ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Ze starých památek soudních
Mikuláš Dačický z Heslová zavraždil Šťastného Novohradského z Kolovrat, část šestá
In: Právník, časopis věnovaný vědě právní i státní, jejž vydává Právnická jednota v Praze : -1956
Rok vydání 1871
Ročník 10
Datum vydání 1871
Právnická jednota, 1861-
str. 520 a násl.
dostupné na https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:7a1458f3-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c?page=uuid:7a1458f4-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c
520Proti tomu: Jakž strana toho právem doličuje, žo všelijaká spravedlnost z průvodův se vyhledali má a on nemaje odvodu slušného 521a náležitého, poněvadž neb. pána jest zamordoval, právu mnohými prázdnými řečmi chtěl by to doličovati a natahovati, což jemu nepostačí. Na tom předce stojí vztahuje příčinu na pána, že by ji sobě danou měl, pro kterouž že sepření v kordy mezi nimi jest se stalo, jako by tu hned in continenti zamordován. Ješto se to z průvodův nenachází, než to se ze svědkův jejich vyhledává, kterak potom, když na se některou ránu udělali, jsou od pána Salavy a Jana Špetlara rozvedeni a již od něho Mikuláše neb. pán byl odveden a odvrácen a v tom odvrácení jeho když na něj žádné péče a pozoru neměl, v rukou pana Matěje Salavy jest zamordován, což se vše z těch svědkův nachází a vždy by to strana přikryti chtěla, že by žaloby své neprovedla, ale to vše páni ráčí najiti, že což prožalovala, to také jest provedla a ukázala, na čemž tato pře největší podstatu nese. Ale aby on to, že by příčinu takovou, že by pána hodně zamordovati měl ukázal, toho se nenachází, nebrž z těch všech svědkův se nachází, když jest promluvil neb. pán že jest ne pro něho dolův s koně ssedl, ale pro jiné pány přátely své v témž domě přítomné našedše, směl jest pánu dosti lehkou odpověď dáti, kdo by to mluvil, že by v hrdlo lhal, v čemž se tři neb čtyři svědkové srovnávají a po takovém slovu nevážném k stavu panského osobě promluveném začátek svády jest se stal od něho a ne od pána. Ale však v takovém potknutí skutek se nevykonal, nébrž to spokojeno a rozvedeno bylo. Ale potom když od něho odveden a odvrácen byl a pokoj sobě dali, teprva že jest do života jeho v bok rapír vstrčil, jakž se to z těch svědkův vyhledává, dosti se může počísti: pozadu, když jest od něho odvrácen byl a ne po předu že jemu to stalo. A protož poněvadž jest v tom potknutí to se nestalo zamordování, toho se také neukazuje, tehdyť také toho řečí nijakž dotáhnouti moci nebude. Nebo jakž praví, že ti svědkové proto sou vedeni, aby se to vyhledati mohlo, po předu-li čili pozadu li taková rána pánu jest učiněna, jakž pak i ti čtyři nálezové z desk zemských ukázáni jsou chtěje jimi toho dolíčiti, že by v té půtce, kteráž prvé spolu měli, to zamordování se vykonalo a že ti, kteříž jsou o ty mordy při soudu zemském činiti měli a to ukázali, že jsou se brániti musili a v tom bránění násilníku svému, že jsou ty mordy vykonány a z toho osvobozeni. Ale ti nálezové k této při nijakž se trefíti nemohou a žádné platnosti jemu k odvodu nenesou. Nebo se toho neukazuje, aby v té chvíli, kdy na se rány činili, pána zamordovali. Vysoce se také spíná o to, že by paní jeho spisy nenáležitě dotýkala i také majestát předkův svých k přečtení podav, jako by mu ten něco k této při platný byl, čehož se nepoznává a paní do něho nic není a on se toho sám zbavil 522příčinou tou, že se stavu rytířského odepřel a k městskému přiznal. Dále pak bude-li ji chtíti z čeho viniti, tu kdež náleží má toho vůli. Než vždy ona na tom stojí, poněvadž jest se to dostatečně vyhledalo a našlo, že ne v bitvě, ale po rozvedené svádě jest pán zamordován, tehdyť jemu ta barva nepostačí. Dal také z práva mnohé artykule čísti, které jí v některých příčinách slouží, jako S 26, kdož by po přetržené svádě koho zamordoval, že takovým mordem povinen bývá. Ano i to vykládati směje, že by tu žádný mordýř nebyl, dav na to i právo čísti a tím nálezy čtené i zřízení zemské potlačiti chtěje, čehož nedovede, neb jest v nich to obsaženo a jmenuje se to mordem a v zřízení z. R. 33. a 34. jmenují se mordéři, pak nemusili tehdy stavové toho času býti tak moudří jako on jest, když ten artykul do zřízení zem. vpisovali. A protož paní není toho nic vděčna a žádostivá, aby zbytečnými řečmi měla zaneprázdňovati právo, než poněvadž jest to těmi svědky dolíčeno, což bylo prožalováno i také ukázáno jakým spůsobem ten mord nenáležitě od něho Mikuláše nad neb. pánem jest vykonán; vedle toho průvodu žádá zachována býti připouštějíc to k uvážení.
