Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
Předmluva Mikuláše Dačického z Heslova.
7I.
(L. 1297-1516).
L. od n. Kr. p., syna bož. 1278 (sic) král český Václav, toho jména druhý, korunován jest na král. české.[1] A za tohoto krále kován a dělán jest groš dobrý, stříbrný, na němž ráz s textem latinským byl takový: Venceslaus secundus, rex Bohemiae. Čechové těm grošům převzděli „Zmrzlíci“. Zřídka se juž nacházejí. Za tohoto krále Václava Hora Kutná veliké bohatství a užitky stříbného kovu vynášely (sic), a práva horní jsau od téhož krále nařízena a vydána, kteráž po letech v nic přišla a nic neváží. Tento král Václav secundus založil jest klášter Zbraslavský a v něm pohřben.
L. 1305. Na den pam. sv. Vojtěcha umřel jest tejž král Václav secundus, zanechav po sobě syna, krále Václava, toho jména třetího....... Zabit jest zrádně v Holomauci l. 1306, na němž ten rod po meči vyhynul[2]
L. 1309 (sic). Jan, hrabě z Lucemburku.... země české za krále, a téhož léta pojal Alžbětu, kněžnu českau, k manželství.[3]
L. 1315. Švábi, Němci, vtrhli jsau do země české a velikau škodu učinili.
Toho l. přiletěly jsau kobylky do země české. [4]
8L. 1340. Král Jan český oslepl na obě oči.
L. 1341. Klášter Kartauzský podle Prahy založen jest skrze Jana, krále čes.
L. 1342. Bylo drahé léto, tak že byl strych žita za kopu, pšenice za 70, ječmene za 50, hráchu za 30 gr. Nota. To tehdáž za drahotu počítali! -
L. 1343. Založena jest kapla Všech Svatých na hradě praž. Léta téhož umřel jest kněz Jan Dražický, biskup pražský dvacátý sedmý, kterýžto založil jest klášter a špitál, též most v Raudnici, a zjednal jest hrob stříbrný sv. Vojtěcha na hradě praž. s hrobem sv. Vavřince v kaple jeho, a zjednal jest XIV. kop platu věčného dvadceti kanovníkuom řeholním v též Raudnici; též vystavěl duom a dvuor arcibiskupuov v Praze, na Malé Straně. -Nota. Neví se juž o tom stříbrném hrobu, kam jest se poděl.
Také toho léta (sic) zvolen jest kněz Arnošt, první arcibiskup pražský.
Též toho léta (sic) kostel na hradě praž. nový založen jest.[5]
L. 1346. Karel, syn Jana krále česk. z Alžběty, královny, dědičky české, narozený, jsa markrabím moravským, zvolen jest od churfiřtův germánských na císařství.
A toho roku týž král čes. Jan, dav se s králem franským, přítelem svým, do boje proti králi englickému, v tom boji zabit jest, den pam. Ruffa.
L. 1347. Učení pražských mistruov jest potvrzeno a milostivé léto změněno. A Karel nadepsaný korunován jest k čes. král., a Ludvík, kníže bavorské, složen byvše s císařství, umřel.
L. 1348. Založeno jest Nové Město praž. týmž Karlem.
Téhož léta stalo se zemětřesení na den pam. Pavla na víru obr. A toho také léta umřela Blanka, krá9lovna česká, a Anna oddána jest králi Karlovi za manželku; a týž král Karel dal Moravu Janovi, bratru svému. Též mnozí lidé zahynuli u Hory. A mrskači chodili po zemi.[6]
L. 1359. Téhož léta bylo milostivé léto v Římě, a založen klášter svatého Karla v Praze.
L. 1353. Vauterej př. pam. Nar. bl. p. Marie byla velká povodeň v Praze.
L. 1361. V auterej po pam. sv. Matěje ap. narodil se v Norimberce císaři Karlovi, králi českému, syn Václav, kterýž potomně také byl králem českým a císařem.
L. 1362. Umřela jest Anna, máti téhož Václava, syna Karlova.
Byl jest také v Čechách veliký hlad a potopa.[7]
L. 1365. Přineseno jest tělo mrtvé sv. Zikmunda do Prahy z města Agauského.[8]
L. 1368. Narodil se jest císaři Karlovi, králi čes., Sigismundus, jenž potomně byl králem uh. císařem a král. čes.[9]
L. 1380. Na Nové léto umřel jest Jan, kardinál, druhý arcibiskup pražský. Byl jest mor veliký v Čechách, v Praze, od božího vstaupení až k pam sv. Václava.
10L. 1386. Stonuli jsau Bratří v Moravě pod Horau sv. Hypolita.[10] Nota. Jací to Bratří byli?
L. 1387. Umřela jest královna Johanka, první manželka krále čes. Václava, Karlova syna. A téhož l. Sigismundus, syn císaře Karla, bratr téhož Václava, korunován jest k uherskému král.
L. 1388. P. Markvart z Vartenberka, kterýż ty časť držel hrad Žleby, nejprvé počal válku v zemi proti králi Václavovi, dav se v laupení země. A král Václav rozhnèvav, se dobyl Žlebuov a Zbiroha, a Markvarta jav, jměl jej u vězení. [11]
L. 1389. V neděli na velikú noc židé v Praze jsau zbiti a spáleni.
L. 1390. Před masopustem umřela jest v Praze Alžběta, vdova zůstalá po cís. Karlovi, králi čes.
L. 1393. Rozkázáním krále Václava utopen kněz Johanek, doktor, vikář arcibiskupství praž.
L. 1394. Bylo na Vyšehradě milostivé léto, a tu slit jest zvon veliký.
L. 1395 (sic). Na den pam. sv. Stanislava král Václav římský a český jat jest v Berauně od svých pánuov českých a byl držán XVII. nedělí, a vysvobozen jest Janem, bratrem svým, vejvodau lužickým, a Prokopem, markrabím moravským, z toho vězení.[12]
11L. 1396. (sic)[13] Na Letnici zbiti jsau na Karlstejně: p. Štěpán Opočenský, Poduška z Martinic a Markolt, mistr Svatovařský (sic)[14]; nebo je král zval na polévku a tak se mstil. Nechutná to polévka byla!
