Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
IX. Paměti Mikuláše z Práchňan z l. 1509-1530.
117X.
(L. 1510-1528).
Hora Kutná.
L. 1510. O auřady v minci přišli na Hor. Kut. Jan z Skalice a Martin Vrabec, a pan Prokop Kraupa z Chocemic ssazen z hofmistrovství horního, a p. Jaroš Slon z urburéřství; a na ta místa učiněni: Václav Krása z Vlkanova hofmistrem, Jan Masník urburéřem a pan Žampach Jan[1] nejv. mincmejstrem. Potom brzo týž Václav Krása složen jest z auřadu hofmistrovství a nařízen k tomu Jakub Pivonoska.
L. 1511. Měsíce máje umřel p. Michal z Vrchovišť, starý hofmistr horní, a pohřben jest v kaple své v kostele Barborském tu na Hor. Kut.
Ztratil se jest těch dnuov Melichar kupec. Sixt kramář jej k sobě uvedl do domu a od té doby jeho žádný neviděl; skrze což potom tejž Sixt vzat a mučen jest a u vězení šatlavním umřel.
Měsíce Novembr. Jan z Práchňan pojal k manželství pannu Annu, dceru p. Jana Janovského z Sautic.
Umřel p. Jan Hrabaně v Praze; potom umřela Alžběta z Vlkanova, manželka jeho, kteráž před ním měla Řehoře krejčího na Hor. Kut. Kterážto Alžběta na díle statek svuoj poručila kšaftem takto: Item, co se dotýče domu mého u Hory a stolice pregýřské a lauky mé dědičné, svobodné, o tom poraučím a ustanovuji 118a mocné poručníky toho činím p. Václava, bratra Burjanova, p. Bohuslava Janovského z Suchotlesk a pana Zacha, aby oni to prodadauce kaupili za to ves, a ty platy obracovali jednostejně upřímo pro milý buoh na kaplanství u sv. Barbory tak, jakž oni mají tam pořádek u Hory, jinač toho nečiníce. Naposledy oznamuji, že jmám dvě vsi, jednu zápisnau, řeč. Hlízov, s jejím příslušenstvím, s listy, zápisy a dobrými vólemi na ni svědčícími. O té vsi takto řídím a ustanovuji poručníky juž dotčené, dávajíce jim plnau moc a právo, jako bych na to zvláštní list dobré vůle učinila, aby oni, když přijde vejplata její, ty peníze obrátili vedle jiných platuov tu, kdež se jim poraučí. Druhau ves, řeč. Kořenice, dědičnau, a ve vsi Bořeticích dva člověky, také dědičná, jakž deky zemské ukazují, ty také dávám a odkazuji týmž poručníkuom, aby oni plat z toho vybírajíce i přišlali by vejplata vsi Hlízova, to obrátili upřímo pro milý buoh na skutky milosrdné za spasení duše mé a manželuov mých i jiných duší věrných křesťanuov, jinak toho nečiníce, jakž jim toho věřím docela a úplně, a to aby učinili pro odplatu boží; pak-li by toho neučinili, pán buoh toho buď věčná pomsta nad nimi. A kdož jsau mi co dlužni chudí lidé, všem odpauštím. Též Jaroslavovi Hrabaňovi z té sumy platuov svrchu psaných 20 kop gr. čes., a Krásovi 25 kop gr. č. aby vydali. Na potvrzení i budaucí pamět toho prosila jsem Víta Šípeckého z Újezdce, v ty časy rychtáře, a slov. op. p. Víta starého Porybného a Daniele bakaláře z Tarmarku, konšeluov přísežných Starého Města praž., že jsau pečeti své dali přivěsiti k tomuto listu kšaftovnímu jenž jest dán léta od nar. s. bož. - 1511. Nota. Avšak po letech potomci týchž poručníkuov sami sobě ten statek zosobili dědičně, aniž se vejplata vsi Hlízova vykonala a tomu kšaftu se za dosti nestalo.[2]
119Měsíce Decembris dobyto jest u Vysokém kostele na Hor. Kut. z hrobu tělo kněze Filipa biskupa, kdež bylo pohřbeno, a přenešeno slavně do chrámu Barborského a v kaple havéřské v hrobě, z kamene opukového pěkně s obrazem jeho vytesaného, položeno.
