Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné na kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
VÚVOD.
I.
Kutná Hora po celý věk středný a částečně i nový vynikala nad všechna ostatní města česká nejenom bohatstvím, než i lidnatostí a zvláštným bouřlivým spůsobem života obyvatelstva svého. Četné, důležité a veliké události, kteréž v Kutné Hoře vznik, vývoj a zakončení své vzaly, ponoukaly mnohé osvícené a bohaté měšťany k tomu, aby sepisovali paměti o všech těch věcech, jež se za živobytí jich byly udály.- Jan Kořínek, známý dějepisec kutnohorský v XVII. století, vypravuje o hojném počtu různých historických zápisků, které za doby jeho v Kutné Hoře se nalézaly, dokládaje v předmluvě (str. 5.) ke svým Starým pamětem kutnohorským tato slova: „Kdo pak mně neuvěří, kterak citovaným pamětem uvěří? Leč by chtěl někdo dům od domu po Hoře choditi a všecky almanachy, kalendáře, od molíků pokousané špurce a jiné staré škváry s mými zprávami kollacionirovati!" A skutečnost dosvědčuje, že Kořínek, mluvě o kalendářích a almanaších, nemnoho nadsazoval: neboť nebude tuším ani jediného místa v Čechách, Prahu VIvyjímaje, z kterého by tak veliký počet zpráv a pamětí na naše časy se byl dochoval, jako z Kutné Hory. Potřebí zde ukázati pouze k zápiskům Jana Kozlíka[1], Zikmunda Práška[2], Matěje Mejšnara[3] a j. v.
Nejrozsáhlejší však a nejzajímavější jsou paměti v Kutné Hoře sepsané, kteréž později známými se staly pod jmenem Pamětí Mikuláše Dačického z Heslova. Spisovatelem jich není však, jakž nadpis nověji povstalý uvodí, pouze Mik. Dačický, než sluší spíše celou památku tuto považovati za soubor dějepisných zpráv, které se počaly na počátku druhé polovice XV. století a přivedeny byly péčí několika pokračovatelů až do r. 1626.
Základ k sepisování pamětí těchto položil Bartoš z Práchňan, po něm pak pokračovali synové jeho Jan starší a Mikuláš; po Mikulášovi psal syn jeho Jan mladší, po jehožto brzké smrti vedení zápisků jakoby dědictvím přešlo na zetě Mikulášova Ondřeje Dačického z Heslova; po tomto opět syn jeho Mikuláš Dačický pokračoval a také ku konci přivedl paměti od předkův započaté. Mikuláš Dačický, poslední to člen v řetězu memoiristů kutnohorských, nebyl však pouhým pokračovatelem v pamětech otců svých, než jemu přisluší ještě jiná velká zásluha, jež v tom spočívá, že on na různo rozptylená sepsání předkův svých nově přepsal, v jediný svod uvedl a tak celé tradiVIIcionálně sepisované paměti v rukopise vlastní rukou psaném budoucnosti zachoval. Odtud nepochybně také povstal název „Paměti Mikuláše Dačického“ pro svod celý, ač v spisování jeho účastenství mělo pisatelů šest, jichž životopisy tuto podávám.