Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
XII. Paměti kutnohorské Ondřeje Dačického z Heslova z l. 1534-1571.
149XIII.
(L.1575-1626.)
Ulterius inferiora Nicolai Dacziczký de Heslova, autoris hujus libri, propria sequuntur.*
L. 1575. Maximilianus císař křesťanský, toho jména secundus, čes., uh. etc. král etc. držeti ráčil sněm
s stavy král. čes. na hradě praž. Při kterémžto sněmu Rudolfus, syn J. Mti nejstarší - jsa před tím od stavův téhož království králem čes. zvolen-jest na též království slavně korunován v ten čtvrtek po pam. sv. Matauše ap.
Toho také roku po smrti Zikmunda, krále polského, kterýž bez dědicuov sešel a toliko jediné dcery své Anny pozůstavil, panny obstární, páni Poláci rozličně se o volení sobě krále nového nesnadili, někteří císaře Maximiliana čes. a uher. krále, jiní kníže Hendricha, Karla franského krále bratra, na království polské zvolivše v nesvornosti a roztržitosti. Ale císař Maximilian, nemnoho jim v té jich nesvornosti věříce a jsa pán dobrotivý a milovník pokoje, při tom jich zanechal, nebo jmaje tam při nich legaty své, totiž: p. Viléma z Rožmberka, nejv. purkrabí praž., a p. Vratislava z Pernštejna, nejv. kancléře král. čes byl od odporné strany, traupuov polských, oslyšán, jakžkoliv i od stavuov král. čes., legat p. Ladislav starší z Lobkovic, nejv. bofmistr téhož král., k nim byl vypraven. Při tom Turek pohan, jmaje také při Polácích své poselství všelijak toho, aby se 150žádný z domu rakauského na král. polské nedostal, zbraňoval s pohrůžkami, že by Polákuom příměří – jež s nimi od dávna jměl - vypověděl. I nemeškal se nade. psaný kníže Hendrich z Frankrejchu do Polska vypraviti, a tam od nich za krále jest přijat a korunován, jim však k potupě. Nebo nedlauho mezi nimi pobyvše, a jmaje sobě znáti dáno, že Karel, král franský, bratr jeho, umřel, a aby pro král. polské sobě nejisté dědičného neztratil, k tomu, když se mu mravové polští nelíbili, aniž se s nimi smluviti uměl, udělav jim panget, tejně se jim sám kolikýsi toliko jako na poště vykrad, a zase do Frankrejchu se dostal, a tam v vlasti své na království dědičné dosedl; a páni Poláci jiným národuom i sobě v posměchu zůstali.
L. 1576. Po útěku téhož krále Hendricha z Polska, páni Poláci zase sobě zvolili krále nového Štefana Batori, vejdu sedmihradského, jemuž také císař turecký k tomu - však po sobě - hlas dal. A tak Štefanus, vypraviv se do Polska, tam králem jich učiněn a korunován, pojavše k manželství Annu, dceru krále polského Sigismunda z světa bez dědicův mužského pohlaví sešlého, pannu obstární, tak jakž páni Poláci jmíti chtěli.[1]
Legatové[2] od velikého knížete moskevského[3] přijeli do Prahy a odtud jeli do města říšského, germánského Řezna k cís. Maximilianovi, jenž tam v Řezně s knížaty říše sněm držal, a jsauce tam poctivě na náklad císařský chováni, zase jsau vypraveni.[4]
Po dokonání téhož sněmu říšského císař Maximilian secundus, čes. a uh. etc. král, pán milostivý, dobro151tivý a všemi cnostmi od boha obdařený, zrostu krásného a spanilého, tam v městě Řezně život svuoj v tomto světě dokonal křesťanský v ten pátek den pam. sv. Maximina Ten slavný pán, když ponaukan byl k persekucí pro náboženství a religion, propověděl, aby jemu v tom pokoj dali, že není těžší věci jako nutiti člověka proti jeho svědomí. Na jehožto místo Rudolfus, syn jeho nejstarší, juž předešle za živobytí téhož cís. Maximiliana, pana otce svého, na král. čes. a uh. zvolený a korunovaný, jest císařem křesťanským učiněn.
L. 1577. Ve středu den pam. sv. p. Doroty tělo mrtvé slavné paměti císaře Maximiliana druhého do města hlavního čes. Prahy jest přivezeno a v klášteře sv. Jakuba v Star. Městě praž. zanecháno. Potomně v pátek po neděli Laetare stala se témuž tělu poslední sláva světa tohoto. Kteréžto tělo mrtvé přenešeno jest na hrad praž. sv. Václava s slavnau procesí, při kteréžto procesí stalo se jest tisknutí, křik a rozbroj v lidu, tak že lidé, kam kdo mohl, zvláště páni preláti, z orduňku svého utíkali, domnívaje se v lidu obecním nějaké pozdvižení býti. Veliká nesnáz byla. Drabanti císaře Rudolfa, za tělem pana otce jeho nesaucím (sic), kráčejícího, k ochraně obstaupili; p. Vilém z Rožmberka, jsa nejv. purkrabím praž., nesa v té procesí krásnau korunu král. čes., ji pláštěm smutkovým přikryl, řekše: pán buoh račiž býti s námi, co se to děje. Strach byl na lidech, až se to k posledku spokojilo, a ta slavná procesí s tělem jest vykonána s mnohými nákladnými nástroji a přípravami. Byly jsau tu nešeny krásné koruny: říšská, česká, uherská, jež česká krásau a bleskem drahého kamení převýšovala, s jinými při tom regaliemi, vše v přítomnosti mnohých knížat, hrabat a pánuov a biskupův z jiných zemí. Bylo se čemu podívati. Po vykonání toho to tělo cís. Maximiliana, dobré paměti hodného, jest na hradě praž. v prostřed hlavního kostela před churem, kdež slavné paměti císař Ferdinandus a paní manželka jeho, královna Anna, rodičové 152téhož císaře Maximiliana, pohřbeni jsau, také pohřben a položen jest (sic). Sic transit gloria mundi.
Stefanus Batoreus, král polský, oblehl silně vojensky město Gdánsko v Prusích, protože jeho za pána svého jmíti odpírali a svobodní býti chtěli. I leže tu drahný čas a svedše spolu s obojí strany šermicle, v nichž něco lidu zbito, zase odtrhl; však potomně smlauvau za šuchera jej přijali.
Při času pam. sv. Martina kometa, hvězda ocasatá, divná, vycházela a ukazovala se na obloze nebeské, pauštěje od sebe paprslek dlauhý, velmi jasný a zřeteldný k východu slunce spůsobem tímto.[5]
Arcikníže rakauské Mathiáš, bratr císaře Rudolfa, čes. a uher. krále, pán mladý, jmaje k sobě tejné poselství od některých z stavuov niderlanských, Belgarum, ujel tejně sám kolikýsi z města rakauského Vídně bez vědomí a dovolení bratra svého cís. Rudolfa etc. A dostav se tam do Niderlandu, jest od stavuov, od těch, kteříž se Štaden jmenují, za gubernatora jich přijat, proti vůli Filipa, krále hišpanského, strejce jeho. Nebo tam tejž král Filipus jměl a vojensky vypravil Karla (sic)[6] de Austria, postraního syna svého, aby jemu k ruce jeho ty země niderlanské řídil a protivné podmaňoval. Nebo hned předešle po smrti císaře Karla, toho jména pátého, hišpanského, otce téhož Filipa krále, mezi ýmž králem Filipem a stavy niderlandskými, jemu odpornými, povstali hrozná pozdvižení nevole, různice, mordy a války vojenské, krvavé hubení a plundrování těch zemí, a to vše pro a o svobody týchž zemí niderlanských a o religion v náboženství. Usilujíce jedna strana druhau stranu přemoci a k své vůli přivésti, z obau stran se proti sobě s jinými puntujíce a přemoci vyhledávajíce na škodu sami sobě a všeho křesťanstva etc., čemuž sám pán bůh ví, kdy konec bude. Turek 153pohan pod tím křesťanstvo šklubal a jak mohl sobě podmaňoval. Arcikníže pak Mathiáš, zůstav tam v Niderlandu na čas a poznávaje tam takové různice a jsa mezi nima v nejistotě a nebezpečenství, avšak jsa od těch, kteříž ho byli žádali a pro něj poslali, uctivě vypraven, domuov se navrátil.
L. 1578. Kasimirus pfalzkrabě táhl vojensky do Niderlandu ku pomoci Štadům, totiž stavům evangelitského religionu, proti Johannesovi de Austria, nařízenému gubernatoru Filipa, krále Hispaniarum. Ale Johann de Austria brzo v ležení svém vojenském u města Namur umřel a do Hispanie mrtvý ku pohřebu jest dovezen.
V Čechách p. Vilém z Rožmberka, přední ten čas z pánuov českých, jsa nejv. purkrabím praž., pojal k manželství p. Marii, markrabinku bádenskau; a to jeho třetí manželka.
Šebestianus, král portugalský, táhl vojensky proti Mauřenínuom a králi jich, na pomoc druhému králi mauřenínskému, jenž se nesnadnili a válku proti sobě zdvihli. Mezi nimiž svedena jest bitva ukrutná, v kteréž všickni ti tři králové zahynuli a umrtveni jsau s mnohými svými. Kterážto bitva stala se 5 dne měsíce Augusti, srpna.
L. 1579. Město Klatovy v Čechách vyhořalo všicko i s předměstím, a okolo třidcíti osob v tom ohni zahynulo, v auterej po neděli Jubilate.
Práva městská v král. čes. jsau obnovena a v lepší spůsob uvedena a k vytisknutí dána jsau; nebo prvnější byla zatmělá a nedostatečná.[7]
L. 1580. V Praze zemřeli: Jiří Melantrich,[8] impressor, v sobotu den sv. Alžběty, jsa v hojných le154tech, též Antonius,[9] arcibiskup pražský, v sobotu po pam. sv. Bartoloměje ap. Po něm zvolen jest na to arcibiskupství Martinus[10] z Mohelnice.
P. Jiřík Voděradský z Hrušova, na Suchdole, Radboři, Dobřeni, Hranicích a zámku Malešově připraven o hrdlo své pro věc chatrnau, nějakého sedlání[11] a partetuov proti zřízení zemskému. A že bohatý a skaupý byl, to mu přidalo nenávisti, a že v statcích jiné překupoval, zvláště statek Malešovský; a tak jsa na saudu zemském odsauzen, stat jest. Po exekucí tělo jeho na Dobřeň přivezeno a tu v kostele dobřeňském od přátel pohřbeno jest žalostivě. Když k smrti veden byl, promluvil: na mně se to začíná a na mně přestane.[12] - Nota. Juž to ledakdos provozuje a páše, zvláště židé, svobodně a zjevně.- Statek jeho jest z milosti císařské dědicuom jeho, kromě Malešova, dán a puštěn. Ergo, qui stat, videat ne cadat. Byl člověk rozumný, zanechav po sobě v vdovství manželky své paní Anny, rozené Dobřeňské z Dobřenic, s dětmi jich.
Filipus, král hispanský, zosobil sobě mocí svau království portugalské, kteréž že by jemu dědickým nápadem náleželo, vyhnav odtad krále Antonia, od stavuov téhož království zvoleného, položivše jej za nepořádného, a učinil v témž království gubernatora kníže Ferdinanda duca de Alba, Spaněle, tyranna hrozného.
In Belgis, Germania inferiori, N.[13] hrabě z Renneberku vzdal zradau město Gröningen v Frizlandu ležící Španěluom, čehož potom při smrti své s velikým na sebe žalováním a naříkáním litoval; nebo to město jemu od Niderlantuov, králi hispanskému protivných, svěřeno bylo.
155Franciscaus Drago, rytíř englický znamenitý, jeden z hejtmanuov vojenských Elizabety, královny englické, vzat na slovo, že davše se v plavení na moře a dostav se do Indie Ameriky, světa v nově nalezeného, ve třech letech všecek okršlek zemský obplavil, zdělav nemalé škody králi hispanskému; nebo Elizabet, královna englická, od dávna s králem hispanským v nepřátelství a protivenství zůstávala, škodíce sobě z obojí strany jak moha. A také s Niderlandery králi hispanskému protivnými v puntu byla, jsa jich evangelitského religionu, o což nejvíceji mezi nimi činiti bylo s velikau jedněch k druhým nenávistí, usilujíce vždy jedni druhé vyhladiti a vykořeniti mocí svau světskau. Ješto kdyby ta síla a moc křesťanská na Turka pohana, nejhroznějšího zhaubce křesťanův, obrácena a svornost byla, mohlo by s boží pomocí platně a užitečně pohanuom, úhlavním nepřátelům, býti odoláno a křesťanuom spomoženo.
Toho také roku umřela jest v Hispanii královna Anna, Filipa, krále hispanského, manželka, jsa téhož krále strejna a ujčina, dcera slavné paměti cís. Maximiliana druhého jména toho, čes. a uh. krále etc., vše z slavného domu rakauského.
L. 1581. V pondělí př. středopostí mezi městy pražskými v řece Vltavě stopilo se v půl hodině přes sto osob lidí robotných, kteří se na prámě velkém na druhau stranu k robotám viničným přeplavovali; nebo voda velká byla a s prámem je u prostřed řeky převrhla.[14]
Měsíce Augusti, srpna, Maria, slavné paměti cís. Maximiliana toho jména druhého, čes., uh. etc. krále manželka, vdova pozůstávající vlastní paní máti cís. Rudolfa, též čes. a uh. krále etc., vše z slavného domu rakauského, odjela a odstěhovala se jest se vším dvorem svým z Prahy, města král. čes., do Hispanie k králi hispanskému Filipovi, panu bratru svému, již J. Mt. císař poctivě vyprovoditi naříditi ráčil.
156Září měsíce legatové od císaře tureckého vyslaní přijeli do Prahy k Rudolfovi císaři etc. křesťanskému.
Také toho roku Augustus, kníže saské, churfiřt, přijel z města svého Drážďan s manželkau svau a synem svým Kristianem na hrad pražský k J. M. Cské Rudolfovi etc. k navštivení, a pobyv tu čtyry dni zase odjel.
Při konci tohoto roku J. M. Cská Rudolfus etc. vyjel z král. čes. do Rakaus, nařídivše před tím v král. čes. místodržící; z stavu panského: Viléma z Rožmberka, nejv. purkrabí praž., Ladislava staršího z Lobkovic, nejv. hofmistra, Vratislava z Pernštejna, nejv. kancléře; z rytířstva: Michala Španovského z Lisova, nejv. písaře, Buriana Trčku z Lipy, podkomořího král. čes., Jana Vchynského ze Vchynic, purkrabí karlštejnského.
Franciscus Hercules, dux Alenconius, přijat v Niderlantu od stavův evangelitských, hispanskému protivných, za gubernatora a kníže brabantské, však když jemu tam se nedařilo, zase vybyt; potom brzo umřel.
L. 1582. Umřel jest v Portugali Ferdinandus duc de Alba, jenž předešle Filipa, krále hispanského, v zemích niderlandských gubernatorem byl a hrozné tam tyranství provozoval.
L. 1583. Gebhardus truchkses, arcibiskup kolínský, churfirst elektor, přistaupivše k religionu evangelitskému, oženil se, pročež válka vznikla, a jsa od papeže, biskupa římského, do kladby dán a churfiřství i biskupství zbaven jest, a učiněn churfiřstem kolínským Arnošt, kníže bavorské, biskup lutichský.
Měsíce listopadu Rudolfus, Caesar imperator, přijel z Rakaus zase do král. čes. na hrad praž.