L. 1512. Měsíce Febr. Václav Lorecký z Elkuše dobyl se z vězení šatlavního a utekl preč.
Zabit Adam z Práchňan nočně a u kostela sv. Barbory pohřben.
L. 1513. Měsíce Febr. p. Lev,[3] nejv. purkrabí pražský, oznámil na Vlaském dvoře na Hor. Kut. přede všemi, že král J. Mt. p. Jana Žampacha mincmejstrem jmíti nechce, aby jeho víceji neposlauchali.
Mense Junii zarazili důl horní pode vsí Poličany mezi mlejny, davše mu jméno Dobrá mysl. Brzo spustili.
Páni zemští v saudu dali stané právo knězi Klementovi, opatu sedleckému, na Horníky; nebo když jich pohnal z Štamprochu, lomu kamenného, oni k tomu půhonu nestáli, a on položil pokuty dva tisíce a šest set kop gr. č.
Havéři hor stříbrných na Hor. Kut. kaupili sobě ku pořádku svému duom Václavkové nad Mejšnarovským domem, čehož předkové Horníci nikdy jim ne. chtěli dopustiti. Potomně
L. 1514 tíž havéři učinili v témž domě jich novosedlí a zvali k tomu p. mincmejstra a některé okolní pány a z rytířstva, též p. šephmistry.
Mense April. p. Zikmund Angel z Ronovce přinesl listovní poručení od krále p. mincmejstrovi, aby témuž Angelovi dán bylo auřad v minci tu na Hor. Kut. Ale p. mincmejstr se toho zpečoval učiniti, ale na radu nejv. p. kancléře[4] a p. z Pernštejna[5] jest v ten auřad uveden.
120
Mense Maji p. Jindřich Tunkl, nejv. mincmejstr, a p. Prokop Kraupa přijeli z Uher z Budína od krále, a Machek Libenický s Janem Nebozízkem přinesli sobě majestát na erb od krále.
P. Lev, p. z Rožmberka,[6] p. Vilém z Pernštejna, p. kancléř, p. podkomoří,[7] p. Mikuláš Trčka, písař zemský[8] sjeli se a tu tejná jměli rozmlauvání na Hor. Kut.
L. 1515. Měsíce Febr. p. Vojtěch, [9] nejv. hofmistr, p. Jaroslav z Šellenberka, nejv. komorník král. čes., přijeli jsau do Hory Kutny, jsa vysláni od pánuov zemských, kteříž na ten čas v Praze shromážděni byli, poraučejíce, aby páni Horníci p. Viléma Kostku z Postupic za mincmejstra nepřijímali; ale oni páni Horníci, jmaje od krále J. Mti. přísné psaní a poručení, téhož p. Kostku jsau přece za mincmejstra poctivě a laskavě přijali, kterýž přijel do Hory se 300 koní.
Vysláni jsau k králi Vladislavovi do Uher do Prešpurku p. Mikuláš z Práchňan a p. Prokop Kraupa z Chocemic. A jsa od krále darováni, zas se vrátili. Měsíce Augusti srpna vzat auřad urburéřství horního N.[10] Šášovi a dán Samuelovi Lavičkovi.
Archa, tabule velká, malovaná, velmi pěkná, postavena jest na velkém oltáři v kostele Vysokém sv.
Jakuba; a stála jest okolo tří set a padesáte k. gr. č.
Karel kníže Minsterberské a nejv. p. kancléř, jsauce posláni od krále Vladislava, aby p. mincmejstr Kostka slib učinil čtyrem regentům,[11] jež král v nebytí svém v král. čes. naříditi a v Uhřích zůstávati 121ráčil; ale Horníci toho podniknauti se spečovali, pročež není o nápravu hor jednáno. Potomně
L. 1516 páni regentové s jinými pány zemskými chtěli přece k tomu přivésti, aby tejž p. mincmejstr těm pánuom regentům slib činil, ale on jim v to jíti nechtěl, aby ty hory v jaké nesvobody měl uvozovati, nebo že ty hory a mince žádného pána nejmívali nežli krále J. Mt. Potomně posláni jsau listové z Budína od krále J. Mti., jeden k témuž mincmejstru a druhý k týmž Horníkuom, že jsú k tomu slibu nedovolili, jim děkujíce. - Naproti tomu měsíce Decemb. opěty list královský, jehož datum fer. 6. a. Nicolai, že J Mt. Kská jim za zlé jmá,že jsau toho slibu zbraňovali, a aby toho před sebe nebrali. Mistrná contraria!
