Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
1
Předmluva.
Gloria in excelsis Deo
Teď předmluva, však v sprostnosti,
kdo čísti chce s upřímností,
neumím vysoké maudrosti,
šetř pravdy a spravedlnosti;
kdo pak naumí nebo nechce
darův božích vážíc lehce,
necht jinému nezávidí,
neutrhá dobrých lidí,
sice bude tak zas vážen,
buď on maudrý nebo blázen
Kdybychom lidé, stvoření boží, nejměli rozumu, paměti, řeči, umění etc., jinak bychom na světě nebyli, než- li jako hovada a ničemní neznabohové; ale že buoh, všemohúcí stvořitel, dárce a pán všech věcí, jenž bez počátku a konce byl jest, zůstává a zůstane na věky, podle své nestíhlé, nevymluviteldné, nezpytateldné maudrosti, všemohúcnosti a dobroty, člověka k podobenství svému učinivše, těmi a jinými mnohými dary svými z žádné povinnosti, ale z veliké své milosti, dobroty a lásky, obdařiti ráčil, jmáme a povinni jsme jemu, jakožto jedinému všemohúcímu, 2v Trojici svaté nerozdílnému pánu bohu, stvořiteli našemu, vždyckny čest, díky a chválu vzdávati a přikázání jeho ostříhati a zachovávati. Mezi pak jinými dary božími jmáme i to, že člověk může se učiti a naučiti sedmeru umění svobodnému, a podle toho rozličným řemeslům k opatření života vezdejšího, jak buoh koho k čemu povolati a propůjčiti ráčil. Jest pak i dar boží, a ne zadní, písmo rozumiteldné uměti psáti a čísti a tím vůli boží a přikázání jeho v vědomosť uvozovati, tak abychom toho ke cti a chvále jeho užívali a užívati mohli. A tak i to lidskému pokolení, zvláště křesťanskému, náležité a užitečné jest poznamenáváním, psaním a tisknutím jminulé v tomto světě příběhy potomkům jich zanechávati a pozůstavovati, tak abychom sobě dle vůle boží jedni druhým však v dobrém nápomocni byli a sebe křesťansky fedrovali. Může každý rozvážiti, kdyby nám patriarchové, proroci, apoštolé, evangelistové etc. i jiní mnozí učení, duchem božím a uměním obdaření lidé po sobě nepozůstavili svých, v rozličné spisy uvedených pamětí a umění, co a kterak bychom věděli, kde jsme se vzali, co jest naše spasení, a kde náš život budaucí? Item podle čeho by učili theologové, podle čeho by hojili doctores medicinae, podle čeho by zpytovali astronomové, podle čeho by saudili juristové etc.? Odkud pošli slavní rodové, kterak vznešení snižováni a nízcí vyvyšováni byli? Kdo co dobrého nebo zlého učinil a po sobě pozůstavil? Kde se vzali slavná stavení? Jak Bůh dobré chránil a zlé trestal etc.? Z čehož ze všeho příklady pro vystříhání se zlého a přidržení a následování dobrého, šlechet3ného a spasitedlného bráti sobě můžeme, an i sám buoh všemohúcí přikázaní svá božská na dskách kamenných poznamenaná lidu izdrahelskému skrze Moežiše, služebníka svého, na hoře Synai vydati jest ráčil. Jest tedy slušná a náležitá věc i užitečná, letopisuov a pamětí o věcech zběhlých po sobě pozůstavovati pro spomožení tím v dobrém a spravedlivém blížnímu svému. Nebo mnozí potřebují práv psaných, pamětí lidských, svědkuov, buď o řádném na svět splození, v stav manželský vstaupení, smluov a porovnání etc. pro obhájení cti, jména dobrého a spravedlnosti i hrdla nevinného a vyjití ze zlého domnění a podezření. Tak i nevinný Mardocheus skrze čtení před králem Asverem kronik od šibenice - již jemu Amon připraviti dal a potomně na ní sám viseti musel - jest vysvobozen, jakž o tom v knize Hester kapitola první oznamuje. Nebo ne všecko se vždyckny bez poznamenání psaného neb vytisknutého v hlavě a paměti, zvláště lidem věkem sešlým, snášeti může; umírajíce pak aspoň po smrti pozůstávajícími takovými pamětmi potomkuom našim posluhujeme a prospíváme, že se věcí jim neznámých a nepovědomých jako po níti