Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
XI. Paměti Ondřeje Dačického z Heslova z l. 1527-1546.
137XII.
(L. 1534-1571.)
Eiusdem.
L. 1534. Albrecht z Kuttštejna učiněn nejv. mincmejstrem král. čes., za něhožto mnoho různic a nevolí bylo i saudové před králem Ferdinandem mezi ním a Horníky o práva a svobody Hor Kuten a nátiskové nemalí i pro religion.
L. 1538. V auterej po pam. sv. Jana Křt. já Ondřej Dačický z Heslova jměl sem svatební veselí na Hor. Kut., pojímaje k manželství pannu Dorotu, dceru p. Mikuláše z Práchňan. Neta. To rodičové autoris huius libri.
L. 1542. Ve středu př. pam. sv. Fabiana Ferdinand král vyslal na Hory Kutny komisaře p. Jaroslava z Šelmberka, p. Jana z Pernštejna, p. Jiříka Gerštorffa, podkomořího, p. Václava Žehušického a p. Floriana Gryspeka, aby ty hory opatřili a některé neřády přetrhli a radu, konšely města, aby obnovili; což se vykonalo. Potomně vyslyševše některé nevole mezi p. Albrechtem z Kuttštejna, mincmejstrem, a některými osobami, odjeli, téměř nic nezpůsobivše.
L. 1543. V ten tejden dominica řeč. Judica počali dělati a mincovati tolary groše na Hor. Kut.
V neděli po pam. sv. Bartoloměje ap. p. Krištof, syn p. Albrechta z Kuttnštejna, mincmejstra, posekal 138hanebně Jakuba Hubáčka nenadále, pročež potom nesnáze byla; a musel p. Krištof za to dáti 900 kop
groš. čes.
L. 1544. Duom velký šosovní, řeč. Hrádek nad Pachem, v městě Hoře Kutné nákladně od N.[1] Smíška z Vrchovišť, horníka bohatého, vystavený, osvobozen jest práva šosovního a vysazen listem majestátem od J. Mti. krále českého Ferdinanda na to daným p. Albrechtovi hraběti z Kuttenštejna.
Hory stříbrné na Hor. Kut.. důl Vosel a jiné doly poručil král spustiti, a aby hned, počna od sv. Jiří, štauru[2] a cupusu z mince nedávali. A toho poručení psaného bylo datum v Spejru svědčícího šephmistruom na Hory Kutny. I drželi o to Horníci rejtuňk, [3] vyslavše z sebe osob několik do Prahy, kteříž by o to jednaly, aby k tomu spuštění nepřišlo.
L. 1545. Z rozkázání královského nějaký Němec Mertl mincoval na Hor. Kut. tolary, o čež se mincíři horští domácí tuze zasadili; nebo na to od starodávna svobody a obdarování mají.
Mandaleně Nožířce a Anně Váňovic, hornicím, dáno u pranéře po pardusu pro smilství a cizoložství. Ta Mandalena potomně sobě to chválila, pravě, že před tím pardusem žádného štěstí nejměla, až po pardusu, a že kdyby byla věděla, že po pardusu takové štěstí jmíti bude, že by jej sobě byla před několika léty dáti kázala.
Dominica Ad te levavi puštěno jest zase mincířům horským tolaruov mincování, však s umenšením práv jejich.
L. 1548. V neděli po pam. sv. Lucie po hodině na noc tří zemané přijevše do Hor. Kut. do domu hostinského, řeč. u Pýšů, a nechavše tu koní a jiných 139potřeb svých i šli do domu, jenž sluje na Bělehradě, a učinivše svadu, zabili dva mládence, utekli; jichžto koně rychtář městský jako odběžné pobral.