Páni literáti latinští na Hor. Kut. vyžádali sobě na páních šephmistřích kaplu Charvatovskau v kostele Vysokostelském na Hoře, aby tu své matury zpívali, a stolice sobě tam vzdělati dali.
Mense Junii p. šephmistři a konšelé odsaudili kšaft Kateřiny, Jandové sestry, za neřádný a ten všecek statek její vzali v svau moc, a Pavla Klenovského pro spisování téhož kšaftu vzali v svau kázeň a trestání, pročež potomně velikau těžkost měli a museli svými statky nahražovati Dorotě zlatnici a Marketě Hans-Trojové.
P. Vilém Kostka z Postupic, nejv. mincmejstr, se p. šephmistry a konšely též s auřadem horním a pány staršími obecními Hor Kuten, uznavše chudobu a neužitečnost caugu a pramene horního Greifského v dolích Hruškovém a Truhle, tak řeč., k tomu dovolili, aby ti dolové byli upuštěni. Též oznámeno, že J. M. Kská dolu Rejzího nad klášterem sedleckým ležícího držeti chtíti neráčí.
L. 1517. P. Heřman Zvířetický z Wartenberka stal na Hrádku Mikešku služebníka svého spějícího.
Starší havéřští hor stříbrných na Hor. Kut. dali udělati kostelík ke cti a chvále p. bohu na památku 122těch havéřův u Poděbrad, na tom místě, kdež stínáni byli, a pauť tam činíce, kalich tam darovali.
Měsíce září na týchž Hor. Kut. dali utíti dvěma trubačům po ruce, že na rychtáře městského sáhli jej posekavše. A ruce jich zutínané na pranéř přibité jsau v prostřed rynku.
L. 1518. Vyšel oheň z domu, jenž sluje u Konvařů, v té ulici jdauce s rynku po levé straně podle domu řeč. u Hrušků, a shořelo v tom pořadí několik domuov.
L. 1519. Mense Febr. p. Vilém Kostka, mincmejstr, měl svatební veselí na Hor. Kut., pojímaje k manželství pannu Anežku, sestru p. Jana Vrbíka.[12]
Měsíce Martii Petr, syn p. Škrovada, sestru p. Mikuláše z Práchňan, pannu Apolonu, obeslal před kněží z slibu manželského, a když bratří její proti tomu byli, ulaudil ji a oddáni jsau spolu v Čáslavi městě, jednu míli od Hory.
Měsíce Septemb. čerti, zlí duchové, u Hory Kut. po čtyrmecítmé hodině lítali, což mnozí lidé viděli.
Toho času povstala jest hádka a různice mezi havéři na Hor. Kut. o víru, že buoh netrpěl a že by byl nuzný buoh, aby měl trpěti, a o jiné neslušné věci o velebné svátosti se hádajíce. I stalo se o to srovnání a spokojení skrze poctivé kněží, skrze kněze Jana Buchala, děkana na týchž Hor. Kut., mistra Duchka, kněze Jana Cifru od chrámu Barborského, kněze Václava, faráře od Náměti, kněze Jana od sv. Jiří, kněze Tomáše a jiných kněží v přítomnosti pánuov šephmistruov a některých spoluradních. A vyznali jsau ti páni preláti, že jest božství netrpělo, ale buoh člověk trpěl jest pro nás hříšné; a ti havéři pro takové všetečné hádky jsau trestáni vězením šatlavním, totiž: Tomášek Bzeneckého, David a N. Dubina, havéř.
123Novembris kamna nová, pěkná s kachly pozlacenýma jsau udělána na rathauze, velké radní světnici na Hor. Kut. - Nota. Po letech vyvrženy a prosté udělány.