klubka doptávati a spraviti mohau, podle toho přísloví: Verba volant, scripta manent. Že by pak každý tomu chtěl, aby toliko dobré jméno a poctivé chování jeho v paměti uvozováno, zlé pak a nešlechetné pomíjeno a zatajováno bylo, to se při pravdě trefiti nemůže, ale i poznamenávání lidských poklisek a pádův - čemuž od přirození poddáni jsme, a buoh pro hříchy lidské dopauštějíce tím ku pokání napomíná - v pamět uvozováno býti jmá proto, aby berauce sobě 4jedni z druhých příklad zlého vyvarovati a dobrého přidržeti se učili a snažili, vědauce, že se také zlé věci dobrými vyhledává, ano i přísaha právní, jak dobrého, tak zlého nezatajovati poraučí, pro vyhledání pravdy a ochrany dobrého proti zlému, zastavení nešlechetnosti a dopomožení spravedlnosti podle přikázání božského. Nebo jsau mnozí lidé, kteříž by v svých pokliskách a nedobrém chování ozdobným rauchem přikrýváni býti chtěli a jiné by rádi obnažené viděli, což se také trefiti nemůže, zlá nemoc pak se časem svým vyjeviti musí. Neudělil jest pak pan buoh všemohúcí člověku, stvoření svému, rozumu a umění etc. k tomu a proto, aby ďábelským spůsobem – kterýž také mnoho umí, ano i v světlost anděla se na oklamaní člověka proměniti může takovými dary božími lidé sobě proti přikázáni božímu škoditi, sebe nevinně a nespravedlivě o hrdla, statky, poctivosť etc. připravovati, v posměch a hanbu uvozovati jměli. Nebo taková umění jsau z ďábla, původa všech zlých věcí, a ne z boha, kterýž, kdykoliv ráčí, hrozný mstitel jest, a sám spravedlivý zůstává na věky. Kdo pak daruov od pána boha sobě propůjčených ke zlému a nešlechetnému užívá, ten sám sebe oklamává, a těch daruov od boha sobě svěřených hoden není. A jakožto zlý a nevěrný šafář daruov božích trestán bývá a slávu věčného blahoslaveného života potracuje, jakož mnozí chytráci tohoto světa přezděli chytrosti maudrosť a podvodu opatrnost: ale boha žádný nepodvede a neoklamá. Vždyckyť jest lepší upřímná sprostnosť a dobré svědomí, nežli šibalská chytrosť a podvodné umění. Někteří pak když šantročením a podvody nešlechetně 5 podle světa zbohatnau, jmenují to, však lživě, božím požehnáním; proti tomu pak a při tom na duši a dobrém svědomí hynau, chudí a nuzní zůstávají; nebo svědomí zlé, nemaje samo s sebau pokoje, nedá ani snu, pokrmuov a nápojuov s dobrau myslí užívati, nad to pak spasení svého vyhledávati, leč se skrze Krista pána, syna božího, vykupitele svého, ku pánu bohu milosrdnému, stvořiteli svému, s opravdovým a skraušeným pokáním, napravíce život svuoj, v stálém setrvání obrátíš. Nebo bůh nežádá smrti hříšného ale aby obrátě se měl život věčný, nám od téhož syna božího zaslíbený. Nemáť také žádný klamuov do kronik a letopisuov klásti, buďto o příteli nebo o nepříteli, z přízně, nepřízně, hněvu, nebo nenávisti; ale což samo v sobě jest při tom zanechati, dobré chváliti, zlého nepremovati a nepochlebovati; nebo se dobré samo chválí, též zlé pak ukazuje a svědčí samo na sebe. Máť každý v tom dobré svědomí zachovati, a poznamenávaje pravdu, poručiti o tom saud samému bohu spravedlivému.
Z oznámených příčin já Mikuláš Dačický z Heslova na Horách Kutnách jmaje před sebau některé po předcích poznamenané, psané...
(Ostatek utržen.) [1]
Zde schází také ještě další listy, které obsahovaly chronologický seznam panovniků českých až do Ferdinanda II. a přehled nejvyšších mincmistrů král. česk. až do Viléma z Vřesovic. (Mikovec Č. Č. M. 1854, str. 366. Seydler, „Světozor" 1868, str 452.) Obé nachází se ještě v novějším přepisu Dundrově, avšak vlastními přípisky tak zkomolené, že nesnadno říci, co vzato z Dačického a co doplnil k tomu přepisovatel. ↩︎