ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Ze starých památek soudních
Mikuláš Dačický z Heslová zavraždil Šťastného Novohradského z Kolovrat, část sedmá
In: Právník, časopis věnovaný vědě právní i státní, jejž vydává Právnická jednota v Praze : -1956
Rok vydání 1871
Ročník 10
Datum vydání 1871
Právnická jednota, 1861-
str. 557 a násl.
dostupné na https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:7a1458f3-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c?page=uuid:7a1458f4-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c
557Pan Mikuláš Dačický z Heslova dosažen do rady a jemu skrze pana Jana Šultysa z Felsdorfu z poručení panského v známost uvedeno, za jakou by příčinou z povinnosti práva této chvíle k právu dosažen byl, to že jemu v známost uvedeno, a z přečtení toho tomu vyrozuměti moci bude.
Proti tomu: že tomu rozuměti nemůže, za jakou by příčinou svou se stavěti anebo co slyšeti jměl, poněvadž od žádného pořádně obeslán není.
Na to mu povědíno: že od práva a na poručení práva dosažen jest a protož aby to, což čteno býti jmá, slyšel. Čteno psaní od uroz. p. p. Kateřiny Javornické rozené Novohradské z Kolovrat, kteréhož datum v Bělé po sv. Lukáši evang. P. l. 1612., item vejtah z města Skutče pod pečetí na onen čas vejpisu z register sondu komorního J. M. Kské krále českého. Actum přípisu v městě Skutči v pátek po neděli Oculi l. 1610.
558Po přečtení p. Mikuláš od sebe promluvil: že jest se nenadál tohoto od p. Kateřiny Javornické předsevzetí, aby měla na promlčenou a spokojenou věcí nastupovati a žaloby obnovování před sebe bráti. Protož aby měl tak pojednou na to odpověď dáti, poněvadž se ta proti němu pořádně nepřednáší, což jest táž p. Kateřina sobě od tak mnoha let smyslila a na to až posavad nenastupovala. A poněvadž jest toho tak pojednou chopiti nemohl, žádá, aby jemu toho propůjčeno bylo, že na to omluvu skrze odpověď dáti chce a nesmejšlí, aby p. Kateřina Javornická na něj slušně oč mimo náležitý pořad práva nastupovali jměla aneb mohla. Pročež při své žádosti zůstaven býti žádá a mimo to také i to pánům přednesti může, že tato věc ještě na rukojmích zůstává a k němu nic o to pořádně hledíno není.
Zatím jemu oznámeno: Co jsou tu jemu páni přečísti dali, v tom že jsou se zachovati musili podle povinnosti právní a toho jemu nepřejí, co se tu na něj valí, ale že ta strana, která na onen čas na to nastupovala, ujištění vězením, z kterého ste vyručeni byli, žádá. Budete-li chtíti se k tomu, ke komuž náleží, utíkati a toho hájiti, toho se vám příti bude. Přijde-li na to co ku právu páni toho vděčni budou. Vedle toho rychtáři městskému, poněvadž toho doslejchal, čeho se tu dotýče, poručeno, aby se tak vedlo toho a úřadu svého zachoval a pana Mikuláše vězením opatřil.
Proti tomu: že se pánům ctí a vírou i statkem zavázati chce, že z rathouzního vězení nevyjde, aby jemu toho příno bylo, jakožto dobře chovalému a zdejšímu do spokojení té věci, poněvadž nemá komu co svěřiti a nic u něho v příbytku jeho uzamykáno a opatřeno není, tak aby o všecko nepřišel. Že on nepomine proti p. Kateřině náležitého opatření žádati a za jiné nejmá, než že to při ní, aby na něj o nějaké takové postranní věci tak nepořádně nastupovati jměla, zastaveno bude. A tak aby do tak potupného vězení, jsa vždycky zde u práva, se dostati měl a tak na zdraví hynouti musil jsa prvé nestatečný i již v letech sešlých.
Na to oznámeno: že vedle učiněného o tom snesení, toho se při tom zůstavuje. Bude-li dále čeho při páních vyhledávati, toho páni povážiti a jemu odpovědi dáti chtějí.