L. 1402. V první středu v postě jat jest opěty týž král Václav a vezen jest do Rakaus do vězení.
L. 1404. (sic)[15] Zaul dobyt jest pro laupež na hrádku. Čejchanov a oběšen jest se všemi svými v Praze.
L. 1405. U vig. pam. sv. Jana Kř. stat jest v Praze na Starém Městě v síni na rathauze Zikmund z Orlíka, jsa podkomořím kr. čes.
L. 1410. Ve středu po Rozesl. ap. p. spáleny jsau knihy mistra Jana Wikleffa na dvoře kněze Zbiňka, arcibiskupa praž., odsauzené doktory učení praž. za kacířské.
L. 1412. V pátek den pam. sv. Kateřiny byl v Čechách vítr velký, tak že se stromové vyvraceli.
L. 1413. (sic)[16] Kněz Zbiněk, arcibiskup praž., probrav svátosť kostelní na hradě praž., vezl ji na Raudnici. A když jest zase přivezena do kostela na hrad, tehdy král Václav pobrav tu svátosť, kázal ji vézti na zámek Karlštein.
L. 1414. (sic)[17] Kněz Konrad, Němec, přijat za arcibiskupa praž.
L. 1415. V ochtáb sv. ap. Petra a Pavla upálen jest mistr Jan Hus, kazatel praž., v Konstanci na sněmu kněžském pro víru křesťanskau, jsa odsauzen za kacíře bludného; a to se stalo pod glejtem císaře Sigismunda témuž mistru Janovi daným. Při kterémžto sněmu tejž císař Sigismund byl sám osobně. Nota. Skrze což vznikly a následovaly ukrutné, hrozné války vojenské, mordy, boje v král. čes. i jinde a zhauby veliké.
12Téhož l. po pam. Rozesl. sv. ap. Prušané poraženi jsau bojem od krále polského.
L. 1416. V sobotu př. pam. sv. Matěje ap. spadl na sníh dešť krvavý v noci, a na ten dešť opět sníh, že bylo jako mazanec. Potomně ve čtvrtek a v pátek po pam. sv. Maurice vidín jest kříž červený na nebi. Nota. To oboje bez pochybnosti vyznamenávalo a presagium bylo těch následujících vojen krvavých.
Před pam. pak na nebevstaupení Kr. p. syna božího na témž sněmě konstanském upálen jest druhý mistr pražský, Jeroným, takovýmž saudem, jako mistr Jan Hus. Vše pro pravdu boží.[18]
L. 1419. Na den pam. sv. Abdona stal se jest mord veliký v Novém Městě praž. od měšťanův a obce téhož města, tak že jsau zabili třinácte mužuov, konšeluov a rychtáře Nyklasa, smetavše je z ratha uzu, a rathauz jsau osadili mocí. Na den pak po pam. bl. p. Marie umřel jest Václav, římský a český král, na Novém hradě nedaleko Prahy. A hned potom ve středu a ve čtvrtek obec pražská učinily útok na kláštery, kostely a domy kněžské, tepúce varhany a obrazy kazíce; v pátek pak vypálily jsau Karthauzy a kněží z kláštera vedly jsau do Starého Města praž. Potom na den pam. sv. Michala arch. bylo veliké sebrání lidu u Křížkuov, na té silnici jdauce od Benešova k Praze, a šli valem s sviecemi do Prahy. A v sobotu př. pam. sv. Martina měšťané Starého a Nového Města praž. zlaupili jsau město pražské, Malau Prahu pod hradem praž. a potom je vypálili. A tu Jan Žižka vzat na slovo od lidu a počal bojovati.
V tu zimu po pam. sv. Martina učiněno jest příměří mezi Pražany a pány, královú stranú, až do sv. Jiří. A Žižka hned jel do Plzně; jměl jest mnohé války s p. Švamberkem a zemany.
L. 1420. V masopustě město Auští Sezimovo vy13bojováno jest od Taboruov a vypáleno v sobotu př. Květnú nedělí. A tu o Veliký pátek tíž Táboři zmordovali mnoho lidí u Vožice.
Pražané kopali jsú příkopy proti vyšehradským v pondělí po Velikonoci. Potom ve středu po Svátosti Čeněk z Vartnberka, jsa purkrabím hradu praž., vzdal pražský hrad Pražanuom a mnoho lidí, kteříž byli na témž hradě, zlaupil jest a potom, drže ten hrad k ruce Pražanuom, vzdal jej králi Zikmundovi.
V pondělí po pam. Markety Němci z Mišně a jiní cizozemci šturmovali jsau k Žižkovi, jenž ležel s svými dráby u Prahy na hůře za branau horskau, a tu jsau divně poraženi a odehnáni. A odtud to místo sluje Žižkova hora.
V pátek den pam. Všech Sv. před Vyšehradem Zikmund, král uherský, s svými pány a rytíři divně po ražen jest od Čechuov a mnoho z jeho strany pánuov českých a moravských tu zbito jest, a hned Pražanuom Vyšehrad vzdán. A tak Pražané jmaje Vyšehrad, zdi od města, věže, kostely a domy kněžské jsú bořili.
L. 1421. Nový hrad, Konradice, nedaleko Prahy, na kterémž král Václav umřel, vybojován jest od Pražanů v pondělí př. Hromicemi; potom vypálen a rozbořen. V půstě král Zikmund oblehl jest klášter Kladruby a uslyšav, že Pražané táhnau na retuňk, jel do Litoměřic. A o témž postě Pražané a Žižka oblehli město Plzeň, ale nedobyli jsau; v květnau pak neděli dobyli Chomutova a mnoho kněží, měšťanuov a řemeslníkuov zbili a spálili, a jakž rozprávěno, že tu sešlo lidu 2400.
V auterý po provodě město Beraun od týchž bojovníkuov dobyto jest, v němžto slovútní Čechové a stateční rytíři: Koblih, Bohuslav Dúpovec s otcem a a jinými rytíři, panošemi, kněžími, mistry spáleni jsú v jedné jizbě před městem. Na zejtří, na den pam. sv. Tiburci, dobyta jest tvrz Tušeň páně Míchalcova na Labi.
14 Téhož léta dobyto jest město Brod Český od Pražan, v němžto mnoho lidu zbito, a žoldneři němečtí utekli jsú na zvonici, v kteréž jsau zapáleni, a krov padl, ale těm žoldneřům nic neuškodil; než potom jsau vyvedeni za město a spáleni ohněm. A toho zhrozivše. se jiná města, totižto: Kauřím, Nymburk, Kolín, Hora, Čáslav, Chrudím, daly jsú se, a která se protivila, jsau brzo dobyta, jako: Mejto, Jaroměř, Turnov, Polička.
