ZDROJ: Čelakovský, J.: Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1225 až 1419, V Praze. Tiskem Khihtiskárny Dra Edv. Grégra, 1895.
1249, brzo po 16. srpnu. Bez udání místa.
Král Václav I. a syn jeho Přemysl Otakar II. markrabí Moravský povolují měšťanům Jihlavským a horníkům kdekoli po království Českém přebývajícím svobody a práva městská i horní, jež oni horníci jim sepsané předložili. Jmenovitě ustanovují, že obyvatelé každého města náleží pod moc rychtáře a přísežných městských, a že bez vědomí těchto žádný pán, šlechtic neb rytíř ani žádný úřadník dvorský neb krajský nemá nad nimi moc provozovati. Měšťané a horníci se svými lidmi a statky ve městě i mimo město ležícími přísluší k městskému soudu, a i cúdaři a úřadníci zemští mají je vinili před tímto soudem. Kdyby pán neb rytíř se měšťanu k čemu zavázal před soudem městským a neplnil toho, má měšťan právo ve městě jej stavovati. Konečně cokoli přísežní města s přísežnými horním pro obecné dobré ustanoví, to od každého má býti zachováváno.
In nomine domini amen. Nos Wencezlaus dei gracia rex Bohemie et Morauie. Omnibus presentem paginam inspecturis salutem in perpetuum. Cum regalis dingnitas et honestas tanto diligencius suis fidelibus adesse teneatur, quanto differencius pre ceteris, quibus regimen atque culmen terreni dominii est donatum, clare prefulget dignitatis nomine et honore; vnde nos, qui nostrorum fidelium cauere uolumus et tenemur indempnitatibus et periculis onerosis, ex plenitudine gracie nostre et fauoris ad memoriam fieri uolumus sempiternam tam uiuentibus quam victuris, quot nos regia auctoritate nostra et libera uoluntate dilectis ciuibus nostris in Iglauia et montanis ubique in rengno nostro constitutis, singulis et vniuersis, libertates, jura necnon et statuta subscripta, per que tranquilitati et communi utilitati eorum et paci decreuimus prouidendum, ipsis nichilominus et eorum heredibus, successoribus et posteris regia prouidencia et hilaritate concedimus, indulgemus et confirmamus. Insuper cum nos dilecto filio nostro Primizloni principatum Morauie contulissemus, dictos ciues et monthanos nostros sibi paterne donauimus et in graciam sue dingnitatis speciali dilectionis affectu fideliter et regaliter de manu ad manum commisimus conseruandos, et super hiis omnibus confirmandis et conseruandis presentem paginam sigilli nostri munimine fecimus roborari. Nos Primicil dei gracia marchio Morauie regiam beniuolenciam et fauorem patris nostri, illustrissimi regis Bohemie, erga suos fideles ciues et montanos et erga alios regie dingnitati obsequium prestantes, sue uoluntati et paternitati per omnia decreuimus obedire et presentem paginam sigilli nostri munimine fecimus consingnari. (I) Ne igitur libertas et gloria magestatis regie per aliquos presumptuosos debeat inpungnari uelirritari, vna cum filio nostro uolumus et mandamus sub obtentu gracie nostre et rengni, quatinus nullus baronum, nobilium uel militum aut prouincialium siue curialium rengni nostri aliquam presumpcionem uel uiolenciam exercere presumat in aliqua ciuitate nostra, nec aliquem hominem inuadat, nec capiat, nec in aliquo negocio suo inpediat sine licencia et scitu iudicis ciuitatis ef iuratorum. (II) Et quicumque ciues et montani habent homines et possessiones extra ciuitatem uel infra, nullam de ipsis judex prouincialis uel beneficiarii terre habeant judiciariam potestatem uel aliquod ius terre; set si de aliquo ciue uel de aliquo homine ciuis habent aliquid conqueri, coram iudice et iudi(ci)o ciuitatis conquerantur, sicut ceteri homines iusticiam suam exquirentes. (III) Et si aliquis ciuium alicui baroni siue militi bona sua uel merces suas concesserit sub condicione alicuius diei uel temporis coram iuratis uel aliis probis viris, et si dictus baro uel miles illo die uel tempore non soluerit, extunc possit ille ciuis illum baronem uel nobilem aliquem libere pro suis debitis inpingnorare. (IV) Ceterum uolumus et mandamus, ut quicquid jurati ciuitatis nostre et iurati montanorum pro bono communi ordinauerint et statuerint, inuiolabiliter ab omnibus obseruari.
