ZDROJ: Čelakovský, J.: Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1225 až 1419, V Praze. Tiskem Khihtiskárny Dra Edv. Grégra, 1895.
1327, 17. března. V Praze.
Král Jan slibuje zachovali uhlíře ke Kutné Hoře příslušející při právech, jež jim král Václav II udělil, aby dovážení uhlí k horám stříbrným nikterak nebylo stěžováno. Když uhlíři koupí les, aby v něm uhlí dělali, nemají se jim z měst dělati žádné překážky v dodávání potravin, a les mají zaplatiti teprve z výtěžku za prodané uhlí. Toliko v obmezené míře mohou pro dluhy býti stavování; avšak sami pro dluhy za uhlí mohou každého kupce ve kterémkoli městě i bez rychtáře stavovati. Přijdouce do města, mohou první den zbraň nositi; od berní a jiných platů do komory královské ostávají osvobození, a kdo chce státi se členem jich tovařišstva, musí slíbiti, že bude práva jich zachovávati. Konečně uhlíři, vezouce uhlí k Hoře Kutné a do hutí tam postavených, mohou se dáti nejkratší cestou; avšak mají se varovati, aby na osení škodu nepůsobili.
Nos Johannes dei gracia Boemie et Polonie rex ac Lucemburgensis comes, ad vniuersorum noticiam tenore presencium cupimus pervenire, quod dilectis nobis vniuersis carbonariis ad Cutthnam spectantibus hanc duximus graciam liberaliter faciendam, quod eos in omnibus sibi ex concessione et donacione quondam magnifici principis, domini Wenceslai, regis Boemie, racionabiliter expetentibus graciose duximus conseruandos; videlicet, quod vbicumque siluam emerint, quantumcunque alicui ciuitatum vel opidorum regni nostri Boemie vicinam, ipsis de huiusmodi ciuitate uel opido ac aliunde vndecunque expensarum necessaria sine prohibicione qualibet debeant pro suo precio ministrari. Volentes, quod nullus regnicolarum nostrorum, qui ipsis carbonariis siluam vendere habuerit, eam sub aliis condicione et termino vendat, nisi quod de carbonibus venditis sibi precium, pro quo silua huiusmodi venditur, persoluatur et persolui debeat successiue. Talis eciam silue venditor carbonarium, qui eiusdem silue emtor extiterat, si currum ipsius cum carbonibus per bona ipsius venditoris transire contingat, pro debito suo arrestare nequeat in precio ampliori, quam carbones iacentes in curru huiusmodi valere videntur. Quilibet insuper carbonarius emptorem carbonum suorum pro debito, in quo sibi racione carbonum huiusmodi obligatur, licite sine judice ac judicis nuncio in omni loco inpingnorare poterit, vicino suo sibi quolibet inpignoracionis tempore adhibito et adiuncto. Nemo preterea prefatis carbonariis seu eorum cuipiam suum debitum, in quo sibi quis pro emptis carbonibus obligatur, suo abstrahere valeat iuramento, per cuius prestacionem debiti ipsos carbonarios uel eorum quemlibet huiusmodi debitum volumus pocius obtinere. Si quis nichilominus huiusmodi carbonariorum consorcium intrare voluerit, jura eorum cum ipsis obseruare promittat, ita tamen, quod ipsi vniuersi et singuli conspiratorias colligancias et iniurias teneantur striccius euitare. Nullus eciam aliquem ex sepedictis carbonariis pro victualibus seu esculentis uel potulentis in ciuitate uel opido predicti regni nostri impetat uel arestet, nec sibi hoc liceri presumat, donec super huiusmodi debito ius, quod sibi de tali conpetit, in silua, in qua huiusmodi carbonarii laborauerint, prius [1] fuerit prosecutus, nec de ipso ibidem convenientem fuerit iusticiam assecutus, quam tamen mandamus ei plenissime per loci judicem exhiberi. Sepedictos quoque carbonarios a collectis generalibus seu bernis regiis et quibuslibet exaccionibus et contribucionibus seu quarumcumque dacionum solucionibus duximus perpetuo liberandos, [2] concedentes eis, vt quamcunque ciuitatem sepedicti regni nostri eos intrare contingat, defendicula gladiorum (et) cultellorum suorum eis prima die ferri liceat in eadem. Et carbones suas ad prefata montana nostra Cutthnensia et gasas ibidem sitas ducendo, vias suas illuc dirigere et curtare valeant, prout eis videbitur expedire, eo saluo, quod a segetum qualibet uel satorum sibi summopere cauere debeant lesione. In cuius rei testimonium presentes literas fieri et sigillo nostro iussimus communiri. Datum Prage anno domini MoCCCoXXVIIo, decimo septimo kalendas Aprilis.
[3]
Český pozdější překlad předcházejícího listu.
