Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
VI. Paměti Bartoše a Mikuláše z Práchňan z l. 1470-1508.
67VII.
(L. 1532-1572.)
Nota. Následující paměti jsau sem z almanachuov, tak řečených kalendářuov, přejaté a poznamenané. Kteréžto kalendáře byly jsau od astronomův, hvězdářů na několik let po jednau vydávány a tištěny řečí latinskau, a slauly Ephemerides; do nichž sobě předkové své potřeby a paměti zapisovali a poznamenávali.[1]
L. 1532. Umřel p. Jan Špetle starý, na Náchodě v neděli smrteldní.
Vbili na kolo Milotu, ježto pokradl kalichy v Dobřichově.
Král Ferdinandus volil a sadil konšely městské sám osobně v Star. a Nov. Městě praž. v sobotu po pam. Bonifac., a v týž den vyjevše z Prahy, noclehoval na Žebráce. I zapálilo se tam a hořelo, že král sotva z toho ohně vyšel. A shořelo mu tu něco klenotuov, koní, mezkuov i lidí. Odjížděje pak odtud promluvil: O pessime mendace tota me nocte turbasti.
68Aleš Dětského zabil v Praze p. Herkuleše Trčku.
Vyhořalo město Tábor a v Čáslavě 16 domův.
Umřel p. Havel Zvířetický z Wartenberka v městě říšském Řezně.
Kometa hvězda vycházela na východ slunce po hodině 16.
L. 1533. Pan Václav Žehušický zabil jednoho v Druhanicích.
Pašek v Praze, mistr Jan, umřel; pochován v Tejně. Byl muž maudrý.
P. Zikmund Khaffunk[2] s svými pomocníky odpověděl králi i zemi.
Čerti lítali v tisících v Brodě, v Žatci, na Táboře.
Umřel Viktorin Jednorožec v Praze.
V pátek př. sv. Mikuláš. kr. Ferdinandus seděl v saudu zemském na svém majestátu a saudil se pány a vladykami.
L. 1534. V pátek př. Hromnic. paní Kateřina Bechyňová odsauzena hrdla, protože několik děveček zabila; potom ji z vězení Mihulky, tak řečeného, umrlau vytáhli a přes most do Prahy nesli.[3]
Umřel p. Václav Amcha.
Umřel p. Vojtěch z Pernštejna a do Pardubic k pohřbu dovezen.
Též umřel p. Delfin Haugwic, byv hejtmanem hradu pražského.
V Praze Adam Pikhart zabil v domu otce svého Henrice, služebníka královského, a vzat jsa do vězení, hrdla odsauzen a sťat, a v kostele sv. Benedikta v Star. Městě pohřben.
P. Zikmund Khafunk přivezen do města Vídně v Rakausích a sťat, nebo odpověděl králi i zemi.
69Umřel p. Michal Slavata na Kostelci.
Umřel Burjan Špetle.
Umřel syn mistra Petra z Vodolína.
Umřel p. Jan Haša na Malešově.
L. 1535. V sobotu na sv. Dorotu umřel Jan Pikhart v Praze náhle, sedě v vaně v Lázni na Malé Straně.
Ve čtvrtek den Přen. sv. Václ. přijeli poslové turečtí k králi Ferdinandovi do Znojma.
Umřel p. Václav Haugwic z Biskupic.
Umřel p. Zděnek Lev z Rožmitálu a pohřben na hradě praž. sv. Víta v kaple sv. Trojice. Byl jsem při pohřebu.
Ve středu den pam. sv. Jiljí u Křivsaudova pršely kraupy tak hrubé jako padní kule kuželkové, a mezi Přelaučí a Bohdančem takové; a zbily krávy, ovce, zajíce, husy etc.
Umřel pan Zikmund Angel starší z Ronovce v Praze.
Také toho roku vyhořelo město Králové Hradec n. Labem.
L. 1536. Štěpán Vejda[4] vzal zradau města Košice v Uhřích.
L. 1537. V pondělí před pam. sv. Benedikta Václav Šárovec odsauzen cti, že nařekl pány saudce zemské a jsa zavázán pod poctivostí, nedostál. A král Ferdinand osobně na tom saudu seděti ráčil se pány Moravany a Slezáky. Potom mučen a sťat.
V auterý a. s. Petri et Pauli ap. paní Eliška z Postupic jest osvobozena z slibu manželského proti N. panu Lvu mladému,[5] však šest tisíc kop gr. č. aby jemu dala a bez vůle krále J. Mti. aby se nevdávala. Vejpověď královská.
70Toho také léta stínáni jsau na Pohořalci v Praze: Jaroslav Kapaun z Svojkova a Jan Vlkovský z Dálkovic pro faleš kšaftuov a listuov. Bylo při tom lidu drahně tisíc a oděncuov na tři sta. A pro tauž faleš utekli Jan Khune místosudí, a Knobloch a jiných mnoho židuov i křesťanuov.
Umřel p. Hanuš Pflug z Rabštejna, jsa nejv. kancléřem král. čes., a pohřben jest na hradě praž. v kaple vedle p. Lva.
Noviny zlé přišly, že jsau Čechové, jenž pod zrádným hejtmanem Kocianem byli, od Turků poraženi.[6]
Umřel Radslav,[7] zemský písař, v Gracu; porazil ho šlak, když v radě seděl s králem J. Mtí.
L. 1538. Léto hrudné. Zmučen jest na hradě praž. Václav Šárovec, jsa před tím jat v Lorci u Hor. Kut. a dodán do Prahy. Potom po památce Conv. Pauli za tauž příčinau sťat na Pohořalci z rozkázání krále Ferdinanda. Pravda hlavu zbijí.