Proti tornu: že nic jiného vida, že jináče býti nemůže, nežádal a nežádá jediné, aby se mohl toliko na chvíli k opatření a složení svých věcí do svého příbytku uchejliti, aby toho jemu věřeno bylo, že se postaví. Však to pánu bohu poroučeje, když se jemu dostati nemůže. Již toliko za to žádá, aby skrze poručení panské to tak při rychtáři městském a skrze něj v témž vězení při jiných vězních ně559kterých nevážných a nepokojných i od jiných přespolních tam se dostávajících v tomž místě pokoje užití a jemu se od nich neubližovalo.
I jest o tom ihned rychtáři městskému poručeno, aby na to pilný pozor dal i to skutečně a dostatečně ve vězení nařídil, poněvadž jmá vězení přísnější, kterými k nepokojným se přikročiti může, pro takové jsou, aby sobě nižádný co toho proti řádu nepočínal. Pak li by co nejmenšího se kdo dopustil, jej proto skutečně trestal.
Mikuláš Dačický použil příležitosti obnovení rady m. Hor Kuten, při kterémž podle starodávného obyčeje každý své stížnosti nejv. mincmistru předneste mohl a počátkem 1. 1613 takovou žádost p. Vilémovi Vřesovcovi z Vřesovic, nejv. mincmistru v království českém, na spisu podal: „K vaší msti ku pánu křesťanskému a dobrotivému se poníženě utíkám a v. msti v známost uvozuju, kterak před třidceti jminulými lety nešťastná příhoda jest se zde na Horách Kutnách mezi urozeným panem Šťastným Novohradským z Kolovrat a mnou přihodila, že týž pán mimo mou všecknu vůli a naději, když pán na mne vejtržně sáhl, na čež jsem já jak živ nemyslel, zabit jest, po kteréžto nešťastné příhodě jsem mnohých bíd, těžkostí a dlouho trvajícího vězení pokusiti a na větším díle o zdraví a stateček můj přijití musel, až potomně po mnoha prošlých letech, byv toho prvé od rad j. mstí nad appellacími na hradě pražském očištěn, jest proti mně podle odvolání původní strany na mne nastupující na soudu komorním skrze revisi za právo dáno. Skrze což jsa opěty znovu soužen nepominul jsem k spokojení toho poníženě vyhledávati, tak že to drahně let od téhož přísudku v pokoji zůstávalo a žádný na mne dáleji v tak mnoho prošlých právních letech nenastupoval, až teď opěty nevím čím a jakým původem a ponuknutím, an jsem skrze to pod tak mnohými lety a dlouho trvajícím vězením na nejvejš zhuben, uroz. paní p. Kateřina Javornická z Kolovrat ku p. šephmistrům a raddě zde na Horách Kutnách jakési neprávní a postranní a jakési vidimus z města Skutče (an ta věc tam nikda nenáležela a nenáleží) pominuvše v tom ve všem J. M. Cské a soudu komorního v království českém, kdež ta věc se řídila a zůstávala a až posavád zůstává a jež toho proti mně se jakožto věci promlčené a dávno prominuté, užiti nemá, učinila a poslala. Na čež hned tiž páni šephmistři a radda neohlédajíce se na to, že jsem se k J. M. Cské nevida proti sobě žádného přítomného původa, ani jaké originální revisi, hlásil a ku pořadu práva volal, mne jsou skrze rychtáře jich městského do vězení šatlavního potupného jíti přinutili a soužili. V kterémžto vězení až posavád s další záhubou ostatku zdraví 560mého zůstávaje k v. m. se v tom poníženě utíkám a žádám, že se laskavě při týchž pánech šephmistřích a radě přičiniti a naříditi ráčíte, poněvadž obyvatel tohoto slavného království Českého a dobře zrozený a zachovalý jsem, abych na čest a víru z takového vězení anebo na mně možné rukojemství propuštěn byl. Nemohlo-li by pak na ten čas jináč býti aspoň nahoře v rathouzním vězení podle zavázání cti a víry mé do další v tom od vrchnosti ochrany zůstával, zvláště poněvadž jim na tom ani žádnému nic sjíti nemá a nesejde a já na jiném nejsem, nežli víru, jakožto rozený a dobře zachovalý Čech zachovati a kdo by ke mně jaké právo měl, státi a dostáti. Datum u vězení v neděli den sv. tří králuov mudrcuov l. P. 1613
služebně volný a hotový
Mikuláš Dačický z Heslova.“
Když pak 7. ledna 1613 rada městská obnovena byla, tu o záležitosti Dačického jednáno u přítomnosti celé obce. Pravíť knihy memorabilní z l. 1613:
Pana M. Dačického z H. suplikací od j. m. p. mincmejstra, kterouž předešle zkrze Matyáše strejce svého j. msti odeslal, pánům osazeným a panu primátorovi do rukou dána s tou u přítomnosti obce přímluvou: že uroz. p. p.