My Jan boží milostí Český a Polský král a Lycmburský hrabie, žádáme, aby všem známo bylo tiemto listem, že milým našim všem uhléřóm k Hoře Kuthně příslušejícím umienili sme učiniti svobodně tuto milost, že je ve všech věcech jim z obdaření a pójčení někdy zveličeného kniežete pana Václava, krále Českého, rozumně příslušejících milostivě mieníme zachovati; totiž, že kdež by koli les kúpili, jakžkoli některému městu neb městečku království našeho Českého blíž příležící, jim z takového města neb městečka i odjinud odkudkoli potřeby potravní bez všelikaké zápovědi mají za jich penieze vydávány býti. Chtéjíce, aby ižádný z obyvatelóv královstvie našěho, ktož by měl těm uhléřóm les prodávati, aby jim pod jinými výmienkami a roky neprodával, než aby z uhlé prodaného jemu peníz, za něž sě ten les prodává, byl zaplacen a placen měl býti pod časem. Takový také lesu prodavač uhléře, kterýž by ten les kúpil, ač by vozu jeho s uhlím přes zbožie jeho událo se jíti, pro svój dluh staviti neměj moci u větší ceně, nežli uhlé na voze ležící zdálo by sě za to státi. A nad to všeliký uhléř kupce uhlé svého pro dluh, kterýž mu dlužen za takovéto uhlé, slušně bez rychtáře i bez posla jeho v každém městě moci bude fentovati, súseda k sobě svého každý čas fentování přijma a přivina. Také nižádný předřečeným uhléřóm ani komukoli z nich dluhu jeho, jejž jemu kto za uhlé kúpené dlužen, svú přísahú neměj moci obdržeti (sic), skrze kteréhožto dluhu vydání ti uhléři i každý z nich chceme, aby takový dluh radše obdrželi. A jestliže by ktokoli v takových ovšem uhléřóv tovařišstvo chtěl vjíti, slíbiž s nimi jich práva zachovati, tak však, aby oni i jeden každý z nich spiknutých svazkóv a křivd držáni byli přiesně se varovati. Žádný také nižádného z často řečených uhléřóv pro živnosti neb potravy a nápoje v městě neb v městečku předřečeného království našeho nenařiekaj ani obstavuj aniž se domnievaj, by mu to příslušalo, dokudž o tom dluhu práva, kteréž jemu o tom příleží, v lese, v němž by takovým uhléřóm dělali, mzdy nebylo dopomoženo, a dokudž by o tom slušné spravedlnosti nedosáhl, kterúžto však přikazujem jemu do plna skrze rychtáře místa toho býti učiněnú (sic). Často jmenované také uhléře od obecních zbierek nebo berní královských a všelijakých šosóv a obtěžování nebo kterýchkoli daní placenie umienili sme věčně osvoboditi, pójčujíce jim neb dávajíce, aby do kteréhož by koli z měst často jmenovaného království našeho událo by se jim vjíti, aby braň mečóv neb kordóv jich slušalo jim první den v tom městě nositi. A uhlé svá k dřéve řečeným Horám našim Kuthnám a do hutí tudiež postavených vezúce, cesty své tudy zpravovati a krátiti aby mohli, kudyž se jim bude slušné viděti, to vymieňujíce, aby se varovali od všelikakého úrazu neb pokaženie osenie a obilé se vší pilností. Kterýchžto věcí na svédomie rozkázali sme tento list udělati a pečetí naší ohraditi. Dán v Praze léta páně tisícieho třístého dvacátého sedmého, šestnádctý den měsiece dubna.
Český překlad z XV stol. v rukop. kláštera Strahovského č. 172 na L 197. — Dle jiného rukopisu v zemském archivu Moravském Chytil, Codex Moraviae VII str. 847. — Emler, Regesta III. č. 1311.