Kocian, hejtman v Uhřích krále Ferdinanda vojenský, však zrádný, ušel z vězení pod šibalstvím.[8]
Vyhořaly Pardubice.
L. 1539. O masopustě Jan Štefán vejvoda, volený král uh., jměl svatbu, pojímaje k manželství dceru krále polského; [9] a jměl při té svatbě hostí o jeden tisíc stoluov.
Král Ferdinandus sadil jest sám osobně konšely městské v Starém a Novém Městech pražských.
71Kometa hvězda ukazovala se na obloze nebeské, pauštěje od sebe papršlek dlauhý ku poledni.
A toho také roku při pam. sv. Voldřicha při východu vidína jsú tři slunce pojednau vyšlá, čistá, jasná, z dálí jedno od druhého na hony zdýlí.
Umřel p. Jošt z Rožmberka.
Zabit Kocian zrádce, přinesli králi hlavu jeho.
L. 1540. Umřel p. Mikuláš Trčka z Lippy, syn starého p. Mikuláše Trčky vlašímského. Bohatý byl.
Umřel p. Jan Trčka z Lippy na Lipnici.
Vyhořal Auval.
L. 1541. Umřela nejv. p. hofmistra žena.[10] Zlá baba, rád jí prázen.
Ve čtvrtek př. pam. Sesl. Ducha sv. na ap. vyhořal hrad pražský sv. Václava všecek, kostely všeckny, zvonové se slili, hrobové svatých a čisté mnohé drahé věci, deky zemské všeckny a všeckna stavení krom Černé věže a Daliborky, též Hradčany všeckny kromě sedmi domův, též Menší Město praž. pod týmž hradem praž.; sotva ho třetí díl zůstal. A ten oheň vyšel jest z domu p. Ludvíka z Kutenštejna[11] z bašty, v Menším Městě praž., a odtad všeckno jiné se zapalovalo. A vyšel ten oheň v hodinu dvacátau, při čemž také něco lidí uhořalo. Stala se škoda veliká král. čes.[12]
Okolo pam. sv. Bartoloměje turecký císař lid český v Uhřích u Budína porazil a vzav Budín, jej 72osadil. - Nota: A tak Budín, stolice přední král. uherského, v moc pohanskau se jest dostala.[13]
Židé v Čechách vypověděni jsau, aby se do terminu sv. Martina z země české vystěhovali. A když se pak ti židé, jmaje glejt královský, k městuom Žatci i Litoměřicím dostali, tíž měšťané je zebravše, něco jich i zbili pročež potom těžkost měli.[14]
P. Adam Lev z Rožmitála[15] ujel z země pro dluhy.
L. 1542. Ve středu př. pam. sv. Ducha shořelo město Lince v Rakausích z gruntu, zámek toliko zůstal.
V neděli př. pam. sv. Víta p. Jan Firšic mladý zabil p. Ludvíka z Gutenstejna v Praze na Novém Městě před Železníkovy.
Kníže Brunšvické[16] vyhnán z země své od knížat jiných.
Král Ferdinandus jel z král. čes. do města germánského říšského Špejru, a nežli odjel, učinil nejv. purkrabím praž. p. Wolfa z Krajku, a nejv. kancléřem král. čes. p. Hendricha z Plavna, a nejv. sudím p. Jana Popela z Lobkovic.
Lid vojenský znamenitý táhli do Uher proti Turku. Nic tam nedovedli.[17]
73L. 1543. N. Litobořský[18] a N. Beřkovský,[19] sekaje se v Praze před Vaníčkovic, oba se zabili a Jiříka Amchu[20] zranili.
Vítr svrhl krov nový s palácu na hradě praž. a hrom srazil makovici pozlacenau na věži mostu praž. velikého u špitálu. Nota. A to snad bylo praesagium toho velkého pádu a neštěstí stavův král. čes.
Při času pam. sv. Václava nemalý počet lidu čes. vojenského táhli s králem svým Ferdinandem do Uher retovati země uherské. Ale prve nežli přitáhli, Turci dobyli Ostřehoma a Bělehradu. A tak vždyckny zmeškáno, a naši nic tam nedovedše, domů se vrátili[21]
Hádka těžká byla v sněmu mezi stavy a králem o přitištění pečetě zemské služebným na osmdesáte tisíc od některých, bez dovolení země.
L. 1544. Král Ferdinand rozkázal jíti v Praze N.[22] doktora, kazatele slova božího, kterýž v tejnském kostele byl přisluhoval, a slovem krále vypovědín byl, jsa propuštěn z vězení Mihulky; ale jest vyšpehován a zase vzat a na Křivoklát do vězení dán. Byl tam dlauho; potom opěty vypovědín.
Lid český, vzavše formu od lidu vlaského, chodili s krátkým oděvem až po prdel; pyšní, smilní, nesvorní, nic na to nedbaje, že se cizozemci v zemi jich osazovali. Turkuom pak v Uhřích nikterak odolati nemohli a nic nedbali.
Židé, jenž předešle z Čech na věky vypovědíni byli, zase se do Čech pomalu laudili.
74Král Ferdinand s knížaty a pány saudci zemskými odsaudil pány Šliky, a dáni jsau na Bílau věž na hradě praž. do vězení. Jména jich: Jeronym, Lorenc, Kašpar, Mauric a Hendrich.[23] A Jan Popel z Vesce, kulhavý, odsauzen jest hrdla na saudu zemském a dán do vězení Daliborky.
Kníže Brunšvické jat jest vojensky i s Karlem, synem svým, od Filipa landkraběte z Hes.
L. 1545. Brichca, řezník v Žirovnici, přistíhše ženu svau se p. Krištofem, synem p. Albrechta z Kutenstejna, zabil téhož p. Krištofa nožem řeznickým, pročež týž Brichca potomně sťat jest; nebo byl poddaný týchž pánuov z Kutstejna.
