ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Ze starých památek soudních
Mikuláš Dačický z Heslová zavraždil Šťastného Novohradského z Kolovrat, část první
In: Právník, časopis věnovaný vědě právní i státní, jejž vydává Právnická jednota v Praze : -1956
Rok vydání 1871
Ročník 10
Datum vydání 1871
Právnická jednota, 1861-
str. 338 a násl.
dostupné na https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:7a1458f3-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c?page=uuid:7a1458f4-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c
338 Mikuláš Dačický z Heslová zavraždil Šťastného Novohradského z Kolovrat[1]
V „Pamětech“ Mikuláše Dačického nalézáme zaznamenáno v listu 152 „L. 1582 ve čtvrtek po památce sv. Stanislava pan Štastný Novohradský přijev do města Hory Kutny dav zoumyslnou příčinu a sekaje na mne, mne zranil, jemu když jsem se bránil, jest mimo chtíč a naději mou zabit, což se stalo v domě řečeném u Svobodů u brány Kouřimské.“ Z průběhu pře vedené při právě šephmistrův Kutno339horských seznáme, jak dalece se paměť tato s pravdou srovnává. Jisté jest pouze, že Dačický sešel se s Kolovratem v řečené hospodě u Kouřimské brány a při pitce povstala mezi nimi hádka, kteráž se zavražděním Kolovrata skončila. Dačický hájil se tím, že jej Kolovrat dříve byl do hlavy poranil a on tudíž „příčinu sobě danou měl.“ Přítomní mladí šlechticové, jmenovitě pan Matěj Salava z Lípy, zmocnili se Dačického a dodali jej rychtáři městskému, by jej vězením opatřil.
Dačický opíral se svému uvěznění a žádal rada, „aby vězení prázden býti mohl za tou příčinou, že od žádného vinen není.“[2]
Pozůstalá vdova po Kolovratovi paní Apolona Kolovratova z Lichtenburku a na Janovičkách z počátku nevznesla žalobu na radu městskou, nýbrž žádala nejvyšší úředníky zemské, aby Dačický na hrad Pražský jakožto k nejvyšší popravě k útrpnému právu dodán byl a tam z takového mordu práv byl. Následkem toho poručili nejv. úředníci šephmistrům dne 17. května t. r. „aby „Mikuláše Dačického dostatečně vězením, tak aby z něho ujíti a sobě na zdraví nic uškoditi nemohl, opatřiti poručili, neb znáti mohou, kdy by zkrze neopatrnost z téhož vězení ušel, jaká by jemu těžkost z toho pojíti mohla a jak to nařídí a opatří, při zasednutí soudu zemského nejprvé příštího po vyhlášení půhonu t. j. v pátek po hodech svatodušních (8 června) postavíc se zde j. m. nejv. p. úředníkuom zemským skrze ohlášení své to v známost uvedli a potomně na další oznámení j. mstí očekávali jinač nečiníce.“
Šephmistři oznámili toto nařízení Dačickému, kterýž 2. června takovou odpověď jim učinil: „já v. mstí žádám a prosím, že mne v mé nevině j. mstem omluvena jmíti ráčíte, poněvadž já se ku pořadu práva svého před v. msti zde na Horách Kutnách hlásím a volám a jednomu každému, kdož mne náležitě bude chtíti pořadem práva viniti, práv býti a svou nevinu odvozovati chci, pán Bůh to ráčí dáti i odvesti. Jest-li že by pak na tom, j. m. paní aneb kdo jiný z přátel nebožtíka pana Štastného, komuž by náleželo, přestati neráčili, tehdy o takovou věc ku pořádnému před v. msti zde na horách Kutnách vyslyšení, vedle privilegium v. mstí, obyvatelův a městu tomuto danému, též zřízení zemskému a sněmovnímu nařízení i právu městskému se 340 volám a prosím a v. msti vždy jak prvé, tak i nyničky prositi nepřestávám, že mne na rukojmě ku právu stání a dostání, abych svou nevinu volně odvozovati mohl dáti ráčíte.“ Podpis: „M. Dačický v těžkém vězení.“
Když pak na plném soudu zemském rozepře tato vyhlášena byla, opětovala paní Apolona Kolovratova žádost svou, aby „týž mordýř Dačický na hrad Pražský k nej vyšší popravě podán byl.“ Tomu však opřel se Jan Dáčický, jinak Křivoláček z Heslova, bratr Mikuláše a bránil toho mnohými artykuly, poněvadž jest bratr jeho měštěnín, aby na svém právě z toho mordu vinen byl; připovídaje, že bratr jeho nevinu svou chce odvozovati a při témž právě se zbytečnými věcmi zastírati nebude.
