Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
LXVIIIIV.
Vydání.
Vydání Pamětí Dačického muselo předsevzato býti ve dvou svazcích, a sice tak, že prvních XIV. oddělení tvoří tento první svazek s Úvodem, a XV. oddělení tvořiti bude druhý svazek se společným oběma dílům jmenným, místním a věcným registříkem.
Za základ vydání vzat byl rkp. C jakožto nejúplnější a nejlepší. Zprávy z rkp. A, jimiž se oddělení III, IV, VI, VII a VIII doplňují, vloženy jsou zcela chronologicky na náležitá místa a označeny závorkami [ ], čímž léta v odděleních těch jsou zde i tam pozměněna. Se zprávami z rkp. B nemohlo v tomto svazku býti tak naloženo, poněvadž rukopis sám již LXIXza tisku velmi pokročilého objeven byl. Protož v tomto svazku všechny doplňky přidány jsou na konec (str. 323 a násl.) a teprvé v druhém svazku vsuty budou na případná místa.
Jiná nesnáz naskytovala se při tom, jak by se měly Paměti vydati, zdaž scelením všech zápisků v jednu jedinou chronologickou řadu na spůsob Starých Letopisů, aneb v těch ne zcela chronologicky za sebou jdoucích odděleních, jak nám je byl spisovatel Pamětí zachoval. - Způsob první skytal mnohou výhodu, ale při tom zase tu hlavní nehodu, že by se byl porušil úplně ráz Pamětí, jak nám jsou zachovány, a pak že by se tím práce několika skladatelů slila na úkor jich individuálnosti v jeden vnitřně sobě odporující celek. A z toho důvodu stalo se k návrhu pana ministra Josefa Jirečka snešení, aby Paměti vydány byly ve spůsobu tom, jak se nám v rukopisech zachovaly. Nesnázi chronologické, která z toho vznikne, lehko jest možno odpomoci, předně registříkem svrchu oznámeným a za druhé zvláštním ještě registříkem chronologickým, který také na konci druhého svazku přidán bude a v němž u každého roku označeny budou stránky obou svazků, na nichž o létě tom se jakákoli zmínka děje.
Při transskripcí řídil jsem se zásadami u nás obecně uznanými, a proto ponechal jsem ve vydání také všecky ty jazykové a pravopisné nedůslednosti, o nichž jsem svrchu byl promluvil, poněvadž za to mám, že i ony jsou zvláštnostmi svými zajímavy a že mně nepřislušelo v jedinou formu slívati to, co přirozeným vývojem svým v různých tvarech se objevuje. LXXPřitom ovšem rozumí se, že zjevné chyby jsem poopravil, což platí jmenovitě o jse, jež jakožto filologicky neopodstatněné jsem v transskripcí nepodržel, nýbrž správným se nahražoval.
Vydání toto také nijakému brakování jsem nepodrobil, nýbrž všechny zprávy, jakékolivěk jsou, věrně otiskl, a i ty pomocí lupy rozluštil, které buď od Švendy aneb od samého Mikuláše Dačického jsou zpřeškrtány a rozmazány. Jen tu, kde Mikuláš D. zcela bez příčiny při přepisování některou zprávu dvakrát opakoval, pouze tam jsem ji ponechal, kam chronologicky náležela.
Také všecky poznámky jako: vide retro, antecedenti folio, vide superius a p. jsem jakožto zbytečné vypustil. - Jednotliva oddělení s udáním spisovatelů, od nichž pocházejí, a s léty, jež obsahují, jsou na každé sudé stránce nahoře označena, na každé liché stránce nacházejí se pak ta léta, o kterých se na téže liché a příslušné k ní sudé stránce mluví.
Všecka neúplná jména vlastní, jichž v Pamětech hojný se počet nalezá, doplnil jsem v poznámkách vždy dle pramenův původních, jakož jsou desky zemské, archiv zemský, Wunschwitzova sbírka, knihy komorního soudu, tištěné současné sněmy, udav vždy si gnaturu knihy a stránku, odkud doplněk jsem vzal.
Titul „Paměti Mikuláše Dačického z Heslova", ač později povstal, přece při vydání ponechán byl, poněvadž již od r. 1827 tím spůsobem se celý sborník nazývá, a poněvadž všecko to, co se z Pamětí předkův Dačického zachovalo, jediné ze svodů Mikulášových známe.
LXXIPoněvadž v tomto svazku vytištěny jsou všechny Paměti rodiny Práchňanských a i také životopisy jejich, přidal jsem na konci (str. 357) jakožto přílohu zajímavou dílčí ceduli dětí Bartoše z Práchňan o statek po otci pozůstalý.
Druhý a zároveň poslední svazek Pamětí s oběma registříky vydán bude v prvním měsíci léta 1880.
A tak po 25 letech vyplňuje se přání Mikovcovo, který r. 1854 v Č. Č. M. o Pamětech doložil, „že by se vydáním jich valně posloužilo mnohým odvětvím naší národní literatury."[1]
A. R.
Předmluva Mikuláše Dačického z Heslova
O vydání Dačického největší zásluhu získal si příznivý podpůrce v díle mém pan ministr Josef Jireček, jemuž za to velikými díky zavázán jsem. Též vděčně vzpomínám si podpory ctěných přátel mých v Kutné Hoře p. P. M. Veselského a prof. J. J. Řeháka, jakož i vzácné ochoty p. purkmistra kutnohorského JUDra. J. Říhy. ↩︎