Kop. XV století v rukop. kláštera Strahovského č. 172 na l. 195 v. V rukopise čte se: in qua huiusmodi carbonartis laborauerint, premium ↩︎
Kop. XV století v rukop. kláštera Strahovského č. 172 na l. 195 v. V rukopise čte se po straně: Osvobození berně uhlířův. ↩︎
V témže rukopise na I. 192—194 je zapsána výpověď, kterou Jaroslav z Opočna u Hory 9 srpna 1401 mezi rudokupci k Vlaskému dvoru v Hoře příslušejícími a uhlíři předními a zadními v Čechách byl vynesl a to takováto : „Já pan Jaroslav z Opočna seděním na Žlebiech vyznávám tiemto listem všem, nynějším i budúcím, ktož tento list uzřie nebo čtúce uslyšie, že na mě toho mocně přišli erckauféřové a valtverchtové, jichžto ta se věc dotýče a k Vlaskému dvoru slušejí u Hory, s jedné strany, a uhléři přední podepsaní, Michal Olejník z Příbramě, Hýka z Příbramě, Petr Lysý z Uhrova a Mikuláš Ludvík z Příbramě, a uhléři zadní podepsaní, Matěj z Borové, Frencl Loz z Borové, Hykaman z Perného a Heřman z Perného z druhé strany, a přiznali se a přiznávají se mocí tohoto listu s dobrým rozmyslem, nepřipuzeni, než dobrovolně obojí uhléři s obú stranú od sebe a ote všie jich obce, že, což mezi erckauféři a valtverchty a mezi uhléři s obů stranú před minulými časy bylo které dvojenie, rozbroj, zmatci, přiekazy nebo miešky, že sú o to s obú stranú mocně o jedno i o druhé nic nepozóstavujíce přišli, což bych já pan Jaroslav mezi nimi vypověděl, aby to mocně, pevně a věčně bylo zdržáno pod základem pod dvěma stoma kop grošóv střiebrných pražského rázu. A my erckauféřové a valtverchtové s jedné strany a uhléři přední i zadní z druhé strany přijali sme i přijímáme mocně všecko, nic nepozóstavujíc, což by vypověděl pan Jaroslav. Pakli bychom my erckauféřové a valtverchti té výpovědi nezdržali, což by pan Jaroslav vypověděl (jehož bože nedaj), tehdy smy propadli ten základ, to jest dvě stě kop grošóv, do královy komory padesát kop, panu Jaroslavovi padesát a uhléřóm sto kop, a ten základ slibujem zdržeti dobrú vierú na vyznánie páně Jaroslavovo. Pakli by jeho Bóh neuchoval, ale komuž by tu moc dal za svého zdravého života. Pakli bychom my uhléři oboji té výpovědi pana Jaroslava nezdrželi, tehdy sme ten základ propadli, to jest dvě stě kop grošuov, do královy komory padesát, erckauféřóm sto kop a panu Jaroslavovi padesát kop nebo tomu, komuž svú moc dá. A ten základ slibujem zdržeti pod vierú a pode ctí a tu výpověď slibujem zdržeti pod najvyšším právem. Pakli bychom toho neučinili, že bychom výpovědi páně Jaroslavovy nezdrželi (jehož bože nedaj), tehdy má pan Jaroslav plnú moc i ten, komuž by on svú při dal i poručil, aby nás stavoval a naše zbožie podle toho bral, a proti tomu abychom ižádné pře neměli ani proti tomu co mluvili. A toto já pan Jaroslav najprve vypoviedám: aby uhléři přední i zadní spolu v jednotu byli, a to jim přikazuji pod tiem základem svrchupsaným. Pakli by toho která strana neučinila, aby ten základ dřieve jmenovaný propadla, a já tu moc nad nimi měl i ten, komuž bych tu při poručil, jakož to dřieve řečeno. Pakli by se uhléřóm zdálo které straně, že by se jim co krátko dálo od svrchupsaných erckauféřóv a valtverchtóv, aby jedna strana bez druhé nestavovala uhlé k Hoře vésti, donidž by obě straně v jednotu se nesvolily spravedlivě, a spolu aby obě straně šly před svrchnie hutrajtéře a jim dali věděti, co jim vadí, aby oni bez prodlenie spravedlnost jim učinili. Pakli by svrchní hutrajtéři nemohli zjednati (jehož bože nedaj), tehdy hutrajtéřové, pojmúc s sebú uhléře, mají jíti před hofmistra, aby jim ten konec učinil. Pakli by jim uhléřóm hofmistr s hutrajtéři konce neučinili, tehdy uhléři mají jíti před mincmagistra anebo ktož miesto něho bude, aby jim ten konečnú pravdu učinil. Pakli by jim uhléřóm ti všichni svrchupsaní konce neučinili, tehdy uhléři mají to dáti věděti konšelóm a rychtáři Horským a čtyřem, ješto jsú od obce vydáni. Tehdy pojmúc s sebú svrchnie hutrajtéře, jednoho nebo dva, aby jim svědomo bylo, že sú obžalovali tu, jakož jest svrchu psáno. Tehdy od toho času, jakož sú obžalovali, po témdni smluviece se uhléři přední i zadní v jednotu, (aby) mohli právem svým uhlé do Hory voziti, obě straně sobě toho pomáhajíc, aby jedna strana bez druhé nic neučinila ani moc měla pod týmž základem