P. šephmistři a spoluradní poslali rychtáře svého městského s haufem žoldnéřův na Hrádek tu v městě Hoře Kutné, aby vzal p. Krištofa Smíška z Vrchovišť do vězení šatlavního, i nenašli ho. Na zejtří pak týž p. Krištof vzdal p. Heřmanovi Zvířetickému z Wartenberka všecek svůj statek pod šos tu na Hor. Kut. náležející v přítomnosti p. mincmejstra.
L. 1520. P. Samson a p. Sankturin, auředníci mince na Hor. Kut., nechtěli na rozkázání p. mincmejstra do mince jíti a platiti, až p. Sankturin – jsa k tomu od pánuov šephmistruov přiveden šel a platil, a p. Samson odjel; po placení pak zbil p. Sankturina kyjem. A vzavše oběma auřad mince i klíče od též mince, dal a poručil ten úřad p. Janovi z Práchňan.
Měsíce Jul. duha barevná vyšla po zemi na Tarmarce v městě Hoře Kutné, což mnozí lidé viděli. - Nota. To nějaké horní vítrování.
Septembr. Jiřík Dobeš s Vondráčkem z Jičínského dvoru vylámali se z šatlavy a utekli.
L. 1521. Martii, v klášteře sedleckém (sic) nedaleko Hor. Kut., umřel kněz Klement, opat téhož kláštera, v Praze, a do téhož kláštera přivezen a tu pohřben jest. A potom měsíce April. convent téhož kláštera zvolili sobě k témuž klášteru za opata kněze Georgia, opata skalického.
Na den pam. sv. Marka ev. u města Čáslavě na obci sešlo se uhléřuov horních do šesti tisíc, i jeli mezi ně páni Horníci z Hory Kutny; ale ti uhléři nadavše jim zrádcuov zbíti je chtěli, zavázavše je, aby se jim na zejtří postavili, potom je z toho propustili. Odtad táhli na p. Dobrovitovského a na svobodníky.
Dne měsíce máje 13. v auterý v noci na středu po velikém dešťovém přívalu, krupách a hromobití obořil 124se veliký kus zdi krchovní u kostela Barborského proti kapli mincířské, a těla mrtvá vypadali na zahradu a tu zakopána jsau.
L. 1522. P. Heřman Zvířetický z Wartenberka zabil Buriana Kostku na Pečkách blíž Hory Kutny.
Prorazili se havéři na vodu v dole Haleřích do dolu Žab,[13] i stopilo se šestnácte haspléřuov a dva havéři, a třetímu pomoženo třetí den.
Mense Martii, král český a uherský Ludovicus s královnau Marií, manželkau svau, přijeli do Hory Kutny, oba jezdecky na koních, a od pánuov Horníkuov jsau přivítáni. A když na dvuor Vlaský přijeli, dáno jest jim ke dvoru pocty: jeden drejlink vína a čtrnácte sudův piva a chleba dostatek; havéři obojích hor dvě laky malvazí; erzkaféři jeden drejlink vína. Potom na zejtří ve čtvrtek presentovali J. M. Kské p. šephmistři dva koflíky, jeden vážil 12 hřiven, druhý přes 6 hřiven, a grošuov tlustých stříbrných drahně. A královně dán koflík, vážil 12 hřiven, p. markraběti[14] též koflík, ten vážil přes 5 1/2 hřivny.
Julii, p. Janovi Susovi vzat auřad mince a dán p. Janovi Jeptiškovi.
Septembr., raura vodní nová udělána jest na Ovesném trhu; naloženo na ni přes 90 k. gr.
Octobris, oběsil se nějaký zeman v domě řečeném u Zlaté husy na Hor. Kut.
Novembris, umřela jakási tlustá žena, velmi vodnateldná byla; řezali ji umrlau a vyteklo z ní vody s hradecký sud pivní.
L. 1523. Měsíce Jan. falešníci, jenž falešné peníze dělali, nalezeni jsau v zahradě Kuklově a tam pod zemí skrejš měli. A když na ně rychtář přišel, stříleli falešníci z ručnic a zastřelili syna Pavla Landova, Štefka, šenkýře od Konvařů, a Trojanka, pacholka rych125tářova; i jsau zjímáni, totiž: Vaněk Laštovička a Stanislav Polák s Vaňkem, Kuklové synem; a jiní v té skrejši ohněm zdušeni. A potom Vaněk Vlaštovička zmučen a upálen.