Vilém Hanykéř na Nebovidech zastihl Alžbětu, ženu svau, pěknau, mladau, s Janem, synem p. Zděnka Materny; zavázal bo slibem, aby se před saudem zemským postavil, a ženu zahnal.
Anna,[24] dcera krále Ferdinanda, královna polská, jest v Polště otrávena.
Král Ferdinand odňal panům Šlikům Jochmstal, hory stříbrné.
Vína dobrého dosti bylo a šenkován jeden žejdlík po sedmi malých penězích.
L. 1546. V pátek př. sv. Matějem ap. vejborný učitel[25] a kazatel[26] slova bož. Martinus Lutherus umřel v Eisleben, vlasti své, a potom do Witmberka vezen a v kostele hlavním jest pohřben.[27] - Nota. O jehožto učení veliké nevole a nesnáze vznikly jsau v křesťanstvu.
75Mnoho Němcuov v Čechách na úřady vsazeno všudy; a ti přirozené Čechy, jak mohli, sužovali.
Válka veliká vojenská byla v říši pro víru a religion mezi cís. Karlem, toho jm. pátým, hišpanským etc. králem, a některými knížaty říšskými germánskými a puntovníky jich, z nichž principálové byli: Johannes Fridericus, kníže saské, churfiřt, a Filipus landkrabě hesské, kteříž nikterakž nechtěli od Lutherova učení upustiti, sprotivivše se v tom témuž císaři i papeži, biskupu římskému. Skrze což se stalo a až posavád děje škodlivé křesťanuov rozdvojení a protivenství.
Manželka p. Jana z Pernštejna[28] sprotivila se témuž manželu svému a nedala ho pustiti na zámky Trenčín a Fryšták, až potomně dána jest do vězení.
O středopostí někteří páni zemětí, též z rytířstva, též Pražané a jiná města kromě Plzeňských, Budějovických a Mostských, učinili jsau mezi sebau zápisy pod pečeťmi svými, a sebravše lid vojenský vyslali jej k Bečovu, volivše p. Kašpara Pfluga z Rabštejna za hejtmana. A na vyhledávání toho při nich od krále jich Ferdinanda proti Johannesovi Fridrichovi, churfiřstu, knížeti saskému, a jeho puntovníkuom s týmž králem svým táhnauti a pomáhati odepřeli. Nebo tejž churfiřst saský a Filip landkrabě hesský s jinými některými pro učení Lutherovo, jehož se přidrželi, do achtu dáni. Toho potom Čechové hořce zakusiti museli, jakž se dáleji najde poznamenáno. Nebo brzo potom léta následujícího tejž churfiřt saský poražen a jat jest, i Filip, landkrabě z Hes, jest dosažen; oba se v moc císaře Karla, bratra krále Ferdinanda staršího, dostali; však potomně milosti dostavše, jsau na jisté jim vyměřené artikule propuštěni, a témuž Johannesovi Fridrichovi, knížeti saskému, chufiřství odňato a strejci jeho knížeti Mauricovi, jenž s cís. Karlem a bratrem jeho král. Ferdinandem držel a jim nápomocen byl, dáno jest a přivlastněno.
76L. 1547. Obleženo jest město Lipsko v Mišni vojensky od knížete saského Johannesa Fridricha churfiřsta, kteréžto město bylo od něho odstaupilo. Po porážce nadepsaného Fridricha, knížete saského, v pondělí a. f. s. Bartolomei ap. z rozkázání Ferdinanda stínani jsau v Praze na Hradčanech: Václav Pětipeský , Bernard Barchanec, Jakub Fikar z Vratu od Kos, primas Starého Města praž., a Václav, saukenník z Nového Města praž. pro to pozdvižení a spuntování těch, kteří s králem svým Ferdinandem proti churfirstu saskému Johannesovi Fridrichovi táhnauti a pomáhati odepřeli; jiní někteří také zjímáni, u pranéře mrskáni, zvypovídáni, zmučeni; někteří u vězení v domích svých zůstaveni; někteří ode všeho zutíkali. Nebo král citoval mnohé ku právu tomu a na to osazenému, a právem na ně nastaupil; kteří se nestavěli, ti cti, hrdla, statku odsauzeni jsau, a mandáty královské, patenty, na ně k zjímání jich vydávány byly; kteříž se pak stavěli, zvláště z měst stavu třetího, i kleče na milost se králi dávali; potom statky, privileje, svobody, střelby, zbroje etc. pobrány, a tak trestáni jsau. Klesla tu sláva království českého, zvláště pánuov Pražanuov, žalostivě a nenabytě.[29]
Před tímto pádem českým, tohoto léta ve čtvrtek po pam. Conv. Pauli, umřela jest manželka Ferdinanda, čes. uh. etc. krále, Anna, dcera Vladislava, čes. a uh. krále, a pohřbena jest v hlavním kostele na hradě praž. Jistěť jesti byla dobrotivá paní a pravá máti a Hester národu českého.
Město české Chrudim vyhořalo.
Čeněk Dašický[30] zabil Václava Popela z Vesce v městě Kolíně Nov. nad Labem.
Jaroměř město vyhořalo.
77L. 1548. Cís. Karel a kr. Ferdinand, bratr jeho, s jinými knížaty drželi sněm valní v městě říšském Augšpurku. Toho také času bratří Valdenští[31] z Čech vypovědíni.
Umřel p. Jan z Pernštejna v Holšdorfu; byl velmi bohatý pán.