Kateřina Javornická z Kolovrat vedle vůle své a vyměřování takovým vězením i na exekuci nastupováním jako dvojí pokutou a trestáním k němu přikročovati nemůže; aby jemu toho vězení potupného a na zdraví záhubného vedle žádosti jeho polehčeno bylo.
Na čež pánu odpověď skrze p. primátora ihned na místě pánův šephmistrův dána: že to páni v své uvážení vzíti a přímluvy j. msti rádi ušetřiti a ji naplniti chtějí.
Když pak dne toho za jiné páni nejmajíce, jediné že na tom pan mincmejstr, aby s tou věcí do rána toliko povztaženo bylo, přestati ráčí, skrze p. Eliáše Knaura a p. Augustina Šmileura spraveni byli, že to pán těžce nésti a o tom tak, že se někomu z nich podobně svým časem, kdyby tak na ně nastupováno bylo, takového vězení dostati může a ten každý by je s přidržením jeho podniknouti musil, se pronášeti ráčí; na tom se v menším počtu v ungeltě snesli, aby za tou příčinou dne následujícího úterního všickni páni obesláni byli do rady k uvážení toho.
P. Mikuláše Dačického z H. suplikaci vážena a i také on z vězení šatlavního před pány do rady povolán a jemu toho, aby žádost svou oustně přednesl, povoleno.
561Kterýž u přítomnosti vedle sebe Matyáše Dačického strejce svého pánům oustně od osoby své k připomenutí a pro správu přednesl: že nemohl než stížně toho nésti a toho před pány toužiti, kterak na samé dopisování ur. p. Kateřiny z Kolovrat do vězení dolejšího přinucen na ublížení zdraví svého nestatněného, tím stížen jest byl a posavad to snášel. Ješto ta věc již na 30 let jest se protáhla a pan Volf z Kolovrat ji na sebe vzal a to sobě v moc dáno jměl, na revisi nenastupoval a originál jí žádnému vydán nebyl a nevyšel. Takové předsevzetí sobě paní Kateřina smyslila, když od rozsudku léta právní i zemská prošla. Vidimus pak z města poddacího Skutče ku právu tomuto městu druhému po městech pražských toliko s psaním odeslán jest a na něj se bez původa mimo pořad práva nastupuje, předešle po tom kráčeti pominuvši a on s žádným sročen nebyl a v tom se mírnějšího opatření nadál, aby v tom politován byl. Protož že jest musil toho, tu, kdež náleží, vyhledávati při j. m. p. mincmejstru, vedle čehož i ku p. šephmistrům jakožto laskavé vrchnosti své se utíká, aby nad ním zde zachovalým, zde rodilým, usedlým, tak aby dalším takovým vězením na zdraví záhubném stěžován nebyl, ruka ochranná držána byla. A poněvadž on se o to staral a na tom jest, aby skrze pány a přátely, kteří by se v to vložili, ta věc k spokojení bez pohoršení práva a spravedlnosti jeho přivedena byla; za to žádá, aby vedle vzácné přímluvy p. mincmejstra polehčení vězením rathouzním jemu učiněno bylo.