Proti tomu: Jest promluveno, kterak on nemaje odvodu náležitého a slušného mnohými zbytečnými řečmi a příčinami svou při dolužovati měl. Ale jest ta naděje, když v to bedlivě, co se předkládá, nahlédnuto bude, že se to při straně spíše najde, nežli při něm. Neb vždy paní na tom stojí, že by po rozvedené svádě a půtce pánu ta příhoda státi se měla, ješto ani pan Salava ani pan Špetlův v svým svědomí toho nedokládají, aby to tak býti mělo, nébrž svědkové toho dokládají a svědčí, že když jsou na sebe bili a pán kord dobytý v ruce měl, že tehdáž on na pána pichl a takť jest tehdy sváda rozvedena nebyla. Chtěla by se pak jemu také příčina té různice přičítali, pravíc, že by proti řeči páně on některá slova nevážná promluviti měl. Ale když v to bedlivě nahlédnuto bude, to se najde, že ani v tom se svědkové nesrovnávají. Nad to pak vejše se sama strana přiznává, že po těch slovích a po tom mluvení s pokojem byli, nébrž svědkové svědčí, že Mikuláš pánu splnil a poctivost učinil a hospodyně, když zvěděla, že se pán hněval, že v to vkročila a spokojila. Ale potom, co se stalo, že pán jemu rozličné pohrůžky činil, potom dobyv zbraně jej zranil a v tom on se pánu bránil, toho paní nechce šetřiti, že mezi tím ta příhoda se přitrefila a tak tehdy zbytečně ty věci některé se předkládají. Jest i to promluveno, kterak by se on majestátu zbaviti měl, že jest ku právu tomuto k slyšení, jakožto do vlasti své volal; ale aby tudy jeho zbaven býti měl, tomu že odpírá a toho, jaká milost rodičům jeho dána jest, ničímž nepotratil, nebo že jest se 523k tomu právu volal, učinil to za jistými příčinami srozumívaje tomu, kdyby se na hrad pražský dostal nemaje tam přátel žádných, dostana se do vězení, z kteréhož by bez jistého vymčení, jakž i nyní vyjiti nemohl, neměl by kdo by jeho tam opatroval. Ale poněvadž v této obci přáteli krevní měl a má, aby opatření dostati mohl, proto so k tomuto právu volal a žádal, aby zde vyslyšán byl s vejhradou vrchního práva. Ale proto že v městě zde jsa jako i jiní, majestátu svého nepotratil. Dotčeno jest i nálezův, že by platní býti neměli, ale vidí se jemu, poněvadž podobné příčiny, které se s právem srovnávají provedl a prokázal, že ti nálezové platnější jsou jemu, nežli straně původní, zvláště pak ten mezi Václavem Hrabaní a Janem Nykláskem, neb v tom nálezu to se nachází, že Jan Nyklásek Frydrycha Hrabaní bez příčiny zabil, ale tuto se nachází, kterak on znamenité příčiny sobě dané měl od pána a podle nich zdraví svého hájil. I toho mlčením nesluší pomíjeti, jakož se mluví dosti ostrovtipně, kterak by ten artykul od stavův do zřízení zemského s jistým uvážením vložen býti měl o mordech, ale jest to rozděleno, co jest mordéř a co vrah také právem pod literou N 20 zř. z. A tak ne na nějakou potupu stavův aneb zřízení zemského od něho promluveno, než toliko pro vyrozumění toho rozdílu, jakž též právo ukazuje a takž v tom stíhán býti nemůže, A poněvadž pak on dostatečně svou odpověď, kterúž na žalobu dal, ve všech artykulích provozuje a ukazuje, jest té naděje ku pánu bohu a právu, že podle své neviny osvobozen té těžkosti bude. A s tím že právu k spravedlivému uvážení připouští.