Potom Pražané, kteří jsau nebyli u těch měst, s Cardau oblehli jsau hrad sv. Václava. Když pak přijeli Pražané od Jaromíře poddán jest brzo hrad sv. Václava Pražanuom.
V sobotu př. pam. Markéty Bílina město dobyto jest od Pražanuov a Němci na hrad utekli, kteřížto na zejtří jsau dobyti a mnozí kněží a panoše jsau spáleni. A v ty časy oblehl Žižka hrad Rábí, a tu jest zastřelen do druhého oka.[19]
Potom na den pam. sv. Osvalda stala se jest porážka u města Mostu, kdežto Pražané a jiní Čechové utekli jsau z pole, nechavše tu vozuov, prakuov, pušek a jiných braní. Němci, jenž v Čechách zůstávali, uradivše se na to s jinými Němci, vtrhli s knížaty, shromáždili se s velikau mocí a oblehli město Žatec a Bílinu; ale s hanbau jsau odtaď odtrhli a utekli.
L. 1422. Zikmund, král uherský, utíkaje z Čech, vypálil Horu Kutnu. A město Brod Německý dobyto bylo jest po pam. bož. křtění a mnoho tu lidu zbito a stonulo.
V pondělí po druhé neděli v postě kněz Jan, kazatel od kostela tejnského v Star. Městě praž., (sic)[20] sťat 15jest v témž městě praž., jehožto smrti mstíce obec, zlaupili židy, a někteří Pražané stínani a mnoho jich přec uteklo.
Hrádek Křivoklát vypálen jest a odtud deky zemské vezeny jsau do Plzně. Potom na Velkú noc Pražané dobyli Žlutic.
Zikmund, kníže litevské přijel jest do české země s Poláky na pomoc Pražanuom. A obležen jest hrad Karlštejn a silně dobýván, ale nedobili jsú a odtrhli. A tu jsau Poláci jedli maso osličí místo zvěřiny. Nota. Takét jest osel zvíře!
Ve středu na den sv. Michala arch. Táborští s Švamberkem a s Bzdinkau, hejtmany, pokusili jsau se o Staré Město praž., ale Staroměští s Cardau a Poláky vyhnali je a s domuov smetali. A tak svádivše se Žižka s Pražany, počali proti sobě bojovati.
L. 1423. V auterý př. pam. sv. Jiří stalo se pobití u Hořic, kdežto Žižka přemohl jest bojem Čeňka z Veselé s jinými, jenž se na něj sebrali, a vozy a braně bojovné jim odňal.
Vauterý př. pam.sv. Petra spadly jsau veliké krúpy.
Potom ve žně Žižka puštěn jest do města Kralové Hradce, u kteréhožto města Pražané od něho poraženi jsau na poli blíž téhož města.
A tehdáž také Lupáč, hejtman táborský, poražen jest v Tejnci od Pražan, a potom Žižka obležen jest na Čáslavi městě.
L. 1424. Před pam. Sesl. sv. Ducha Žižka obležen v Kostelci na Labi, jemužto p. Hynek Boček Poděbradský přijed ku pomoci, odtuď jemu pomohl; ale p. Boček jat jest od pánuov. Pražané pak honivše Žižku, a když vjeli v jedno audolí u Malešova, Žižka se na ně obrátil a udeřiv na ně s svými, tak že jich tu, jakž obecně pravili, do XIII. set zbito jest, a vozy, koně, pušky, braně jim pobral. Také toho léta mnoho vsí a městeček týž Žižka jest, i mnichy v klášteře Turnovském, spálil.
16Potom Žižka s Žateckými položil se na poli u vsi Libně proti Pražanuom, a ve středu den pam. Pov. kříže mezi Pražany a Zikmundem knížetem Litevským s strany jedné, a Žižkau s strany druhé, smíření se stalo a na památku toho snešena jest velká hromada kamení na Novém Městě praž. u sv. Ambrože na příkopě.
Po tom smíření tejž kníže Zikmund, Pražané a Žižka s svými Bratřími jeli jsau do Moravy, a Žižka v té cestě umřel jest od hlízy u hradu Přibyslavě. Nota. Byl rytíř český od lidi - ač slepý - nepřemožený.
L. 1425. Město Litomyšl od Táboruov, vojákuov Žižkových, jest dobyto, a kníže litevský Zikmunds Pražany mnohých měst jsau v Moravě dobyli.
Před květnau nedělí Táborští a Sirotci jenž se tak, jako osiřelí po smrti Žižky, hejtmana svého, jmenovali chtěli město Prahu zlézti a ztéci, ale jsau od Pražanuov odehnáni.
U Veliký pátek město Slanej obleženo jest od týchž Táboruov, Sirotkuov, Žateckých a Launských, v kterémžto městě Slaném panoše páně Hynkovi z Waldštejna s jinými statečně se bránili však lstivě skrze zradu měšťanuov slanských jest to město dobyto a mnoho lidí v něm zbito; panoši na zvonici zapálení a rychtáře s konšeli v masných krámích také spálili a statky jich pobravše, to město ohněm zkazili. V kterémžto městě zabit jest také kněz Křišťan, kazatel, s knězem Václavem, svým střídníkem, a slovútný Jan Srsa jednooký, Petr Kamenec a Zděněk Hamule.[21]
A téhož léta dobyta jest tvrz Květnice na Prokopovi Trčkovi, jednookém, při svátku sv. Ducha.
Též bylo jest veliké horko, že lidé dělajíce na polích horkem mřeli.
Také bratři Táboři a Sirotci dobyli jsau tvrze Švihova, hrad Rychmburk, Michalovic a mnoho jiných hradů; a na podzim Vožice.
17Táboři přitáhli jsau blízko ku Praze do Vršovic a oblehli jsau Prahu, ve středu pak na sv. Lukáše pam. smířili jsau se s Pražany. Po tom pak smíření kníže litevský Zikmund s Pražany a Tábory jeli jsú do Moravy a do Rakaus a dobyli města Rece, z něhožto přinesli jsau hrabí Reckého z Ardeku, kterýž, jsa v Praze chován, umřel jest po dvau létech u vězení na hradě praż. A při šturmu toho města Rece zastřelen jest šípem p. Bohuslav Švamberk, hejtman Táboruov.