Král Ludvík jsa na Hor. Kut., když se vydal pěšky na Kaňk, nějaká kráva dvakráte se k němu rozbíhala, chtěje krále trkati, i zabili ji tu.
Novembris, tejž král Ludvík jsa v království uh. v Prešpurce, ráčil jest všecka práva stvrditi Horníkuom, mincířům a pregýřům.
L. 1524. Febr., p. Adam z Řičan pojal paní Annu Machkovau, vdovu z Rybného trhu, k manželství.
Martii, p. Karel kníže Minstrberské učinil horním hofmistrem na Hor. Kut. Štěpánka Drahélito a urburéřem Jiříka Rycha.
L. 1527. Martii, manželka p. Petra Bohdaneckého porodila pojednau dvě dcery a syna.
L. 1528. Petr Škrovad ulaudil mistru Brikcímu ženu a mnoho mu pobral.
Augusti, Hynek Slavíkovec zabil se dřevcem honě na koni.
Septembris, vejpověď učiněna mezi Horníky na Hor. Kut. o berně proti Turku a o pomoc, tak že jsau toho Horníci osvobozeni a při svobodách jich zůstaveni.[15] - Nota. Jaká pak obdarování týchž Horníkuov jsau na onen čas byla a jaké jich svobody, vejpis toho doleji ukazuje v slova tato:
My Vladislav z boží milosti uherský, český etc. král etc. oznamujem tímto listem všem, že, poněvadž nám to podle důstojenství našeho dobře přísluší, čím větší slávau božské milosti a povýšením obdařeni jsme tím větší a zvláštní milostí k poddaným našim všech stavuov, kteréž sobě u věrné poddanosti shledáme, uka126zovati se jmáme, na tom jsauce vždyckny, abychom laskavěji a dobrotivěji k nim se naklonili, aby tudy věrní poddaní odplatú a milostí naší mimo jiné jsauce obdařeni, a ku potomkům našim tím povinnější a stvrzenější byli, a jiní příkladem takovým živi jsauce, dobrého a chvalitebného jména aby s prospěchem sobě zasluhovati mohli. Protož my shledavše mnohé věrné, pilné, hotové i platné poddanosti a služby poctivých šephmistruov, konšeluov i vší obce na Hor. Kut., věrných našich milých, v kterýchž předkuom našim i k nám také vždyckny upřímně a věrně jsú se zachovali, poddaně a služebně se ukazovali a podnes se skutečně ukazují, i nechtice, aby k nám a k předkuom našim, králuom českým jich poddaná upřimnost odplaty nésti nejměla, s dobrým rozmyslem a radau věrných našich, mocí královskau v Čechách tyto dole psané milosti jim Horníkuom na Hor. Kut. činíce, na věčnost jsme dali a tímto listem dáváme, aby oni, čím nás milostivějšího pána k sobě poznají, tím tužší a pevnější v své víře jsauce k nám a budúcím našim, králuom českým, v stálosti, kterúž jsú v sobě vždyckny jměli, zůstali a upevněni byli. Jakož pak ani proti nám ani předkuom našim v žádné stranní punty, zápisy neb vejtržnosti nikdy jsau se nedali, a jakož pak věkové lidští, též také lidé se v nich mění: protož aby potomci jich a budaucí před očima jmaje, co jim od nás skrze jich předkuov věrnau poddanost a zachovávání užitkuov a svobody přineslo, jich následujíce, aby panuov svých věrně, stále a služebně se přidrželi. Kteréžto milosti v tomto listu psané jim dáváme: Nejprve z milosti a moci naší královské týmž měšťanuom a Horníkuom našim tuto milost činíme, aby oni k žádným vojnám ven z země ani v zemi od nás ani budaucích našich, králuov českých, potahováni nebyli; nýbrž je osvobozujeme před námi i budaucími králi čes. i všelijakými lidmi; toliko hor našich pilně obhajovati povinni jsauce, kdož by užitky naše a