Apelační soud 6
Národní archiv
AS, inv. č. 99, fol. 30r–32r
Eva HAVLÍKOVÁ, Agenda kutnohorského městského soudu postoupená v letech 1548–1620 apelačnímu soudu, Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2019, 342 s. Diplomová práce.
Z Hory Kutny přinesena appellací mezi Annau Suksovau z Nového Města Pražského puovodem s jedné a Václavem, rychtářem Kolmarským a Martinem Svíčníkem poručníky nebožtíka Václava Vinaře z strany druhé. Co se kšaftu dotýče
Ortel na témž právě
Tu šephmistři a rada vyslyšavše tu všecku při, svědky, zřízení zemská, práva města tohoto, kšaft Václava Vinaře toho všecho vedle act s pilností pováživše, takto o tom vypovídají.
Poněvadž Václav Vinař leží v kázni Boží, rozumu zdravého a paměti dobré užívaje, pořízení o statku svém učinil a v témž pořízení a kšaftu tento artikul položil, že jest se dožádal na Václavovi Sládkovi rychtáři a Bartošovi kováři, přátelích svých a že je sobě za poručníky zvolil, aby manželky i dítek jeho obránce a ochránce byli. A jestliže by se k nim oč utekli, v jich potřebách, aby jich neopauštěli, a aby to poručenství zdajšího práva kam jinam na jiné právo a neb na jiné osoby přespolního práva mělo převozované býti a měněné. Toho ten kšaft neukazuje, kteréhožto kšaftu Václav Vinař jest neodvolal a neproměnil až i umřel. A když se žádný témuž kšaftu z přespolních ani z domácích na otpor nepostavil, jest vedle práva zdajšího pořádně stvrzen.
A právo města tohoto ukazuje: Každý člověk rozum maje a svými věcmi může učiniti, by pak i žena tomu odvolávala i děti otpíraly. Avšak panování stane při jeho dobré vuoli. A jiné právo jest: Poněvadž člověk z moci rozumu jest vuole svobodné, protož naprosto příleží jemu z práva jeho poslední vuole, dokudž rozum má. A móž nad statkem svým, jímž vládne, nemovitým i kterýž má movitý zřéditi, odkázati a zpuosobiti bude moci přáteluom neb i cizím jak se jemu koli líbí. A opět jiné právo dí: Kšaft se smrtí kšaftujícieho utvrzuje. A jiné právo jest, že při kšaftích, kteříž však smrtí poraučejícího potvrzeni bývají, nejvíc má býti hledíno poslední vuoli člověka. A Anna Suksová toho jest ničímž neukázala, aby Jakub ?Hřim? téhož sirotka a neb manželka téhož Jakuba s tím sirotkem tak hanebně nekřesťansky nakládali, do lochu vodili a jej tak nenáležitě trestati měli. I z těch příčin toho všeho při témž kšaftu Václava vinaře se zanechává a za právo se dává poručníkuom Václava Vinaře proti Anně Suksové tak, že jí statku sirotčího na tomto právě od Václava Vinaře dětem jeho pozuostaveného vydávati povinni nejsau. Též tajž statke v moci poručníkuom, ač by k místu sirotci přišli, se zanechává, však na ten spuosob, aby ten všecken statek na čemžkoli jest bedlivě a pilně, aby se ho neumenšovalo a nezahynul, opatrovali a sirotkuom zauplna dochovali, a když by jich potřeba přišla v jich moc učiníc jim pořádný počet vydali. A poněvadž poručníci Reginy sirotka a Anny Suksové viniti nechtí, ale jej sami náležitě opatřiti chtí, a aby jim od Anny Suksové vydán byl, žádají. Když koli pro téhož sirotka přijedú a neb pošlí, aby jej šaty, okrasami a věcmi jejími beze všeho otporu a překážky pokojně propustila. Co se pak Martina druhého sirotka dotýče, poněvadž Anna Suksová před právem přiznala, že jest u ní byl a že neví, kam se děl, ani kde jest, aby se po témž sirotku bez meškání ptala a jeho hledala a najdúc jej v moc v šesti nedělích od dnešního dne poručníkuom postavila, a neb jim kdyby proň v těch šesti nedělích poslati měli, oznámila. Pakliby se tak nezachovala, že by takovú věc na jeho milost arciknížecí jakožto na vrchnost vznésti a jeho milosti o tom oznámiti i za opatření jsúce tím sirotkuom povinni, prositi chtěli, več by pak jí to, jeho arciknížecí milost obrátiti ráčil to při tom aby zuostalo.
Co se pak Havla Kalfusa dotýče, poněvadž se jest to vyhledalo a našlo, že zmatečné a nejisté svědomí dal, které se nesrovnává s tím psaním, které jest Janovi ?Racalitovi? od poručníkuov učinil a je podepsal, kterému jsú týž poručníci při právě před týmž Kalfusem otpírali, že sú mu psáti neporučili.
Z těch příčin jedné pro takové nepravé svědomí a druhé pro takové nanáležité a podvodné psaní jej Havla Kalfusa do svého vězení berau. Actum feria secunda post omnium Sanctorum Anno 1551ho[1] Pretore Severino Cancovensi a Cam??stein.
Takto ten ortel napraven
Poněvadž se toho z kšaftu Václava Vinaře z Kolmarku nenachází, aby Václav Rychtář Kolmarský, Bartoš Kovář a Václav Vinař za poručníky otcovské učiněni byli, než toliko Voršile manželce a dětem jeho k obraně a ochraně jestli by se k nim v oč utekli, byli sau přidáni. Nad to z act té pře se to nachází, že jmenované osoby, ty sirotky a statek jich nepilně jsau spravovali. Z těch příčin šephmistři a rada na Horách Kuttnách z moci auřadu svého mají jiné poručníky sirotkuom Václava Vinaře hodné osoby bez prodlení zříditi a dotčený Václav Rychtář z Kolmarku a Václav vinař živý pozůstalý tak v nově zřízeným poručníkuom povinni budau z toho se všeho po někdy Václavovi vinaři z Kolmarku a Voršile manželce jeho pozůstalého statku počet pořádnej učiniti a toho všeho statku z auplna podle práva postaupiti. Co se pak druhého artikule o postavení Martina sirotka dotýče, ten se zdvíhá. A co se pak Havla Kalfusa a jeho nářku dotýče, poněvadž ten naň podle práva pokázán není. S té příčiny ten a takový nářek k škodě jeho poctivosti není. A dále vězením ani rukojemstvím ztěžován býti nemá. Actum feria quinta post Dominica Oculi. Anno quinquagesimo secundo.[2]