L. 1426.[22] Pražané s týmž knížetem Zikmundem, s Tábory a Sirotky, i s jinými Čechy, oblehli jsau Auští na Labi, k kterémužto městu markrabě míšenský s jinými mnohými knížaty, hrabaty a pány německými jest přijel na pomoc. A tu jsau s nimi Čechové v boj vešli. A přemoženi jsau od těch Čechuov Němci a z země vyhnáni. A mnoho v tom boji německých knížat, hrabat, pánuov, rytířův s mnohým lidem jich zbito a zjímáno jest a horkem zemřelo. Po kterémžto boji hned Pražané toho města Auští dobyli a protivníky zmordovavše, to město vypálili.
Tíž Táboři a Sirotci oblehli jsau Hynka Bočka na Poděbradech, ukrutně praky a puškami dobejvajíce; kterýžto Boček mužsky se jest bránil a velikau škodu jim činil a mnoho jich zbil. Jednoho dne, když kněz kázal, jedním střelením z pušky zabil jich jedenácte. I nemohauce Poděbrad dobýti, s hanbau a škodau odtrhli jsau. Pan Boček pak, chtěje zlézti město Nymburk, zabit jest, a panoši jeho od něho utekli.
L. 1427. V postè stalo se jest poražení u města Světlé, kdežto Táboři a Sirotci mnoho Němcův zbili. A byl jest toho roku hlad v Čechách a zima ukrutná.
Mistr Jan Přibram hádání jměli[23] o svátosti večeře páně.
18U Veliký čtvrtek Zikmund, litevský kníže, skrze některé kněží, mistra Jana Rokycana, Pražany a panoší, zvláště Svojší, Janem Rozvodau, Ramšem z Hrádku, vyveden jest z Prahy, jmaje na sobě kuklu naopak vstrčenau, protože se s nimi u víře nesvrovnával s Poláky jeho. Nic jim listové Čechuov, jež Poláci, kterak jsau Čechové pro ně posýlali a psaly, nepostačili (sic).
Po Veliké noci mistr Křištan, farář od sv. Michala v Starém Městě praž., mistr Prokop, mistr Petr z Mladoňovic, mistr Přibram s jinými mistry, návodem mistra Engliše a Rokycana, jsau z Prahy vyhnáni pro víru o božím těle a krvi jeho svaté.
Táboři a Sirotci dobyli mnoho měst v Slezích, a vracujíce se, zase dobyli hrad Žleby a rozbořili jej.
Po pam. sv. Jakuba Němci, vtrhše silně do země české, oblehli město Stříbro, jemuž Čechové jeli na retuňk, a Němci nesměvše jich dočkati, z země jsau utekli; a Čechové města Tachova dobyvše, Chmelík pušku vzali.
Před pam. Nar. Marie p. Hynek z Waldštejna s Smiřickým, jmaje okolo šesti set jizdných, vskočili do Starého Města praž., chtěje Prahu obdržeti, ale toho nedovedli. A tu p. Hynek v domu u Slonu zabit a dolu svržen jest. Ale Smiřický s mnohými jinými panošemi jat jest a dán na rathauz do vězení, a jiní mnozí zbiti jsau po ulicích a mnozí, utíkajíce přes vodu, ztonuli jsau; jiní skryti a zachováni jsau z přízně a známosti.
V neděli, den pam. Povýš. kříže město Kolín obleženo jest od Pražanuov a od kněze Prokopa Holého, hejtmana Táboruov, a od Sirotkův. A leželi jsau před ním blízko pam. Nar. Krista, na němž se jest statečně bránil Diviš Bořek; a potom jest jim toho města postaupil pod úmluvau. Odtad potom táhli do Slezska a do Moravy a mnohých měst jsau dobyli.
L. 1428. Po Velikonoci Čechové v Bavořích mnoho měst jsau zdobývali a mnohé vsi vypálili.
19Před pam. sv. Havla hrad Bechyně dobýván jest od knèze Prokopa, hejtmana Táborských, a hrad Lichumburk od Sirotkuov obležen.
Na den pam. sv. Jiljí staroměští a novoměští Pražané smířeni jsau na Příkopě sv. Ambrože, nebo před tím byli jsau v kyselosti pro kněžská zboží, jedni před druhými je chvátajíce.
L. 1429. Po pam. sv. Trojice bylo veliké sebrání lidu českého, pánuov zemských, zemanuov, Táboruov a Sirotkuov, kteřížto v domu mistrovském, v koleji v Praze, o pokoj s králem uher. Zikmundem rozmlauvali jsú; však svolení jich Velek, hejtman sirotčí, s novoměstskými Pražany jsú se protivili a odpírali, nechtěje
svoliti.
V sobotu po pam. sv. Víta Táborští dobyli jsau v Slezích města Bunslav,[24] kdežto mnoho lidu zbito.
Po rozjetí dřéve řečeného sněmu českého a nesvolení Velka, hejtmana, a Novoměstských, vzešla veliká nevole mezi nimi a Staroměští a Novoměští zdělali proti sobě zdi a planky, nevěříce jedni druhým.
V středu den pam. Povýš. kříže Velek s Sirotky přijel do Nového Města praž. Staré Město proti Novému zavřelo se jest a z pušek iz samostřeluov i šípy ohnivými stříleno z Starého Města do Nového, a též zase z Nového Města na Staré. A mezi tím několik jich zabito. Potom hned z obojí stran volili jsau mezi sebau ubrmany o to záští a ti ubrmanové jsú je smířili a v pokoj uvedli pod základem čtyr tisíc kop gr. a na témž místě jako i prvé, na Příkopě proti bráně Staroměstské. A tu purkmistr a konšelé obú měst dali jsau sobě ruce na pamět míru pravého. A kněží i všecky obce smířeny jsau vespolek; a vyřkli jsú, aby na vojnu jeli proti Němcuom.
Hned potom smíření jeli jsau Čechové do Mišně, do Srb a do Lužic a ty země vybojovali statečně; nebo 20Němci z měst dobře ohrazených utíkali jsau. Kubín, město slavné v Lužicích, rychle jest od Čechův dobyto, a lidí v něm zbito mnoho; jiné zjímavše vedli s sebau a to město z kořen vypálili.