Načež páni soudcové zemští z potazu oznámení učinili: že toho bez pohoršení útrpného práva při zřízení zemském zůstavovati ráčí. A pánům Horníkům jest poručeno: aby ihned bez prodlévání podle jejich práva městského, to jest ve třech měsících pořád zběhlých s výhradou vrchního práva, konec učinili.
Takovým spůsobem dostala se tato rozepře ku právu šephmistrskému na Horách Kutnách a podáme další její průběh přesně dle knih památních z těchto let.
1582 Exaudi 2m f. 2. post at-ar.
Paní Apolona Bytovská Kolovratova z Lichtenburku a na Janovičkách předstoupivši s pány přátely svými před právo oznámila, že jest za tou příčinou psaním svým se dožádala obeslání tohoto na Mikuláše Dačického z Heslova jinak Křivoláčka, poněvadž se k stavu městskému přiznal a skrze suplikaci j. mstem se uvolil že chce při tomto právě z toho práv býti a odpovídati. Protož nechtíc zaneprázdňovati, že žaloby na něho podává v spisu, aby se přečtla. Čtena. Podle té že ho viní a zaopatření žádá.
Proti tomu: že jest vyrozuměl tomu, jaké tuto dosti těžké obvinění na osobu jeho se vztahuje a byla by mu věc nebezpečná, aby se měl nyní več dávati, než žádá protahu podle práva a že potom oznámí: měl-li by odpovídati aneb co tomu říkati. A jakž obyčej aby jemu té žaloby propůjčeno bylo.
Proti tomu: Ač by měla slušně podle toho za opatření žádati, aby protahu neužil, však i proti tomu, že není, však na ten spůsob, aby potom dalších protahův nežádal.
Proti tomu: aby se měl čím zavázati, že se mu nevidí.
I zmocnila pány na svém místě i také na místě syrotka dcery mistra pana Albrechta Zruckého z Chřenovic a Jana Voletnického 341z Brandejsa oba společně neb rozdílně na místě svém k této při k zisku i k ztrátě podle práva, jak by sama paní osobně přítomna byla, aby mohli státi, mluviti i jiné co by zapotřebí bylo oznámiti.
Proti tomu Mikuláš: že to býti nemůž, neb v takových příčinách sám každý ku právu, když se mordu dotýče, stávati má.
Proti tomu: že to bývá z příčin slušných, když se předloží že zmocniti může.
Proti tomu: že při vrchním právě, kdež se pře protahuje.
Povědíno: Poněvadž tato věc k městskému právu se dostala a právem městským souzena býti má, protož že toho zmocnění paní Apolena užíti má a této věci se do dvou neděl odkládá.
Omnes gentes feria 2 ab. dom.
O Mikuláši Dačickém z Heslová mnoho již psáno v literatuře české. Postačí poukázali k monografii uveřejněné od zesnulého Ferdinanda B. Mikovce v „Časopisu musea kr. č. z r. 1854,“ dále k důkladnému článku K. V. Seydlera „Mikuláš Dačický z Heslová a paměti jeho“ ve Světozoru z r. 1868 uveřejněnému. Konečně ku doplňku článku předešlého Petrem M. Veselským ve „Světozoru“ 1869 podaného „Některé poznámky k rodopisu pánů Dačických z Heslova a zvláště Mikuláše Dačického z Hesslova,“ v kterémž některé výpisy z kněh memorabilních archivu Kutnohorského procesu přítomného se týkající uveřejněny byly. Poněvadž pak týž proces jednak na poměry sociální doby předbělohorské jasné světlo vrhá, jednak nám stav soudnictví trestního živými barvami líčí, neváháme jej v úplnosti uveřejniti. Do volilo nám totiž uspořádání rozsáhlého archivu kutnohorského nalezti a použíti nových listin procesu se týkajících, jichž spisovatelé předešlí neznali. ↩︎
Rozepře tato jest dokladem, jak konsekventně byl proveden princip obžaloby v řízení trestním. Jedině rychtář městský jaksi z povinnosti úřadní žaloby vznášel ku právu, při čemž však vždy pouze stranou byl a rada, před kterouž pře se vedla, řídila se se zásadou "judex ne procedat ex officio.“ ↩︎