koruny této kaziti chtěli, pokudž nejdéle jich možnost stačiti moci bude, jakž nepochybujeme o nich, 127že i s budaucími svými tak se zachovají. Item, týmž měštanuom našim puojčujeme a dáváme, že oni i potomci jich místa a hlasu svého hned po městech praž. napřed a přede všemi jinými městy v král. čes. užívati mají v chození, stání, sedění, jakž tak vždyckny za předkův našich i za nás zachováni jsau byli; ale my za jich víry hodnost chtějíce je v tom lépeji njistiti, tímto obdarováním zvláštním milostí naší královskau je upevňujíce, půjčujeme jim a na budaucí časy dáváme, aby toho tak užívali a užívati mohli na časy budaucí bez překážky všech lidí. Item, tuto milost jim další činíme při tom, aby k žádným sněmům obsýláni nebyli, kromě když by král k zemi volen býti jměl, k tomu obesláni býti a podle jiných měst hlasu svého po Pražanech užíti jmají. A jsúce k tomu obesláni, v tom jmají a povinni jsau se hotově míti a k takovému obeslání přijeti beze vší omluvy. Ještě chtíce, aby čím od nás hodnějšími a štědřejšími milostmi a dary obdařeni budau, tím horlivěji u víře své k nám a budaucím našim, králuom českým zůstali a nám se zachovávali: z berní, kteréž nám a budaucím našim, králuom čes., podle práva platiti povinni jsau a v kterýchž země česká nám i budaucím králuom českým povinna jest a sedí, z těch a z takových berní je a město jich nyní i na budaucí časy vynímáme a z nich mocí královskau vysvobozujeme milostivě, přikazujíce všem pánuom, rytířuom, Pražanuom i jiným městuom i vší povahy lidem, a zvláště úřadníku našemu mincmejstru král. čes., nynějšímu i budaucím, věrným našim milým, abyšte je Horníky svrchu psané ve všech těch milostech jim od nás tímto listem daných a půjčených zachovali a přes to na ně nesáhali, ač se hněvu našeho a nemilosti naší uvarovati chcete. Tomu na svědomí pečeť naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pondělí po Třech králích léta 1503 Království našich uherského 13. a českého 32. - Nota. Kde original tohoto majestátu? Zpráva, že to potomně od
krále Ferdinanda prvního 1547 odňato a pobráno jest, 128když Čechové pro zbauření proti němu trestáni a pokutováni byli.[16]
Vladislav etc. Slovutnému Bartošovi z Práchňan, věrnému našemu milému. Slovútný věrný náš milý! Zpraveni jsme, kterak ty se k nám v službách svých hotově a povolně jmáš a při nás jakožto pánu svém nepohnutě stojíš i s přáteli svými, jiné po sobě vedeš ak mincmejstru našemu též jako i k nám poslušně se zachováváš, kdež my to o tobě slyšíce tu vůli a lásku, kterúž my skrze tvé věrné zachování k tobě jmáme, tohot sme před tebau zatajiti nemohli, než abychom to psaním svým tobě znáti dali, aby ty se k nám v stvrzené víře jako ku pánu svému věrně jmaje a zachovávaje, tím potěšen byl. Kdež my znajíce takovou tvú víru neproměniteldnú k sobě, tobě to vším dobrým časy potomními zpomínati ráčíme, i těm všem, kteříž se k nám tak zachovávati budau, milostí naší okazovati chcem.
Datum Budae f. VI. post Egidii Anno Domini MDVI Regnorum autem nostrorum Hungariae XVII. Bohemiae vero XXXVI. Ex comissione propria Regiae Majestatis.[17]
Vejpověď krále Vladislava mezi stavem panským a rytířským strany jedné, a stavem městským v král. českém strany druhé.