L. 1430. Před pam. Nar. Krista p. syna bož. mnozí Čechové, sebravše se vojensky, táhli do Mišně, mstiti jelenův, kteréžto byli Mišňáci v oboře před Prahau....[25]. I dostavše se Čechové do Mišně i do jiných zemí okolních, města Plavna a hradu rychle dobyli a mnoho lidí zbili a ohněm spálili jiných měst mnohých. Města Normberk a Pamberk jim se šacovali, aby jich nehubili, a tak Čechové velikých kořistí jsú nabyli a, jak obecně praveno, okolo sedmdesáti měst hrazených jsú zebrali a vypálili, vsí nepočítaje; a nižádný v těch zemích jsau se s nimi nesměli polem...[26]. Čechové pak navrátili jsau se domuov s kořistmi nabytými.
L. 1431. O pam. sv. Filipa a Jakuba ap. p. byl jest valný sněm kněží z král. čes. v Praze, kdežto kněží táborští slúžili jsú bez ornátuov v domě Hankově a jměli jsú rozmlauvání s mistry pražskými o některé artikule víry křesťanské. A nejprvé Táboři kladli jsau některé příčiny, proč slúží bez ornátuov. A mistři pražští odporovali jsú těm artikuluom Táborských, pravíce, že jsau ty příčiny a artikulové křivé a scestné, oznamujíce tíž mistři pražští, že o velebné svátosti těla a krve Krista pána, syna božího, dávaje tak lidu křesťanskému, drží, jako matka církev svatá, a že nedrží, by zůstával chleb hmotný po posvěcení těla božího, jako Engliš kacíř drží, a že sedmerá svátost církve svaté má držána a ctěna býti, i jiná ustanovení církve svaté. A byli jsau také na tom sněmě mnozí páni, rytíři, měšťané země české a moravské, a měli jsau poselství od králův uherského a polského a od Khunce 21doktora, biskupa moravského,[27] že chtějí Čechy k jednotě církve svaté navrátiti a slyšení jim dáti, a to při sboru obecním všeho křesťanstva. Na tom také sněmu kněží byli jsau na tři strany rozděleni. Nejprvé mistři pražští, kteříž drželi všecky věci, jako církev římská, o přijímání pak z kalicha krve boží také lidu obecnému; druzí kněží jsau byli Sirotci, ti něco drželi s mistry pražskými a některé věci proti nim s Tábory; třetí kněží jsau Táboři, kteříž slaužili bez ornátuov, některých svátostí církve římské nedržíce, jako: olejem mazání, masa nejésti v pátek a v postě, a o očistci po tomto životě, orodování a vzývání svatých za nic nemajíce. Na tom sněmě také staroměští Pražané se pány zemskými a s knězem Prokopem Holým, hejtmanem Táboruov vojenským, k žádosti Zikmunda, krále uh., vypravili jsau posly své do města Hba, Egru řečeného, kteříž vrátivše se oznamovali, že sám král nemůž jich ubezpečiti k slyšení, ale sněm, kterýž bude, že snad bude sauditi císaře i papeže. Oznámili jsau také tíž poslové, totiž: Matias Lauda, hejtman písecký, a kněz Markolt táborský, když Čechuom bude dáno svobodné slyšení, chtí dokázati a dovésti své víry písmy svatými, čehož strana odporná a protivná se štítí a dopustiti nechce. Pravili též tíž poslové čeští, že Němci a jiní cizozemci silně se sbírají, chtíce toho léta silně vtrhnauti do Čech, což vyhlašovano jest v rynku Nového Města praž. při procesí ve čtvrtek. den pam. Těla bož.
V pondělí př. pam. sv. Víta stalo se veliké rozvodnění a potopa u města Kauříma z deště náhlého, a tu špitál s nemocnými, domy, sladovnami i s lidmi voda vyrátila a preč vzala a stránku zdi městské zbořila.
Po nadepsaném oznámení od poslův do Víta vyslaných mnozí Čechové, totiž: Pražané, kněz Prokop, přijmím Holý, vůdce táborský, Sirotci a jiní z měst s pány korauhevními a rytíři sjeli jsú se ku Plzni a čekali nepřátel, cizozemcuov, a potom u lesa bavor22ského. Když se jim pak špíže nedostávalo jeli jsau domů pro špíži, nevědauce, aby Němci leželi za lesem, jenž byli v množství velikém, od Říma, Švábové, Mišňáci, Sasíci, Bavoři, Durynkové etc. i jiné mnohé pokolení německé; a jakž vězňové od Čechův zjímaní pravili, že jich bylo sto a třiceti tisícuov, a do Čech vtrhše, vsi a městečka pálili a Tachov město oblehli. O tom Čechové uslyševše, jeli jsú hned proti nim vojensky k Domažlicuom. To někteří zvěděvše an Čechové ještě od nich jednu míli byli strachem a bázní velikau dali se v utíkání s vozy svými do lesuov bavorských k hradu Rizmberku, mecíce s vozuov špíži a přípravy vojenské. A tak jsau poraženi prvé nežli jsú Čechy spatřili. Čechové přispěvše k nim, statečně v ně skočili, z jich vozuov je vytiskli, mnoho jich zbili a zjímali; a jiní ode všeho utekli. A tak tu Čechové božskau mocí veliké vítězství nad nepřáteli svými obdrželi. A jak obecně praveno, že dva tisíce vozův s mnoho střelbau těm nepřátelům svým odňali, i jiných kořistí, stanův, zlata a stříbra etc.; bulle papežské, již Eugenius toho jmena čtvrtý, papež biskup římský, proti Čechuom na zahlazení jich vydal, tu dostali, nebo tu také Julianus kardinál, od téhož papeže vyslaný, přítomen jsa, té bulle i kápě své odběhnauti musel. - Nota. To jsau hlé! byli věrní, stálí, udatní a stateční Čechové![28]
Jiní Němci z Mišně, kteříž také v ty časy u města Žatce zemi českau hubili, jichž byly čtyry tisíce, uslyšavše o té porážce svých, také strachem a bázní utekli. Čechové pak po tom vítězství táhli do Moravy na vejvodu rakauského, kterýž také s mnohým lidem vtrhše do Moravy, nepřátelsky napomáhaje proti Čechuom, palil a plundroval zemi moravskau.
Po pam. Nar. bl p. Marie, když Pražané Starého Města šli s procesí na hrad sv. Václava a jdauce zase 23přes ten most k řece před hradem, padi ten most a se obořil a s ním padlo lidí okolo sta osob.