Proti tomu: že i ona zbytečně zaneprázdňovati nechce, než připouští tolikéž to k uvážení panskému.
I odloženo do dvou neděl na vejpověď.
Vejpověď mezi p. Appolonou Kolovratovou a Mikulášem Dačickým.
Tu páni šephmistři a radda na Horách Kutnách slyševše žalobu urozené paní p. Appolony Kolovratové i na místě panny Kateřiny šlechtičny a sirotka po pánu Šťastném Novohradském z Kolovrat na Mikuláše Dačického z Heslova učiněnou, odpověď téhož Mikuláše, spisy, svědky od obojí strany vedené, nálezy práva, zřízení zemská, majestát i toho všeho bedlivě pováživše, takto o tom vypovídají:
Poněvadž se z akt této pře nachází, že Mikuláš Dačický urozenému p. Šťastnému N. z Kolovrat v domě Jiříka Engelmejera zlatníka jinak u Svobodův, když pán s koně dolův ssedl a tam s p. Matějem Salavou z Lípy a na Bikanči a Václavem Hrabaní z Přerubenic i také některými jinými přítomnými seděl, řečí nevážnou i jiným ku pánu 524nenáležitým chováním velikou příčinu k hněvu i k té vší šarvátce, moha, ač by se jemu od pána v čem ubližovalo, to vše jiným a lepším prostředkem spokojiti a toho všeho prázen býti, příčinu dal. Potom pak když táž šarvátka mezi nimi od Janka Špetlova a Mat. Salavy dobrou měrou přetržena byla a dotčený pan Šťastný k žádosti téhož pána Matěje Salavy té zlé vůle přestav k němu se obrátil a zase na něho Mikuláše již více žádného pozoru neměv k stolu jíti chtěl, v tom od něho rapírem nenadále jest proboden a zamordován. K kterémužto mordu tu hned po vykonání skutku na dotaz Mikuláše Vodňanského pana rychtáře J. M. Cské a jiných se přiznal, ani také dávaje na žalobu odpověď tomu jest neodepřel a aby takový mord zdraví a hrdla háje nebo násilí svému se bráně bezelstně učiniti a tudy bezhrdlí svému pomoci musil, toho od něho Mikuláše ničímž podle práva odvedeno a prokázáno není. Z těch příčin dává se j. msti. paní p. Appoloně Kolovratové Bitovské z Lichtenburghu atd. proti němu Mikulášovi Dačickému za právo, tak že jest takovým mordem povinen podle práva. Dali památné. Actum in consilio f. 4. ante Jacobi Ap. (24. července) 1583. Prætore Paulo Chlopiczky.
Dačický z Heslova odvolal se k vrchnímu právu, avšak mezi tím stále ve vězení ostával.
1584 dne 23. října.
Paní Appolona Kolovratova žádala, aby appellací,[1] kteráž od vrchního práva přinesena a sem ku právu dodána jest, přečtena byla. I Mikuláš toho žádal.
Čtena.