Roztržitost byla v král. čes. o nový klandář (sic), kterýž jminulého léta 1582 vydán byl a nařízen od papeže, biskupa římského, Gregoria toho jména XIII., a postaupeno zpátkem o deset dnuov, protože prý starý kalendář zmejlen byl od astronomuov, tak že se někteří starým kalendářem, jiní novým spravovali, až to na157pravení ne titulem papežským, ale titulem císařským jest vyhlášeno; nebo se evangelitského religionu, zvláště v Germanii, papežem a jeho ustanovením říditi odporovali, sobě to ošklivíce.[15]
L. 1584. Umřel ukrutný a hrozný tyran Ivan Bazilovič,[16] veliké kníže moskevské, zanechav po sobě syna Theodora Fedora.[17] O hrozném tyranství toho Ivana jest obzvláštní knížka vytištěna a vuobec vydána. [18]
Arciknížata rakauská Arnošt a Maximilian, páni bratří vlastní, přijeli do Prahy ku panu bratru svému cís. Rudolfovi.
V auterej po pam. Maudr. boží umřel v Praze p. Ladislav starší z Lobkovic, nejv. hofmistr král. čes.
V Praze p. Albrecht Leskovec, člověk mladý, leže v nemoci zdraví svého a jsa navštěvován od mnichuov ordinis Jesuitarum, jest k tomu přiveden, že k náboženství jich, byv religionu evangelitského, svolil a comunikoval; ale hned brzo dav se toho v želení a na ně i na sebe naříkání a nepovstav z té nemoci umřel.
Alexandr Farnesius, kníže parmské, jsa od Filipa, krále Hispaniarum, nařízeným v Niderlandu gubernatorem, podmanil město slavné Gent k ruce témuž králi.
Toho roku také Vilhelmus princ Orangie, hrabě z Nassau, jsa nařízeným správcím v Niderlantu od protivných králi hispanskému a jsa od papeže, biskupa římského, do kladby a od krále hispanského do achtu dán a rozepsán, aby od koho a jakkoli z světa sešel, jest od nějakého zaufalého lotříka,[19] jenž se ke dvoru 158téhož knížete vmluvil, zrádně zastřelen, a tak zamordován. A jsa hned tu lapen, hroznau smrtí týž mordéř jest utracen, a kníže zamordované v městě Delftu slavně pohřben; na jehožto místo syn jeho Mauricius správcím učiněn.
V Čechách mistr Petr Kodicillus, astronomus vznešený, jenž kalendáře a pranostiky vydával a v tom od evangelitských pochvalu jměl, učinil na sebe pokřik a hanění, že k vůli straně odporní památku mistra Jana Husa a mistra Jeronyma praž., mučedlníkův českých,[20] z kalendáře svého vypustil; a tak po chvále hanění dostal.- Nota. Stal se Čechuom posměšný kus, vyletěla jim z Prahy hus, prodal ji mistr Kodicillus.
L. 1585. Město Antorf v též zemi niderlantské poddáno jest od obyvateluov téhož města Aleksandrovi Farnesiovi, knížeti z Parmy, k ruce králi hispanskému.
Měsíce Junii, června,[21] knížata některá sjeli se do Prahy města čes. hlavního, k Rudolfovi, čes., uh. etc. králi, a tu mezi sebau tovaryšstvo aurei veleris, zlatého rauna, domu burgundského obnovili. Předně při J. M. Cské, Ferdinandus a Carolus, vlastní páni strejcové cís. Rudolfa, též Ernestus, vlastní bratr J. М. Cské, vše arciknížata rakauská. Do kteréhožto tovaryš stva přijati jsau tu také tehdáž p. Vilém z Rožmberka jsa nejv. purkrabím praž., pán český přední a vznešený, též Leonhart hrabě z Arrachu,[22] Italian etc. Stala se šarvátka v Novém Městě praž. od lidu robotného proti některým stavu rytířského, kteříž před tau chasau do domu, řeč. u Mělnických, utéci museli, a tři osoby v té šarvátce zahynuly. A ta šarvátka stala se proto, že lidé robotní, poddaní honěni a nuceni byli ku pánuom svým pro listy na dovolení služby na gruntech cizích podle tehdáž sněmovního v král. čes. nařízení, což za stížné bylo týmž poddaným, jenž se 159pánuom svým ukrejvali a svobody v tom užíti chtěli, i lidem svobodným, zvláště hospodářuom, jenž čeládky potřebovali a v tom nedostatek měli.
Umřel také toho roku v Římě, ve Vlaších, papež Gregorius toho jména XIII., jsa stáří okolo let věku svého 80. Po němž učiněn papežem Felix Calaberi a nazván Sixtem, toho jména pátým.
Erich, syn p. Michala Španovského z Lisova, jenž tehdáž byl nejv. zemským písařem, dán od téhož p. otce svého do vězení, že zamilovav jednu městskau pannu, dceru Mathiáše Pekárka, ji k manželství proti vůli p. otce svého pojíti chtěl; ale syn pomoha sobě z toho vězení a vzav svau milau, do Moravy spolu ujeli a v stav manželský vstaupili a se oddati dali.
L. 1586. Augustus, kníže saské, churfiřt, archimaršálek říše, umřel jest v Drážďanech, v městě svém Freiberce (sic), pán slavný. možný a bohatý, jediného syna dědice svého, jménem Christianas Annau, manželkau svau, jenž z rodu králuov denemarských byla a nedávno před tím umřela, pozůstavivše; a nedávno se byl před smrtí oženil, pojav k manželství kněžnu, pannu Anežku Hedviku z rodu knížat Anhaltských, a kolikosi téhodnuov s ní pobyvše, život svuoj na tomto světě dokonal. Nota. Starému muži mladá žena, smrt hotová. - Na památku jeho dělali a bili tolary, minci stříbrnau, s textem takovým při obrazu jeho: Pie in Christo obdormivit XI. Februarii anno MDLXXXVI cum vixisset annis LIX. menses VI, dies XI, horas XII. Byl religionu confessí augšpurgské učení lutheranského, nad čímž ruku a ochranu držal a žádného jiného religionu v zemích svých trpěti nechtěl. Na zvěř živau, velikau laskav byl a plemeniti dal, nedaje a zapovídaje tomu překážeti hned pod oběšením, zvláště myslivcuov, zvláště českých při mezích jeho davše po mezech šibenic nastavěti, a hned kdo postížen i mrtvého, zastřeleného oběsiti; pročež hospodáři obilní, jimž se od zvěře škody dály, nesměje tomu překážeti, auzkost jměli.
160Téhož léta 1586 p. Adam purkrabě z Donína na Žehušicích, jsa od dávna saužen nemocí podagrickau, dnavau, dal se do Teplic, lázní tak řeč., k léčení nemoci své; ale že proti smrti a vůli boží žádné léky nespomáhají, umřel tam okolo pam. sv. Kyliana a odtud na Žehušice přivezen a tu pohřben jest.
V městě Králové Hradci nad Labem vyhořalo šedesáte domuov ohněm domácím, v auterý po neděli Suscepimus.
Adam Hysrle z Choduov zabit jest od sedlákuov, k klášteru Zbraslavskému náležejících, v lese, kde tíž sedláci mejtili a on vyjev mezi ně, chtěl jim toho zbrániti, jmaje o to rozepři s opatem téhož kláštera Zbraslavského.
P. Jan Vchynský ze Vchynic, člověk vznešený, jsa jedním saudcem zemským a purkrabím karlštejnským, připraven jest v hněv a nemilost J. M. Cské Rudolfovi pánu svému skrze některé, jenž jeho nenáviděli a omluvili. A jsa řeči svobodné nechtěl a nezvykl mnoho mlčeti, jsa řeči příliš smělé a svobodné; avšak dal se a přijat od J. Mti na milost, ale všech auřadu zbaven.[23] A p. Joachym Novohradský z Kolovrat purkrabství karlštejnského dostal.
V Polště umřel jest Stefanus Batori, král polský, kterýž království to dosti správně řídil a pány Poláky - jenž prve své vůle užívali a králuov svých nehrubě sobě vážiti navykli - na uzdu vzal; nebo byli na práva spravedlivá a dobrý řád málo dbali, podle jich obyčeje jedni nad druhými svau moc sobě provozujíce. A jednoho předního pána polského Samuele Zborovského stíti dal. Štastně také bojoval s Moskvany, nepřátely polského království, a Polákuom před nimi pokoj učinil a zejskal. Též stíti dal Ivana řeč. Podkova, hejtmana Kozákuov, muže síly veliké; nebo podkovu koňskau, železnau holýma rukama přelamoval. Příčina byla smrti 161téhož Podkovy, že s svými Kozáky velmi škodil Turkuom, o čež se císař turecký zlobil, a vydání neb usmrcení téhož Podkovy při témž králi polském vyhledával, což se jemu k vůli stalo, jináč s pohrůžkami témuž králi polskému příměří vypovídal. Žádného plodu tejž král Stefanus po sobě nepozůstavil, tak że opěty Polákuom na svobodné volení krále přišlo.
L. 1587. Maria Štward,[24] královna šotská, vdova, jsa pro své nespůsoby vybyta od stavuov království šotského, dostala se do Engelandu k královně Elizabet, přítelkyni své, a zůstávaje tu pod ochranou její, však v arrestu a stráži. A jsa religionu náboženství římského, a že by něco postranního proti též královně Elizabet, jenž se evangelitského religionu přidržala, tejně praktikovala a před sebe brala, jest od stavuov království englického s povolením též královny jich englické do jurisdicí jich vzata a hrdla odsauzena; po rozsudku sekerau, však bez dotvrzení toho od královny englické, jenž se nad tím zhoršovala, stata. Nebo se skrze ni nějakého nebezpečenství, zvláště a summo pontifice romano a krále hispanského, Engelanderové obávali. Pozůstal po ní syn její Jakobus, dědic království šotského, kterýž potomně po smrti jmenované Alžběty královny i králem englickým, britanským, jsa religionu evangelitského pán, učený jsa v literním umění, jest učiněn, jakž byla táž Elizabeth královna, zůstávaje až do smrti své v stavu panenském,[25] za živobytí svého s stavy téhož království nařídila.
P. Vilém, pán z Roznberka, nejv. purkrabí praž.etc., jmél svadební veselí, pojímaje k manželství pannu Polixenu, pozůstalau dceru po Vratislavovi z Pernštejna, vznešeném pánu českém; a to jeho čtvrtá manželka.
162V Praze umřel doctor Gabriel Švěchin, jenž se psal z Pamberka,[26] jsa radau nad appelacími na hradě pražském.
Papež, biskup římský, Sixtus quintus podle práva svého vydal kladbu a dekret na Hendricha krále Navarského a na N.[27] kníže de Conde z Frankrejchu za příčinau, že jeho nepřátelé jsauce náboženství jeho se protivili a odpírali, za heretiky, kacíře je položivše. Proti čemuž od tomu protivných odpor učiněn a knížka latinská jenž Brutum fulmen papae intitulována jest, vytištěna a vůbec vydána.
Tohoto roku po smrti příze poznamenaného Stefana Batorea, krále polského, jenž plodu nepozůstavil, stavové polští k městu a do města Varšavy podlé jich obyčeje zvolili (sic) a vyhlásili za krále na to království arcikníže rakauské Maximiliana, vlastního bratra cís. Rudolfa, čes. a uh. krále, však opěty nesvorně; nebo tomu volení Jan Zamojský, jsa kancléřem téhož království, s jinými, kterýchž po sobě potáhl, tuze odporoval, nechtěje k arciknížeti Maximilianovi, pánu dobrotivému, svoliti, ale Zikmunda, syna krále švedského, jmíti za krále. Arcikníže pak Maximilian nemeškal se do Polska vypraviti vojensky; a chtěje na též království dosednauti, oblehl město hlavní Krakov v témž království; v kterémžto městě zavřel se (sic)[28] s jinými, arciknížeti Maximilianovi odpornými. Brzo pak
L. 1588. Ztrativ arcikníže Maximilian u Krakova nětco lidu svého odtuď odtrhl, položivše se na pomezí slezském u města Pičiny[29] řečeného. Kancléř pak Zamojský táhl silně po něm a dohonivše ho, jej obklíčil tak, že ten dobrotivý pán arcikníže Maximilian vida, že jemu možné není té odolati síle, dáti se vzíti podvolil a od 163téhož Zamojského zavezen a arrestován jest, a lid Maximilianův se rozběhl a rozjel.[30] A Sigismundus Švéda přijevše, pomocí téhož Zamojského a jeho se přidržejících, na to království polské dosedl a jest korunován. Vulneratur domus Austriae. -
Po tom neštěstí arciknížete Maximiliana sněm v král. čes. držán na hradě praž., na kterémž nové berně svoleny a veřejnosť i mustrunkové vojenští nařízeni a držáni jsau; starost a rada při tom o vysvobození arciknížete Maximiliana z vězení polského.
Nota. O tomto roku pranostikáři, astronomi a hvězdáři hrozné věci hádali a prorokovali, že skonání světa anebo jeho proměna a zkáza bude, ale nic se toho z milosti boží nestalo. Protož bděme a modlme se, neb nevíme dne ani hodiny. Nec nostrum est nosce tempora et momenta, quae pater posuit in sua potestate. Acta apostolorum Cap. I.
V Praze dva katé ukamenováni jsau až do smrti od lidu obecního při stínání jednoho křesťana, jenž žida, pohana zabil; a ti katé neuměle s exekucí za cházeli, pročež se chasa na ně ponukly lítosť jmaje, že křesťan pro žida smrť trpěti musí, a nemohlo toho chase zbraňováno býti, nebo i rychtář s služebníky musel odtaď utéci.
Vše v Praze: P. Jaroslav mladší Smiřický, krásný mládenec, zahynul podivně a mistrně v Menším Městě praž., což se stalo pro frej; nebo nalezen jest na ulici maje hnáty spřerážené, od čehož kolikýsi den umřel.
Zemřeli: p. Adam Krajíř z Krajku na Mladé Boleslavi a p. Jaroslav Trčka z Lipy a na Ledči; po jehožto smrti p. Hendrich, syn jeho, byv témuž panu otci v nemilosti, v ledečské panství se proti vůli panuov 164strejcův svých uvázal, což jemu zase jest odňato, a na milosti u nich zůstával.
Král hispanský Filipus, potentát mocný, maje od dávna nenávisť k Elizabet, královně englické, jenž dědičkau téhož království a nevdanau zůstávala a religionu evangelitského učení se přidržala, pročež i od papeže, biskupa římského, summo pontifice, do kladby rozepsána byla, podle čehož tejž Filipus, král Hispaniarum, maje pohotově velice mocnau armádu mořskau, vojenskau s šiffy aupravnými a nákladnými velice, kterážto armáda od dávního času strojena a připravována byla s nákladem nemalým, i vypraviv tauž armádu vojenskau s mnohým lidem svým s hejtmany k tomu nařízenými z svých zemí na moře proti nadepsané královně englické k konečnému jí s puntovníky jejími vyhlazení; nebo táž královna s niderlantskými stavy, králi hispanskému sprotivenými v puntu byla, a ona když přemožena bude, že snadno sprotivení Niderlandové v jeho dokonalau moc přivedeni a tak podmaněni budau. Nebylo to tejno královny Elizabet ani puntovníkuov její, stavuov niderlantských; nebo ta armáda hispanská široce světu rozhlášena byla s chlaubau a pohrůžkau všem s římským náboženstvím se nesrovnávajícím. Proti čemuž nemeškala se také královna Elizabet přihotoviti, svau armádu vojenskau též na moře vypravivše a hejtmany své vojenské mezi nimiž ten po moři zkušený rytíř englický Franciscus Drago byl - nařídila. A tak ty dvě sobě nepřátelské armády se spolu na moři potejkajíce sobě odpíraly statečně i s fortely svými, jak kdo uměl a rozum jměl a v plavbě vojenské rozumný byl. Až k posledku ta slavná armáda bispanská na díle tím potejkáním, na díle bauřkau oblakuov a moře jest rozražena a rozptýlena s velikau škodau krále hispanského. Ostatní se nic s tau slavnau armádou nedovedše s posměchem do Hispanie navrátili, a královna englická Elisabet na věčší slovo vzata jest a radostně triumfovala. - Nota.