Na to jemu dána odpověď že jemu páni tak tuhého nastupování nepřejí a páni toho příčina nejsou, že on v tom ušetřín není a na něj, jakž sobě stěžuje, poukvapeno jest, poněvadž jedno, druhé i třetí dopisování p. Kateřina činila, ano i v tom nemalý posměch právu tomuto, že po svém právě jak náleží nejde a ku právu se sama nedostavuje, oč by tak proti němu buď o exekuci aneb co jiného nastupovati chtěla. Poněvadž pak j. m. nejv. mincmejstra přímluva vzácná v to vkračuje a ta jemu velikou platnost přináší; páni ten prostředek v tom obírají, aby on na rukojmě pod dva tisíce kop míš. z toho vězení dán byl na ten spůsob, kdyby koli potřeba nastala a jemu od práva znáti dáno bylo aneb rukojmům jeho: aby pod přepadením té sumy od nich rukojmův, ač by ho nepostavili, ku právu státi a dostáti povinen byl, osobami svými rukou společnou a nerozdílnou slíbili.
Proti tomu Dačický: že k takové bídě nevinně přiveden jest mimo všechen pořad práva, však že bez pohoršení práva a spravedlnosti své, jmaje proti paní quardu salvia, rukojmě pod touž sumou 562za sebe postaviti chce. Však že jich v témž vězení shledati moci nebude, pročež žádá, aby jemu toho pod ctí a věrou věřeno bylo, že z rathouzu nesejde, až takové po rozmluvení s nimi rukojmě postaví a raději by hrdlo ztratil, než-li víry - jako poctivý Čech - nezdržel a poběhlcem bez poctivosti byl: jináče že jemu dvojího zjištění: i rukojměmi pod sumou oznámenou i vězením, stěžování snášeti možné není, neb že žádný dvěma metlami trestán býti nemůže,
Dána mu odpověď: že se toho tretiti nemůže prvé, než-li takové rukojemství opatří, kteréhož se jemu toliko osobami bez statkův jich doložení a zavození povoluje, protož aby to při tom zůstaveno bylo a když takové rukojmě jmíti bude, s nimi se k knihám[1] zde na rathouze dostaviti a je na ten spůsob zapsati dáti i toho vězení prázden býti moci bude.
Děkoval pánům za laskavou odpověď.
Tím spůsobem opětně p. Dačický vězení uniknul, Paní Kateřina Javornická sice vedouc stížnost při nej vyšších úřednících zemských, „že páni Horníci spravedlivou revisi J. M. Cské za hřeb sobě kladou a témuž Mikulášovi Dačickému mordéři tím folkují a jemu na ruku jsou,“ pravila dále: „I nemohouc se na to dívati, aby ta nevinně vylitá krev pána otce mého nejmilejšího k slušné pomstě a nápravě přivedena býti neměla a podle toho, aby ta revisi k zlehčení tou příčinou přišla, protož se k v. mstem utíkám a za to v. m. žádám, že ráčíte jisté poručení týmž Horníkům v té příčině učiniti, jim o tom přísně poručiti, aby podle též revisi exekuti další právní nad týmž mordýřem Dačickým ihned vykonati nařídili a mně psaním svým o tom, kdy a kterého dne to učiniti chtějí, neprodleno oznámili, tak aby ta nevinně vylitá krev k spravedlivé pomstě již aspoň jednou přivedena byla a tak řád a právo zde v tomto království Českém v své mocnosti a celosti zůstati mohlo.“
Následkem tohoto přípisu nařídili nejv. úředníci dne 7. května 1613 Horníkům, aby neprodleně zprávu svou do kancelláře české učinili o tuž věc.
Zdaž a jakou zprávu šephmistři podali, nenalezli jsme nikde zaznamenáno. V knihách memorabilních však k l. 1615 dočítáme se o zajímavém a onu dobu velmi charakterisujícím konci dlouho trvavšího procesu.