L. 1549. Maxmilianus, nejstarší syn kr. Ferdinanda, jest za kr. čes. zvolen.
Vauterej po pam. sv. Matěje ap. pan Burian Medek z Valdeka odsauzen cti, statku i hrdla, protože dal dvoje svědomí křivé, jedno proti druhému; padl před králem, prose za milost; nic neobdržel, a hned ten tejden zmučen a potom na Hradčany vyveden a sťat jest.
Z rozkázání opěty krále Ferdinanda stínani jsau (sic) na Křivoklátě vězňové, jsa před tím zmučeni, totižto, přední z bratří Valdenských, jež strana jim odporná Pikharty nazejvají, totižto: Jan Augusta, Šimon Firbas, bratr Jakub, N., jakýsi mincíř. A p. N. Prostibořský, ten sobě sám jazyk uřezal, nepovědomo proč to učinil, což mistrně jest vykládáno.[32] A to se vše stalo pro religion týchž bratří Valdenských, římskému religionu odporný.
Sněm anebo concilium držán v Praze den pam. sv. Barbory, na kterémž k tomu vedeno, aby Čechové pod 78poslušenstvím papeže, biskupa římského, stáli. A když počali sněmovati, hned se svadili a potom rozjeli. Administrátor a kněží pražští cauvli, potom k sobě od stavuov domluvu měli. Byl jsem při tom a skrze mne před stavy oznámeno, že se k tomu svoliti nemůže, protože ne papež, ale sám Kristus pán, syn boží, jest hlava církve světské.[33] Pročež jsem na zejtří před králem se musel postaviti; ale kál mne v tom vyslyšev, při tom mne zanechati ráčil.
Umřel jest p. Václav Lukavecký náhlú smrtí, jsa na myslivosti.
L. 1550. Václav Kavan, starý kmet, zabil v Praze p. Albrechta Šlika.
V neděli masopustní p. Karel z Žerotína měl svatbu v Praze, pojímaje k manželství pannu N.,[34] dceru Mikuláše Trčky z Lippy; potom v první pátek postní přivezli mu ji na Zehušice slavně s nemalým nákladem.
L. 1551. Klec železná z rozkazu královského udělána a postavena jest v rynku velkém Starého Města praž., do níž dáni a v ní seděti museli dva zemané, N. Kuneš a N. Troskovec, jsa medem nazí pomazáni, aby je mauchy štípaly, v té kleci několik dní zůstávajíce, protože hanebné a sodomské věci s ženami merhyněmi provozovali; potom z země vypovědíni jsau. Stalo se okolo pam. sv. Víta. Jeden z nich sedě v té kleci, pravil hněvaje se, že v znamenitých, velkých, slavných staveních bejval a nikda v jednom pokoji tak mnoho oken, jako tu v té kleci neviděl; tak ještě s sebau šprýmoval.
79L. 1552. Byla opěty nevole a vojna v říši mezi cís. Karlem a některými knížaty; nebo kníže saské Mauricius jednak s týmž císařem držel, jednak proti němu byl.
Temešvar pevnost v zemi sedmihradské (sic) od Turků vzat a opanován.[35]
Zvon hlasu dobrého vtažen a zavěšen v tejnské věži v Staré Praze.
L. 1553. Stala se jest bitva polní krvavá[36] v Germanii říši v neděli př. pam. sv. Markéty mezi Albrechtem, markkrabětem brandenburským, a Mauricem, knížetem saským. A tu jest týž markhrabě poražen a Mauricius zvítěziv a jsa v té bitvě postřelen, třetího dne umřel. V kteréžto bitvě také dva synové knížete brunšvického, jenž při Mauriciovi byli, zahynuli, i jiných nemálo rytířských lidí z obojí strany; nebo se valně spolu bez fortele na pěkných laučných rovinách potkali a sestřeli, zvlášť rejtharstvo. - Nota. Tato bitva a nepřátelství mezi těmi pány stala se proto, že po obdržení cís. Karla a bratra jeho krále Ferdinanda nad Johanesem Fridrichem, knížetem saským, a Filipem, landkrabím heským, vítězství, i nad jinými jich společníky, a (sic) o pokoj se jednalo; ale Albrecht, markhrabě brandenburský, svadiv se s Mauricem, saským knížetem, k nižádnému pokoji svoliti nechtěl, ale vojensky mečem, ohněm a šacováním země jiných knížat, zvláště biskupuov, hubil a plundroval. Pročež se na něj král Ferdinand a kníže Mauric s jinými svými v tom společníky spuntovali, aby naň vojensky taženo bylo, což Mauric na sebe, ačkoliv s ním předešle v přátelství a tovaryšství byl, vzal. A tak sobě odpověděvše, tu bitvu svedli mezi sebau, v kteréž markhrabě jsa poražen pravil, že převrhl káry, však že musí zase celý 80vuoz přihotoviti. Shledavše pak zase nětco lidu a chtěje se mstíti, jest podruhé poražen, a zůstávaje v achtu, do kteréhož byl dán, o všeckno přišel a ujevše k markhraběti badenskému, příteli svému, tam jako exul smrti dochován jsa, umřel a v Pforzhejmu jest pohřben. Příze pak jmenovaní: Joanes Fridericus, kníže saské, a Filipus, heský landkrabě, jenž v moci cís. Karla byli, a je u vězení svém měl, domů byli - však zlehčení - na vyměřené jim artikule a pokuty propuštěni a navráceni. Nota. Nadepsaný Johanes Fridericus Saxo byv vězněm císařským, dáno mu jménem císařským znáti, chceli život svuoj zachovati, aby lutherianské učení opustil a k římskému náboženství přistaupil. Ale on tomu odepřel, davše na to odpověď rozumnau, tak že vida císař v tom učení a religionu jeho stálost, při tom jeho zanechal.