L. 1550. V sobotu post Ascens. dni umřel jest p. Mikulaš z Práchňan na Hor. Kut.
L. 1551. P. Krištof Skurovský z nařízení a poručení krále Ferdinanda v přítomnosti nejv. p. mincmejstra, p. Jana z Vítence, v přítomnosti pánuov šephmistruov a starších obecních a saudcuov i auředníkuov mince na rathauze v plné radě vložil jest na mne Ondřeje Dačického z Heslova nový, v král. čes. nebejvalý auřad, vyhlásiv mne za rychtáře královského k sedání nad šephmistry tu na Hor. Kut., čehož jsem žádostiv nebyl. Pán bůh rač mi pomocník býti! - Nota. Tento nový královský auřad po bauřce té v král. čes. vzniklé proto od krále Ferdinanda nařízen jest, aby města potomně nic víceji takového před sebe bráti, se raditi a puntovati nemohli, a toho aby jim bráněno bylo. Takové hle jho jest na mne vstrčeno! Při tom také nařízeno, aby tíž rychtářové královští v městech královských spravedlnosti nápadní statkuov městských, pokuty a rugy králi náležité vyhledávány a králi k ruce dobejvány byly; a na to instrukcí a závazky týmž rychtářuov dávány. A tak klesly jsau těžce svobody král. čes.; nebo i všem stavuom téhož království, aby bez dovolení královského nižádných sněmuov a sjezduov nepokládali a nejmívali, v čemž předešle od starodávna svobodu jměli, jest zastaveno a zamezeno.
Zjevena jest faleš v tolařích dělaní, o čež mnozí těžkost jměli.
J. Mt. Kská ráčil mne zase propustiti z auřadu rychtářství kr. a vložen jest ten auřad na Jana Chyzderu; nebo na mne vložen jest auřad hofmistrovství horního krále J. Mti. Actum v pondělí den pam. m. Jana Husa, skrze p. Wolfa z Vřešovic, nejv. písaře král. čes. a presidenta komory krále J. Mti., p. Floriana Gryspeka a p. Jana Špigle, rentmistra.
140L. 1552. Kněz Václav,[4] archiděkan na Hor. Kut., dal se a odstěhoval do Libáně, byv u Hory pořád 161/2 let Kazatel[5] slova božího vejborný. Potom v Libáni brzo umřel.
L. 1553. Stat jest Zaubek, šenkýř na Hor. Kut. proto, že když ženu jakausi nepoctivau chtěl bíti a ona mu dítě navrhla, kterémuž hlavu rozvrátil až do mozku; jí pak pardus dán u pranéře a dva cejchy přiloženy.
V pátek den pam. sv. Mauricia na žádost a mé toho vyhledávání arcikníže Ferdinandus, jsa místodržícím pana otce svého krále Ferdinanda v král. čes., ráčil jest mne z auřadu hofmistrství horního propustiti a vzložen ten auřad na Václava Vočku, a Tomáš Šprlink učiněn urburéřem.
Ve středu po pam. sv. Ducha stat jest Joachym, šafář mince, že kradl peníze v minci, a vyznal na jiné, že totéž činili, pročež Martin písař z země vypovědín.
P. Jan z Vítence vzal odpuštění od auřadu nejv. mincmeistrství a učiněn místodržícím toho auřadu p. Petr Hlavsa z Liboslavě.[6]
L. 1554. U Veliký pátek monstranci cum sacramento není do hrobu položena, ani na oltář vystavena v Vysokém a Námětském kostele. Toliko v kostele Barborském vedle prvnějšího obyčeje kněz Matauš[7] se zachoval. Ale kněz Viktorin[8] u Vysokého kostela a kněz Brikcí[9] u Námětského tuze o tom lidem mluvili, že to do hrobu kladení a vystavování z písma svatého není, nežli lidské ustanovení proti božímu přikázání a písmuom svatým etc. Pročež potom ti dva kněží obesláni jsau do konsistoře pražské a jsau dáni do vězení na rathauz staroměstský a toho na ně podáno, aby monstrancí vy141stavovali, anebo aby kněžství v Čechách ani v Moravě neužívali. A oni přistaupili k tomu, že kněžství v Čechách a Moravě zanechají.
Byl veliký mor na Hor. Kut., v kterémžto tří synové moji jednoho dne a noci zemřeli: Mikuláš, Jindřich a Simeon, a v jednom hrobě pohřbeni. Po nich třetí den též umřel Zikmund, syn muoj, a podle nich pohřben, vše u chrámu Barborského. Quatuor filii mei charissimi s Dorotau z Práchňan, manželkau mau, splozeni.
Dolu Holandru nad vsí Hlízovem dobyli jsme; není hoden pavování.
L. 1555. V pondělí ráno př. pam. Naroz. Krista pána, s. bož., na Hor. Kut. narodil mi se syn muoj Mikuláš, toho jmena třetí, z Doroty z Práchňan, manželky mé, na znamení, kteréž sluje bejk 🜂 ☉ ♀, a ve středu den začetí léta nového 1556 jest od p. archiděkana kněze Matauše pokřtěn. - Autor hujus libri natus.