165Tak hle! křesťané moc svau proti sobě plejtvají, sami se hubíce a kazíce proti zápovědi boží.
V Frankrejchu v městě Blois nařízením královským N.[31] kníže z Guisu, že by se nětco proti králi puntovalo s nepřátely královskými,... (sic).
V Čechách v městě Stříbře v kraji plzeňském hromobití hrozné bylo, od čehož rathauz téhož města zapálen a vyhořal a mnoho se škody stalo.
Ve Frankrejchu umřela jest stará královna franská, Italianka, Catharina, rozená de Medices, z rodu knížat florenských, kteráž původ byla mnohých válek, tyranství, mordnov, různic a krve lidské prolití v témž království.
Arciknížata rakauská: Ferdinand z Tyrolu, Karel z Štýrska, Ernestus a Mathiáš, strejcové a bratří cís. Rudolfa, čes. a uh. krále, sjeli se do Čech na hrad praž. k témuž císaři Rudolfovi J. Mti a tu o vysvobození arciknížete Maximiliana, bratra a strejce jich, z zajetí polského rokovali.
Nějaký urostlý člověk jsa v Praze, pravil se býti vejvodau valašským, jmenujíce se Petrem. Jest z poručení císařského jat a dán na hrad praž. do vězení, avšak zase potom propuštěn.
P. Mikuláš Trčka z Lipy rozvedl se s manželkau svau mladau, krásnau, již byl k manželství pojal z Slezska, a poslal ji zase k přáteluom jejím; což se stalo pro její nespůsoby. Tožť starému mladá žena. Senes saepe vidi amare, amatos vero nunquam.
Po smrti p. Adama Krajíře město Boleslav dostalo se p. Jiřímu z Lobkovic ten čas nejv. hofmistru, král. čes., kterýž jsa religionu náboženství římského, bratřím Boleslavským, jinak Waldenským, sbor a schůzky jich tu v Boleslavi zastavil.
Summus pontifex, papež[32] biskup římský, vypravil jednoho kardinala svého letitého, jménem Hip166polita Aldobrandina do království polského o vysvobození z zajetí arciknížete Maximiliana, na snažné toho vyhledávání J. M. Cské a domu rakauského. Vracujíce pak tejž kardinal zase z Polska, dostal se i do Prahy, a jsa od J. M. Cské uctěn, zase odejel. Ten kardinal jest potomně i papežem učiněn.
Léta pak 1589 následujícího za tau také přičinau k vysvobození arciknížete Maximiliana vypraveni jsau od J. M. Cské do Polska k pomezí slezskému – k rokování při tom o utvrzení pokoje mezi domem rakauským, též král. českým a polským - dva páni čeští, p. Vilém z Rožmberka a p. Krištof Popel z Lobkovic.
V pondělí den pam. sv. p. Doroty umřel v markrabství moravském na zámku svém Telči p. Zachariáš z Hradce, pán hrbovatý, jsa nejv. komorníkem téhož markrabství moravského.
V auterej po družebné neděli na Nehalozevsi, sídle svém, umřel p. Florian Gryspek, jsa v hojných letech, Germanus rozený, který jsa chud a nízkého urození, však v literním umění vycvičený,[33] a dostav se do Čech tak při kanceláři pražské na hradě praž. vzešel, že radau královskau a vzáctným učiněn jest a mnoho potřebován byl; nebo král Ferdinand k učeným lidem lásku a náchylnosť jměl. A tak tejž p. Gryspek zbohatše v Čechách auřady a dary královskými a jsa zvejšen, život svuoj v Čechách dokonal.
Legatové polští v Praze byli o dokonání smluv a utvrzení pokoje mezi stavy království českého a polského.
Na hradě praž. v kostele hlavním sv. Víta uprostřed téhož kostela vyňata jsau těla z místa pohřebního, císařského a královského, totiž: Karla císaře toho jména čtvrtého, krále čes., krále Václava, syna jeho, římského a čes. krále, Ladislava Posthumusa, čes. a uh. krále, Jiřího, čes. krále, císaře Ferdinanda čes. a uher. krále, a syna jeho císaře Maximiliana toho 167jména druhého, čes. a uh. krále, též Anny, manželky nadepsaného cís. Ferdinanda, i některá jiná těla rodu jich; nebo se to místo pohřební znovu stavělo a rozšiřovalo, a zatím se ta těla do jedné kaple v témž kostele poodložila a některým lidem ukazována byla. Po dokonání toho stavení, místa toho pohřebního, zase tam vnešena a položena jsau, nad nimiž svrchu pěkná příprava a vytesání obrazův jich z kamene alabastrového bílého jest mistrovsky spůsobena.[34]
V městě slezském Žitavě vyhořelo půl druhého sta domův, též v Čechách město Jičín všeckno, náležející p. Burianovi Trčkovi z Lippy.
Na Lišni zabil se mečem svévolně sám p. Otakar z Šternberka.
Po příze psaných legacích a jednání mezi stavy království čes. a pol. stvrzeny a obnoveny jsau mezi týmiž stavy smlauvy a erbanunky pokoje, načež Sigismundus Švéda, král polský, slib a přísahu s Poláky učinil a vykonal v městě polském Lublíně v přítomnosti biskupa vratislavského,[35] od cís. Rudolfa, čes. krále etc., k tomu vyslaného. Na proti čemuž též cís. Rudolfus, král čes., týmž slibem toho v přítomnosti legatuov polských dotvrditi ráčil a podle J. Mti na místě vší země české též to vykonaly osoby k tomu zvolené tyto z stavu panského: p. Vilém z Rožmberka, nejv. purkrabí pražský, p. Jiří z Lobkovic, nejv. hcfmistr, p. Jiří Bořita z Martinic, nejv. sudí, p. Joachym Novohradský z Kolovrat, purkrabí karlštejnský, p. Krištof mladší z Lobkovic, p. Václav Berka z Dubé a z Lipého, p. Volf Novohradský z Kolovrat, p. Karel z Bibrstejna, nejv. mincmejstr, p. Václav z Řičan, p. Jiří z Šternberka; z stavu rytířského: p. Michal Španovský z Lisova, nejv. písař; p. Burjan Trčka z Lippy, podkomoří; p. Albrecht Kapaun z Svojkova, purkrabě kraje hradeckého, p. Vilém Vostrovec z Královic, J. Mti krále čes. pro168kurator, p. Radslav Vchynský z Vehynic, p. Václav Ples Heřmanský z Slaupna, p. Václav Budovec z Budova, p. Křištof Želinský z Sebuzína, p. Vilém z Vřesovic, p. Krištof z Šlejnic.
Potom brzo arcikníže Maximilian podle smlauvy s Poláky učiněné ku pomezí slezskému vypraven a jmaje Polákům podle artikuluov accordu učiniti slib, toho se zpečoval, klada sobě stížnost do některých artikuluov; kteří pak z strany druhé pro něj vypraveni byli, jsa mocnější lidem, nežli strana druhá, an se toho Poláci nenadáli, jej vyslaným s ním Polákům odňali, an jim slibu nevykonal, a odtuď s ním jakoby Polákům vidliček podali odjeli. A tak arcikníže Maximilian z toho polského zajetí jest vysvobozen. a Sigismundus Švéda králem polským zůstal. Poláci ti s arciknížetem Maximilianem na pomezí slezské vyslaní domů se vracujíce a sami sobě se posmívajíce, jeden přední z nich propověděl: En, jam revertimur Poloniam cum contu. melia et pudore omnibusque ridendi.
V Praze stal se hrozný skutek, že jeden nešlechetník, vylaudiv vlastní matku svau ven za město, ji hanebně zamordoval pro peníze; což když na něj jest vyjeveno, hrozná ohavná smrť mu učiněna podle práva. Umřel v Praze Jan Trautson, letitý pán z Rakaus, jenž tu v Praze na hradě praž. obejval, jsa tejnau radau cís. Rudolfa, čes., uh. etc. krále.
Prvního dne měsíce Augusti, srpna, jakýsi mladý mnich, nešlechetník, z Paříže, města hlavního v království franském, řeč. Jakobus Clemens, ordinis praedicatorum vmluvil se před Hendricha, krále franského, jenž byl také králem polským učiněn. však z Polska zase do Frankrejchu ujel, kterýžto král Hendricus toho času v Frankrejchu u města řečeného Sct. Claud vojensky proti nepřátelům ležel a toho mnicha před sebe pustiti dal; mnich ten přistaupivše k králi, listu jemu nějakého podal a pod tím do krále, list ten čtaucího, vostrej nůž, jejž při sobě tejně měl, vrazil. Král po 169témž smrteldném a zrádném, nenadálém pobodnutí zvolal na své; a tu hned ten mnich, mordéř královský, od nich zabit jest, tak že se, čím by původem a návodem ten zrádný hrozný skutek státi se jměl, dokonale věděti nemohlo a rozličné o tom domnění bylo. Král pak smrteldně raněný vypraven jsa do lože a poznav, že živ nezůstane, povolav k sobě Hendricha krále Navarského a jiných svých věrných, jenž pares Francie slují, téhož Hendricha Navarrea jakožto dědičného nápadníka právo a spravedlnosť k království franskému majícího, successorem svým k témuž království vyhlásil vlastními ústy svými. Nebo tejž zraněný král dětí žádných nepozůstavil a hned brzo po témž sebe zrádném zranění druhý den umřel. Podivná věc byla, že tejž král, jsa náboženství římského, od mnicha téhož náboženství zrádně jest zamordován. Toho skutku nešlechetného spáchání byli v domnění knížata z Gwizu, jenž se přední právo k království franskému míti pravili a v tom Hendrichovi Navarskému všelijak překážky činili, jsauce také římského náboženství, jmaje v tom i fedrunk od Filipa hispanského, ač i ten také království franského žádostiv byl, i od papeže, biskupa římského, jenž téhož krále Hendricha Navarrea do kladby své dal a že hereticus a kacíř jest, pročež že království užíti nemá a nemůže, vyhlásil. Ale pares Francie na to nedbaje, téhož Hendricha Navarrea za krále svého podle nařízení krále Hendricha raněného jsau přijali a nad tělem mrtvým zabitého krále Hendricha přísahu a závazky, sobě věrní býti a smrti krále tak zrádně zabitého mstíti, učinili a připověděli. A mnich ten, mordéř královský, jsa také zabit, jest mrtvý koňmi roztrhán a v vápně nehašeném spálen. A tak se vždy víceji a dáleji nepokoje, války vojenské, rozbroje, hrozné mordy a krve prolití v témž království franském rozmáhaly.
Téhož měsíce Augusti srpna 1589 dne 10. Martii Šenk z Nejdeku, rytíř a grigsman v Niderlandu vzne170šený, chtěje se zmocniti města řeč. Nimwegen, jest s svými od téhož města odehnán a na utíkání se u téhož města utopil. Jehož tělo od nepřátel jeho z vody vytaženo, čtvrceno a po témž městě roznešeno jest. Když potomně to město dobyto jest, též tělo sebráno a křesťanským spůsobem pohřbeno.
Noviny germánským jazykem, potom i českým[36] tištěné a vůbec vydané byly, že jeden zaufalý člověk, řeč. Jan Aldweker ve vsi Erlingen, ležící vzdálí čtyry míle od města Augšpurku, manželku svau Kristinu a čtvero dítek jich hanebně zamordovavše, a po tom tak spáchaném skutku sám se oběsil a také umrtvil, jehož tělo z nařízení práva na prach spáleno jest.
Též jiné noviny tištěné prodávány byly, že nějaký pták nesmírné velikosti v zemi Hibernia, jinak Irlandu, nalezen byl, kterýž že dobytek drobný, ano i dítky malé bral, dávil a na paušti k hnízdu svému letmo zanášel, a jsa od lidí vyšpehován a mistrnými nástroji lapen, královně englické ku podivu poslán jest.
Umřel v Praze kněz Josef Wronius, [37] rozený Polonus, někdejší opat kláštera kladrubského, jenž pro frej z téhož opatství složen byl a tus svau milenkau Annau a s dětmi s ní splozenými zjevně - což prve tejně činil - obejval, a v klášteře panenském sv. Ducha v Star. Městě praž. v kostele jest pohřben. Byl dobrý hospodář, oeconomus a jurista saudný, veda sobě podobněji světsky nežli duchovně.
Také toho roku zemřeli v Praze p. Ozwald Senfeld, jsa místokancléřem král. čes., a mistr Petr Codicillus, astronomus, jenž pranostiky a kalendáře v král. čes. vydával.
L. 1590. V auterej po začetí léta nového nějaký žák jmenem Sixtus, mladý člověk, na Žehušicích v kraji Čáslavském upálen jest za živa ohněm na hranici, jsa 171k té smrti odsauzen saudem hraničným, protože jmaje sobě svěřenau mládež k cvičení liternímu, s některými - násilí jim činíce - vlašské sodomství páchal, což když naň vyjeveno, k tomu se přiznal. A p. Jan purkrabě z Donína, jsa pánem panství Žehušického, ten saud hraničný nad ním osadil podle práva.
Klášter kladrubský v kraji plzeňském všecek vyhořel.
Umřel v Praze Mathias Hostaunský, prokurator rozepří lidských, čímž byl zbohatl a vzešel. Těch časuov mnoho mnichuov dostalo se do Čech, nebo z některých zemí, zvláště z Engelandu, Frankrejchu, Nidrlandu, pod těmi rozbroji, válkami vojenskými a o náboženství v křesťanstvu vzniklými hadruňky a persekucími jedni druhé tiskli, vyháněli, vypovídali i usmrcovali.
V Praze umřel Martinus z Mohelnice, arcibiskup praž. Byl tím arcibiskupem okolo let desíti; a ten zcestná chování některých pánuov prelatuov pod něj náležejících tuze vyhledával a trestal.
P. Krištof Želinský z Sebuzína, jsa místopísařem králov. čes., učiněn jest téhož král. místokancléřem.
Umřel Jan Vchynský ze Vchynic. Hrávával rád v karty o veliké peníze.
V Praze Jaroslav Myška[38] zabil v svádě N. Vamberského,[39] jsa také od něho těžce zraněn.
Také v Praze věc žalostivá stala se, nebo p. Ferdinand z Šternberka smyslem se pominuv, svau vlastní paní máteř tulichem zabil. A tak smyslem pominulý k ostříhání dán.
V Štýrsku umřel Karel, arcikníže rakauské, syn císaře Ferdinanda, bratr císaře Maximiliana slavných pamětí.
172V Germanii říši mnoho žen, bab čarodějných, kauzeldných ohněm spáleno a zutraceno; kteréž že čáry a kauzeldnictví uměním ďábelským hrozné věci provozovaly, lidi v nemoc připravovaly, sušily i usmrcovaly, s zlými duchy obcovaly, na úrodách zemských škodily etc., jakž o tom šířeji tištěno a vůbec vydáno. Zle na tom světě.
Učiněn místopísařem král. čes. p. Bohuslav z Michalovic.
Stalo se zemětřesení v Čechách i jiných zemích, od čehož věže krásná v městě rakauském Vídni velkau škodu vzala.