Když pak tak říše zbauřena a v nesvornosti byla a obávati se bylo dalších rozbrojí, cís. Karel vzdal správu císařství bratru svému Ferdinandovi čes., uh. a již i řím. utvrzenému králi, z Germanie do Hispanie, království svého dědičného, se navrátil. Král pak Ferdinand, dav se s knížaty germánskými v sněmování a porovnávání, ty nevole a různice, jak moha, pokojíce, až k tomu přivedeno, že pokoj učiněn a religion evangelitský v hořejší Germanii žádajícím jest osvobozen, však z mušení a proti vůli papeže, biskupa římského. A pod tím předce nenávist jedněch proti druhým zůstává, světské pak věci, jak kdo může, sobě osobuje, a Turek pohan míří křesťany jako vlk berany spolu se trkající, až pán bůh sám tomu všemu konec učiní svau všemohúcností a spravedlností. Nebo církev Krista pána s. bož. musí protivenství trpěti až do světa skonání.
L. 1554. Mandat vydán od kr. Ferdinanda, aby zase kněží na fary dosazováni byli a kdo co od záduší odňal, aby zase navráceno bylo.
Zemřeli toho roku p. Hendrich, kníže z Plavna, u vojště v říši, byv nejv. kancléřem král. čes., též p. 81Zdislav Berka, nejv. hofmistr,[37] a pan Wolf Krajíř, nejv. purkrabě praž. A potom obnoveni jsau auřadové zemští v král. čes. P. Jan mladší Popel z Lobkovic učiněn nejv. purkrabím praž.. p. Jan Popel starší z Lobkovic nejv. hofmistrem, pan Adam z Šternberka nejv. komorníkem, p. Jan z Waldštejna nejv. sudím, p. Joachym z Hradce nejv. kancléřem.
L. 1556. Sněm držár byl v Praze, na kterémž berně svolena a při tom nařízeno: Kdoby lál a hromoval, aby do trlic dáváni byli, a kdo by o plnau připíjel , aby deset kop pokuty dal. Ale to v nic přišlo.
Na podzim arcikníže Ferdinand, syn kr. Ferdinanda, táhl vojensky s velikým vojskem do Uher.
L. 1558. Ferdinandus král vypravil se do Frankfurtu při Mejnu, města říšského, k utvrzení sebe na císařství.
Eod. a. umřel jest p. Jiřík Gerštorff v Praze, jsa podkomořím král. čes., po němž vložen jest ten auřad na p. N. Bechyni.[38]
Krupobití velikau škodu učinilo na městě Čáslavi a okolo téhož města v půl míli, pročež jim berně do tří let odpuštěny.
Při pam. sv. Martina kr. Ferdinandus a již císař přijel z Rakaus do Čech do Prahy, jehož Čechové nařízením arciknížete Ferdinanda, syna jeho, jenž tehdáž v Praze zůstával, slavně vítali a s mnohými nástroji a přípravami, že se bylo čemu podívati.[39] A hned po čtyrech dnech přinešeny jsau noviny, že císař Karel v Hispanii umřel, a tak se ta sláva a veselost v zármutek obrátila. A nový císař Ferdinandus se všemi 82dvořany svými do černých dlauhých šatuov se odíli na znamení zármutku; kterýžto křtalt tu tehdáž se Čechům začal; čehož přednější po smrti přátel svých následují a dušičku čistě zapíjejí.
L. 1559. Vydán mandát[40] od cís. Ferdinanda, aby se nižádní do sborův Bratrských nescházeli zjevně ani tajně.
P. Jaroslav z Pernštejna[41] ujel z země pro dluhy; potom brzo umřel.
L. 1560. V městě Brodě Čes. jeden tovaryš řemesla pekařského, jsa páleným vínem opilý a zadělávaje těsto, upadl do díže a tak se v té díži umrtvil.
N.[42] pana Bořivoje purkrabí z Donína na Žehušicích manželka, roz. z Landštejna, odsauzena jest cti, hrdla, statku, za příčinau, že sobě statky zápisné a duchovní do desk zemských kladla; potom jí to od J. M. Cské. odpuštěno a na cti jest opatřena.
Král Maximilian, nejstarší syn cís. Ferdinanda, kaupiti ráčil panství Pardubské za čtyrykrát sto tisíc. [43]
Umřel p. Karel z Žerotína, přední a milý dvořenín ar ciknížete Ferdinanda, syna cís. Ferdinanda, a pohřben jest v kostele velkém v městě Kolíně nad Labem. [44]
L. 1562. P. Jan Vok z Řičan sám se zaufale zastřelil.
Okolo pam. bož. Těla turečtí legatové byli v Praze u císaře Ferdinanda s listy, na kterých byl napsán titul takto: U víře Ježiše Nazaretského mezi jinými křesťanskými knížaty vyvolenému a velikomocnému cí-
83
saři římskému Ferdinandovi, příteli nám milému, jehož cnost a velebnost at prospívá na věky.[45]
Kněží svátost večeře Krista pána pod obojí způsobau podávající hádali a saudili se o ceremonie církevní před saudem zemským.[46]
Uroz. a stat. rytíř p. Burjan Trčka z Lippy učiněn jest podkomořím král. čes.
Mřeli lidé zhusta v Jihlavi, v Hradci Králové n. Labem, v Čáslavi, na Hor. Kut., v Kauřimi.[47]
V pondělí př. pam. Naroz. bl. p. Marie kr. Maximilian, nejstarší syn cís. Ferdinanda, slavně do Prahy přijel, a ve všech jeho haufích nejpěkněji jeli uherští husarové. Potom tejž král Maximilian korunován jest na král. české a hned na zejtří, den pam. sv. Matauše, Maria, manželka jeho, jest k témuž král. korunována.