A v pondělí př. týmž Novým létem po osmé hodině v noci strhlo se povětří veliké s větrem, a bylo hromobití veliké, a zapálilo po vrchu věž Námětskau u kostela matky boží na Hor. Kut., velmi pěknau, tak že všeckna vyhořela a zvonové se slili. V kteraužto hodinu tolikéž se stalo v městech Písku, Nymburce i na jiných mnoho místech.
L. 1556. Umřel p. Pavel z Podivic, byv mince auředníkem.
Ve čtvrtek př. pam. sv. Jiří p. Zdeněk Mezeřický z Lomnice a na Ledéi a pan Jiří starší Salava z Lípy a na Malešově od j. mtí. nejv. p. auředníkův a saudcův k tomu nařízeni, též p. Jan Studenecký z Pašinovsi a na Krchlebích, p. Jiří Jan starší Bořek Dohalský z Dohalic, p. Hynek Martinický z Chřenovic, přátelé k tomu z obojí strany dožádaní, prodali jsau pánuom šephmistruom k obci města Hor. Kut. ves, řeč. Neškaredice, ležící blízko téhož města, se vším k též vsi příslušenstvím tak, jakž toho dobré paměti p. Mikuláš z Práchňan dědicky v držení byl, a to za půl třetího tisíce a půl 142třetího sta kop gr. čes. hotových, a to na místě a k ruce Anně, sirotku pozůstalému po Jindřichovi z Práchňan, synu téhož p. Mikuláše. A vložen jest ten prodej do desk zemských do kvaternu památného lvového l. 1556 ve středu po sv. Bartoloměji B. 25.
Toho roku zemřeli na Hor. Kut. Horníci vzácní a učení p. Jindřich Charvát, p. mistr Pavel Vodolinský a p. Jan Šatný.
L. 1557. Postaven krov nový, baňatý na věž Námětskau.
Umřela jest paní Justína Práchňanská z Hor, vlastní máti Doroty z Práchňan, manželky mé.
Vypověděli od Hory Kutny Ludmilu Lorencovu, Dorotu Vrbíkovau, Jindřicha Julianova a pannu jednu, potom o to byli saudové, a v nic přišli.
L. 1559. Lorec tvrz, věc pozemskau kaupil jsem, ležící při městě Hoře Kutně v předměstí Hlauškách, od p. Václava Podhradského z Vlčí hory za 575 k. gr. č. Actum sab. p. Pasca. Kteréžto tvrze byl on p. Václav Podhradský dostal směnau od p. Zdislava Zvířetického z Wartnberka.
Feria II. p. Pasca havéři a hutníci i lid obecný na Hor. Kut. zbauřili se na p. Voka z Řičan, že posekal třiNěmce z jich tovaryšstva, a udeřili naň na Tarmarce, zbili a zeprali, sotva obráněn, že ho nezabili; zběhlo se lidu několik tisíc, podle jich tu na Hor. Kut. obyčeje. Ve vsi Třeběčicích nedaleko Hory Kutny sedláci zabili dva katy a biřice, jenž z města Čáslavě jeli. U Duchka Smetany, řezníka, v domě jeho nějaká obluda házela kamením, pískem a jinými věcmi sypala několiko dní; lidé mnozí tam do toho domu chodili a hledali, nic nemohli viděti a najíti. Duchek potom, hospodář toho domu, brzo umřel.
L. 1560. P. Jan z Vítence, někdejší mincmejstr, umřel.
L. 1561. Petr Hlavsa z Liboslavě složen z místodržícího mincmejstrství auřadu a vzat na závazek. A Še143bestian Es,[10] šmelcíř rud, do vězení dán, a potom do. vezen do Prahy. Též Tomáš Zelí a Jošt[11] vzati do vězení, vše pro jich neužitečná, škodlivá horní šmelcování. Nechtíce dobré rady poslechnauti, prošmelcovali padesáte a pět tisíc. Mates Lidl, jsa auředníkem mince, vyšel z toho co čáp z konopí.
V pondělí p. Nicolai stat jest Ludvík pasíř, že zabil v cestě svého tovaryše. Když jměl sťat býti, vstával, padal, převracoval se, až mu kat do ramenau vtal. Byl mladý, pěkný, čistý pacholek.