Hendricus Navarreus, král franský, trápil vojenským obležením Paříž, město hlavní v Frankrejchu, kdež ho králem jmíti odpírali a jmaje punt s Filipem, králem Hispanie, k němu se o retuňk utíkali. I vypravil jim král Filip ku pomoci Alexandra Farnesia, kníže parmenské, s sílau vojenskau nemalau, tak že král franský od Paříže města odtrhnauti a proti němu táhnauti musel. Ale Parmenius opatřiv pařížské s spíží - nebo hrozný hlad v témž obležení trpěli a vystáli - polem se potkati nebo nechtěl, nebo nesměl a zase se s vojskem svým, z Frankrejchu vytrhše, navrátil, jehož Navarreus následujíce k nižádnému potkání přivésti nemohl. Nebo dosti jměl na tom Parmenius, že Pařížské od toho obležení a hladu vysvobodil.
Umřel v Praze p. Albrecht Bryknar,[40] někdejší nejv. prokurator J. M. Cské, a v klášteře Karlovském pohřben.
P. David Boryně,[41] člověk bohatý, při tom náramně skaupý a skrbný, vydrancován a oblaupen jest v sídle svém od zlodějův tejných a nepovědomých, jenž že i v larvách byli pro nepoznání jich; k tomu od nich i zeprán a stlučen, že sotva živ zůstal. Řeč byla, že 173se jemu to stalo od pacholkův robotných, s nimiž a s čeládkau že ukrutně nakládaje, za mzdu jich platiti ne. chtěl.[42] -Nota: Tak se někdy před lety dálo v Čechách, že na sebe v kuklách vyjížděli, laupili, obírali i zajímali a šacovali, zvláště kupce a handléře bohaté, tak že takových škůdcuov a laupežníkuov na zámcích a tvrzích, kdež se tak zavírali a skrýše své jměli, dobejvati museli. A tak to sotva zastaveno.
L. 1591. Drahota v Čechách byla: žita a pšenice strych po jedné kopě a 15. gr. č., hrách po jedné kopě a 30. gr. č., oves po 40 gr. č., slámy jedna kopa otepí po jedné kopě a 15 gr. č., vaření a ovoce sotva se dostalo; koroptva v krajích za 15. gr. č., v Praze za 20 gr. čes. Kdo ví pak, zač bažant! Tři vejce slepičí za jeden groš č. a to vše sotva pro bohaté a pro pány řečníky a prokuratory. Čímž šantročníci i šantročnice - jenž dobré svědomí opovrhovali bohatnauce, sobě naháněli, nic na duši nedbajíce, podle vůle své svobodně provozovali.
Umřel p. Burian Trčka z Lippy, bohatý a vznešený, jsa saudcem zemským a podkomořím král. č.
Nějaký šantročník, Němec cizozemec, nepovědomo odkud dostav se do Čech, pravě se býti umělým alchimie, totiž zlata dělání, veda sobě slavně a po pansku, v seznámení i vrchním vešel, kteříž většího bohatství nabýti žádostiví byli a na alchimii nakládali, ale zmejleni jsau. Nebo ten šejdíř nabyv k provozování té alchimie nemálo a nic žádnému nedovedše, dal se na utíkání, ale jsa uhoněn, do vězení dán jest.[43]
Těch časů žádného příkladem starých Čechuov - krigsmana českého se nenacházelo; všickni se toliko na pejchu, rozkoše, marnivosti světské vydávali, nic na to nedbaje, že se jim ledajacísi cizozemci, pobě174hlci v zemi na českau záhubu osazovali, ještě jim k tomu napomáhali na své zlé a svých budaucích, a nové vždy křtalty a spůsoby cizozemské sobě škodlivé na sebe berauce sami se, jak kdo oč mohl, připravoval, a cizozemci jim měšce čistili.
P. Jiří z Lobkovic, jsa nejv. hofmistrem král. č., dostav panství chomutovského a jsa náboženství římského religionu spůsobil v městě Chomutově kollegium mnichuom ordinis Jesuitarum, kteřížto obyvatelům toho mèsta v náboženství a religionu jich odporní byli a překážku jim v pohřebování mrtvých těl[44] činili, až z toho pošlo, že jednoho dne, totiž v pondělí den pam. Rozesl. ap., když tíž mniši[45] jesuité jednomu mrtvému tělu ku pohřebu zvoniti dáti zbraňovali, rozhorlil se skrze to lid obecní a na obydlí týchž Jesuitů udeřili a je rozehnavše kamna, skla, etc. vytlaukli, knihy rozsápali a rozmetali, skrze což vrchnost svau světskau na sebe rozhněvali a za buřiče položeni jsau; a potomně na Červený Hrádek k postavení se obesláni a tu v přítomnosti některých pánuov saudcuov zemských k tomu nařízených sauzeni jsauce se na milost dali; však dva z nich, že původové toho zbauření byli, jsau tu hned mečem trestáni a stati; jiným milosť na vyměřené artikule učiněna. [46]
Lidu vojenského, jízdného i pěšího, nemalý počet vypraven jest do Frankrejchu od některých knížat germanských religionu evangelitského ku pomoci Hendrichovi Navarreovi, králi franskému, proti jeho nepřáteluom vespolek spuntovaným. V království českém zapovědíno, aby se nižádný v to nevydával a najímati nedal. Toho lidu vojenského aupravného byl nařízeným generálem a nejv. hejtmanem Kristianus, kníže z Anhaltu, od Kristiana knížete, saského churfirsta, vypra175vený. Kterýžto churfirst brzo potom umřel, ukrátiv sobě věku svého velikým sebe přepíjením. Sic finis bibendi et vivendi.
Nějaký také Italian, Vlach, obejvaje v Praze, čarodějnickým, ďábelským uměním své hříčky, lidi mámíce a šálíce, provozoval; Scota mu říkali.
L. 1592. Nějaký baše turecký, jmaje s sebau nětco velblauduov a náklad bohatý, přijel do Rakaus a odtud poslal dary k J. M. Cské Rudolfovi do Prahy, dav oznámiti, že utíká před císařem tureckým, kterýž že jemu dva syny jeho stíti dal a jeho též usmrtiti usiluje, žádaje, aby J. M. Cská jej pod svau ochranu přijíti a jemu se v křesťanstvu osaditi dovoliti ráčil, že chce křesťanskau víru přijíti; ale nebylo jemu toho věřeno.
V městě rakauském Vídni umřela jest Alžběta, královna franská, paní krásná, věku svého v prostředních letech, žádného dědice nepozůstavivše. Byla dcera slavné paměti císaře Maximiliana toho jména druhého, uher., čes. etc. krále, arciknížete rakauského etc., sestra císaře Rudolfa etc. etc., kteráèto za živobytí svého jsa a obývaje na hradě praž., dala jest na svuoj náklad tu na hradě pražském vystavěti za velkým palácem královským kostel nový, veselý, kdež byl prve veliký zvon na hranici dřevěné, k tomu sraubené, zavěšen, a odtaď odpraven jest; a do toho kostela nového dala jest vyzdvihnauti ostatky těla sv. Prokopa, opata někdy sázavského, z téhož kláštera prokopského, v kraji kauřimském ležícího, a tu jsau u prostřed téhož kostela nového na hradě praž. položeny a nad tím archa malovaná postavena.[47]
P. Humprecht Černín z Chudenic, byv hejtmanem hradu praž. a jedním saudcem zemským, učiněn jest také podkomořím král. čes. A hofrychtýřem učiněn p. Mates Pergl;[48] před nimž byl v té povinnosti pan Václav Běšín.
176Hieronimus Rozražovský z Pumsdorfu, biskup kujavský, urostlý Polák, vyslán do král. čes. od Sigismunda Švédy, krále polského, k jednání při císaři Rudolfovi etc., aby arcikněžna rakauského kmene, panna Anna, strejna J. M. Cské, dcera arciknížete Karla v Štýrsku pozůstalá, byla k manželství zasnaubena a dána témuž králi polskému. Což se stalo a potom vykonalo.
Těch časuov rozepře těžká vznikla mezi paní Eliškau z Donína, manželkau p. Ferdinanda Hofmana, a p. N.[49] Rychnovským o nářek cti na saudu zemském v král. čes., kdež jeho byla táž paní Hofmanová obvinila a škaredé věci proti sobě vedli a vyhledávali, až to k posledku mezi nimi spokojeno a vyzdviženo. A týž p. Rychnovský, jsa vězením potrestán, brzo potom umřel.
V Sasích a v Míšni, zemích churfiřsta saského, povstalo škodlivé rozdvojení, hádky a odpory o religion v náboženství mezi duchovními i světskými, nebo někteří přidržali se učení Lutherova, jiní Kalvinova. A tak se nesnadíce proti sobě psali, tisknauti dali, vydávali a disputovali.
Devátého dne měsíce Julii, července, město Sušice v král. čes. všeckno vyhořalo.
Arcikníže rakauské Ernestus, vlastní bratr cís. Rudolfa, přijel z Rakaus do král. čes. na hrad praž. k témuž p. bratru svému, za příčinau Turkuov pohanuov. Nebo císař turecký zrušivše příměří, vyslal lid vojenský ku pomezí štýrskému, kteříž hubili, zajímali a mordovali v těch krajinách, a pevnost Vyhytě[50] tak řečenau na pomezí charvatském ležící, opanovali v ten pátek po pam. sv. Víta 19. dne měs. Julii. A tak se nová válka s Turkem začala v král. uh.
177V pondělí po pam. sv. Augustina, posledního dne měsíce Augusti, srpna, umřel jest na hradě praž. v domě svém slavný pán český, p. Vilém z Rožmberka, jsa nejv. purkrabím praž., rytíř tovaryšstva zlatého rauna domu burgundského, byv stáří věku svého 57 let. Potom ku pohřebu na panství své dovezen, zanechav po sobě v vdovství paní Polixeny, roz. z Pernštejna, před níž předešle měl tři manželky z rodův povýšených, avšak žádného plodu nepozůstavil. Ten pán ač římského náboženství byl, však nižádného v religionu nesužoval a v tom při svobodě zanechal, a pokojně živ byl. Simbolum jeho bylo: Festina lente.[51]
Toho času po zrušení od císaře tureckého příměří Uhři vyslali p. N.[52] Nadaždy k cís. Rudolfovi, králi svému, do Prahy, ochrany proti tomu pohanu žádajíce. A pod tím p. N.[53] Krekvic z Slezska, byv před tím k císaři tureckému od cís. Rudolfa v legací vypraven, tam jsa arrestován, jako u vězení s svými v nebezpečenství hrdel zůstávali; lid pak turecký oblehli klášter řeč. Sisek, na pomezí charvatském, chtěje, aby jim vzdán byl; opat toho kláštera,[54] přední z těch Turkuov do téhož kláštera chytře, jakoby jim klášter vzdáti chtěl, vlaudivše a nastrojiv na ně střelbu, postříleti a zbíti dal; ostatní od kláštera odtrhli s pohrůžkami.
P. Krištof z Lobkovic učiněn presidentem nad appelacími na hradě praž.
Arcibiskupem praž. učiněn p. Zbyněk Berka z Dubé, ale v Čechách to juž nehrubě váženo bylo.
178L. 1593. Učiněn nejv. prokuratorem cís. Rudolfa, jakožto krále čes., doktor Jindřich z Písnice,[55] na místo Viléma Vostrovce.[56]
Učiněn nejv. purkrabím praž. p. Adam z Hradce.
V Novém Městě praž. umřel p. Václav Kamaryt etc., jsa radau nad appelacími na hradě praž.
Tištěno vuobec, že v Germanii nějakému pacholeti zrostl v dásních zub mezi jinými zuby zlatý, zlata dobrého, což i že jest za jisto sprubováno.[57]
Arcikníže rakauské Arnošt, jeda z Prahy zase do Rakaus, zastavil se na Kaňku a podívav se trejbuom dolovým, přijel do města Hory Kutny na Vlaský dvuor, a přivítán jsa od p. Horníkuov a přes noc tu na Vlaském dvoře zůstavše, zase na zejtří odjel.
Turci pohani opěty s nemalým počtem lidu vojanského položili se zase u příze psaného kláštera Siseku; hejtmané pak křesťanští, z nichž přední byli: p. N.[58] z Rederu z Slezska a p. N. z Ekenburku[59] z Štýrska, maje toliko šest tisíc lidu jízdného, s těmi pohany - jenž se na druhau stranu řeky od téhož kláštera přes most dali a šlachtorduňk učinili - se statečně potkali a svedše s nimi bitvu polní, je na hlavu porazili, tak že tu těch Turkuov pohanuov do 16.000 zbito jest, a nemálo se jich na utíkání v řece stopilo, i baše, nejvyšší hejtman a vůdce jich,[60] jenž švagr byl císaře tureckého. A tak tu křesťané šťastně vítězství zejskali s potěšením křesťanuov, pročež se ten pohan, císař turecký, víceji zlobiti nepřestával s pohrůžkami moci své.[61]
179V Čechách umřel p. Václav Smiřický z Smiřic, jenž na zámku Škvorci v kraji kauřímském obejval, pán věku svého mladého, milovník umění šermířského.
Toho roku založena jest kašna raurová, vodní, velká a nákladná, uprostřed rynku velkého před rathauzem v Starém Městě praž. Stálo to nemálo.
U velikau nemilost vešli a v hněv císaře Rudolfa upadli a se připravili p. Jiří Popel z Lobkovic, jsa nejv. hofmistrem král. čes., pán vznešený, a p. Ladislav Lobkovic, bratr jeho... p.[62] a Šebestian z Vřesovic pro nějaký spis, který přinešen[63] byl do sněmu, jenž se tehdáž držal na hradě praž., čelící proti J. M. Cské králi čes., čehož že by tíž páni z Lobkovic původové byli. Vřesovec svau nevinnu odvozoval; p. Ladislav z Lobkovic preč ujel, zanechav po sobě spisu a omluvy své. Ale poněvadž nedostál, dáno proti němu J. M. Cské za právo, a jest cti, hrdla, statku odsauzen. P. Jiří pak, bratr jeho, vida, že jest toho jináč nezbytí, a jemuž se největší vinna dávala, na milost se J. M. Cské dal, avšak auřad i statek jest jemu odňat, do vězení císařského dán, v kterémž bídně, v trápení život svuoj dokonal. Nebo se na něj i něco při tom jiného, že by postranně o J. M. Cské smejšlel, vyhledávalo. A tak byv prve v slávě, hojnosti a povýšenosti, na tom světě o všeckno přišel. Ergo, qui stat videat. ne cadat. - Dcera jeho - p. Jiřího Eva Eusebia Marie za tauž příčinau do vězení se dostala, že ujavše se v tom téhož p. otce svého, že by se jemu neprávě a nespravedlivě dálo, na zlehčení J. M. Cské a saudu rozhlašovala, domlauvala a naříkala.[64]
Pan Ladislav po svém útěku milosti vyhledávaje, na vzáctné za něho přímluvy milesti císařské – však 180na vyměřené jemu artikule - dostal a domu se navrátil. [65]
Sněm český na hradě praž. zavřen jest ve středu po pam. všech Svatých, na kterémà veliké berně a zbírky peněžité svoleny a nařízeny jsau, totiž: berně domovní z lidí poddaných, z masa dobytčího, z vín všelijakých, sladkého pití, piv, páleného, z ryb etc. Též defensí proti Turku aby pohotově byly a při kostelích pomoc peněžitá aby zbírána a dávána byla, a mustrunkové po krajích aby držáni byli.