V prvních Václava z Chvojence, v sobotu po svatém Vítu D. 18. R. 19. [18]
My Vladislav etc. Tu my slyševše žalobu Pražan a jiných měst a odpověď zase stavu panského a rytířského a jich z obú stran pře líčení, dcky, majestáty, 129bulle zlaté a v ně pilně nahlédše a je váživše, takto o tom vypovídáme a nalezáme: Nejprve, jakož Pražané i jiná města ten kus žalovali, že stav panský a rytířský se zavírají bez nich při sněmích a ledačemus bez nich svolují, že to panský a rytířský stav při sněmích o své práva (sic) mohau dobře učiniti a sami se zavrúc říditi a ustanoviti bez měst, pokudž jim se zdáti bude, a což svých práv přičiní nebo ujmau, že to města mají podniknauti z toho, což na zemi mají svobodného. Což se pak hlasu třetího dotejče o volení krále, jakož jsau páni a rytířstvo ukázali bulli zlatau cís. Karla, prapraděda našeho, kterážto v sobě odevřeně drží, že týž císař vyznává, že krále jmají voliti preláti, knížata a páni, rytířstvo a vobec král. čes., a protož v tom tak vypovídáme a nalezáme: poněvadž Pražané a jiná města jsau znamenitější a prvnější aud král. čes., že jmají také hlasu třetího užíti svobodně podle pánuov a rytířstva král. čes. při volení krále. A též také co se vojen vyzdvižení dotýče ven z země pro potřeby královské a zemské, a nebo o berni, v kteréž z práva král. čes. nesedí, že v tom také Pražané a jiná města hlas jmíti jmají podle jiných panuov a rytířstva nyní i budaucí časy, a to z té příčiny, poněvadž Pražané a jiná města, oč by se svolili, vedle pánuov a rytířstva pomáhati povinni byli, aby také při tom, v čem z práva nesedí, třetího hlasu užívali. A na ten kus, kdež Pražané a jiná města jsú v své žalobě položili, že král český nemá jinde volen býti, nežli v Starém Městě praž. na rathauze, dokládajíce se desk tu, kdež jest všeckna země svolila na sněmě obecním, aby král na Starém Městě na rathauze volen byl; i poněvadž jsú se nadepsané strany, totiž: páni, rytířstvo, Pražané a jiná města před námi stojíc o to dobrovolně svolili a z toho se propustili, aby ta všeckna jednání na tom sněmě mezi nimi 130 zjednaná jminula, že z té příčiny ten artikul jim Pražanuom a městům k užitku není. Co se pak dotejče listu našeho, kterýž jsme Pražanům dali o volení našem na král. čes., kteréž se jest stalo na Hor. Kut., že to volení nemá býti ke škodě Pražanuom ani k ujmě, než že jich privilegia starodávní v své moci a pevnosti zůstati jmají, kde král jmá volen býti; i poněvadž jsú nic neukázali starodávního, aby na to kterau vejsadu jměli od předkuov našich, aby král nejměl jinde volen býti než-li v Praze, že jim v tom ten list náš nemůž ku pomoci býti, poněvadž se na jiné nevztahuje, nežli že při starobylých privilegiích a vejsadách mají zůstaveni býti, kterých jsú neukázali; a protož, když by na to přišlo, aby král měl volen býti po smrti naší, aby volen byl podle starobylého obyčeje tu a na tom místě, kdež by se o to všickni tří stavové král. čes. svolili.
V druhém kusu stav městský vinil stav panský a rytířský o piva vaření, kterak páni a rytířstvo i s lidmi svými některými selskými obchod a živnost městskau starodávní, kteréž stav městský od jeho počátku a začetí vždyckny jest byl v požívání, a z toho i služby i pomoc činili i summy hromničné platívali králuom českým, totižto v dělání a prodávání sladuov, vaření a šenkování piv všelijakých, v to že jsau jim stav panský a rytířský bez práva a vejsady na to zvláštní vkročili ládováním, po vsech svých dopauštějíce tak, jakž žaloba jich šířeji ukazuje, a na to ukázali deky památné, tu při tom města innohá rozdílná privilegia ukazujíce: O tom takto nalezáme a vypovídáme: jakož jsau Pražané jiná města privilegie svá ukázali, kteráž jmají od starodávna od předkuov našich o pivo vaření, že sedláci nemají okolo nich v míli nikdež po vsech piva vařiti, šenkovati a jiných řemesel dělati, jakožto listové jich šířeji ukazují a na to jsú ukázali nález krále Jiřího, předka našeho, že sedláci v míli okolo měst jim ke škodě na prodaj vařiti nemají ani šenkovati; ale o páních a rytířstvu tu žádné zmínky není, protož pány 131a rytířstvo při jich starobylé svobodě zůstavujeme, aby oni mohli piva vařiti a slady dělati ku potřebě své i také k užitku svému, i řemeslníky jmíti na svých zámcích a v tvrzech k svým potřebám; Pražané pak i jiná města v tom, což se piva vaření dotejče, aby zachováni byli při svých vejsadách, pokudž jednoho každého města vejsada ukazuje, a nálezu krále Jiřího, kterýžto v sobě zní: že v míli okolo měst sedláci pivo vařiti nemají ani šenkovati, aby užili.