L. 1432. ve čtvrtek u vig. pam. sv. Petra a Pavla ap. krov na kostele sv. Jiljí v Praze zapálil hrom, od čehož shořel ten krov všecek ve třech hodinách a při tom zvonové se slili, velicí i malí.
V pondělí př. pam. Máří Magd. povodeň veliká byla v Praze, takže na Staroměstském rynku na loděch se vozili a na Ovocném trhu tekla voda ulicí mimo uzdáře jako řeka, a stála voda až domuov (sic) barvířských a zbořila v Praze most kamený nový; a všecky mlejny, což jich bylo na Vltavě, zbořila a zanesla, i domův i mnoho lidí ztopila.
L. 1433. Jakož jsau byli od Čechův léta předešlého 1432 na concilium, sněm duchovní, do města Basileje položený, posly své vypravili, totižto z duchovních: mistra Jana Rokycana, mistra Petra Engliše, Oldřicha a Mikuláše Biskupce; z světských: Prokopa Holého hejtmana Táborských, Viléma Kostku a Beneše z Mokrovaus s jinými; a ti tam mnohé hádky jměli, na témž concilium basilejském. Tohoto pak léta 1433 vysláni jsau z téhož concilium a přijeli do Prahy s plnau mocí: Johannes (sic) biskup z vlasti konstancienské, Rothomatské[29], Petr, biskup augustenský z vlasti mohutské[30], Johannes Polomar, arcibiskup (sic) barchionský, doktor v právích, saudce síně papežské,[31] Jiljí, děkan kamenický, doktor písma svatého,[32] Alexandr Engliš, doktor oxonienského učení,[33] Tomáš Hasenpach, kanovník z Vídně,[34] Fridrich, děkan řezenský, licenciát v právích,[35] Henricus Torce,[36] kanovník magde24burský, Martin, děkan turonenský, bakalář,[37] bratr Jan Mulden,[38] mistr v sedmerém učení, nejvyšší kancléř toho sboru basilejenského, a přijati od pánuov do Prahy s velikau poctivostí. Potom v sobotu př. pam. sv. Markety ti poslové basilejští odjeli jsau zase z Prahy, a s nimi jeli mistři a poslové čeští o potvrzení čtyr artikuluov, o něž jsú se Čechové zasadili, zvláště o přijímání těla a krve Krista pána, syna božího, pod spůsobau obojí a tak rozdávání věrným křesťanuom. Před pam pak Všech Sv. přijeli jsau opět ti poslové z Basileje N. biskup a doktorové.[39] A také poctivě jsú přijati.
L. 1434. Ve čtvrtek př. pam. sv. Augustína,[40] tíž poslové vyjeli z Prahy preč beze všeho skoncování.
Téhož léta, v pondělí po pam. sv. Bartoloměje ap. páni Pražané Starého a Nového Města vyjeli jsau k městu Plzni dobejvati toho města.[41]
Na den pak pam. Na nebe vstaup. Kr. p. syna bož. páni Pražané Starého Města se pány zemskými: p. Meinhartem z Hradce, Alšem z Šternberka, Hyncím z Pirgstejna, p. Alšem z Vřešťova, s Divišem Bořkem dobyli a vybojovali jsú mocí Nové Město praž.; což se stalo proto, že jsú se Novoměští hradili a plankovali proti Starému Městu a Staroměstským neprávě pychem odňali dvě bráně, Horskau a Pořičskau. Staroměští všeckna plankování a zavíradla po ulicích Novoměstským vysekali a zbořili, i věži u Matky boží[42] pobořili, v kterémžto kostele kázal jest kněz Jakub Vlk a vždy bauřil Novoměstské proti Staroměstským. A tu ten kněz vyhnán jest pryč z města a zvon veliký z toho kostela od Staroměstských vzat; kterémužto zvonu uši byly ustřeleny.
25Ve čtvrtek v ochtáb Na nebe vstaup. Kr. Táboři a Sirotci, nedobyvše města Plzně, odtrhli a což s nimi bylo Staroměstských, ty zjímali.
V pondělí pak na den pam. sesl. Ducha sv. na ap. p., tíž Táboři a Sirotci položili se s vojskem svým před Prahau u Jirna a Krče a tu okolo hubili a plundrovali.
V neděli po pam. bož. Těla p. Meinhart z Hradce, p. Aleš z Šternberka, p. Hynce Ptáček, p. Aleš z Vřešťova, správce král. čes., Diviš Bořek se pány Pražany as landfrídem kraje Plzeňského porazili jsú vojsko táborské a sirotčí mezi městy Brodem a Kauřímem, pod vsí Lipany u vsi Hřib, odňavše jim šest kop vozuov a střelbu všecku. V kteréžto bitvě zabit jest ten bojovný Prokop Holý, vůdce a hejtman táborský, první po Žižkovi, též Prokůpek, hejtman a vůdce sirotčí, statečně se bráníce. Nota. Ti Táboři a Sirotci, vojáci čeští po Žižkovi pozůstalí, tak byli v bojích vyzejskalí, zvyklí a zkušení, že všem lidem hrozní a ku podivu byli, jichžto cizí národové nikterakž přemoci nemohli. Když pak po mnohých svých vítězstvích k žádnému pokoji přistaupiti, ani krále jmíti nechtěli a pod tím země vždy dáleji hubena byla, į spuntovali a sebrali se proti nim jiní Čechové nadepsaní, pokoje žádostiví, a tak je sotva přemohše, konec jim učinili.
Píseň Žižkova a těch jeho vojákův byla taková:
Kdož jste boží bojovníci etc.[43]
Léta téhož, v pátek na den pam. sv. Jana Křt. páni čeští a moravští se pány Pražany jměli jsú sněm hlavní, na kterémžto sněmu bylo jest mnoho rytířských lidí. A tu jsú se páni s Pražany ustanovili za jednoho člověka, a jiná města jsú k nim také přistúpili, kromě Kolína, Boleslavě Mladého a Tábora. Ale o to, co jest mezi pány, Tábory a Sirotky bylo, jmají jmíti dosti na panu Alešovi, správci, a na těch, kteří jsú jemu k radě přidáni, a na nich přestati.
26V sobotu vochtáb pam. sv. Havla byl jest v Praze sněm hlavní a valní, na němž kněží pražští, panští a sirotčí o víru křesťanskau jsau se smluvili v jednotu, kromě kněží táborští a jich posádky k tomu svoliti nechtěli. A ti páni čeští a moravští se pány Pražany učinili jsú poselství k cís. Zikmundovi, uh. králi, do Prešpurku. Potom v neděli př. pam. sv. Tomáše ap. učiněno jest zase poselství od téhož cís. Zikmunda ku Pražanuom, s kterýmžto byl vyslán Jan Puškař. A i hned za tau příčinau učinili valné svolání obce pražské ke dni auternímu po též pam. sv. Tomáše.
L. 1435. Po středopostí p. Hynce Ptáček se svými a s lidem pana Perchty Konopištského[44] (sic) a se p. Sádlem z Kostelce oblehli jsau hrad Ostromeč. A po provodě Pražané a Diviš Bořek dobyli jsau města Kolína smlauvau.
V pondělí den pam. sv. bl. Trojice páni zemští a Pražané jeli jsú k cís. Zikmundovi do Brna, města moravského; s nimi jel mistr Jan Rokycan a měšťané žatečtí a launští. A vrátivše se zase v pondělí př. pam. sv. Vavřince uložili opěty sněm valní v Praze ke dni pam. sv. Matauše. Potom při pam. sv. Václava páni, rytíři i všeckna města král. čes., kromě jednoho města Hradce nad Labem, na tom zůstali, aby pro císaře Zikmunda jeli, což i učinili, a aby s ním smlauvy a zápisy dokonali a utvrdili. Přijevše pak opět domuov volili jsau k arcibiskupství českému mistra Jana Rokycana, a kněze Martina Lupáče a kněze Václava z Mejta k sufragánství.
L. 1436. Nařízeni jsau opět legatové k cís. Zikmundovi z světských i duchovních, ze vší obce král. čes., a jej za pána a krále přijavše, s ním do Prahy, přijeli ve čtvrtek př. pam. sv. Bartoloměje v hodinu devatenáctau.
27Vejpis majestátu od cís. Zikmunda etc. daného, nímž osvobozuje, aby svátosť večeře Krista pána, syna božího, pod obojí spůsobau Čechuom a Moravanům podávána byla.[45] Tento majestát stal se bezděk, když císař Zikmund mocí svau nic proti Čechům dovésti nemohl.
Téhož léta po pam. sv. Bartoloměje císařova milost seděl v svém majestátu pod koruna u král. čes. v neděli v Starém městě praž. na rynku, a tu jsau jemu konšelé všech tří Měst pražských s obcemi svými věrnost a poslušnost slibovali. A potom ve čtvrtek císařova milost ssadil jest nové konšely v Starém Městě praž. a dal pečeť městskau z své ruky Janovi Rečkovi a učinil ho purgmistrem a Jana od Stříbrné hvězdy podkomořím čes. král. Pražané slavní!
L. 1437. V pátek po pam. nar. bl. p. Marie Syon, hrad Roháčův, dobyt jest rozkázáním císařovým a Roháč s svými jat is knězem řeč. Prostředek a Výškem Polákem, a do Prahy vedeni, potom v pondělí všickni zvěšeni jsau; nebo ten Roháč s svými císaři se zprotivivše, na témž hradě Syonu se zavřel a odtud laupežně škodu činil.
Císař Zikmund, uherský, český etc. král, vyjevše z české země, umřel jest v městě Znojmě na Moravě v ten pondělí po poč. bl. p. Marie. -Nota. Ten byl v válkách nešťastný, zvlášť proti Čechům.
Po jehožto smrti zvolen jest od stavuov král. čes. a učiněn králem čes. Albertus, vejvoda rakauský, téhož Zikmunda císaře zeť, kterýž potom také císařem byl. A to zvolení jeho na král. čes. stalo se v pátek na den pam. sv. Jana ev.
28L. 1438. Ve čtvrtek po pam. sv. Fab. a Šeb. páni konšelé Starého Města praž. s povolením své obce dali zjímati některé své spoluměšťany, totiž Matěje[46] Smolaře, Jana Velvara, Mikuláše Kněževeského, Matěje Drdáka, N. Obselku, uzdaře, Mikuláše Humpolce, Martina Vlašimského,[47] a dáni jsau na hrad Karlštejn do vězení, kromě Matěje Smolaře,[48] kterýž dán na rukojmě; jiní zutíkali, totižto: Jan Puškařík, Nikl Koflík.[49] Někteří z města vypovězeni, totiž: Mikuláš Betlemský, N. Mařík,[50] N. lázebník z Královy lázně, N. Poláček, krejčí, N. Zajíček,[51] N.[52] Pšenička, krejčí, Vavřinec Babka, krejčí,[53] N. Pytel, saukeník.[54] Tolikéž ućinili konšelé na Novém Městě praž. svým měšťanům. Což vše stalo se proto, že ti zjímaní s jinými puntovali, se scházeli a radili, chtějíce Prahu zraditi knězi Bedři - chovi pánuov Pražanuov.[55]
V pondělí den pam. sv. Blažeje ráno, když slunce vycházelo, pustilo z sebe slaup ohnivý na horu jednoho kopí zvejší.
L. 1453. Král Ladislav, mladý syn Albrechta, vejvody rakauského, krále čes., na sirobu narozený, přijat od stavuov za krále čes. a korunován k témuž království v den pam. sv. ap. Šimona a Judy in eccl. Prag. A potom týž král mladý Ladislav, maje se ženiti, umřel jest nenadále v Praze, v tu středu den pam. sv. Klementa l. 1457. Nota. O tohoto krále mladého Ladislava, jenž také i králem uherským byl, prve než-li -
29k letuom dospělým přišel, Čechové mnohé nesnáze měli s císařem Fridrichem, strýcem jeho, jemuž tejž císař byl poručníkem a maje ho při sobě, Čechům jej propustiti musel.
L. 1458. Ve čtvrtek př. ned. postní, Oculi, p. Jiří z Kunštátu a z Poděbrad zvolen jest od stavův král. čes. na království české, byv před tím od týchž stavuov nařízeným gubernatorem téhož království; a korunován jest k témuž kr. čes. dom. Cantate anno eod. Stáli jsau také o to království král francký, jehož dceru Mandalenu Ladislav, mladý král český, k manželství jmíti měl, též Vilém, kníže saské; ale to jim tím volením krále Jiřího zmizelo.
L. 1461. Jiří, král český, položil sněm v městě Hbě, Egru, na Hromnice. A tu jsú byla knížata mnohá světská i duchovní a přijat jest tu tejž král Jiří za churfiršta Germanie.
L 1471. Obiit rex Georgius fer. VI. a. Letare in die Annunct. b. Mar. in castro Prag. Eod. anno Vladislaus, filius primogenitus Kazimiri, regis Pol., coronatus est ad regnum Boh. Prage, in Octava Asumpt. b. Mar.
Potomně l. 1516 ve čtvrtek př. Květnau nedělí umřel jest tejž Vladislav, uherský a český etc. král. v Budíně, v král. uherském. Po smrti jeho Ludovicus, jediný syn jeho, české a uherské království přijal, byv v létech svých desíti; ale nevládl, až byl v letech šestnácti.
II. Starší paměti z l. 929—1517.
Jest tu patrná mýlka sr. 1297. ↩︎
Vytečkovaná místaj jsou zalepená. ↩︎
Opětně mýlka chronologická s l. 1311. ↩︎
Chronicon bohemicum anonymi (Script. rer. boh. II. p. 448 etc.), odkudž téměř všecky následující zprávy vzaty jsou klade tuto udalosť správněji teprv kr. 1338. ↩︎
Táž kronika obě poslední zprávy klade kr. 1344. ↩︎
Následující kus v rkp. jest částečně viditelný, ostatní jest zalepeno. Jedná o přenešení svátostí říšských do Prahy a o volení Karla IV. na císařství. ↩︎
Tato zpráva sestavena jest ze dvou, z nichž dle Chron. boh. an. první (o hladu) patří kr. 1361 a druhá (o potopě) k r. 1362. ↩︎
Chr. b. an. má „Agauenského". Císař Karel IV. dostal darem tělo sv. Sigmunda na své cestě po král. Arelatském v městě sv. Maurice čili Agaunu. Tomek „Děje Prahy“ II. 54. ↩︎
Následující kus v rkp. opět jest zalepen. ↩︎
Mons s. Hippoliti, Pöltenberg (Hradiště), městečko, leží ½hodiny západně od Znojma na srázné, skalnaté výšině; odděleno jest od Znojma hlubokým údolím potoku Hradnice, jenž se o něco nížejí do Dýje vylévá. Majitelem Hory sv. Hippolyta jest od roku 1240 řád křížovníkův s červenou hvězdou, který tam proboštství míval. Volný „Topographie Mährens“ III., 470 etc. O „Bratřích“, kteří se r. 1386 pod Horou sv. Hippolyta - nepochybně v potoku Hradnici utopili, neumíme nic bližšího povědíti, ač se zdá, že souvisí to s okolností, že na Hoře byl klášter. Ostatně jest zpráva ta doslovně v „Chron. boh. an.“ (str. 454). ↩︎
Starší letopisové čeští (rukop. D-N) str. 4. etc. Odtuď střídají se zprávy podle „Chron. boh. an." a podle Starých letopisův. ↩︎
Má státi správněji r. 1394.. ↩︎
Má státi správněji r. 1397. ↩︎
Má státi „Strakonický“. ↩︎
Má státi správněji. 1403. ↩︎
Má státi r. 1410. ↩︎
Má státi r. 1413. ↩︎
Slova „Vše pro pravdu boží jsou od Švendy přeškrtána. ↩︎
Jak chatrně bylo často ze starého rkp. od Dačického neb předkův jeho přepisováno, o tom svědčí zvláště toto místo, jež v „Chron. boh. an." zní: „a tu jest zbyl oka druhého zastřielem,“ kteréž přepsáno „a tu jest zastřelen do druhého oka." ↩︎
Míní se tu kněz Jan Želivský, jenž byl kazatelem u Matky boží Sněžné na Novém Městě praž. ↩︎
Má státi Haramule. ↩︎
V rukopise klade se bitva u Ústí ještě na r. 1425. ↩︎
Dodej „s Englišem". Ostatně sluší zprávu tuto položiti zpět k r. 1426. ↩︎
Česky „Boleslav“. ↩︎
Další slova nejsou dopsána. ↩︎
Opět další slovo nedopsáno. ↩︎
Kunc ze Zvole, biskup olomúcký. ↩︎
Tato slova jsou v rkp. psána velkým písmem a dvakrát podtržena. ↩︎
Filibert, biskup z Konstancie v Normandii. ↩︎
Petr, biskup augšpurský. ↩︎
Jan Palomar, arcijahen barcellonský. ↩︎
Jiljí Carlerius, děkan kambrayský. ↩︎
Alexandr Sparura z Oxfordu. ↩︎
Tomáš Ebendorfer z Haselbachu, kanovník vídeňský. ↩︎
Fridrich Parsperger, probost řezenský. ↩︎
Jindřich Tok ↩︎
Martin Berryer, děkan turonský. ↩︎
Jan z Geilhúsy, mnich kláštera Maulbronnského. ↩︎
V druhém poselství byli: biskup Filibert, Jan Palomar, Jindřich Tok a Martin Berryer. ↩︎
Má státi ve čtvrtek př. sv. Antonínem. ↩︎
Tato zpráva náleží zpět k r. 1433. ↩︎
„Sněžné“. ↩︎
Otištěna již několikráte. Viz Výbor II., 282. Pam. IX. Příloha na r. 1873. ↩︎
Má státi „panie Perchty Konopištské“, jak jest v „Starých letopisech" na str. 91. ↩︎
Majestát tento, vypracovaný polo v Brně a polo v Bělehradě r. 1435, tištěn jest již několikráte. Viz Šubertovo vydání „Druhé apologie stavů českých" str. 70 a Palackého „Archiv český" III, 427, kdež jmenovitě nachází se celý zápis obšírněji vytištěn, než jak jest opsán v Pamětech Dačického. Zde jest při majestátu Sigmundově od Švendy připsáno: „II. Apologie stavů čes. pod obojí 1619 str. 117, 118.“ ↩︎
„Staří leto pisové" (str. 107) mají Matúše. ↩︎
Tamtéž počítají se ještě k zajatým Václav Hedvika a Duršmíd. ↩︎
„a Popela" dokládají St. letop. ↩︎
V St. letop. stojí „Košík". ↩︎
„proti Kantorovu domu" (St. letop.) ↩︎
„řezník" (ibid.) ↩︎
„Filip" (ibid). ↩︎
„který potom stat jest" (ibid). ↩︎
„Pštros, bečvář“ (ibid). ↩︎
Nepochybně chtěl Dačický dodati „nepříteli“, což mu však v péře zůstalo. ↩︎