Hendricus Navarreus, nápadník království franského, po mnohých válkách, různicích a sobě odpořích a jsa k tomu i od sobě odporných nabádán, a vida, že jinak na to království franské dosednauti dokonale nemůže, přistaupil k náboženství římskému, vyslav ku papeži, biskupu římskému, s pokorau pro rozřešení, kterého sotva dostavše, od strany jemu prve odporné za krále přijat jest a Paříž, město hlavní v témž království, jest jemu vzdáno a postaupeno. Avšak tím tejž král Hendricus při straně druhé, náboženství papeženskému odporné, s nimiž prve držel, v závazku a puntu byl, sobě pomluvu, zhoršení a nenávist spůsobil; v čemž suď všeckny pán buoh sám.
Toho také roku arcikníže rakauské Arnošt dostal se do Niderlantu a tam Filipa, krále hispanského, strejce svého, gubernatorem nařízen a učiněn.
V Uhřích lid vojenský cís. Rudolfa pevnost Willekov[66] Turkuom odňali s krajinau okolní. L. 1594. Knechti vojenští, germanští, trausili se skrze českau zemi do Uher na pomoc proti Turkuom, škody veliké lidem činili a nekriksmansky a bezbožně sobě provozujíce, sami mezi sebau se bili a hadrovali.
181Lidé, co se za ně podle nařízení vrchností pánu bohu modliti jměli, je kleli a nic dobrého jim nevinšovali.
J. M. Cská Rudolfus, český a uherský král, jmaje z král. českého vyjeti na sněm říšský do města Řezna, Regenšpurku, tyto své v král. čes. místodržící zvoliti a naříditi ráčil: p. Adama z Hradce, nejv. purkrabí praž., Jana z Waldštejna, nejv. komorníka, Jiřího Bořitu z Martinic, nejv. sudího, Joachyma z Kolovrat, purkrabí karlštejnského a komory české presidenta, z stavu panského; Hertvika Zejdlice z Šenfeldu, Michala Španovského z Lisova, nejv. písaře zemského, Humprechta Černína z Chudenic, podkomořího měst královských, z stavu rytířského.
Potom J. M. Cská do Řezna přijevše, tam od churfirstuov a jiných knížat říšských, germánských, slavně jest přivítán. Kterýžto sněm říšský jest za nejpřednější příčinau Turka pohana, nepřítele všeho křesťanstva, položen a držán, aby se jemu podstatně odpírati mohlo. Jméno tohoto pohana, císaře tureckého: sultan Amurates. A tak mnoho lidu křesťanského vypraveno jest do Uher z Čech i z jiných zemí proti Turkuom, jenž se velmi sílili; s nimiž páni bratří J. M. Cské Mathiáš a Maximilian, arciknížata rakauská, snažně nepřáteluom odpírali, majíce nařízené vojenské hejtmany a officíry; z Čechuov: Šebestiana hrabě Šlika, Jindřicha Kříneckého, N.[67] Pětipeského, Šebestiana Šanovce, Václava Kyje, Jindřicha Myšku, fendricha, etc.; z Uhruov: p. N.[68] Nadaždyho, p. N. Balfyho[69] etc.; z Rakušanuov: N. hrabí z Ardeku,[70] N. z Tifenbachu,[71] N. z Ekenberku,[72] etc.; z Moravy: p. N.[73] z Žerotína, p. N.[74] Tetaura etc.; 182z Slezska: p. N.[75] Redera, krigsmana zkušeného, etc. etc. a mnoho jiných krigsmanuov a dobrých lidí, při tom pomoc svolenau a vypravenau od některých jiných křesťanských potentatuov. - Tejž lid vojenský, křesťanský, oblehl v Uhřích pevnost Novograd, jehož smlauvau dostavše a Turky odtaď podle smlauvy propustivše, mnoho kořisti nabyli.
Třetího pak dne měsíce máje v Uhřích u Hatvanu zbito Turkuov od krigsmanuov křesťanských do dvau tisíc; ostatní s svým nejv. bašetem budínským zutíkali, a dva bekové turečtí v tom potejkání zahynuli.
Šestého dne měsíce Máje arcikníže rakauský Matiáš jakožto nejv. generál té války uherské od J. M. císaře Rudolfa, p bratra svého, nařízený, s hejtmany a radami svými vojenskými a lidem svým oblehli valně pevnost uherskau Ostřehom, jejž Turci v své moci měli, a křesťané města se zmocnivše, Turci na zámek Ostřehom utekli a tam se zavřevše, silně se bránili a odpírali.
Racové někteří, jenž pod mocí tureckau zůstávali, zvěděvše, že se křesťanuom v Uhřích šťastně vede, od Turka odstaupivše a se také vojensky sebravše na Turky, jenž se svým ku pomoci přes řeku Dunaj přepravili, statečně udeřili a je přemohše, kořisti, zvláště municí vojenské dostali a křesťanuom pomáhati se zamluvili.
P. N.[76] Krekvic z Slezska, jenž od císaře Rudolfa v legací k císaři tureckému vypraven byl a tam uvězněný zůstal jest, zuřivostí a hněvem tureckým utrápen jsa, o život svuoj nešlechetně připraven.
P. Joachym Novohradský z Kolovrat, jsa presidentem neb předsedau komory čes., vyhledával pokut těžkých zřízením zemským obsažených pro sedlání a partet, obchody a handle nespravedlivé vyměřených, skrze což židé těžkosti pocítili, a někteří i zmučeni jsau. Dotejkalo se tu i některých křesťanuov, jenž v tom s židy 183handlovali a šantročili a tak bohatli a sobě naháněli; skrze což tejž p. Kolovrat některým v nenávisť vešel.
V Uhřích lid vojenský, křesťanský od Ostřehoma odtrhli, nebo se Turci silně bránili, a z obojí strany nemálo lidu tu zhynulo a vynaloženo; k tomu pokřik byl, že jiní Turci silně táhnau k Ostřehomu svým ku pomoci.
Mašul, baše turecký, udeřil se třími tisíci Jenčaruov na Race, kteříž mezi řeckým Bělehradem a Budínem leželi ku pomoci křesťanuom, ale jsau od týchž Racuov statečně poraženi.
Sinan, baše turecký. starý, v válkách zkušený, jsa od sultána Amurata, císaře tureckého, v Uhřích nařízený vojenský generál a jmaje Turkuov a Tataruov do dvakrát sto tisíc, při tom nemálo střelby velké, oblehl valně pevnost Ráb v Uhřích znamenitau, jíž císař křesťanský v držení byl a mnoho na tu pevnost naloženo, a tak spevněna, że slanla bašta křesťanská. Kterážto pevnost dobře osazená svěřena byla Ferdinandovi hraběti z Ardeku, rozenému Rakušanovi. Když pak to obležení Rábu cís. křesťanskému Rudolfovi, jenž tehdáž na sněmu říšském v městě Řezně zůstával, v vědomosť uvedeno bylo, hned přísné mandáty J. M. Cské po všem král. čes. jsau rozeslány, aby všickni stavové podle snešení sněmovního veřejně vzhůru byli a vojensky táhli Rabu retovati, položivše k tomu mustrunk hlavní k Znojmu,[77] městu moravskému. I táhli sme, jak kdo mohl a nač měl, každý vedle své možnosti. Ale velmi dlauho tím mustrunken se prodlévalo; nebo se na bohaté, váhavé očekávalo. A tak zmustrováno jest lidu čes. vojenského, aupravného, jízdy okolo dvau tisíc, pěchoty, střelcuov okolo dvamecítma tisíc. Nejvyšší musterherové toho lidu byli nařízeni p. Jan nejstarší z Waldštejna, ten čas nejv. komorník král. čes., p. Hertvik 184Zejdlic z Šenfeldu, N.[78] Malovec a N.[79] Vratislav z Mitrovic. Nejv. generálním polním hejtmanem učiněn jest p. Petr Vok z Rožmberka,[80] nejv. leitenantem p. Melichar Reder, zkušený krigsman, nejv. polním maršálkem p. Václav Berka, nejv. wachtmistrem pan Gall[81] z Lobkovic, rytmistrové p. Radslav Vchynský, p. Václav Pětipeský, p. Jan Lukavecký, N.[82] Nešovka, z císařských panství v Čechách etc., a jiní oficírové vojenští nad pěchotau nařízeni. Páni Moravané také pohotově byli, a tak se ten lid český položili v Rakausích u města hlavního Vídně před řekau Dunajem. A v tom žalostivě a zarmauceně oznamováno, že Ráb, pevnost, Turkuom od Ferdinanda hraběte z Ardeku vzdána jest, nad čímž jsme všickni zarmauceni byli. I táhlo to vojsko české předce až k Prešpurku, městu uherskému, a tu se opěty u Dunaje řeky položili; a tu opět oznámeno, že lid křesťanský, jenž u Rábu s arciknížetem Mathiášem ležel a pomoci očekával, jest od Turkuov poražen a rozehnán jakož i arcikníže Mathiáš caufnauti musel a do města Prešpurku se dostal; Sinan pak baše turecký dostav Rabu, nemeškal přitáhnauti k pevnosti Komárnu, kterážto pevnost křesťanská svěřena byla k obraně p. N.[83] Braunovi, hejtmanu J. M. Cské věrnému. Ten jmaje sobě vzkázáno od Sinan bašete, aby mu také pe185vnost Komárno vzdal, tomu odepřel a vytrhše z pevnosti s svými, s Turky šermicloval a jeden kus střelby velké jim odňal; avšak jsa v tom šermicli smrteldně zraněn, od toho zranění umřel a velice litován.[84] Sinan baše zvěděv, že lid český se přibližuje ano i od jinad k retuňku Komárna lidu přibejvá a zima již tuhá nastala, od Komárna odtrhl. Lid ten také vojenský český, aupravný a nákladný, nic nedovedše nebo vše pozdě a obmeškáno bylo - jest rozpuštěn. A tak ta znamenitá pevnost Ráb v moc tureckau se tehdáž dostala se škodau křesťanuov velikau; pročež na jmenovaného Ferdinanda hrabí z Ardeku, že tu pevnost zradau vzdal, žalováno a naříkáno bylo, čehož potom a podle něho N. Perlin,[85] Vlach, i s povolujícími k tomu těžce zažil a na hrdle jest trestán.
Franz kníže z Sasen,[86] jsa také do Uher proti Turkuom vypraven a nic tam také platného nedovedše, domů se s svými rejthary vracoval, čině pohrůžky pro neplacení. Ratenauští[87] pak knechti, Němci, tam s svými knechtkami po vesnicích ležíce, sedláky hubili a šacovali, nikam se hnauti nechtějíce, až obyvatelé na ně se spikše něco jich zbili, ostatek uteklo, a tak jich vybili.
Zikmund Batory, vejda sedmihradský, pán mladý, kterýź poplatníkem byl císaře tureckého, přistaupil k císaři křesťanskému podle smlauvy o to s J. Mtí císařem Rudolfem učiněné, a statečně proti Turkuom bojujíce, některé sobě v tom, v sedmihradské zemi odporné, jenž ho zraditi a jíti chtěli, zjímati a zutráceti dal. [88]
186Při konci roku tohoto na den pam. sv. Jana Ev. původem a nastrojením nepřátel Hendricha Navarrea, krále franského, nějaký opovážlivý mladý lotřík, řeč. Jan Castelle, v městě Paříži, a tu rodilý, syn jednoho kupce bohatého, vydal se na to, aby téhož krále Hendricha zamordoval. A když tejž král tu v Paříži s dvořany svými byl, vetřel se ten nešlechetník mezi ně k králi a vrazil mu nůž v tvář skrze pysky až do zubuov, a tak krále zranil, však ne smrteldně. A tu hned jest polapen a hroznau smrtí utracen.
L. 1595. Sigismund Batory, vejda sedmihradský nadepsaný, udatně proti Turkuom bojujíce, poselství učinil k císaři křesťanskému Rudolfovi, žádaje a vyhledávaje toho, aby jemu arcikněžna, panna Kristina, pozůstalá dcera po Karlovi, arciknížeti rakauském v Štýrsku, strejna J. M. Cské, k manželství dána byla. Což se tak stalo, a tejž Sigismundus Batory za kníže říše přijat jest.
P. Václav Berka, český pán, vypraven a poslán jest od císaře Rudolfa do Polska k Zikmundovi Švédovi, k králi polskému, o pomoc proti Turkuom pohanům, ale nic nezjednavše zase se navrátil; nebo Poláci přiměří s Turkem učiněného sobě rušiti odporovali.
Toho roku smrt z tohoto světa pojala dva slavné pány z domu rakauského, totiž: arcikníže Ernesta, vlastního bratra Rudolfa císaře, jenž zůstávaje v Nidrlantu gubernatorem, tam v městě Bryslu život svůj dokonal. Byl pán věku prostředního, zustávaje neženatý; druhého, arcikníže Ferdinanda v Tyrolu, pána letitého, strejce týchž pánů bratří, kterýžto zanechal synuov dvau s Filipinau Felserin[89] splozených, z nichž jeden kardinalem, druhý markrabětem de Burgau učiněni jsau. Po smrti pak nadepsaného Arnošta, arciknížete rakauského, Filipus, král hispanský, arcikníže Albrechta, vlast187ního bratra téhož arciknížete Ernesta, strejce svého, jenž při témž králi hispanském z mladosti zůstával, v Nidrlantu gubernatorem učinil a nařídil.
Noviny potěšiteldné do Čech J. M. Cské přinešeny, že Sigismund Batory, vejda sedmihradský, s lidem svým muldavským a valašským Sinana baši tureckého, z Uher se s velikau laupeží vracujícího, zaskočil a laupež mu odňavše, mnoho Turkuov pobil, a Sinan baše sotva utečením život svuoj zachoval.
Také toho času p. N. Varkač[90] vypraven jest od císaře Rudolfa v legací do Mozkvy k velikému knížeti mozkevskému o přátelství a pomoc proti Turku.
Vše toho roku. Scepeněl jest ten pohan, sultán Amurates, císař turecký, na jehožto místo dostal se a učiněn syn jeho Machomet. A ten hned všeckny bratry své podle nešlechetného obyčeje předkuov jich císařuov tureckých dal zaškrtiti a tak usmrtiti, a slavný jim pohřeb podle otce učiniti a matky jich stopiti, pravě, že nemá a nemůže býti, než- li jeden buoh a jeden otoman rodu jich.[91] Ale smejšlím o tom, že to činí proto aby bezpeční císařové turečtí byli v svém panování, a bratří aby jedni proti druhým nepovstali a sobě se nesprotivili, skrze což že by prej otomanská jich sláva musela padnauti. A tak bezpečněji jest býti pastuchau, nežli synem a bratrem císařovým.
bohatý.
Umřel na Veliši p. Mikuláš Trčka z Lipy, pán
Karel hrabě z Mansfeldu, jsa od císaře křesťanského Rudolfa povolán, nařízen a vypraven jakožto starý, zkušený krigsman proti Turkuom pohanům do král. uh., oblehl s lidem křesťanským pevnost Ostřehom, kdež se Turci silně brániti nepřestávali. A jiní Turci přitáhli silně k Ostřehomu svým na retuňk, a tu jest s nimi bitva polní svedena a Turci přemoženi jsau 188a nemálo jich zbito; ostatní zutíkali. Ti pak na Ostřehomě obležení, vidauce svých porážku, dali se s křestanskými hejtmany v smlauvu a rokování, a jsa odtaď s životy svými propuštěni, Ostřehoma křesťanuom postaupili. A tak se ten čas ta pevnost křesťanuom v moc dostala. Před vzdáním Ostřehoma křesťanuom nadepsaný Karel hrabě z Mansfeldu, bitvu tu obdržav a rozstonavše se, umřel.