Téhož roku tejž král Maximilianus korunován jest v říšském městě Frankfurtu Mejnu k římskému král.[48]
L. 1563. P. Vilém Trčka přijat jest do stavu panského v král. čes.
Ferdinandus, císař křesťanský, a císař turecký učinili mezi sebou příměří do osmi let.
Při času pam. sv. Ducha veliké, hrozné povodně byly v Čechách, a jakž praveno, po všem světě rozvodnění veliké bylo vod, dělavše škody veliké.
84Nadepsaný kr. Maximilian jest korunován k král. uher. ve středu, den pam. Nar. bl. p. Marie. A tak v jednom roce tří korun dosáhl.[49]
Platilo toho roku obilí: pšenice po dvacíti, žito po čtrnácti, hrách po dvamecítma. oves po osmi gr. alb.; víno uherské po devíti, moravské po 6 pen. bíl.
L. 1564. Jan Montan z Biganče vsazen do železné klece v Praze u šatlavy staroměstské; potom mu dány tři pardusy a z Prahy vypovědín proto, že jmaje zápověd od vrchnosti, aby k Petržílkovuom nechodil, toho prázen býti nechtěl, a žerty z toho maje, o Filipíně[50] žertoval a šprýmoval.
V neděli př. sv. Jakub. ap. Antonín,[51] arcibiskup praž., oznamoval v kostele na hradě praž, na kázání, aby každý, kdožby jen chtěl, mohl a svobodu jměl velebnau svátost těla a krve Krista pána s. b. přijímati pod obojí spůsobau bez překážky všelijaké. A to že dovoleno jest na concilium tridentském.
V auterý den pam. sv. Jakuba ap. v Vídni, městě rakauském, umřel jest cís. Ferdinandus, čes. a uh. král, arcikníže rak. Byl králem v Čechách dvaceti a osm let a cís. šest let. Po některém pak čase do Čech na hrad praž. jest přivezen a v kostele hlavním pohřben. Nota. Veliké různice, nevole a nesnáze za časuov jeho králování, zvláště o religion v náboženství křesťanském byly, a berně se ukládaly prvé nebejvalé, potom v Čechách zobyčejené. Tento Ferdinandus byl jest syn Filipa, krále hišpanského, vnuk cís. Maximiliana prvního toho jména, bratr mladší cís. Karla, toho jména pátého, vše z domu rakauského pošlých, z rodu hrabat habšpurských, z králův franských pošlých; a dostal 85k manželstvi Anny, dcery Vladislava čes. a uher. krále, syna Kazimíra, krále polského; kteréhožto Vladislava sobě byli Čechové po smrti krále Jiřího z Kunštatu jinak Poděbradského králem svým zvolili a učinili. A tak po té královně Anně, manželce téhož cís. Ferdinanda – s níž mnoho dětí[52] splodil - arciknížata rakauská nápad a právo dědičné poslaupně k král. čes. míti se praví a sobě pokládají, proti čemuž Čechové právy a svobodami svými se zastírají a svobodné volení sobě krále míti chtějí jako prve. Příze jmenovaný cís. Ferdinand byl zrostu nevelkého, suchý, s odevřenýma ústy, maličko nahrbovatý, očí dosti velikých, nosu hrbovatého, bílé tvářnosti, vlasuov prostých, auduov tenkých, řeči náramně spěšné, mysli vysoké, při tom hněvivý a mstiteldný a vtipu vostrého. Mnoho Čechuom svobod odňal, zvláště po pádu jich příze oznámeném.[53] Antonín, arcibiskup praž., počal světit kněží svátosť večeře Krista p. oltářní pod obojí spůsobau podávající.
L. 1565. P. Joachym z Hradce, nejv. kancléř král. čes., jeda z města rak. Vídně od cís. Maximiliana, když jel přes most dřevěný vídeňský, most ten s ním se probořil, a on, upadše s vozem i s koňmi do řeky Dunaje, se utopil. Že, co tehdáž před ním těžkých vozův formanských, naládovaných přes ten most jelo toho se nestalo. Boží dopuštění! Actum fer. 4 a. Luciae.[54]
L. 1566. Cís. Maximilian, čes. a uher. král, byl na sněmu říšském v městě germánském Augšpurku s jinými knížaty a hrabaty říšskými. Na kterémžto sněmu nařízena a svolena jest veřejnost vojenská proti Turku pohanu. A tak jel potomně podle téhož nařízení veliký počet lidu vojenského z Čech do Uher s týmž 86cís. Maximilianem a arciknížetem Ferdinandem, bratrem jeho, s jinými knížaty, hrabaty a pány etc. Ale nic tam platného není spůsobeno; nebo Soliman, císař turecký, jsa tam také sám osobně s velikau silau vojenskau, dobyl a vzal pevnost uherskau Syket, ztrativše tu šturmů čtrnácte a mnoho lidu; nebo Mikuláš hrabě z Serénu[55] jmaje sobě tu pevnost svěřanau, statečně se svými bránil, ale nemaje žádného retuňku, ačkoliv ten lid křestanský silně polem leželi, zabit jest se všemi svými; hlava s něho stata a císaři křesťanskému Maximilianovi na posměch do ležení jeho poslána. Při dobejvání té pevnosti scepeněl jest tu ten pohan Soliman, cís. turecký, jehožto smrt tajena byla, a Turci druhau pevnost uherskau zradau vzali a opanovali. Mnoho to křestanské vojenské tažení stálo, však bez užitku se zase rozjevše z Uher vrátili.
L. 1570. Umřel jest p. Jan mladší Popel z Lobkovic dom. Jubilate, jsa nejv. purkrabím praž.
Lanigena Parisiae.