Rudolf druhý z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše; Uherský, Český král etc. oznamujeme tímto listem, že raddy naše k appellacím na hradě našem pražském zřízené a usazené, na ty od práva m. Hor Kutten odeslaná a odevzdaná spečetěná acta v té při mezi ur. Appolonou Kolovratovou atd. s jedné a Mikulášem Dačickým z Heslova s strany druhé, co se mordu dotýče; jakž žaloba a acta té pře to všecko v sobě šíře obsahují a pováživše toho všeho s pilností podle práva, takto ten ortel na témž právě feria 4. ante Jacobi l. 1583 mezi dotčenými stranami učiněný napravují: Poněvadž se jest to z act této pře vyhledalo a našlo, že on Šťastný N. z Kolovrat jemu Mikulášovi D. z H. počátek na něj řečí i skutkem učiniv, příčinu k nevoli dal a dobyv nejprvé braně své, na něho Mikuláše jest sekal, ano i v hlavu jej zranil, z těch příčin on Mikuláš 525Dačický pokutou zřízením zemským o mordech vyměřenou povinen není. Však pro velikost skutku a že on Mikuláš moha z prvupočátku té nevole po odjetí, toho jest neučinil a bráně se šetrnosti náležité k němu Kolovratovi nezachoval, protož od přečtení tohoto ortele ve třech měsících z země České se odebrati a jí do desíti leth pořád zběhlých všelijak prázen býti má. Podle práva. Škody z hodných příčin mezi nadepsanými stranami se zdvíhají, než co k appellací složeno, to aby zase navráceno bylo. Tomu na svědomí pečetí etc.
Dán na hradě našem pražském 4. Octobris l. 1584.
Ferdinandus Schlick
comes a Passanu m. p.
Řehoř Pátek.
Po přečtení paní učinila ohlášení, že na revisi před vlastní osobu J. M. Cské bere a se odvolává.
Mikuláš žádal rozmyšlení tolikéž.
Rozhodnutí královské stalo se v té věci teprvé roku 1602 i stýskalo se zajisté Dačickému tak dlouho ve vězení seděti. I žádal tudíž často krále, aby vězení prost býti mohl. Ku konci r. 1584 došlo král. povolení, „aby z téhož vězení na rukojmě pod 5000 kop čes. na zase postavení propuštěn byl.“ Pět tisíc kop byla za tehdejších časův suma veliká, kterouž Dačický nikterak zniknouti nemohl a pouze polovici té sumy sobě objednal. Následkem toho žádal znova krále, aby na té sumě přestáno bylo. R. 1585 dne 9. února došlo toto nařízení z kanceláře dvorské „na poníženou prosbu Mikuláše Dačického, poněvadž by do těch 5000 kop gr. č. rukojmí sobě objednati nemohl, nebrž v témž vězení zůstávaje dokonce o své zdraví přijíti musel, ráčíme k tomu mil. povolovati, aby při rukojemství, kteréž jest za sebe postavil, zůstaven byl a proto na něho žádným vězením sahati a tím stěžovati za tou příčinou nedopouštějte.“
Tak propuštěn Dačický na svobodu, avšak taková jeho svoboda netrvala dlouho.[2] Brzo povstaly na něho nové žaloby, že hrozných věcí se proti pánu bohu a dobrým poctivým lidem dopouští, vedle lehkomyslných lidí od pána pro zlé skutky ztrestaných, jim radě a je zastávaje proti p. šephmistrům, se postavuje, s lidmi se znova pere a seká, jakož nedávno od jednoho několik smrtedlných ran sobě uhonil, ani z toho viniti nesměl; pominulých dnův od jednoho pokojného člověka ševce při právě obviněn, že jest jeho jda v své nevážlivosti opilý z jednoho domu šenkovního, velice smolnou svící (našed ho v síni an spí) okolo krku až k ramenu spálil a na zdraví velice ublížil; tolikéž dnův po526minulých nějaký prsten hanebným dílem proti všemohoucímu pánu bohu a všem poctivým lidem a obzvláště mládeži a ženskému pohlaví na znamenité zhoršení udělati dal, kterýžto prsten od přísežního a staršího cechmistra, když o tom zvěděl jest před pány šephmistry na rathous k spatření a přetržení takových hrozných věcí