P. N. Varkač, legat císařský, z Mozkvy se vrátil, s nímž přijeli legatové velikého knížete mozkevského, přivezše od pána svého J. M. Cské dary na věčším díle chlupatých koží sobolových, a poctivě ctěni a zase jsau vypraveni, a přátelství z obojí strany zakázáno.[92]
Ten starý nešlechetník Sinan, baše turecký, táhl silně vojensky na Sigismunda Batory, kníže sedmihradské, ale jest z božího propůjčení poražen a zpátkem zahnán.
L. 1596. Jan Zamojský, nejv. kancléř polský, nenávistník domu rakauského, vtrhl vojensky do země Muldavské chtěje tu zemi podmaniti a k Polsku připojiti.
Opěty sněm český na hradě praž. držán a začal se držeti ve středu po neděli devětník a zavřín po neděli Reminiscere. Na kterémž berně svolena z komínuov 20 gr. bíl. na dva terminy.
Cales, pevnost znamenitá při moři mezi Engelandem a Niderlandem ležící, odňata jest mocí vojenskau Francauzuom od arciknížete rakauského Albrechta, gubernatora v Niderlandu, k ruce Filipovi, králi hispanskému, strejci jeho.
Mustruňkové vojenští v Čechách držáni podle nařízení sněmovního, jízda v městě Nymburce, pěchota v městě Hradci Králové a v městě Chrudimi; rytmistři N.[93] Pětipeský, N.[94] Laubský; hejtmanem nad pěchotau p. Vilém Trčka; po zmustrování táhli k jiným haufuom do Uher.
189Engelanderové, nepřátelé Španěluov, vydali se vojensky na moře, Calis, Malis, králi hispanskému náležející, splundrovali a šífy bohatstvím naládované odňavše, domů se s velkau kořistí navrátili.
Cometa, hvězda ocasatá, vycházela na obloze nebeské, pauštěje od sebe paprslek kolmo vzhůru.[95]
Hatvan, pevnost v Uhřích, od vojenského lidu křesťanského obležena a statečně šturmem dobyta, a Turci nepřátelé tam zbiti jsau bez milosti, při čemž se p. Vilém Trčka, mladý pán český, udatně choval a pochvalu zejskal.
Erle, jinak Jagra, pevnost v témě království, kdež byli ordinováni a se tam zavřeli nadepsaný p. Vilém Trčka a Paul Nyary, Uher, s svými krigsmany, obležena jest od Turkuov a dobývána. Obležení nemajíce retuňku a nemohauce síle turecké odolati, se poddati museli žalostivě, a tejž p. Vilím Trčka a Paul Nyary dáni jsau a do Turek posláni do vězení, odkud se Paul Nyary - nepovědomo vuobec, jakým spůsobem – vymohl a domů dostal, a p. Trčka - jakž zprávy šly – bídně tam život svuoj dokonal.[96]
Potomně jiní křesťané u Keredes[97] polní bitvu s Turky svedli, udeřivše na turecké ležení, a Turky na utíkání obrátili. Však davše se nečasně a neopatrně - jedni před druhými chvátaje - do tureckých kořistí, orduňk svuoj zmátli, což Turci poznavše, zase se spravili a obrátivše se a do nich se davše, je tak různé snadně přemohli, a nejprve Uhři, po nich jiní utíkali. A to vítězství jako v rukau mající svau nesprávau ztratili ničemně.
Umřel v Praze v domě svém na stupních pod hradem praž. p. Adam z Hradce, jsa nejv. purkrabím praž., 190podagrickau dnavau nemocí saužený, tak že sem i tam nošen býti musel. Rozprávěno, že pohřeb těla jeho stál nákladu šest tisíc kop gr. čes.
Holanderové někteří z Niderlandu vydali se na nové, jim prve neznámé mořské plavení velmi daleko; dostavše se do velikých pustin zemských i mořských, trefili na moře ledové, skrz něž se prosekávati a s bílými nedvědy potejkati s velikým svým nebezpečenstvím museli. A nemoha dál pro veliké ledy a mrazy, domu se zase však ne všickni a bez užitku navrátili. Sám pán buoh zná a ví, kde a kdy světa konec! O tom Holanderuov marném plavání, kterýmž chtěli jim další neznámé země a ostrovy vyhledati, jsau obzvláštní spisy a knihy vydány a vytisknuty se vším, co se jim a jak v té plavbě přitrefilo a s čím se potkali.
L. 1597. Caesar Rudolfus, imperator, čes. a uh. etc. král, obnoviti ráčil auřady zemské v král. čes. Nejv. sudím učiněn p. Václav Berka, nejv. kancléřem p. Jiří Bořita z Martinic, byvše před tím nejv. sudím; sudím dvorským p. Krištof Popel z Lobkovic, maršálkem dvorským p. Adam z Šternberka; nejv. písařem p. N.[98] Janovský z Klenového.
V městě rakauském Vídni stat jest a na kul vstrčen nějaký zrádce Francauz, kterýž přijav k sobě povinnost nejvyššího baumistra v témž městě, Turkuom to město což na něj jest vyjeveno zraditi jměl.
P. Krištof Želinský z Sebuzína, byv předešle místopísařem král. čes. a již místokancléřem, učiněn jest od J. M. Cské svobodným pánem, a štítu jest mu přilepšeno.
Sněm opěty držán na hradě praž. A toho času Sigis. mundus Batory, kníže sedmihradský, zůstával v Praze, přijevše k J. M. Cské.
V Praze zastřelen jest zrádně v noci na ulici David Rydl, prokurator, mladý člověk, neženatý. Praveno bylo, že se to mělo státi Mikulášovi Rydlovi, bratru 191jeho, kterýž saud jměl se p. Joachymem z Kolovrat, jak potom ten skutek vyjeven jest; nebo skrze pilné toho vyhledávání od Mikuláše Rydle dva Vlaši jati jsau a do Prahy ku právu dodáni a útrpné právo jest na ně puštěno, a tu ti se k tomu, že ten zrádný mord z návodu a z auplatku spáchali, přiznali; čehož když se nadepsaného pana Joachyma z Kolovrat dotejkalc a ti Vlaši jsauce k smrti ortelováni, konec brali a utraceni byli, týž pán přítomen býti musel, a saud se těžší mezi týmž pánem z Kolovrat a jmenovaným Mikulášem Rydlem, prokuratorem, rozmohl.
V markrabství moravském umřel p. Jan Šembera Černohorský z Bozkovic, jsa po meči mužského pohlaví toho rodu a štítu poslední. O jehožto na tomto světě živobytí mistrné rozprávky byly.[99]
Ditrich Švenda odsauzen cti, hrdla, že paní Polyxenu Rožmberskau, rozenau z Pernštejna, a N.[100] paní hrabínku, manželku pana z Hradce, obě vdovy, na cti nařekl a při tom sobě falešnými listy z těžkosti své chtěl pomáhati. A ty paní jsau na poctivostech opatřeny.
V Praze při freji a ožraiství zabiti jsau dva mládenci pražští: N. Mítis a Václav Matějíčků od jakéhosi hraběte, Vlacha. - Nota: Postranní frej a ožralství nic dobrého nepůsobí.
Dvě osoby vyslány jsauce od krále perského a vydavše se tejně a nebezpečně skrze země turecké s tím poselstvím k císaři křesťanskému Rudolfovi, dostaly se do Prahy a zůstaly tu na čas; potom zase vypraveny. A to vše za příčinau Turka, pohana, kterýž nepřestával s císařem křesťanským a králem perským válek vésti.
Balauni,[101] cizozemci, vojáci tak řečení, proti Turkuom do Uher najednaní, dostavše se do Prahy, tu sobě nepokojně provozovali, pročež zdvihla se na ně chasa 192pražská a některé z nich zbili. Ostatní z Prahy táhnauce, zastavili se v Malíně nedaleko Hory Kutny, právě tu v Malíně o posvícení, a tu také šarvátku učinivše, dva zabili a dál pospíšili.
Lid vojenský, křesťanský, oblehli v Uhřích pevnost Ráb dosti silně, chtěje ji zase Turkuom odníti, ale nic na ten čas není dovedeno; nebo zima nastávala, že museli odtrhnauti; a také někteří z cizozemcuov zrazovali a k Turkuom přistupovali zvláště Balauni, lid směsičný. Němci mnozí domů se bídně vracujíce a ne tak nezvedně, jako když tam táhli, sobě provozujíce, na tu vojnu uherskau láli a naříkali. Při tom obležení pevnosti Rábu zastřeleni z té pevnosti z kusuov velkých nejprve: p. N.[102] Vchynský, mladý člověk, a po něm p. Jan z Pernstejna, oba národu českého.
Umřel v Italii Alfonsus de Este, kníže ferrarské, nepozůstaviv dědicuov řádných, kromě postranného, řečeného Caesar, jenž děditi chtěl, v čemž jemu papež, biskup římský, překážku činil.
P. Franciscus z Ditrštejna,[103] mladý, zrostu maličkého, jsa biskupem holomuckým, přijal důstojenství kardinalské od legata papežova. Actum Pragae.
Kníže virtemberské dal oběsiti na pozlacené šibenici k tomu naschvál spůsobené nějakého alchimistu Girg Hanaura, kterýž že jemu proalchimistoval dvě tůny zlata, a ta šibenice že stála tři tisíce zlatých. A tak škodu ke škodě přidal, moha jej dáti na prosté šibenici oběsiti, ale tu jemu poctivost za jeho slavné umění učinil.
Umřel v Germanii Johanes Georgius, markrabě bradenburské, churfiřšt elektor, na jehožto místo vstaupil syn jeho Joachym Fridericus.
V Čechách zemřeli: p. Jaroslav z Smiřic, pán bohatý, též p. Jan nejstarší z Waldštejna, jsa nejv. komorníkem král. čes., a p. Václav z Řičan.
193A po nich l. 1598 p. Jiří Bořita z Martinic, jsa nedávno nejv. kancléřem král. čes.; a v kostele hlavním na hradě praž. jest pohřben.
V Polsku umřela jest paní Anna, královna polská, manželka Sigismunda Švédy, krále polského, jenž byla dcera arciknížete rakauského Karla v Štýrsku, kteráž s týmž králem polským jediného syna a Polákuom dědice splodila.
V Uhřích Ráb, pevnost hlavní, jest zase Turkuom pohanům odňata, mimo naději lidskau, v tu neděli po Velikonoci 29. dne měsíce března, skrze rozšafnost a statečnost lidu vojenského, křesťanského, nad nímž správcím byl p. Adolf z Švarcnburku, krigsman zkušený, jenž byl k tomu nařízen. A to dobytí stalo se nočně skrze nástroj nový, řečený petarda, od železa připravený a prachem ručničným naplněný a tak u jedné brány té pevnosti tejně položený a zapálený, čímž brána rozvržena a průchod do pevnosti křesťanuom učiněn mimo naději Turkuov, na pevnost se bezpečících. A ti tam všickni i s bašetem, svým hejtmanem - jenž se velmi bránil - zbiti jsau, a ta pevnost zase křesťany osazena a opatřena jest s potěšením křesťanstva, jimž na té pevnosti, zvláště okolním blíže, mnoho záleželo.
Sigismundus, kníže a vejda sedmihradský, postaupil jest J. M. Cské Rudolfovi, čes. a uh. králi, země sedmihradské proti postaupení jemu od J. M. Cské v Slezsku knížectví opolského a ratibořského dle smlauvy o to učiněné; což se potom témuž knížeti nezlíbilo.
Tisknuto a vydáno vuobec, že v Niderlandu, in Belgis, v moři při Holandu nalezena a lapena jest ryba, kteráž že dlauhá byla šedesáte šlápějí mužských, vysoká nebo široká třidceti šlápějí, tak že po žebříce na ni lezeno bylo; ústa když trámcem rozevřená měla, že tam člověk s vyzdviženýma rukama státi mohl; zubuov měla 40, každý stlauští tří prstuov a vzdýlí půl lokte velkého.
194P. Adolf z Švarcenburku, hejtman vojenský J. M. Cské v Uhrách, dal zutráceti některé pod správu jeho náležející vojáky nešlechetné, Balauny řečené, že toliko zlodějství hleděli, křesťany laupíce a obírajíce, i zrazovali. K tomu když nimi která pevnost osazena byla, Turkuom z auplatku vzdáti pobízeli a svolovali. Takovíž vojáci, dostavše se do města Čáslavě v Čechách a všedše do kostela, jeden z nich vzal palcát nad hrobem Jana Žižky, někdejšího rytíře českého, na ten hrob se ušpráchal nestaudně etc. pravě, že to Žižkovi obětuje.
Kníže sedmihradské Sigismundus vzav příčinu, že by se jemu v té smlauvě, s J. M. Cskau učiněné, zadosti nečinilo, navrátil se zase z Slezka do země sedmihradské, jehož císař turecký snažně mnohými sliby svými k sobě zase obrátiti usiloval.
Budín, někdy přední stolice a sídlo králuov uberských, kteráž juž od dávna v moci turecké zůstává, obležen jest od lidu vojenského, křestanského, a leževše tu dosti dlauho, zase odtrhnauti museli pro nečasy a jiné nedostatky; předměstí toliko splundrováno.
N.[104] arcikněžna rakauská, dcera pozůstalá arciknížete Karla v Štýrsku, zasnaubena a dána jest k manželství Filipovi, toho jména třetímu, králi hispanskému, strejci svému, pánu mladičkému.
Toho také roku povodeň veliká byla v Italii, v městě hlavním Římě, skrze rozvodnění řeky Tiberis, jenž prostředkem téhož města teče, a velkú škodu učinila.
L. 1599. Město říšské Aquisgranum, Ach, dáno a vyhlášeno do achtu, pokuty císařské, že stavy niderlanské, králi hispanskému rebelles protivné, fedrovalo a napomáhalo.
Mustrunk vojenských českých rejtharuov držán v městě Kauřimi proti Turkuom a Tataruom do Uher, při čemž zabit jest v svádě N.[105] Holan od N.[106] Měsíčka.
195V Čechách jeden selský člověk na panství chlumeckém našel v nějakém potoku dva kusy rudy zlata dobrého, o čemž když vrchnost zvěděla, dali všudy v tom potoku a okolo hledati, zdali by se nějaký umproch toho nalezl; ale nic není nalezeno.
Banditové dva, Vlaši zrádní, tejní mordéři, v Praze zutraceni jsau. O takových lidech v Čechách předešle slejcháno nebylo.
Divnau věc tiskli v Čechách, že jedna židovka v Praze porodila zvíře, nedvěda živého a ten že hned, běhaje po světnici a zadrbav se za uchem, umřel. Tatarské poselství v Praze bylo, ale nic nezjednali, nebo jim věřeno nebylo. A tehdáž v Uhřích Turky na Dunaji porazili hejduci.
Arcikníže rakauské Mathiáš, p. bratr cís. Rudolfa, přijel na poště do Prahy, nebo se v Uhřích k dobrému neschylovalo. jakoby Sigismundus Batory, kníže sedmihradský, chtěl k Turku přistaupiti, čemuž aby v cestu vkročeno býti mohlo.
N.,[107] baše budinský, jat jest v Uhřích od hejdukuov a vrchnosti dodán jest.
J. M. Cská Rudolf jel z hradu praž. před morovým povětřím a nebezpečenstvím do města českého Plzně, a tam drahný čas zůstával; nebo se v městech pražských morová rána rozmáhala. Jiní také, zvláště bohatí, komu se kde vidělo, před týmž morovým povětřím se rozjížděli, chudí se pánu bohu v jeho moc a ochranu poraučeli. Doctores medicinae, světští mudrlantové, traktáty a spisy tisknuté vydávali,[108] jak by se lidé proti té morové ráně boží chovati jměli, jako by moc boží zastaviti mohli a uměli.