L. 1572. V král. franském v městě hlavním Paříži evangeličtí, jinak řečení Hugenotové, podvedeni jsau hrozně od krále svého Karla a máteře jeho Kateřiny de Medices (sic), rozené Vlašky, a jiných jich v tom společníkuov a puntovníkuov; takže jsauce tíž Hugenotové zvaní od téhož krále a královny do Paříže k svatebnímu veselí Hendricha, krále Navarského, pod příměřím a slibem pokoje, jest jich tu zrádně zmordováno do třicíti tisíc lidu, a tejž král Navarský s některými jinými jat jest; i jiných mnoho lidí vzácných jest zahynulo; ostatní z nich, jak mohli, zutíkali. Nad tímto hrozným a žalostivým skutkem tejž král s královnau 87a papež, biskup římský, velkau radost jměli a triumfovali, jako by juž všeckno vyhráli a přemohli. Ale skrze ten takový účinek větší nenávisť, vejboj, pozdvížení a těžší války vojenské v králov. franském spůsobili a obnovili.[56] Nebo nad tím skutkem zhoršili jsau se mnozí, zvláště některá knížata germanská, kteráž potomně týmž Hugenotům pomáhali.
VIII. Paměti kutnohorské Mikuláše z Práchňan z l. 1485-1549.
Zprávy z rkp. A do tohoto oddělení náležející pocházejí venkoncem od Mikuláše z Pr. a jsou vzaty z kalendáře, o němž on sám při r. 1532 podotknul: „Kaupil jsem tento almanach v Praze l. od Nar. p. Jež. Kr. 1532, v středu př. sv. Urbanem. Pane bože všemohúcí, račiž dáti, abych jeho užíval ve zdraví, šťastně a vesele a bez hříchu. Amen. Alleluja.“ ↩︎
U Palackého píše se vždy Kaufunk. ↩︎
O Kateřině Bechyňové a neuvěřitelných skutcích její (čtrnácte osob prý zabila, koži z nich odírala, solila, drala vochlemi atd.) uveřejnil zajímavý črt K. J. Erben v Lumíru r. 1856, I. str. 16. ↩︎
Pod tímto jmenem sluší rozuměti vždy Jana Zápolského (syna Štěpánova), vejvodu sedmihradského, protikrále Ferdinandova v Uhřích. ↩︎
Adam, syn Zděnka Lva z Rožmitála. ↩︎
Porážka u Osseku dne 10. září. ↩︎
Beřkovský z Sebířova. ↩︎
Po porážce u Osseku byl Ferdinandův vůdce vojenský v Uhřích, Kocian (Katzianer), Slovinec rodem, obeslán do Kremže a tam uvězněn i ze zrady obviněn. Poč. r. 1538 podařilo se mu však utéci do Chorvatska i zdržoval se v Kostajnici, vydav tam obranný spis, v němž vyvracel nařknutí ze zrady. Rok na to sešel smrtí násilnou. Viz Pam. Pavla Korky z Korkyně v Č. Č. M. 1829 II. 31. ↩︎
Isabellu. ↩︎
Beatrix Bezdružická z Kolovrat, manželka nejv. hofmistra Zdislava Berky z Dubé. (Desky zemské 1 A 4.) ↩︎
Čti z Guttenšteina. ↩︎
O udalosti té vydali Václav Hájek z Libočan Knihu o ohni v Menším Městě praž. r. 1541, jež vyšla ve dvou vydáních (r. 1541 a 1614), a Matouš Kollinus z Chotěřiny sepsání latinské „Descriptio calamitatum ob incendium arcis prag.“ (Jireček Rukověť I. strana 222, 365). Později J. F. Beckovský vydal popis ohně r. 1541 v knize „Krve nevinné žizniví vlci Diokletian a Maximian" (r. 1697), kterýžto spisek vyšel pak i německy a latinsky r. 1721. (Č. Č. M. 1878, str. 155). Mimo to hojně zpráv o udalosti tak vážné zachovalo se v II. dílu Beckovského Poselkyně, u Veleslavína, Marka Bydžovského z Florentina atd. Viz též pojednání dra. J. Emlera, O zbytcích desk (v akt. kr. Spol. N. 1867); A. Gindelyho list v Sitzungsber. z r. 1874 (str. 167) a F. W. Zimmermanna Příběh. Ferd. I. I. str. 79 etc. ↩︎
Fessler-Klein Gesch. v. Ungarn III., 499 etc. ↩︎
O židech mělo se tehdáž za to, že jsou spolčeni s Turky. Ostatně viz o vyhnání jich Zimmermanna 1. c. str. 92 etc. ↩︎
Syn pověstného i slavného někdy nejv. purkrabího Zdeňka Lva z Rožm. O dluzích Adamových viz Sněmy české I. 545, 554 etc. ↩︎
Jindřich. T Ranke Deutsche Gesch. im Zeitalt. der Reform. IV. 199 etc. ↩︎
Pam. Pavla Korka z Korkyně 1. c. str. 31. ↩︎
Nepochybně Adam, ješto ostatní synové Jana Litoborského († 1542) Hašek, Jiřík i Vilém připomínají se r. 1543 jakožto nezletilí. Desky zemské 4 E 23. ↩︎
Beřkovských známe z té doby (Brikcího titulář 1534) sedm, z nichž r. 1543 jistě na živě byli: Jan, Hynek, Sigmund, Jaroslav, Jindřich a Vilém. ↩︎
Z Borovnice. ↩︎
Pam. P. Korka z Korkyně 1. c. str. 32. ↩︎