Item, jakož páni a rytířstvo zhajovali stavu městskému statkuov svobodných zemských dekami zemskými zapisovati etc., v tom takto vypovídáme a nalezáme: jakož jsau města ukázali nález za krále Ladislava, předka našeho, učiněný dekami, kterýžto v sobě zjevně drží a zavírá toto: Aby žádný měštěnín po dnešní den žádných dědin a zboží svobodných nekupoval bez Kské Mti. obzvláštního povolení, že při tom nálezu zůstavujeme, jakž jsau předci naši od starodávna jměli, tak aby městuom ve deky kladeno nebylo, leč s povolením naším nebo budaucích králuov čes.; než co se Pražan dotýče, ti jmají při té svobodě zůstaveni býti, kteréž jsú prve užívali, aby jim ve deky od relatoruov kladeno bylo, i kšaftové jich aby byli vpisováni, poněvadž jsú páni a rytířstvo proti tomu nic neříkali a neodpírali. Což se pak Horníkův dotejče, těm také aby ve dcky kladeno bylo bez relatora tak, jakž jmají dekami památnými povolení od panuov a vladyk z plného saudu léta MDI v sobotu po sv. Řehoři.
(Ostatek schází. )
XI. Paměti Ondřeje Dačického z Heslova z l. 1527-1546.
Jan z Potenšteina a ze Žampachu. ↩︎
O tento kšaft i jmenovitě o právo majetku na Hlízov veden byl později rozsáhlý spor jehož akta částečně nacházejí se v rkp. A (fol. 38-49) a částečně u Emlera v Pozůstatcích desk I. 389. ↩︎
Zdeněk Lev z Rožmitála. ↩︎
Ladislava z Šternberka na Bechyni. ↩︎
Vilíma. ↩︎
Petr. ↩︎
Burian Trčka z Lipy a na Lipnici. ↩︎
Radslav Beřkovský z Šebířova. ↩︎
Z Pernšteina. ↩︎
? ↩︎
Jenž byli: Zdislav Berka z Dubé, Václav Litevský ze Svinař, Jindřich Hložek ze Zampachu a Jan Hlavsa z Liboslavě. Palacký V. 2. 294. ↩︎
Z Tismic. Zpráva ta původně jest u r. 1518, avšak hned současně jest naznačeno, že náleží k r. 1519. ↩︎
Má státi Čap,- což jest zkráceno na místě Čapčoch. ↩︎
Jiřímu z Brandenburku, vychovateli a prvnímu rádci krále Ludvíka. ↩︎
Viz o tom životopis Mikuláše z Práchňan v Úvodu a Sněmy české I. 272 a 281. Datum král. výpovědi jest 28. září 1528. ↩︎
Pozdější rukou jest ještě připsáno: „Ad relationem domini magnifici Bohussii Kostka de Postupicz et Litomyssl, supremi magistri monetae reg Boem." – Viz Čelakovského Spor měst o přednost hlasu na sněmích v Č. Č. M. 1869. I. 20. ↩︎
Mikovec v Č. Č. M. 1854 str. 72. ↩︎
První výpověd krále Vladislava r. 1502 mezi stavy učiněná tištěna jest dosti chybně, jakž Palacký podotkl, v Č. Č. M. 1847, II. 422 etc. Proto dáváme výpověď tu, jak u Dač. se zachovala, znovu otisknouti, ač zde nikterak není úplná a v ledačems se od prvější liší. ↩︎