Jan Chyzdera, jsa císařským rychtářem na Hor. Kut., umřel.
L. 1562. V pátek v noci na sobotu po pam. Tří králuov zabit jest Jan Firšic z Nabdína v domě Haluzovském na Hor. Kut. Nevěděli, kdo jej zabil; nebo když se jiní bili a sekali, on ukryv se pod lavici tam zabitý nalezen. Noc své právo má a neštěstí hotové.
V sobotu po pam. sv. panny Doroty kněz Benedikt, archiděkan na Hor. Kut., odsauzen v Praze za kacíře a bludného člověka proti knězi Jiříkovi Mladežkovi na omluvení jeho z nenávisti.[12]
Šebestian Es a Jošť, šmelcíři, Němci, vypověděni jsau ze všech zemí císaře J. Mti. pro fortelná, J. M. Cské škodlivá při Hor. Kut. šmelcování. Tomáš Zelí propuštěn, tak aby se horních a hutí šmelcovních nedotejkal. A Jan Lomický vzat do vězení šatlavního, že jsa písařem nad utrechtýři, lidem placení zadržoval a dlužen zůstal přes patnácte setí tolarův. Žena pomohla!
V sobotu po pam. Corp. Chr. uveden jest k auřadu nejv. mincmejstrovství v rejtunku na Vlaském dvoře na Hor. Kut. uroz. p. Jan Erazim z Švamberka, a potom v sobotu a. Joanis Bap. učiněn hofmistrem horním 144místo Václava Vočky Tomáš Šprlink a urburéřem Pavel Hradišťský na Kaňku.
Toho také roku Samuel z Vodolína učiněn císařským rychtářem na týchž Hor. Kut.
L. 1563. Křečkovi hokynáři dán pardus u pranéře pro cizoložství.
P. Jiřík Šatný z Olivetu pojal k manželství pannu Johanku, dceru pana Jana z Podivic a paní Lidmily z Práchňan.
Kněz Daniel, děkan horský, umřel v Praze a prvnějšího děkana, kněze Benedikta, vypověděli ze všech zemí královských pod hrdla ztracením.
Na den pam. Mládátek p. Horníci, šephmistři a konšelé, ujali k obci své k pavování tři doly na caugu Grejfském, totižto: Višňový, Jahodu a Kduli. Mihi non placet! Aqua et paupertas.
Platilo toho roku obilí na Hor. Kut.: pšenice jeden strych neb korec po 20, žito po 14, oves po 8, hrách po 22 gr. č., víno uh. po 9 penězích bíl., moravské po 6, a peníze nejdrážeji.
L. 1564. Narodilo se na Hor. Kut. dítě, děvče, za branau Kolínskau v domu řeč. Slonovském, jmělo čtyry oči, čtyry uši, dva nosy, dvě ústa, dvě brady a dvě tváři po straně a na vrchu hlavy.
Jan, syn Zahrádky zámečníka na Hor. Kut., ulaudivše pannu Markétu šlechtičnu z Kolovrat, oddal se sní k manželství.
V pondělí po neděli Reminiscere na týchž Hor. Kut. N. žena Duchka ševce urodila pořád ve třech dnech čtvero dítek: dvý pacholat a dvý děvčat; jedno umřelo, tří živých zůstalo. A ta mati jich šestinedělka též umřela.
P. Petr Hlavsa z Liboslavě dán do vězení v Praze pro škody na Hor. Kut. J. M. Cské zdělané, a Matesovi Lídlovi statek zapečetín.
V sobotu př. Květnau nedělí skrze Diviše Kučeru, krevního písaře rychtářova na Hor. Kut., stala 145se bauřka od havéřstva, že týž písař bral jednoho havéře do vězení, k čemuž se havéři zběhli v mnohém počtu a rozbroj velikau učinili, nechtěje dbáti na vrchnost a na právo a se spokojiti. Pročež potomně někteří z těch havéřuov, původcové té bauřky, do vězeni sebráni, u bran a u pranéře mrskáni a zvypovídáni, jiní u vězení o chlebě a vodě trestáni jsau. N. Křepelka, přední původ toho, stat býti jměl, ale hrdlo jemu jest od arciknížete Ferdinanda darováno[13]
Toho roku učiněn jest rychtářem městským na Hor. Kut. Jakub Stejšek Freisichselbst, rodilý v Jihlavi městě, jenž se byl tu na Hor. Kut. oženil a osadil.