Rozumí se zde Václav Mitmánek. Viz Gindely Gesch. d. böhm. Brüd. I. 259 etc. a Jireček Rukověť. II. 38. ↩︎
Příčinu toho hledati sluší v dlouhém sporu krále Ferdinanda s pány Šliky o doly a mincování v Jachymově. Sternberg 1. c. I. 1. str. 327 etc. ↩︎
Vlastně Alžběta, manželka Sigmunda, krále polského. Matná pověst o jejím otrávení rozšířena byla po celém světě. ↩︎
Švenda napsal „rušitel“. ↩︎
Týž napsal „kazitel.“ ↩︎
Sem ještě dodal Švenda „duše pak v pekle." ↩︎
Kateřina Kostková z Postupic (Památky II. 194). ↩︎
Sixta z Ottersdorfu Paměti o r. 1547, Tieftrunkův Odpor stavů proti Ferdinandovi I. atd. atd. Německá literatura o válce šmalkaldské jest náramně bohatá. ↩︎
Z Barchova. ↩︎
Tak nazývá Dač. vždy České Bratry. ↩︎
Zpráva ta zakládá se na omylu. Že Jan Augusta a bratr Jakub Bílek odpraveni nebyli, netřeba dokazovati; ale i Simon Firbas z Husince, jenž pro skládání písniček proti králi a všem Římanům na Křivoklát přišel, byl konečně osvobozen (Gindely Gesch. d. b. Brüd. I. 477 a 522 pozn. 93). - „Jakýsi mincíř" nebyl také odpraven, než jen mučen, a to ne pro víru (Šumavského vyd. Života Jana Augusty str. 36 pozn. 1.). Jedině o Janovi (u Gindelyho sluje Joachim) Prostiborském na Šanově byl Dačický dobře spraven. Byl s Augustou r. 1542 ve Wittemberku a octnul se ve vazbě hned po návratu Ferdinandově z Němec r. 1547. Udalost o ukousnutí jazyka obšírněji vypravuje Historie o těžkých protivenstvích církve české str. 98. ↩︎
Po straně u této zprávy jest papír rukopisu prodřen. K. V. Seydler ještě r. 1868 vyčetl tam slova: Andreas Dacziczky de Heslova, pater meus charissimus“; a ten skutečně slova ta promluvil, jak v našem Úvodu v životopisu Ondřeje Křivoláčka, jinak Dačického, jest ukázáno. - Slova „a skrze" - „světské“ jsou od Švendy přetržena. ↩︎
Veroniku (Rybička Sl. N. Χ. 485). ↩︎
Pam. Pavla Korky z Korkyně, str. 433. ↩︎
Známá pode jménem bitvy u Sievershausenu. Ranke V. 235. O účastenství Čechů v ni viz téhož P. Korku 1. c. str. 434. ↩︎
Zemřel již 11. září r. 1553. Palacký Přehled etc. ↩︎
Petr Bechyně z Lažan. Podkomořím byl v l. 1558-1561. ↩︎
O vjezdu Ferdinanda jakožto nově zvoleného císaře něm. do Prahy a o slavnostech k poctě jeho uspořádaných vydán byl od Martina Kuthena a Matouše Kollina zvláštní spis ve čtyrech řečech. Viz též Pam. P. Korky 1. c. str. 436, Jireček Rukověť I. 366, 436. Zimmermann II. 425 etc. ↩︎
Tištěn u Zimmermanna II. 445. ↩︎
Jan z Pernšteina zemřel r. 1548 (viz str. 77.), zanechav synům svým Jaroslovovi, Vojtěchovi a Vratislavovi ohromné jmění (viz Památky X., str. 465 etc.), jež však brzo na zmar přišlo. ↩︎
Eliška z Landšteina (Památky X. str. 480.) ↩︎
Od pánův Pernšteinských. ↩︎
Pam. P. Korky 1. c. str. 437. ↩︎
O tureckém poselství v Praze, jež hned po tom za Ferdinandem do Frankfurtu nad Mohanem se odebralo, vydány byly nákladem Šebestiána Oksa z Kolovsi zvláštní české tištěné noviny, kteréžto nalezají se v univ. knihovně pražské. - List sultána viz v Marka Bydžovského z Flor. Maxmilianus rex Boh. (Jireček Sitzungsberichte, 31. ledna 1876.) ↩︎
Gindely Gesch. d. b. B. I.. 474 etc. ↩︎
U téhož Šebest. Oksa vyšel proti panujícímu tehdáž moru „Krátký výpis o nemocech morních." ↩︎
Marka Bydžovského z Florentina Maxmilianus Boh. rex (Jireček Sitzungsber. 31. ledna 1876); Beckovský II. 319 etc. ↩︎
Březan Život Vil. z Rožmb. str. 152 etc. Beckovský 1. c. 322. ↩︎
Možno- li mysliti na Filipínu Welserovu, choť arciknížete Ferdinanda? ↩︎
Brus z Mohelnice, o němž viz důkladný spis dra. K. Borového. ↩︎
Tři syny a dvanácte dcer. ↩︎
O skonání cís. Ferdinanda vyšel r. 1567 zvláštní spis. Jungmann str. 153. ↩︎
Rullova Monografie města Hradce Jindřichova str. 59 etc. ↩︎
Vlastně Zrinský. O obležení Sigetu a statečném jeho skrze Mikuláše Zrinského hájení zachovalo se hojně současných novin a zpráv. Viz Jireček Sitzgsb. 31. ledna 1876; Březan 1. c. str. 165. atd. ↩︎
Slova „Nad tímto“ „obnovili" jsou od Švendy přetržena. U Marka Bydž. z Flor. (Maxmilian. rex Boh.) zachovaly se „Noviny o hrozném parlamentu v Paříži či noci Bartolomějské.“ ↩︎