Buď uzdraví neb udusí,
předce doktoru dát musí,
smiluj se pár buoh nad duší.[109]
196Legatové mozkevští k J. M. Cské do města Plzně přijeli.
P. Aleš Berka na Bělé pominuv se smyslem, sám se mečem zabil. Et ne nos inducas in tentationem o Deus omnipotens!
Tištěno bylo vuobec, že roku tohoto v pondělí po pam. sv. Michala archangela v kraji hradeckém ve vsi Chotělicích na gruntech p. Markvarta Stranovského jedné ženě Voršile z Vrchlabí chleb v rukau, když jej krájela, v krev se obrátil.
Měsíce Novembris, listopadu, Tataři pohané s svau zběří do Uher, do Slovák i do Moravy nedaleko Strážnice panuov z Žerotína pálili, lid mordovali, zajímali i dobytek; však brzo zpátkem podle jich obyčeje utekli.
L. 1600. Umřel p. Joachym Novohradský z Kolovrat, pán letitý, jsa purkrabím karlštejnským etc., maje těžké saudy a nesnáze o nářky a zastřelení Davida Rydle s Mikulášem Rydlem, bratrem zastřeleného; což smrt přetrhla, a tejž Mikuláš Rydl ve škodách zůstal.
Noviny tiskly v Praze, že ve středu po druhé neděli postní Reminiscere v městečku Říčanech na gruntech p. Zikmunda Smiřického narodilo se dítě z Elišky Šicové, kteréž že žádných očí a uší nejmělo, nos jmělo jako indianský kohaut morák, ústa velmi široká, u rukau toliko po čtyrech prstech a hrozný hlas vydávalo, a jsa pokřtěno dvě hodině toliko živo bylo. - Též že v městě germanském Trieru strašlivé divy se ukazovaly a vidíny jsau.
Též vuobec tištěno bylo o nějaké vodě pramenné, že se v Čechách zdálí půl druhé míle od města Tábora na gruntech p. N. [110] Rutha s jakýmsi při tom divem 197zjevila a vyprejštila; kterážto voda že rozličné nemoci zahojila a prospívala, pročež posýlali i osobně tam jeli mnozí lidé. Však ta pověst brzo utichla.
V Uhřích umřel pan Mikuláš Balfi,[111] krigsman zkušený.
Andreas Batory, kardinal, nepřestával v sedmihradské zemi bauřiti a obmejšleti proti Rudolfovi, císaři křesťanskému, chtěje zase tauž zemi pod vladařství rodu svého uvésti proti smlauvě mezi J. C. Mtí Rudolfem s Sigismundem Batorym, strejcem téhož Andreasa, učiněné; i vojensky se pozdvihl, ale poražen jest na hlavu a v boji zabit, z něhož hlava stata a císaři Rudolfovi s jinými kořistmi jest poslána.
Drahota v Čechách v obilí povstala nenadálá, hrozná, nepovědomo bylo z jakých příčin, spíše neřádem a lakomstvím, nežli neaurodau. Hráchu, pšenice, žita jeden strych pražské míry po půl čtvrté kopě gr. čes., oves po jedné kopě gr. čes. prodáváno bylo a platilo. Chudina byla u velikém saužení, avšak pán buoh všemohaucí ráčil se sám smilovati a brzo tu drahotu přetrhnauti ráčil proti vůli mamonau nenasycených lakomcuov. Praveno také bylo, že v Turcích lidé hladem mřeli.
Varadin, pevnosť v sedmihradské zemi, obležena jest silně od Turkuov pohanův a dobejvána ukrutně, ale z milosti boží, statečnosti a správau p. Melichara Redera z Slezska, jemuž ta pevnosť svěřena byla, jest s malým počtem lidu křesťanského obráněna, a Turci se škodau svau odtáhnauti museli.
Mustruňkové lidu vojenského do Uher proti Turkuom držáni byli v městě Chrudimi v Čechách; na Moravě v městě Jihlavi při pomezí českém. Při tom mustruňku v městě Chrudimi p. Václav Berka z Dubé a z Lipého, jsa nejv. komorníkem král. čes. a nařízeným musterherem toho mustruňku, byv vesel, šel zdravý spát na odpočinutí, nalezen jest ráno mrtvý na loži tu 198kdež se položil. Domnění bylo, že by otráven byl, nebo tělo jeho brzo se rozpuklo.
Nařízením papeže, biskupa římského,[112] řehola mnišská, řečená Capuciani, přízní při tom domácí světské vrchnosti, pomocí a fedruňkem dostali se do Čech, založivše sobě klášter a byt nad Prahau na Pohořalci za hradem praž., a tu svuoj religion vedl a řídili s štědrým fedruňkem od přidržících se toho náboženství.
V Praze nějaký doktor, medicus přespolní, chtěje dokonale zvěděti o přirození a aud ech člověka, vyžádal na právní vrchnosti jednoho zločince k smrti ortelovaného, a jedem jej usmrtivše, všecky audy jeho pořezal a odevřel, a jak co v těle leželo, zvláště žíly. spatřil. Kteréžto umění medicové anatomací (sic) jmenují.[113]
Balauni, lid vojenský zaufalý, jenž z jiných zemí v Uhřích proti Turkuom potřebováni byli, nimiž pevnosť Papa orazena byla, tu pevnosť z auplatku Turkuom vzdali zrádně a nešlechetně, a tam k sobě Turky pustivše, se spolčili. I zvěděv o té nešlechetnosti p. Adolf z Švarcnburku, věrný hejtman vojenský od J. M. Cské nařízený, nemeškal těch zrádcuov oblehnauti. Oni pak jmaje mezi sebau v té pevnosti jednoho krevního přítele téhož páně z Švarcnburku, jej na kůl vbili a tak jej usmrtivše na truc na valích té pevnosti postavili. Když pak ten ctný rytíř p. z Švarcnburku jedné chvíle tuž pevnost k spatření objížděl, jest od těch zrádcuov zastřelen. Jiní hejtmané věrní[114] silněji ty zrádce oblehše, té pevnosti ač krvavě se zmocnili, a ty zrádce hroznými mukami zutráceti dali; jiní z nich někteří k Turkuom zutíkali.
199Brzo také ten pán a ctný rytíř Melichar Reder z Slezska, mnoho dobrého tam v Uhřích křesťanuom dovedše, umřel. Domnění bylo, že by z nenávisti religionu evangelitského, jehož se přidržal, otráven byl. A tak toho času ti dva platní a užiteční křesťanuov hejtmané životy své dokonali s želením jich od dobrých lidí.
V témž království uherském Turci pohané oblehli pevnost, řečenau Kanýž, kteráž svěřena byla N. Paradejsovi,[115] Rakušanu, a ten ji Turkuom vzdal smlauvau; pročež potomně týž Paradejs jest arestován, vojenským právem saužen a ortelován, pravá ruka mu utata a hlava stata; jiní při tom někteří, jenž k vzdání té pevnosti svolili, trestáni jsau.
V Štýrsku pro rozdílné v religionu náboženství a (sic) protivenství i saužení a persekucí mnozí obyvatelé v témž knížetství štyrském osedlí, odtaď se jinam, jak kdo mohl, dávali a odbírali; ti, jenž se evangelitského religionu přidrželi, jsau také zvypovídáni.
L. 1601. V král. čes. nařízením vrchnosti mince zlatá, dukáty, a mince stříbrná, dolary, jsau zvejšeny tak, aby dukáty zlaté drážeji, nežli kdy prve, vydávány a brány byly. Tolaruom stříbrným přidáno po třech krejcařích, kteréžto předešle toliko po 70 krejcařích bity, dělány byly a platily. Ale přes to přidělával sobě, jak kdo mohl, mimo nařízení. V cizích pak zemích dobrau, stříbrnau, českau minci na svau lehkau, drobnau minci předělávaje, do Čech vpravovali a nemalý zisk sobě tím přivozovali na škodu země české. Čímž sobě neupřimní handléři, vechslíři, šantročníci etc. naháněli, nic nedbaje na dobré svědomí.
Legat velikomocného krále perského, s kterýmžto králem císař turecký dlauho trvající války vedl, přijel jest do Čech na hrad praž. k J. M. Cské Rudolfovi, 200čes. a uh. králi, jsa od téhož krále perského vypraven utvrzení přátelské společnosti proti témuž císaři tureckému, jakožto nepříteli a škůdci těch dvau potentátů.
Nařízeno v král. čes., aby opěty jistý počet lidu vojenského od stavuov téhož království vypraven byl do Uher proti Turkuom, při tom berně z obilí v mandelích; židé pro rozeznání od jiných aby nosili na hlavách svých půl klobauka žluté barvy, ale oni se z toho posměchu raději vyplatili.
Zabit jest zrádně v nějakém háji jeden N.[116] Kalenice z Kalenic a tak mrtvý, do pola zakopaný nalezen; skrze což dva bratří Dejmové těžkosť jměli, a jeden z nich utekl, a nějaký N.[117] Voříšek v Praze jat, ku právu dodán, zmučen a sťat jest.
P. Heřman z Ričan zabit v svádě na Slatiňanech od Zdislava Dobřenského, o čež saudy vzešly.
V Praze scepeněl N.,[118] řeč. Mejzl, žid bohatý, po němž veliká suma peněz že zůstala a J. M. Cské, jakožto králi čes., jest přivlastněna.
V městě Litomyšli vyhořalo 60 domuov is kostelem Jezuvitův.
Místokancléřem v král. čes. učiněn doktor Jindřich z Písnice, a místosudím Jakub Menšík.[119]
Hans Myller, jsa od dávna při kanceláři české na hradě praž. písařem a zbohatše, kaupil sobě statek pozemský Mimoň od Karla Mazance.
Mnich jeden řeholi sv. Augustina v klášteře Menšího Města praž., řeč. Gotfrid Raab, rozený Germanus, ušel z téhož kláštera a dostav se do Witmberka, k religionu evangelitskému přistaupil, dav se v spisy proti náboženství římskému, jehož se prve přidržal. Pro 201kteréžto jeho od římského náboženství odstaupení od protivné jemu v tom strany apostatau a zrádcem nazván jest, a proti jeho spisuom a doktoruom, witmberským theologům, jenž ho přijali a fedrovali, psáno a tištěno.
V městě říšském germanském Řezně knížata některá germanská, v religionu náboženství se nesrovnávající, dovolili a nařídili disputací mezi theology z obojí strany, od jedněch druhým odporné, nařídivše k tomu auditores a superintendentes. Hned pak jakž disputovati začali, učinili mezi sebau spor, kdo by té disputací saudcem a rozeznatelem býti jměl, na čemž by obě strany přestati povinny byly. Evangelitští jmenovali písma svatá; strana římského náboženství jmenovali a chtěli míti papeže, biskupa římského, jakožto summum pontificem a řiditele církve křesťanské, a na tom prej že se přestati jmá, vedauce k tomu concilia a decreta a evangelitští písma svatá. I když v tom jedni druhým místa dáti nechtěli a sobě odporovali, jest ta disputací rozvedena a není nic skoncováno, až pán buoh sám skoncuje a vejpověď učiní svau spravedlností. Tak se hádky a svárové o religion a náboženství v křesťanstvu nepřestávaly jítřiti od jedněch k druhým s nenávistí; nebo církev Kristova má trpěti protivenství do skonání světa.
Těch časuov v městech pražských dáli se hanební a nešlechetní mordové v noci i ve dne, čímž J. M. Cská pohnut jsa, ráčil přísně poručiti a naříditi, že se ve všech třech městech praž. v ryncích hlavních dřevěné polaušibenice[12:1] ustavěly a slauly Justicia. A jak by se v tom zachováno býti jmělo, jest vuobec vytisknuto; a zrádné, tejné ručničky - jimž panditky od zrádných mordeřuov, tak řečených pandituov, přezděli - jsau za pověděny.
Avšak brzo potom Maximilian Černovec zabil v Menším Městě praž. na potkání jakéhosi řemesníka tkaničkáře, jenž jeho z nějakého dluhu upomínal. I vzat 202jest týž Černovec do vězení novoměstských Pražanuov. Strach mu byl oběšení na příze oznámené justicii, ale že se k odvodu toho a ku pořadu práva volal, jest jemu toho dopříno.
V Uhřích měsíce října lid křesťanský, vojenský, dobyli a vzali z moci turecké Bělehrad královský a s svými osadili, svedše bitvu krvavau s Turky, jenž přitáhli Bělehradu retovati, ale jsau poraženi, a tři bašové turečtí tu zahynuli. Zahynul tu také p. Krištof Jaroslav Trčka z Čech a potomně mrtvý domů do Čech ku pohřbu přivezen.
Churfiřst saský Christianus dal stíti N. doktora, řeč. Grillus,[120] protože se přidržal a zastával religionu učení kalvinského a tim že by rozbroj činil.
V Drážďanech téhož churfirsta saského nějakau nešetrností vyhořal ohněm nákladný cejghauz, knížetcí armamentarium s nákladnými přípravami vojenskými.
Nařízením Ferdinanda, arciknížete rakauského z Štýrska, lid vojenský Balauni, Vlaši, Španělové oblehli v Uhřích pevnost Kanýž, jenž byla Turkuom vzdána, chtěje ji zase Turkuom odníti, ale jsa tu mrazem a hladem trápeni, mnozí z nich tu zhynuli, a nic nedovedše, ostatní odtrhnauti museli.
P. Vilém Slavata, syn p. Adama Slavaty, pán mladý, jsa religionu sub utraque jako i pan otec jeho, přistaupil k náboženství římskému a tak N.[121] panny šlechtičny z Hradce, téhož náboženství římského, k manželství s hojným statkem dostal.
L. 1602. Sněm držán na hradě praž., kterýmž po berních svolení nařízeno jest, aby přátelé krevní bez dovolení papežské svatosti sebe k manželství nepojímali; item prokuratorové lidských rozepří právních, řečníci, aby u práva zbytečných odkladuov nebrali; vy203mlauval-li by se kdo pak nemocí, to aby závazkem spravoval. Avšak potomně držel to kdo chtěl.
V Praze N.[122] Bechyně zabil v svádě Mikuláše Velemického, o čež potomně saudy vznikly, a tejž Bechyně se smlauvati a těžké artikule podstaupiti musel.
Na saudu komorním v král. čes. na hradě praž. některé rozepře od dávna zastaralé, od někdy prvnějších rad J. M. Cské krále čes. nad apelacími na vlastní osobu J. Mti odvolané, což revisí sluje, vyřizovány jsau teprva, a na to nastupováno jest skrze p. Krištofa Popela z Lobkovic, tehdáž nejv. hofmistra téhož král., a nemálo peněz od toho vybráno. O čež odpory vzešly, a mnohé ty revisí jako promlčené v nic přišly, a kdo co z toho dostati mohl, ten vzal.
Pět tureckých vojenských hejtmanuov v Uhřích jatých přivezeno jest do Prahy a J. M. Cské a s pěknými tureckými koňmi jest presentováno.
Nějaký kejklíř v Praze provozoval své kejklířství, jako by nože požíral, i chybil tak, že nůž opravdu pozřel a do žaludku se jemu dostal; od čehož se roznemohše složil a smrtí skončení živobytí svého beze vší k zdraví naděje očekával. I pokusil se o to Florian bradýř z Starého Města praž., člověk letitý, a prořezav po straně tělo jeho až do žaludku, ten nůž jemu z žaludku vypravil a dobyl a toho kejklíře zhojil, že živ zůstal, mimo lidskau naději s podivením.
V kraji bechyňském v Čechách p. Krištof Skuhrovský, mladý člověk, jsa těžce v nějaké šarvátce zraněn a nemoha při hojení sebe bolesti snésti, do studnice vskočil, a tak se utopivše mrtvý vytažen jest.