předložen. V roce pak 1587 opět se Dačický s Václavem Hutníkovic s rapírem sekal a tak opětně se do vězení dostal. Vedl arci ihned při králi Rudolfovi stížnost, že šephmistři „vězením potupným šatlavním souží" a pro Boha prosil aby J. M. Cská „jej z takového vězení, do kteréhož jsou jej p. šephmistři a konšelé skrze své omylné zprávy z pouhé nenávisti připravili, milostivě prázdna učiniti poručiti ráčil“: Zdá se, že Mikuláš Dačický měl v kanceláři dvorské dobré přátely, kteříž jemu vymohli propuštění z vězení „pokud by za sebe rukojmě dostatečné pod sumu 5000 kop m., že se všelijak řečí i skutkem k jednomu každému pokojně a bez ouhony chovati a nic takového, na čem by se slušně kdo uraziti mohl, před sebe bráti nechce, postaviti mohl.“ A tak v r. 1588 po druhé z vězení propuštěn. I uplynulo od té doby plných čtrnácte let, než-li vynešena tato vejpověď královská:
Jakož jest rozepře vznikla při právě města Hor Kutten mezi paní Appolonou Kolovratovou etc. s jedné a Mikulášem Dačickým z Heslova s strany druhé; kdež jest dotčená paní Appolona K. obvinila téhož Mikuláše D. z mordu, že by pana Šťastného nenáležitě zamordoval. Když pak šephmistři a konšelé na Horách Kuttnách po vyslyšení stran a jich průvodů vejpovědí svou takový mord na témž Mikuláši D. sou přisoudili, na kteréžto vejpovědi, když jest on Mikuláš D. přestátí nechtěl, nýbrž se v tom k vyššímu právu před J. M. C. raddy nad appellacími zřízené odvolával dotčené J. M. Cské raddy touž vejpověď sou reformovali a jeho Mikuláše D. toho mordu na jistý spůsob osvobodili. I nemohouc svrchupsaná p. Appolona Kolovratova na té reformaci přestati, v tom se jest skrze repplikací před vlastní osobu J. M. Cské na revisi odvolala, J. M. C. pokorně prosíc, aby j. mst v acta té pře nahlednouti, toho povážiti a v tom jí s tím sirotkem milostivě opatřili ráčil, jakž suplikací jí paní Appolony K. to v sobě šíře obsahuje a zavírá.
Tu nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán pan Rudolf druhý, z Boží milosti římský císař atd., jakožto král český majíc při sobě nejv. úředníky a soudce zemské, též raddy své, ráčil jest v acta té pře, při tom v ortel jich horníkův i také v reformací nahlednouti a toho všeho pilné povážiti ráčiv, takto o tom J. M. C. vypovídati ráčí:
Poněvadž jest se to z akt této pře vyhledalo a našlo, že jest on 527Mikuláš D. již po rozvedené svádě a půtce, kterouž jest s někdy panem Šťastným N. z Kolovrat měl, když jest on na něj žádné péče neměl, rapírem probodl a nenáležitě zamordoval; z té příčiny to J. M. C. radd nad appellacími zřízených téhož ortele na právě Hor Kutten mezi stranami učiněného napravení minouti a dotčený ortel na témž právě učiněný v své mocnosti zůstati má. Dala památné. Stalo se ve středu po sv. Školastyce l. 1602.
Pak-li že proces tento nám o sobě jest zajímavým a věrným obrazem své doby, tím charakterističtější jest spůsob vedení exekuce na Mikuláše Dačického. Během dvacíti let dospěla konečně věc tak daleko, že Mikuláš Dačický uznán za vinna mordu, avšak rozsudek královský nebyl dodán ani k právu městskému, ani Dačickému, nýbrž pouze paní Kolovratové. Právo pak městské nebylo oprávněno vykonati exekuci z povinnosti úřední, nýbrž muselo vyčkali prvé nastupování původa.
Paní Kolovratová však - nevíme z jakých příčin - nenastupovala více proti Dačickému a tak vzdor všem rozsudkům nestalo se Dačickému ničeho. Teprvé po smrti paní Kolovratové dcera její Kateřina v r. 1612 k radě žádost podala, aby Dačický vězením zjištěn byl. Jedná o tom kniha memorabilní z r. 1612 ze dne 31 října takto: