Apelační soud 5.
Národní archiv
AS, inv. č. 99, fol. 25r–26r
Eva HAVLÍKOVÁ, Agenda kutnohorského městského soudu postoupená v letech 1548–1620 apelačnímu soudu, Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2019, 342 s. Diplomová práce.
Z Hory Kutny přinesena appellací mezi Voršilou, máteří Lorence Hořanského s jedné a Lidmilau Lorencovau z strany druhé, co se padesáti kop grošuov českých kšaftem odkázaných dotýče.
Ortel na témž právě
Tu páni šephmistři a rada vyslyšavše žalobu, odpor, kšaft Lorence Hořanského, svědky, právo i jich s obau stran pře vedení, toho všeho s pilností pováživše takto o tom vypovídajie.
Poněvadž kšaft Lorence Hořanského na zdejším právě učiněný ukazuje, že matce své Voršile padesáte kop grošuov českých poraučí, kterýžto kšaft a v něm ten artikul že Voršile, máteři své padesáte kop grošuov poraučí. Lidmila Lorencová před právem šlyšecí tomu ničememuž neodepřela. Nébrž vyslyševši ten kšaft před právem na to potahy a rozmyšlení brala. A toho všeho kšaftu bez výminky za stvrzený žádala a právo jest v kapitole lxvi artykul xii kšaftu kdo neodepře slyše jej, ten když se stvrdí nemuož ho naříkati, tak jakž tejž artykul to v sobě šíř ukazuje. a jiné právo jest co se jedna líbí nemá se podruhé nelíbiti, jakož pak táž Lidmila podle téhož kšaftu na žádost její stvrzeného, dluhy nebožtíka Lorence, manžela svého upomínala i také platila a ničímž toho, a by to jaký její statek obzvláštní byl, mimo téhož manžela jejího neukázala. A co se pak svědomí ženského, kteréž jest Lidmila vedla, dotýče, ani tím svědomím ženským Lidmila svého odporu nepokazuje, aby jí Voršile těmi padesáti kopy neměla povinna býti. Nýbrž z těch svědkuov jejích to se nachází, že jest skrze ty svědky smlúvy o těch padesáte kop grošuov s ní žádala. A ona Voršila svau vodpovědí, jakž toho dva svědkové dokládají, že jí muože dosti dlauho čekati tím zavřela, z čehož se uznává, že jest jí těch padesáte kop grošuov neodpustila. A z těch ze všech příčin dává se jí Voršile za právo tak, aby Lidmila jí z těch padesáti kop grošuov práva byla a ve dvau nedělích zaplatila. Actu feria quarta post Martini Anno quinquagesimo.[1]
Tento ortel zanechává se při své váze, poněvadž v té při co za právo vypovědíno jest. Actum na hradě Pražském v pondělí před středopostí Léta padesátého prvního.[2]