Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
I. Starší paměti z l. 1297-1516.
31II.
(L. 929-1517).
Jiný vejtah z poznamenání předkuov mých; kteréž příze psané věci a některé šířeji a patrněji s příběhy jinými oznamuji, a tuto níže položené následují.
L. od Nar. Kr. p. s. bož. 929. (sic)[1] kníže české sv. Václav od svého vlastního bratra Boleslava zabit jest v Starém Boleslavi.
L. 984 (sic)[2] Kostel pražský počal nejprvé jmíti biskupa jmenem Ditmara z Sas.
L. 1002 (sic)[3]. Kníže české Oldřich zamilovav Boženu, sedlákovu dceru, pojal ji k manželství. Nota. Těch časuov Vršovci, rod v Čechách po knížatech přední, chtíce rod a kmen knížecí zahladiti a sami na sebe vladařství převésti a sobě zosobiti jak jsau a co v tom před sebe brali, jest v kronikách obsaženo. Nechtěl jsem nežli toliko to, co jsem po předcích mých našel, tuto poznamenávati; nebo jiné věci tuto pominuté hojně se tisknuté nacházejí a mnozí autorové toho jsau staří i noví, však vidělo mi se sem z jedněch staročeských sešlých knieh psaných přejíti a položiti, jak a co jsau ti Vršovci s knížetem českým Jaromírem učinili a zacházeli, pro vyrozumění. Při tom, jaká jest starodávní prostá řeč česká byla, se vyrozumí.
32V ta doby Vršovci v Čechách mocní bíchu atd.[4]
L. 1362. P. buoh učinil tak hojné léto, že korec žita platil po 6 penězích a pšenice po 2 gr. čes.
L. 1367. (sic)[5] Narodil se císaři Karlovi, králi čes., syn, jemuž dáno jméno Zikmund.
Nota. Pomíjím tuto také mnohých poznamenání od předkuov mých, nebo se v kronikách prve nacházejí. Opáčím toliko šířeji poznamenané příběhy, jež se staly a v Čechách dály po upálení při concilium constanském Jana Husa a Jeronýma pražského, mistrů českých.
L. 1417 (sic)[6]. Počali v Čechách dávati krev svátosti večeře Krista pána z kalichu tak, jakž tejž Kristus pán naříditi ráčil.[7]
Potom byl veliký sněm v Praze pánuov českých a moravských, rytířuov a zemanuov, a poslali na sněm do Constanci listy spečetěné třima sta pečetí, napsavše těm na témž concilium shromážděným, kterak jsú jim to k české hanbě učinili a jich mistry spálili, ješto na nich nižádných bluduov a kacířstvo neshledali, ale že jsú byli praví a věrní vykladači písma svatého.[8]
L. 1419. Smetali konšely na Novém Městě s rathauzu, a král český Václav zasteskl sobě proto, umřel na Novém hradě. A hned po smrti jeho chasa vybojovala Kartauzy, klášter u Vltavy řeky v Praze, a pak p. Petr Konopištský a N. Divůček z Lučova[9] a jiní prodávali lidi do Hory Kutny, berauce i pastevce po 33polích, a mistra Chodka[10] stavše i vmetali do šachty. A když jednau nabravše lidí i přivezechu je do Hory a v první súmrak rubáše jim hlavy, vmetali do šachty, tehdy ta hlava statá skočiece po zemi, promluvila, říkaje po třikráte: Krev boží, krev beží, krev boží![11] A p. Jan Švihovský mučil lidi takto: kázal uvázati křesťana na deku, davše mu nasypati v hrdlo prachu puškového, a kázal zapáliti, tak že prach zapálený všecka střeva
zadkem ven proskočil.
Kauřimští měšťané vpustili do svého města stranu královskau a zjímali své přednější a bohatší sausedy, kteříž byli přichýlni k pravdě boží[12], a vydali je do Hory.
L. 1420. P. Hynek Krušina sebrav lid k Třebechovicuom, s nímž byl také p. Jiřík z Chvalkovic a Mokrovaus,[13] i táhli spolu k Hradišti Mnichovému a dobyli toho kláštera šturmem, a vypálivše jej, táhli ku Praze na pomoc Pražanuom proti králi Zikmundovi uherskému. Nebo král Zikmund přijel vojensky do Čech o pam. sv. Víta a oblehl Prahu. A bratr Jan Žižka oblehl hrad sv. Václava, Strahov pak a Břevnov, kláštery, vypálil. Také osadil horu Vítkovu u Prahy; a tu král Zikmund kázal k němu šturmovati. I vyšli Čechové z Prahy Žižkovi na pomoc a zbito jest tu Němců i jiných několik set. A největší škodu činil králi Zikmundovi nějaký Robych, vinař, zbiv a zjímav mnoho Němcuov. Po té král Zikmund vyjel z Čech a vyvezl s sebau svátosť říšskau, též dcky zemské a poklady po králi Václavovi, bratru jeho, pozůstalé. Bratr Žižka 34také z Prahy vyjevše, dobyl tvrze Brozan a odtad táhl k Táboru, kteréžto město oblehl p. Rožmberský. A Žižka zvěděv, že nějací Pikharti byli na nějakém ostrově mezi vodami blízko od Tábora a ti že mistrné bludy drželi a vedli, a vpadše do městečka Vožice, zbili ženy a děti: i přepadl na ně Žižka a dobýval jich. A oni se bránili a mnoho mu lidí zbili. Ale Žižka je přemohl a vůdce jich řečeného Rohan[14] umrtvili. Pozůstalí z nich prosili, aby je Žižka na milost přijal, avšak ne chtěli svých bluduov upustiti a dali se raději zbíti. Někteří v Klokotech spáleni, někteří pokání přijavše, toho bludu se odřekli.
Pražané oblehli Vyšehrad o pam. sv. Václava, a v tom obležení mnoho lidu zhynulo. A obležení stekli jsú z Vyšehradu a porazili vartu pražskú, i zbito tu Čechuov na dvě stě. Potom přijel král Zikmund retovati Vyšehradu se pány moravskými, i šturmovali k sv. Pangráci, ssedavše s koní. I zbito jest tu od Pražanuov a Táboruov mnoho pánuov českých a moravských s jinými, jenž byli strany krále Zikmunda. I vzdali jsú obležení Vyšehrad pro hlad, nebo snědli jsau koní v tom obležení 120. A tu hned Vyšehrad bořen etc. etc. - Nota. Co a jak dále Žižka a po jeho smrti jeho lid, Táboři, Sirotci a jiní Čechové bojovně provozovali, mnoho se tuto pomíjí pro ukrácení, zvláště poněvadž to v kronikách jest prve obsaženo.
Po skončení pak těch hrozných vojen českých, když z obojí strany žádost míru a pokoje byla, mnohá jednání a smlauvy jsau se s týmž císařem Zikmundem 35a s papežem, biskupem římským, konaly skrze mnohé legáty z obojí strany. A Čechuom přijímání pod obojí spůsobau svátosti večeře Krista pána, syna božího, od něho nařízené,[15] jest osvobozeno; nebo jsau to písmy svatými i mečem udatně obdrželi.[16] A císař Zikmund za krále českého přijat a dosedl; a brzo potom život svuoj dokonal.
L. 1517. Měsíce ledna umřel v Kunštatě rychtář, člověk uroz. p. Hynka Bočka z Kunštatu. A ten rychtář byl víry boží pod obojí spůsobau. Z té příčiny farář kunštatský s kněžími svými, jsa strany římské, nechtěl mu dáti pohřebu na krchově, pravě, že kacíř jmá pohřben býti pod šibenicí nebo u stínadel. I rozkázal p. Boček toho umrlého rychtáře rozsekati a nadělati z něho krmí vařených a pečených, a zval toho faráře s kněžími k obědu a dal jim toho rozsekaného, vařeného a pečeného rychtáře k jídlu. Po obědě pak žádal jich, aby rychtáře dopustili na krchově pohřbíti, a když vždy odpírali, lál jim a řekl: Jste sami kacíři zvyvedení! Nechtěli jste ho pohřbíti na krchově, i žrali jste jej a pohřbili v svých břiších. I vyhnal je ze zámku a ostatky toho rychtáře kázal na krchově pohřbíti, jsa osobně přítomen toho, (až se to vše skonalo. Hee! Boček, suchý čert!)[17]
III. Paměti Bartoše z Práchňan z l. 1454-1483.
Má státi správněji r. 935. ↩︎
Má státi správněji r. 973. ↩︎
Má státi správněji r. 1012. ↩︎
Podává zde Dač. ukázku z Dalimila. Viz Jirečkovo vydání „Dalimilovy kroniky české" str. 299 a Úvod tamže str. XV. Švenda poznamenal u těchto veršů citát: „Kronyka Boleslawská 1786. str. 123.“ ↩︎
Má státi správněji r. 1368. ↩︎
Má státi správněji r. 1415. ↩︎
Slova „tak" „ráčil" jsou od Švendy přetrhána. ↩︎
Slova „ješto" - „svatého" taktéž od Švendy jsou přetrhána. ↩︎
Mikeš Divůček z Jemništ (Palacký, III, 1, str. 351 etc.) Byl r. 1420 nejvyšším mincmistrem v Hoře Kutné. ↩︎
M. Jan Chodek byl farářem v Kouřimi (Palacký III, 1,str. 339). ↩︎
Slova „tehdy" - „krev boží“ jsou od Švendy přetrhána. ↩︎
Slova „k pravdě boží“ Švenda přetrhal. ↩︎
Tu jsou spletena jmena osob dvou, Jiříka z Chvalkovic a Beneše z Mokrovous. Avšak ani jinak zpráva Dač. neodpovídá Star. letop. (str. 37 a 38) Palackému (III, 1, str. 384) a Tomkovi (IV, str. 70). ↩︎
Tuším, že jmeno vůdce adamitského později povstalé bylo Roháč. Vypravování Dač. týká se tuto vlastně dvou poněkud od sebe různých událostí, a sice 1. blouznění chiliastického Martina Loquisa s jeho přívrženci, jichž také týče se upálení v Klokotech, a pak za 2. vyhubení Adamitů na ostrově řeky Nežárky u vsi Hamrů, jichž hlavou byl Mikuláš později řečený Roháč. Mimo to spadají obě události z větší části již do r. 1421. Palacký III, 1, str. 22-26. a Tomek IV., str. 137. ↩︎
„Od něho nařízené" od Švendy přetrháno. ↩︎
Taktéž přetrženy v poslední větě slova „písmy svatými“ a „udatně", tak že podle Švendových korrektur mělo by se pouze čísti: „nebo jsau to mečem obdrželi.“ ↩︎
Tato zpráva jest také v rkp. A, ale silně přetrhána, tak že jenom poslední dodatečná slova čitelná jsou. ↩︎