Orig. perg. v archivu m. Jihlavy na obou stranách popsaný č. 48/2. S dvěma pečetmi krále Václava I a markrabí Přemysla na žluto-zeleně-červené hedvábné šňůře zavěšenými. Na líci prvnější menší pečetí je vyobrazen král na trůně sedící, drže v pravé ruce žezlo a v levé jablko říšské a maje kolem legendu: „IN-MANV-SANCTI-WENCEZLAI-PAX-REGIS-WENCEZLAI“. Na rubu téže pečeti je vyobrazen sv. Václav, drže v pravé ruce praporec, opíraje se levou rukou o štít z ocele a maje kolem legendu: „SANCTUS-WENCEZLAVS-BOEMORVM-DVX“. Na druhé větší pečeti v misce obsažené vyobrazen Přemysl, kterak na jízdném koni v rytířském brnění cválá, drže v pravici kopí, v levé ruce štít s českým lvem a maje kolem legendu: „+ S.-PREMIZL-FILII-REG(IS)-BOEMORUM-MARCHIONIS-MORAVIE +“. Za svrchu položeným textem, jenž obsahuje tak zv. libertates civium, následuje 100 článků městského práva Jihlavského, zvaných statuta civilia, a 16 článků práva horního neboli jura moncium et montanorum, Od jichž opětného otiskování upouštíme, poněvadž častěji a to správně byly tiskem vydány. — Základní tato práva Jihlavská uveřejnili G. Dobner, Monumenta historica IV str. 205; Pheithner, Versuch úber die Geschichte der böhm. u. mährischen Bergwerke (Wien, 1780) str. 261; Pilař, Jura primaeva Moraviae str. 76; Schmidt, Chronologisch-systematische Sammlung der Berggesetze I č.1 a 2, Kašpar hr. Sternberg, Umrisse einer Geschichte der böhmischen Bergwerke I 2 str. 11; Boček, Codex Moraviae III str. 117; Erben, Regesta č. 1226; J. A. Tomaschek, Deutsches Recht in Oesterreich str. 193, kdež je paralelně též vytištěn německý překlad těchto práv městským písařem Janem z Gelnhusen v druhé polovici XIV stol. pořízený, srov. též str. 308; posledně Jireček, Codex juris bohemici I str. 82, — Libertates civium byly o sobě a to v té formě, jak je uveřejňujeme, potvrzeny měšťanům Jihlavským císařem Karlem IV, majestátem d. v Praze 27 května 1359 (Tomaschek u. m. str. 37 a 335 a Codex Moraviae IX str. 104), jakož i následujícími králi Českými a markrabími Moravskými, Některá města v Čechách, jako jmenovitě Kutná Hora a Kolín, opatřila sobě záhy přepisy jak těchto svobod městských tak i ostatních městských a horních práv Jihlavských r. 1249 udělených a dovolávala se jich jakožto svého práva. Tudy v právních rukopisech těchto i jiných měst setkáváme se s přepisy základních práv Jihlavských buďto v původní formě anebo ve formě rozmnožené o nové články, které konšelé Jihlavští mocí práva statutárného jim propůjčeného k původnímu sepsání svého práva asi ku konci XIII století připojili. (Srov, Tomaschek u. m. str. 31). Pokud se Kutné Hory týče, srov. Tomaschek, Der Oberhof Iglau str. 7 a mé pojednání „O právech městských m. Brikcího z Licska“ str. 18 násl. Také v XV století obdrželi Kutnohorští několikeré přepisy tohoto práva Jihlavského a zapsali si je do své knihy městské „Transscripta privilegiorum“ na l. 1, 2 a 23. Důkazem, že užívali Jihlavských práv, je též český překlad z r. 1469, který tuto za touto listinou poprvé uveřejňujeme. Kromě toho král Vladislav listem d. na Budíně 20. ledna 1507 potvrdil Kutné Hoře výslovně čtyry svrchu položené svobody městské v českém překladu. Podobně v knize pamětní města Kolína z r. 1501 na 1. 46 zapsán je přepis práv Jihlavských z r. 1249 v původním sepsání.