V auterej po pam. Galli stat jest pacholek rychtářuov, že dobyl kordu na Václava Vyzinu, jenž tehdáž jměl sobě poručené rychtářství městské.
L. 1565. V pátek a. Trium Reg. umřel kněz Jakub,[14] opat v klášteře Sedlci. Orate pro illo.
Šebestian Es, šmelcíř horní, Němec, umřel u vězení na Bílé věži na hradě praž., seděvše přes tři léta v tom vězení.
V neděli postní smrteldnau v dole Plimli na Kaňku zdusilo se švubem, smradem dolovým, horním, smrteldným, kdež a když vítr docházeti nemůže, pět havéřuov, chtěje jedni druhým pomáhati, i zůstalo tam všech pět.
Kněz Jan Habart, děkan horský, kázal slovo boží v klášteře Sedlci na velkém krchově u kostnice v pondělí po Velikonoci, čehož prve mniši nedopauštěli.
Ve čtvrtek po pam. sv. Ducha umřel kněz Adam, v nově volerý opat sedlecký, a potom ve čtvrtek po pam. Corp. Chr. zvolen jiný, jménem Andreas.[15] Ambo indocti.
L. 1566. V poslední neděli masopustní p. Jan Erazim z Švamberka, jsa před tím propuštěn z auřadu 146nejv. mincmejstrství, učinil na rozžehnání hody a kolací na dvoře Vlaském tu na Hor. Kut. pozvavše k tomu pánuov Horníkuov z obojího auřadu, městského i horního i s fraucimorem, i některých pánuov přátel svých stavu vyššího, a ctil všecky poctivě. Podle čehož darováno jest na rozžehnání těmuž p. z Švamberka dva koflíky, velká, stříbrná, pozlacená, se spojující, a paní manželce páně konvice stříbrná též pozlacená, a to od starších nad havéři obojích hor, hutníků a šlejcheřů.[16] Což vděčně přijato.
Dorota z Práchňan (mater autoris), manželka má milá a věrná, dokonala jest život svuoj časný na tomto světě v Lorci, tvrzi mé při Hor. Kut., v neděli postní, Oculi řeč., po hodině 19, a na zejtří v pondělí kompletní[17] u chrámu Barborského na týchž Hor. Kut. u noh paní Justiny Práchňanské z Hor, máteře své, pohřbena jest. Tyto dítky nám pán buoh spolu dáti ráčil: Jana, Annu, Mikuláše toho jména prvního, Václava, Simeona, Zikmunda toho jména prvního, Lidmilu, Mikuláše toho jména druhého, Jindřicha toho jména prvního, Kateřinu, Justinu, Mikuláše toho jména třetího, Jindřicha toho jména druhého, a dvý nedochodilých. S Annau, prvnější manželkau mau milau: Mandalenu, Dobiáše, Matěje, Václava. Buď pán buoh ze všeho chválen na věky věkův! Amen.
Jeremiáš, probéř horní, Němec, nalezen jest v šachtě horní za Hlauškami mrtvý, nebo se před tím na čtvrt léta ztratil. Nepovědomo, jak se do té šachty dostal.
L. 1567. V neděli den pam. sv. Vavřince, o posvícení na Kaňku p. N.[18] Vranovský z Valdeka, kterýž 147se byl tu na Kaňku v obyčeje hašpléřuom[19] horním dal a začasté mezi nimi bejval, zabit jest v svadě od jednoho hašpléře vlastním tulichem téhož p. Vranovského. Pročež ten hašpléř do vězení jest vzat ku právu do města Hor Kut. a sťat jest.
L. 1568. Kašpar Fifek, vdovec, pojal k manželství Dorotu Rafejlku, vdovu, oba staří a na peníze bohatí, fer. IV. p. dom. Misericordia.
Mor v Praze začal se při času sv. Bartoloměje, pročež mnoho lidí bohatých z Prahy rozjelo, na díle páni saudci zemští, páni z komory české, páni nad appelacími, a dali se do Kaurima; potom odtuď i páni místodržící císaře J. Mti obrátili se do Hory Kutny při pam. sv. Matauše, a rozkázáno i biřičem voláno po městě, aby žádný z Prahy do Hor. Kut. pauštěn nebyl pod pardusem. K tomu brány a fortny osazeny byly a varta nařízena.