563Čtemeť:
Urozený pán Jan Javornický z Javorníku a na dvořích ve vsi Bělé v přítomnosti uroz. p. p. Kateřiny Javornické z Kolovrat vyžádav sobě vstoupení před pány oznámil toho příčinu, jaká jest na onen čas revisí ku právu tomuto v příčině Mikoláše Dačického o zamordování od něho dobré paměti ur. p. Šťastného z Kolovrat vyšla, že pánům v paměti zůstává.
A poněvadž pak ta věc posavad k svému vyřízení nepřišla a na místě postavena není, že paní manželka jeho jest od J. M. C. p. sv. nejm. sobě v té příčině poručení objednala a toho pánům, poněvadž jim svědčí, dodává.
Čteno a zatím Mikuláš Dačický dosažen a jsa spůvodní stranou před pány povolán, oznámeno mu, jaká by příčina jeho sem povolání byla, že tomu z m. poručení J. M. C. této chvíle ku právu tomuto dodaného vyrozuměti moci bude. Čteno před obojí stranou.
P. p. Mikuláš Dačický z Heslova od sebe promluviti dal, že jest se na vzkázání a poručení panské sem postavil a poslušně zachoval a toho se nenadál, aby v tak prodlouženém čase zase na něho se tuto navracováno býti jmělo, ješto strana původní od vyřízení té revisi trojím letům právním projíti dala. Originál také té revisi ku právu tomuto, tak jakž práva a zřízení zemské to s sebou přináší, mimo vidimus pod pečetí městečka Skutče, což proti dotčenému právu a zřízení zemskému jest, nepřišel. Nad to vejšeji k přeslyšení takové revisi, jako ani tohoto J. M. C. poručení, což se, poněvadž tuto se věci veliké a hrdelní dotýče, státi jmělo, obsýlán nebyl a není. A zůstává pánům v dobré paměti, kterak před dvoumi lety skrze tuto věc také u vězení zůstával a když to uznáno bylo, že nic pořádného paní Kateřina z Kolovrat proti němu nejmá, že jest takového arrestu osvobozen. On pak pod tím, že jest se nepominul ohlašovati skrze psaní od práva tohoto ku paní Kateřině z Kolovrat, že ta revisi jest promlčena a k tomu originál při právě se nenachází a on k přeslyšení té revisi pořádně obsýlán není, proti čemuž paní nic neříkala a na nic dále nenastupovala, až tuto opět v těchto jeho šedinách na něho se navracovati chce a jemu se na hrdlo nastupuje, a ješto prvé skrze tuto věc mnoho těžkostí pocítil a jak o zdraví, tak i o statek svůj přišel. Poněvadž pak v této věci tak daleko pořadu práva pochybeno jest a paní processu zř. z. D. 10. a Q. 10 vyměřeného pochybila, že ke právu spravedlivému důvěřuje, že ničímž proti právu a spravedlnosti obtěžován nebude, neboť on není na jiném, než před J. 564M. Kskou, kterýž to vrch práva býti a nad právem a zřízením z. ruku ochrannou držeti ráčí, se utéci a s paní v tom rozeznán býti chce. Zvláště že i sněmovní snesení k l. P. 1610 a 1615 na to se vztahuje, při kterémž on také zůstaven býti žádá.
Proti tomu: že se s ním v žádné zaneprázdnění právní a soudy vydávati nemíní a nemůže, nýbrž že žádá, aby při milostivém J. M. Cské poručení toho zůstaveno bylo.
I jest sám pán s paní manželkou svou povolán a na něj dotázka učiněna: mohl-li by pán s paní svou k ňákému jinému spůsobu, když by tato věc spokojena býti jměla, přistoupiti, vzláště že některé právní příčiny, pro které by ta revisi promlčena byla, předkládá a k rozeznání právníma se odvolává, když by veliké zaneprázdnění spůsobeno býti mohlo?