svrchupsaným, dokudž by se jim konce konečně a spravedlivé právo nestalo od dřieve řečených, jakož jsú jmenováni. Také vypoviedám o ty škody, což Ješík uhléřóm pobral, to jest vzraženo na penieze, těch jest XXI a puol kopy a puol sedma grošuov. Ti peniezi mají položení býti u kněze opata Vylémovského, a tu uhléři mají přijíti, a což jich který podkoní ukáže, že mu jest vzato, to jemu penězi má zaplaceno býti. Také aby uhléřóm na každú sobotu placeno bylo za uhlé, což k dvoru sluší. Pakli by králova Mst penieze pobral, aby jim beze lsti potom druhú sobotu placeno bylo. Pakli by jim placeno nebylo a uhléři, pojmúc svrchnie hutrajtéře, šli před hofmistra, aby se jim tu konec stal. Pakli by se jim tu konec nemohl státi, aby uhléři s hutrajtéři šli před mincmagistra nebo ktož miesto něho bude, aby se jim tu o jich dluh konec stal. Také viece, aby těch uhléřóv nová truhla, v niežto uhlé měří, moc měla na měřenie, a stará truhla aby zbořena byla. A také cesty a mosty aby opravovány byly, jakož od staradávna bylo, aby to hofmistr opatřil, aby se to stalo v měsíci nebo beze lsti ve dvú od vydánie tohoto listu. Také aby hofmistr a hutrajtéři dva přísežná vydali a uhléři také dva z druhé strany, aby do huti uhlé kupovali spravedlivě pod přísahú, aby žádnému nepomáhali, ale spravedlnost vedli. Také viece, kterýž uhléř ujedná a smluví s kterým erckauféřem uhlé jemu voziti na úkol, ješto slove werssaft, aby to mezi nima s obú stranú smluveno bylo před svrchním hutrajtéřem, aby to zdržáno bylo s obú stranú, jakož od staradávna bylo, aby toho uhléře ižádný do umluveného času nevystrčil. A také uhléř aby zdržal tu smlúvu, na kterýž čas smluveno bude s obú stranů. Také, ktož střiebro na dvór do vexle nese, aby to nesl svým jménem a sobě jména neproměňoval, aby uhléři své dlužníky shledati mohli a jim toho žádný nebránil. A ktož by své jméno proměnil, aby to k němu popraveno bylo. Také přikazuji uhléřóm, který by z nich v sobotu dělati chtěl, aby jemu toho druzí nebránili. Také uhléři aby nepřekáželi chudším uhléřóm, ješto vezú uhlé v měšiech pro chudé lidi, neb to jest od staradávna bylo. Také, ač by který erckaféř žádal na kterém uhléři miery, aby jemu uhlé přeměřil, tehdy ten jistý uhléř nemá uhlé šturcovati, jeliž k tomu budú zavolání svrchní hutrajtéři, aby při nich měřeno bylo. Také aby toho nebo ty uhléře žádný nešacoval o tu mieru, na čemž by se schybila, kromě hutrajtéřóv, podle starého práva a podle jich listóv. Také vypoviedám, aby přední i zadní uhléři měli dvě pečeti jednostajně, a jedna pečet bez druhé aby moci neměla. Pakli by jim s obú stranú co vadilo, tehdy mají mezi sebú vydati dva a z druhé strany druhá dva s obú stranú, aby ti čtyřie mocni byli je smluviti. Pakli by se to nemohlo státi, tehdy ti čtyřie mají vznésti na svrchnie hutrajtéře, a což by ti řekli, aby to mocno bylo. Pakli by oni tomu nic nemohli učiniti, aby to hutrajtéři vznesli na hofmistra. Pakli by hofmistr nemohl k tomu učiniti (jehož bože nedaj), tehdy mají hutrajtéři i s uhléři jíti před mincmagistra nebo ktož miesto jeho bude, aby ten konec jim učinil, a což by ten mezi nimi vypověděl, aby to mocno a zdržalé bylo pod základem svrchupsaným a pod tú úmlávú dřieve jmenovanú. A což uhléři listóv mají od staradávna, aby jim zdržáno bylo, což jich listové svědčie. A také aby oni uhléři mimo své listy a mimo ty výmluvy dále nesahali pod často jmenovaným základem, a jinde aby práva nehledali kromě u Hory na dvoře před hutrajtéři a před hofmistrem. Také aby všickni kusové (a) artykulové svrchupsaní věčně bez proměny pevně bez pochybenie byli zdržáni s obú stranú od erckauféfóv a od uhléřóv předních i zadních, prosili sme obě straně pana Jaroslava z Opočna, jenž mezi námi jednal tu smlúvu, aby pro naši prosbu na svědecstvie svú pečet přivěsil k tomuto listu. Potom páni konšelé Horští také pro naši prosbu na svědecstvie pečet svú vlastní přivěsili k tomuto listu, Mikuláš z Prahy, králóv svrchní písař na Horách, Heřman z Krasoňovic, potom i uhléři přední i zadní naše obě pečeti na svědecstvie přivěsili sme k tomuto listu. Dán u Hory po božiem narozenie tisíc čtyři sta a prvnieho léta v ten úterý postiece (se) k svatému Vavřinci mučedlníku božiemu.“ (Srov. též Veselský, Kutná Hora str. 38.) ↩︎