Samuel z Vodolína učiněn auředníkem J. M. Cské na Hor. Kut. a Ludvík Karel z Řasné hofmistrem.
L. 1569. Jakub Freisichselbst, jinak Stejšek, učiněn J. M. Cské rychtářem na Hor. Kut. od pánuov místodržících J M. Cské, jenž tu na Hor. Kut. zůstávali. Actum v domě pánuov starších havéřských hor stříbrných tu v městě Hoře Kutné.
Přestali v Praze inříti a páni zemští zase se rozjeli z Hor. Kut.
V první sobotu postní hofmistr horní Ludvík Karel z Řasné měl obnovovati a saditi konšely mincířské a pregýřské na Hor. Kut., ale není k tomu svoleno; nebo to náleží samému nejv. mincmejstru král. čes. od starodávna.
Bohuš a Vávra, vlastní bratří, synové Brikcího korbeláře, jsauce spolu z jedné matky v jeden den narozeni, spolu, jsauce havéři, v jeden den v dole zahynuli a v jednom hrobě také spolu pohřbeni jsau na Hor. Kut.
148L. 1570. Vauterej a. Nicolai oběšeni jsau dva sedláci při právě města Hor. Kut., jenž vozili uhlí horám k šmelcování na prodaj; a ti měli spolek v zlodějství s Hans Kholem, Němcem, písařem při hutích císařských, šmelcovních. A ti sedláci dávali a přinášeli témuž písaři zvěřinu kradenau, a on písař dával jim cedulky, certifikací a vruty na víceji nežli kdy uhlí přivezli, podle čehož se jim v minci platilo. Když pak to vyjeveno bylo a sedláci vzati, jsa zmučeni a zvěšeni, na tom zemřeli. Stalo se tolikéž témuž písaři. Strach byl tehdáž na Němcích. - Potom
L. 1571 Mates Tregr, Němec, šmelcíř, také vzat a skrze profausa k tomu vyslaného dovezen do Prahy, a Kristian Ditrich, také Němec z Normberka, jsa tu na Hor. Kut. puchalterem horním, mistrně umřel. Divně se mátlo. Naposledy vše ututláno.
Pater autoris. Ve středu den pam. Stětí sv. Jana Křt. léta nadepsaného 1571 umřel jest na Lorci, sídle svém, p. Ondřej Dačický z Heslova, pater meus charissimus, u víře pravé p. Jezu Krista, syna bož., jsa stáří věku svého 61 léto. Nicolaus de Heslova.
XIII. Paměti Mikuláše Dačického z Heslova z l. 1575-1626.
Jana. ↩︎
Daň na dolní náklady a potřeby. Kořínek (S). ↩︎
Schůze, kdež se o věcech hornických jednalo. Sternberg I. 1, 127. ↩︎
Příjmím Řezník (Rukovět II. 178 ) ↩︎
Švenda přepsal „kazitel". ↩︎
Byl velkým alchimistou a Horu K. tím do záhuby přivedl. Březan Živ. Vil. z Rožmb. str. 225. ↩︎
Hradecký. Viz Rukovět I. 258. ↩︎
Skutečský. ↩︎
Tajovinus. - Viz Borového Acta consist. I. 323 etc. ↩︎
Vlastně Essen z Kemptenu Sternberg I. l. 113. ↩︎
Perengar. Ibid str. 121. ↩︎
Borový l. 338, 384. ↩︎
V archivu kutnoh. (č. 1851-9) zachoval se o tom velmi zajímavý, drastický popis. ↩︎
„že pak starý pivo rád pijíval, Jakub Starýpivo jej nazývali". Eust. Kapyhorský str. 79. ↩︎
Wydmon (Wittmann, Widmann) Ibid. str. 85. ↩︎
Der Schlicher, Wäscher. Propírali v proutěných koších na drobno ztlučené rudy. Vysoký str. 310. ↩︎
V pondělí večer, v první hodině večerní, hned po západu slunce. Emler Rukověť XXV. ↩︎
R. 1567 připomíná se jakožto mrtvý Adam Vr. z V. Vedle něho známe z těch let ještě Jana a Hendricha Vr. z V. (Desky zemské 70 J 16 a 77 D 19). ↩︎
Pacholek, jenž při hašpli (rumpálu) dělá. Vysoký str. 62. ↩︎