti, kteříž ty všecky rozepře spolu s jinými vyslyšeti a vyslyšíce k výpovědi právní s výhradou vrchního prava poděliti moci budou. Podle práva.“
Podrobná akta tohoto procesu se nezachovala, pouze v memorabilní knize z r. 1602 nalézáme zapsáno, že páni radní výpověď učinili o Jana Hlaváče, že jej pro nářek poctivosti v své trestání berou a po přestálém trestu má města prázden býti.
Žalobníkem byl primas Kutnohorský Tobiáš Tříska Táborský, kterýž žádal, aby na poctivosti opatřen byl. Což se také stalo. Jan Hlaváč odvolal se z výpovědi k presidentu a radě nad apelacími na hradě Pražském a tato vydala následující ortel:
"Mezi teď psanými stranami Tobiášem Třískou a Janem Hlaváčem, co se nářku poctivosti, doplovanou šelmou a nehodnosti ouřadu konšelského dotýče, zanechán ortel primæ instantiæ 30. Januarii a. 1602 učiněný, pokudž se jeho Tobiáše Třísky na po598ctivosti opatření i také vězení jemu Janovi Hlaváčovi nalezeného dotýče, při své váze.
Z strany pak nápravy právem a zřízením zem. vyměřené též Janovi Hlaváčovi nalezené ten artykul zdvižen, však pro velikost skutku, nezbednosti a ouřadu toho města všetečné a nenáležité dotýkání (který se v příčině této tolikéž na poctivosti opatruje) před dotčenému Hlaváčovi z práva se nachází: aby v času jistém a terminu, kterýž jemu od téhož práva uložen bude, dům i jiné grunty své při Hoře Kutné mající prodal, odtud pokojně se odebral a jinde se bytností opatřil. Podlé práva.
Dán na Hradě Pražském, 3. Junii A. 1602.