ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Ze starých památek soudních
In: Právník, časopis věnovaný vědě právní i státní, jejž vydává Právnická jednota v Praze : -1956
Rok vydání 1870
Ročník 9
Datum vydání 1870
Praha: Academia, 1861-
str. 591 a násl.
dostupné na https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:79323653-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c?page=uuid:79323654-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c
nebo
https://www.digitalniknihovna.cz/knav/periodical/uuid:79323652-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c
591
Ze starých památek soudních.
Pod touto hlavou budeme podávati čas od času rozličné pře vedené při právech městských z oboru práva civilního i trestního tak, jak se nám zprávy o nich zachovaly v mnohých archivech českých měst. Neníť arci zde místa promluviti obšírněji o knihách městských, z nichž zprávy tyto čerpáme, však přece zdá se nám býti potřebné několika slovy dotknouti se důležitosti a obsahu těchto knih a tak upozorniti přátele naše jmenovitě na venkově, aby všemožně přičiňovali se o zachování knih takových, jež v mnohém městě pohozeny ve špíně a prachu své zkáze neodvratné 592vstříc jdou. - O důležitosti jich co bezprostředném pramenu, z něhož právo v předešlých stoletích plativší nejlépe poznati, co zřídlu, z něhož starou právnickou mluvu českou čerpati možno a co zrcadlo, v němž se nám obrazí neskaleně sociální život lidu českého, zajisté netřeba mnoho šířiti slov. - Kéž by zastupitelstva měst českých všude vykonala vlasteneckou povinnost k národu a jazyku svému a ve srozumění s muži zkušenými a těch věcí znalými dala srovnati a na bezpečné místo uschovati staré památné knihy a listiny, tak jakž již několik vlasteneckých měst bylo učinilo. Budiž toho upřímný žel, že musíme říci pouze „několik“, neboť z vlastní zkušenosti známe mnohé město, jehož obyvatelstvo velikým vlastenectvím se honosí, jehož však paměti dávné slávy pohozeny odpočívají ve sklepích, kůlnách, ano přečasto dostávají se do rukou hokynářů a kramářů. Nezbývá nám než upozorniti na obsah pamětí těchto a to v přední řadě na důležitost knih městských a účelu tomu zajisté nejlépe dostojíme, uveřejňujíce výpisy z nich. Pro právnictví české největší cenu mají knihy památné čili memorabilní (též knihy neb registra rokovní zvané). V nich nalézáme právě zápisy rozepří soudních a všech jiných jednání obecních a politických, jež se v radách městských konala[1] Doplňkem jich co se soudnictví týče, jsou knihy svědomí, do nichž strany výpovědi svědků zapisovati daly. Knihy memorabilní vedeny však byly zároveň při všech právích postranních, tak u rychtáře městského (registra rychtářská) při právech předměstských, cechovních a jiných. Veliké důležitosti pro právo české však mají knihy výpovědí neb ortelů v (libri sententiarum), do nichž 593písař městský zapisoval důležitější rozsudky ne pouze práva svého, ale i okolních měst. Dle hojných a podobných příkladův, jakých jsme nalezli v archivech m. Poličky, Kutné Hory, Slaného a Rakovníka můžeme bezpečně souditi, že taková kodifikace ortelů městských nebyla nahodilá, nebyla pouhým rozmarem některého písaře městského, ale zakládala se na potřebě právní a vešla tudíž u všeobecnou zvyklost. Neboť z knih těch přesvědčujeme se, že vznikla-li právní pře nějaká neobyčejná, kteráž v právu městském ani rozhodnuta nebyla, konečný rozsudek její i okolním radám městským sdělován býval a tam podobné rozsudky do společné knihy zapisovány. O knihách těchto ponecháváme si obšírněji promluviti na jiném místě, však již z řečeného vysvítá, jakým vysoce důležitým komentářem neb lépe doplňkem práva městského jsou. Stejně důležitým pramenem jsou přísudky neb naučení, jež právo nižší od vyšší stolice bralo. Tak dávala jak známo jednotlivá města naučení druhým městům téhož práva užívajícím a k nim apelujícím, tak v jednotlivých městech rada městská dávala naučení právům postranním a tak po r. 1546 komora apelační dávala naučení radám městským. I těchto naučení byly sbírky po městech. O jiných knihách městských, jako o knihách zápisních č. gruntovních (libri hereditatum), o knihách přípovědí (libri condictionum), do nichž se práva zástavní na statky nemovité zapisovala, o knihách smluvních (libri obligationum seu contractuum), o knihách testamentův, smluv svatebních, křestních, sirotčích, kontribučních a jiných a jiných promluviti účelem řádků těchto není. Dovolili jsme si na hlavní a nejdůležitější knihy, jež se v archivech městských nalézají a jež jsou nehynoucím pomníkem osvěty a vzdělanosti české, upozorniti i podáme, v časopise tomto některé výňatky z nich, při čemž prohlašujeme, že nám každý příspěvek z archivů nám méně známých vítán bude. J. Č.
Co pouhý příklad uvádím nápisy knihy takové z r. 1462 v archivu Kutnohorském: „Incipit libor memorialis continens acta consilii, omnium querimoniarum, causarum, proscriptionum, sententiarum judicorum etc. a jiné knihy z archivu Slánského: „Liber actorum forensium seu civilium judiciorum fori Slanensis, iu quo litigantium in foro actiones, responsiones, exceptiones, dilationes, probationes, carundemque vel approbationes vel impu¬gnationes, sententiæ, provocationes seu appellationes, transactiones, executio rei judicatæ, protest a iones sponsaliorum seu conventionum dotalium, donationum inter conjuges, testamentorum publicationes, eorundemque impetitiones, curatores pupillorum, venditiones, empti¬ones, missio in bona debitorum, vades seu fidejussores, stipula¬tiones, arrestationes, pœnæ, propter publica vel privata et id genus alia, quæ forum spectant, annotantur. Fundatus anno 1605. Zápisy v knihách těchto jsou od polovice 15. století vesměs české. ↩︎