Opěty nevole a nesnáze byla v Čechách o religion, a k tomu přivedeno, že jménem J. M. Cské vydány jsau mandáty proti Bratřím Boleslavským, tak řeč., jež strana jim protivná nazejvá Pikharty. A schůzky, zbory 204jich, jsau jim zapovědíny, ani práva aby takovým neslaužili; o čež odpory vznikly.[123] Jiní chtěli a žádali, aby raději židé vypovědíni byli, ale židé to vždyckny uplatili a udarovali.
Turci pohané zase křesťanuom Bělehrad královský v Uhřích - an ho žádný neretoval - odňali. Křestané potom zhotovivše se, oblehli hlavní pevnost uherskau Budín a dobyvše města dolejšího, zámku nic učiniti nemohli; k posledku Turci z pevnosti do křestanuov se davše, velkau škodu jim učinili; a tu p. Jindřich Křinecký z Ronova, pán český, starý krigsman, jsa jedním hejtmanem nad rejthary křesťanskými, jest při jiných zahynul a mrtvý do Čech k pohřebu přivezen.
Umřel v Praze Václav Radnický, prokurator, řečník při saudech vyšších, jenž tím uměním zbohatl.
Zikmund Batory, kníže sedmihradské, spokojen jest zase s J. Mtí Rudolfem, císařem křesťanským, a přijev do Čech, obejval na panství Libochovickém.
V Štýrsku persekucí těžká dála se proti těm, kteříž se římským náboženstvím nespravovali.[124]
L. 1603. V městě Litoměřicích kněží vyháněli ducha zlého z jednoho mladého člověka posedeného. Divně o tom rozprávěno bylo, jak se při tem dálo.
Klášter sv. Jakuba v Starém Městě praž. vnitř všicek vybílen a zmalován s erby rozličnými.
Jeden tisíc rejtharuov aupravných a dva tisíce pěchoty lidu vojenského, od knížete brunšvického vypraveného, táhli proti Turkům do Uher skrze českau zemi.
Sněm říšský držán jest v Germanii v městě Řezně, na kterýž J. M. Cská Rudolfus etc. arcikníže rakauské [125] etc., pana bratra svého, na místě svém jest vypraviti ráčil.
205Před svátky Velikonočními v Praze vzata a zmučena jest při právě staroměstském jedna žena, jmenem Břízská, jsa obviněna pro páchání svoduov, smilstva a cizoložství, což se v městech pražských rozmohlo, a druhá s ní její v tom tovaryška; a vyznavše své nešlechetnosti a jsa ortelovány, vyvedeny jsau k popravě za město a jsau zutraceny. Jiné některé jim v tom podobné na ten čas se ukryly, některé i zutíkaly, nebo ty dvě jiné v tom pomazaly. Nejisto, bude-li to těmi dvěma přetrženo.
Umřel v Praze p. Řehoř Pátek, jsa kancléřem a sekretářem při appelacích na hradě praž. Od dávna trvající věrný pitel vína dobrého.
V Engelandu, království britanském, umřela jest Elisabet, královna téhož království, kterážto jsa v hojných letech věku svého a zůstávaje v stavu panenském, šťastně královala. Po smrti nadepsané Elisabety, královny englické Britanie, ujec její Jacobus, dědic král. šotského, pán mladý, jsa za živobytí jejího od ní a stavuov englických zvolen, jest na to království dosazen a utvrzen.
V Hispanii dokonala jest také život svuoj Maria, paní manželka slavné paměti císaře Maximiliana II., jenž tam v Hispanii se dvěma syny svými nejmladšími Albrechtem a Václavem, arciknížaty rakauskými, zůstávala.
Kostel tejnský v Starém Městě praž. zevnitř všicek vybílen jest a mnohými erby a štíty světskými zmalován.
Toho také roku dostaven jest nákladně kostel v Starém Městě praž. u špitalu blízko mostu velkého, kdež se fratres mnichové[126] ordinis Jesuitarum osadili.
V městě Benešově N.[127] Trmal zastřelil nechtě, jakž pravil, Adama Byšického, ujce svého, o čež těžkost jměl; a potom to smluveno.
Viz Tomka Snahy domu rakouského o nabytí koruny polské v Č Č. M. 1851 a 1853. Obšírné zprávy též u Březana Život Vil. z Rožmb. str. 220 etc. ↩︎
Zachariáš Ivanovič Sugurský a Ondřej Gavrilovský. (Bесkovský II. 375). ↩︎
Ivana Vasiljeviče. ↩︎
Pam. P. Korky l. c. str. 439. ↩︎
V rkp. jest primitivním způsobem kometa vykreslena s ocasem žlutou barvou natřeným. ↩︎
Má státi Juana. ↩︎
Veleslavínův kalendář (9. února a 25. září), Beckovský II. 391 a Jos. Jirečka Úvod k vydání městských práv Koldínových str. VIII. ↩︎
z Aventina. ↩︎
Brus z Mohelnice. ↩︎
Medek. ↩︎
Lichva, vydírání velikých úroků z půjček peněžitých. Brandi Glossarium str. 310. ↩︎
Jiří. ↩︎
Velesl. kalendář (27. února), ↩︎
O provedení opravy kalendářní v Čechách viz Borového spis Martin Medek, arcibiskup pražský str. 137-142. ↩︎
Vasiljevič. ↩︎
Feodora I. ↩︎
Zachovala se přepisem M. Bydžovského z Flor. v rkp Rudolphus rex. (Č. Č. M. 1846, 3.) ↩︎
Baltazara Gerarda. ↩︎
Švenda přepsal „čertových“. ↩︎
Velesl. kalend. klade 29. května. ↩︎
z Harrachu. ↩︎
Viz Břežanův Život Vil. z Rožmb. str. 271 a 272. ↩︎
Štuartová. ↩︎
Přípisek Švendův: „Byla panna, že mohla dávno v čepci choditi." ↩︎
Z Paumberka. Rybička psal O rodině erbovní Svěchinů
z Paumberka v Č. Č. M. 1862. ↩︎
Jindřicha. ↩︎
Doplň. Zámojský. ↩︎
Správně Býčiny. ↩︎
Č. Č. M. 1834, 191. Ostatně viz str. 150 pozn. 1. ↩︎
Jindřich. ↩︎
Sixt V. ↩︎
Jireček Ruk. I. str. 203. Č. Č. M. 1835. str. 43 a 153. ↩︎
Obšírně o tom píše Beckovský II. 483. ↩︎
Ondřeje Jerina. Gams Ser. episcop. str. 264. ↩︎
Odtuď počíná Dač. citovati noviny české. ↩︎
V desk. zem. (101 C 19 a 108 L 21) sluje Vron a uvodí se s predikatem „z Dorndorfu“. ↩︎
Ze Žlunic. ↩︎
Hynka mladšího Vamb. z Rohatec. Viz zprávu o té vraždě v desk. zem. 78 G 23. ↩︎
Z Brukštejna a na Liboři. Prokuratorem byl v l. 1558-1577. ↩︎
Či Bořeň ze Lhoty. ↩︎
Březanův Život Vil. z Rožmb. str. 292. ↩︎
Patrně míní se tu Eduard Kelleus, ne Němec, než Angličan, o němž k r. 1591 vypravuje Březan l. c. str. 294 etc. ↩︎
Švenda připsal „evangelitských“. ↩︎
Slovo „mniši" od téhož přeškrtáno. ↩︎
Širší o tom zpráva v Marka Bydžovského Maxmilianus rex. Sitzungsber. 31/1 1876) a Rudolfus rex (Č. Č. M. 1846, 2) pak ve Sborníku Adama Tesacia Brodského (Sitzungber. 11.. c.) a j. ↩︎
Schaller Top. Prag. I. 331. ↩︎
Čti Prekl z Preklsdorfu. ↩︎
K letům 1590-1594 známi jsou v desk. zem. Zdislav, Vilém, Vladislav, Albrecht, Rudolf a Fridrich R. z R. ↩︎
Čti Bihács Biháč. O dobytí Biháče, jakož o všech tehdejších událostech v Uhřích, vydávány byly noviny. Viz u Jungmanna str. 146 etc. ↩︎
Život Viléma z Rosenberka sepsáním V. Březana vydán byl r. 1847 nákl. Matice české. Ocenění jeho podali Palacký (Würdigung str. XV.) a Fr. Mareš v životopisu Březanově v Č. Č. M. 1878 str. 93-105. ↩︎
Františka. ↩︎
Fridrich. - O osudech jeho viz Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, vyd. Rozumovo r. 1855. ↩︎
Nejisto, zdaž byl to Mikáczy neb Miskolczy. Fessler.- Klein Gesch. Ungarns IV. str. 15. ↩︎
Na Hertenberku. ↩︎
Z Královic a na Vlašimi. ↩︎
O takovýchto úkazech (sic) v Němcích byli i spisové vydáváni a zvláště noviny tehdejší, jakož i tak zvaná Calendaria perpetua veliké množství podobných historií vypravují. ↩︎
Melichar. ↩︎
Ruprecht z Eggenberku. ↩︎
Hasan, místodržící bosenský. ↩︎
Viz o tom Marka Bydžovského z Flor. Rudolfus rex v Lumíru 1851 I. str. 330. ↩︎
Kousek v rkp. rozmazán. ↩︎
Slovo „přinešen" doplněno z domyslu. ↩︎
Odstavec „Dcera jeho" - „naříkala" jest napsán v rkp. in margine. Položil jsem ho na konec, poněvadž apologie Evina vyšla teprv r. 1606. ↩︎
Viz Pam. Pavla Korky l. c. str. 442, Sborník Adama Tesacia Brodského (Jireček Sitzungsber. 1876 31. ledna) a Tomkovu rozpravu Spiknutí Jiřího z Lobkovic, v Č. Č. M. 1853 str. 215 ↩︎
Fillek či Fillekov. ↩︎
Václava (Beckovský II. 444). ↩︎
Františka. ↩︎
Mikuláše Palfyho. ↩︎
Ferdinanda z Hardeku. ↩︎
Krištofa z Teuffenbachu. ↩︎
Ruprechta z Eggenberku. ↩︎
Karla staršího. (Chlumeckého Žerotín str. 184 etc.) ↩︎
Karla. ↩︎
Melichara. ↩︎
Fridrich ↩︎
O mustruňku u Znojma zachoval se v Roudnici současný rkp. (Č. Č. M. 1827, I. 136.) ↩︎
V tištěných sněmích v té době uvádí se Jan M z M. a na Kamenici; ve sbírce Wunschwitzově (zem. arch.) Jan M. z Chejnova a na Vimberce. ↩︎
Křestné jméno jeho bylo též Vratislav (Balbin Miscellanea II. 1.) ↩︎
Petr Vok vydal tehdáž Práva a nařízení lidu vojenskému (Č. Č. M. 1847, I. 202), a Sigmund Chotek z Chočkova, nejv. lieutenant nad jedním plukem lidu pěšího, sepsal k tomu cíli „Instrukcí vojanskau.. každému kriksmanu, kterejžby chtěl v věcech vojanských proti Turku pracovati.. " (Orig. v Jindř. Hradci). Mimo to zachoval se o tom hojný počet zpráv a novin. ↩︎
Adam Havel. ↩︎
Nepochybně Wolf N. z Nešova, jenž se při r. 1587 a 1588 připomíná (Desky zem. 7 U 24 a 101 G 15). ↩︎
Erasmovi. ↩︎
Po něm Komárna uhájiti dovedl Wolfgang Starčič. ↩︎
Mikuláš Perlin de Forli, nejvyšší ředitel prací opevňovacích v Rábu. Jemu a hraběti Hardekovi za vinu kladeno, že mohouce lehko až do příchodu pomocných vojsk pevnost hájiti, již po pětidenním oblehání ji vzdali. Oběma za to ve Vídni napřed ruka a pak hlava byla uťata. - Vyšly o tom české noviny r. 1595, tiskem v Litomyšli. ↩︎
František ze Sachsen- Lauenburku. ↩︎
Rathenau na Havole, v okresu Postupímském. ↩︎
Tomek O nepokojích stavovských za Rudolfa II. a Matiáše v Č. Č. M. 1854, 1855 a 1856, kdež obšírně pojednává se o všech nyní následujících událostech v Uhřích a o sporu Rudolfa s Matiášem až do r. 1608. ↩︎
Welserovou. ↩︎
Mikuláš Varkoč. (M. Bydžovský v Lumíru 1851, I. strana 400). ↩︎
M. Bydžovský l. c. 377. ↩︎
Ibid. str. 399. Též Č. Č. M. 1844, str. 305. ↩︎
Albrecht. ↩︎
R. 1583 známe Ladislava L., r. 1584 Krištofa, Mikuláše a Adama a r. 1608 Viléma. (Desky zem. 47 L 18; 65 J 5 a 11; 108 A 15.) ↩︎
V rkp. jest kometa vyobrazena. ↩︎
M. Bydžovský l. c. str. 401. Obšírně o témž vypravují Pešina (Protelum plagarum) při r. 1596 a Beckovský II. 452 etc. ↩︎
Správně Keresteš. ↩︎
Jan. ↩︎
Do textu vložen primitivně vykreslený erb p. Šemberův. ↩︎
Kateřinu hraběnku z Montfortu, manželku Adamaz Hradce. (Rull Monogr. Jindř. Hradce str. 63) ↩︎
Valoni. ↩︎
Jan. ↩︎
Z Dietrichšteina. ↩︎
Anna. ↩︎
Jan H. z Jiljova (Desky zem. 111 R. 38.) ↩︎
V té době uváději se Mikuláš, Zachariáš, Zikmund, Bořivoj, Jan a nedávno zem. Kundrát M. (Desky zem. 111 M. 22 a Pam. IX. 954.) ↩︎
Soliman. ↩︎
Viz Jungmanna Hist. lit. odd. IV. str. 180. ↩︎
Verše z Dačického Prostopravdy (fol. 74 b), k nimž začátek zní takto:
Doktory pak medicinae
také známe, o nichž víme,
žeť umějí sračky dáti
i měšec vypurgovati;
buď uzdraví atd. (Viz nahoře.) ↩︎
Bohuslava R. z Dirného. (Tišt. sněm z r. 1599). ↩︎
Palfy. ↩︎
Klementa VIII. ↩︎
Týká se první anatomie lidského těla, již provedl v Praze slavný lékař Jan Jesenius. ↩︎
Melichar Redern a František Nadaždy. (Fessler-Klein IV. 47.) ↩︎
Jiří Paradeiser. Nespravedlivý ortel nad ním vykonaný stal se z ponuknutí osobního nepřítele jeho Melichara Khlesla. (Ibid str. 47.) ↩︎
Zdeněk K. z K. (Desky zem. 111 A 4 a G 30). ↩︎
? ↩︎
Marek Mardochaj. ↩︎
Z Menšteina. -Udání to nesouhlasí úplně s Palackého Přehledem. ↩︎
Mikuláš Crell, kancléř saský. ↩︎
Lucie Otilie, sestry Joachyma z Hradce. ↩︎
Kašpar B. z Lažan Viz doleji r. 1607 a Pam. X. 375. ↩︎
Pavla Skály ze Zhoře Historie česká (vyd. K Tieftrunka) I. str. 30, Paměti Slavatovy (vyd. Jos. Jireček) I. str. 40. ↩︎
Tato zpráva napsána jest in margine. Vložil jsem ji z domyslu kr. 1602, k němuž lépe se hodí než k r. 1603. ↩︎
Doplň Matiáše. ↩︎
Švenda z „fratres" udělal „patres" a slovo „mnichové“ přeškrtal. ↩︎
Jan. (Desky z. 14 A 8) ↩︎