Proti tomu: že co se té obrany jeho Mikuláše Dačického, že by právní léta již dávno od vyřízení té revisi projíti jměla dotýče, proti tomu se tato omluva činí, že dobré paměti paní matka paní manželky jeho tu věc na sobě zdržovala a vynaloživši na to několik tisíc a tudy do chudoby přivedena jsouc originálu té revisi vyplatiti nemohla. Manželce také jeho, dokud ona živa byla, toho učiniti možné nebylo a nenáleželo. Ačkoliv pak manželka jeho o to se smlouvati nemůže, nýbrž při tom poručení J. M. Cské spravedlivě zůstaveno býti jmá, však stane li se co toho, nestane se pro něho Dačického, ale pro pány.
Povolán Dačický a jemu oznámeno, co tuto od pána promlouváno bylo a k čemu by schylovati chtělo.
Děkoval z té lásky a pro Boha žádal, aby páni v tom dále pokračovati ráčili, že se pánům toho zase ve dne i v noci odsluhovati chce a ačkoliv u veliké chudobě zůstává a skrze tuto věc o všechno všady přišel, však nic méně aby tato věc již jednou na místě postavena býti mohla, že by se chtěl něčeho opovážiti a paní ne jako by život tak vzáctného pána platiti, než za škody něco, seč by tak býti mohl, odměniti, žádaje aby k tomu paní přivesti ráčili. Pakli by vždy paní od svého upustiti nechtěla, tehda se důvěřuje, že při ohlášení svém a pořadu práva a zřízení z. zůstaven bude, nebo toho žádnému odpíráno býti nemůže a J. M. Cská, jakožto práva a zřízení z. ochrance jeho toho také zbaviti neráčí. Protož se důvěřuje právu, že i v této příčině nad ním ruka ochranná držána bude.
I jsouc pán a paní na mnohé předkládání a přímluvu k tomu nakloněni, že od té pokuty, která na něho Mikuláše Dačického vedle revisi J. M. Cské dokročiti jměla, upustili, však ne pro něho Dačického, ale pro ušetření přímluvy J. M Cské pana rychtáře, pánův 565šephmistrův, pánův spolurádních, tak že jemu to více připomínáno ani na něj o to od žádného nastupováno býti nejmá. Dále Mikuláš Dačický na vynahražení škod, ku kterým jest uroz. paní p. Kateřina Javornická z Kolovrat skrze tuto věc příčinou jeho Dačického přišla, jmá na hotové sumě ze závdavku na dům svůj dnův pominulých uroz. panu Davidovi, uroz. p. Oldřicha Holického ze Šternberka hofmistru odprodaný přede všemi jinými věřitely svými zsouti a dáti půl třetího sta kop. mis. a dále k její msti paní a pánu manželu j. m. jako také k všemu tomu vzáctnému a slavnému rodu pánův z Kolovrat náležitou šetrnost a uctivost zachovati.
Na čemž strany že přestávají k tomu se z obojí přiznali připovídajíce se k sobě tak zachovati a vedle toho pánům z práce, kterou jsou při této věci mezi vésti ráčili, děkujíce.
Následkem tohoto usjednocení postavily se téhož roku v úterý po sv. Lucii obě strany osobně před právo nad knihami, podaly tuto smlouvu ku právu, jí přeslechše, k ní se zcela a zouplna dobrovolně přiznali žádajíce, aby ku právu přijata a do kněh městských pro budoucí pamět vložena byla. Zároveň paní Javornická kvitovala Dačického, že jí 125 kop gr. českých zcela a zouplna odvedl. Právo povolilo napotom vkladu obého do kněh městských.
V smlouvě však nalézáme tento zajímavý dodatek, kdež se praví, že paní Javornická od rozepře upustila s tou výminkou, že on Mikuláš Dačický vedle vynahražení škod „nad to vejše se uvolil jak ku paní tak k rodu j. msti se všeliljak uctivě, šetrně a pokojně chovati a v těch místech, kdež by j. msti páni z Kolovrat shledání své jmíti ráčili, se nedali nacházeti, leč by to kdy z nevědomosti (což se tuto vymiňuje a vyhražuje učinil.“
Knihy takové nazývají se „knihy rukojemné“. ↩︎