Antonín REZEK (ed.), Paměti Mikuláše Dačického z Heslova, Svazek I., Nákladem Matice české, Praha 1878
dostupné kupř. na: https://www.google.cz/books/edition/_/mlUjAAAAMAAJ?hl=cs&gbpv=1
II. Starší paměti z l. 929—1517.
37III.
(L. 1454-1483.)
Z jiných pamětí.
L. 1454. U vig. pam. sv. Petra a Pavla ap. p. knížata okolních zemí v Praze na rynku v Starém Městě od krále Ladislava, mladého sirotka, léno přijímali. Potom v neděli př. pam. sv. Kateřiny tejž král Ladislav jel z Prahy do Vratislavě a odtud do Uher, kdežto Ladislava, syna Hanuše Hunyadova, mládence krásného, stíti dal proto, že Voldřicha, hrabě Cílské, v svádě zabil. A Mathiáše, mladšího syna téhož Hunyada jav, do Čech do vězení poslal. Kterýžto Mathiáš potom v Uhřích královal.
L. 1457. Ve čtvrtek den sv. Michala král Ladislav se do Prahy vrátil. Neb mu byla smluvena za manželku dcera krále franského, s níž v Praze hody se jmíti chystal. A když již páni vyslaní pro tu kněžnu do Frankrejchu jeli, král Ladislav, jsa v patnácti letech stáří, roznemohl se a v středu na den sv. Klimenta umřel od bolesti morní, v rozkrokách ji maje; a v pátek na sv. Kateřinu pochován na hradě praž. Královal 4 léta a nic víc.
L. b. 1483. Doktor starý, kterýž byl v Normberce, vyznával to před Horníky, kupci, dobrými lidmi, že jest doktorem byl krále Ladislava mladého, a když jest umřel, že jest od žádného trávení aneb udávení neumřel, než jest měl hlízy vnitř v sobě a že jest se 38mu po smrti ještě pryskýř vyvrhl, a že to i jiní doktoři viděli. A při tom byli a to slyšeli Mates Straskitl, Nekeš bakalář, Zivald, Michal zlatník. Čechové s panem Jiřím Poděbradským v tom podezření od nepřátel byli nevinně, jakoby téhož krále svého Ladislava otráviti anebo zadáviti měli, což i do svých kronik lživě a neprávě položili.[1]
L. 1458. Král Jiří, jenž po smrti krále Ladislava mladého na království české zvolen byl, (v auterý po sv. Trojici) táhl s vojskem do Moravy a oblehi města Brno a Jihlavu, protože jeho za pána jmíti nechtěli. Potom táhl k městu Vídni do Rakaus, za příčinau mince falešné[2], skrze což země česká laupena byla; a tu ležel dvě neděle. I učinili Rakušané s králem Jiřím smlauvu (a tito se poddali); Brno pak a Jihlava brzo se jemu poddaly. (I trval pokoj v Čechách za pět let.)
L. 1460. Král Jiří zarazil minci dobrau, groš devítilotní; a tu dělali na Hor. Kut.
L. 1461. Tejž král Jiří dal dceru svú k manželství Mathiášovi Hunyadovi, kteréhož propustil z vězení, do kteréhož tejž Mathiáš od krále mladého Ladislava dán byl. Ale tejž Mathiáš, jsa učiněn králem uherským, zlým se králi Jiřímu odměňoval a válku proti němu k vůli papeži římskému zdvihnuvše, o království české jej připraviti usiloval.
L. 1462. Vysláni jsau poslové od Jiřího, krále čes., ku papeži do Říma, do Vlach, o potvrzení kompaktat, smluv s Čechy učiněných, též o potvrzení mistra Jana Rokycany na arcibiskupství pražské. I vrátili 39 jsau se ti poslové zase, nic nezjednavše. Potom papež (Eneas Pius II) legata svého Fantina do Čech poslal.A ten se k králi Jiřímu neuctivě (tuze) domlauval, pročež dán do vězení na Poděbrady a tam držán. Potom propuštěn.
Téhož léta Albrecht, kníže korytanské, s měšťany vídeňskými oblehl vojensky císaře Fridricha, bratra svého, v Vídni na zámku. A král český s Pražany a městy přitáhli císaři na pomoc a odtud jej vysvobodili. (Císař jim mnohé svobody za to dal).
L. 1466 Jošt, (bratr p. Jana) z Rožmberka, jsa biskupem vratislavským, (přijel do Čech a tu) s Zdeňkem Konopištským a s jinými, (kteříž byli strany římské, spuntovavše se) zdvihli válku proti králi Jiřímu; ale král jim šťastně odpíral s svými věrnými.
L. 1467. Král Jiří s jinými městy a předkem Pražany na den sv. Vitališe oblehli pět zámkův p. Konopištského: Raudnici, Štemberk, Leštno, Konopiště, Kostelec, a těch všech dobyli, krom Konopiště. U toho leželi víc než půl druhého léta, až ho vady dobyli. A téhož léta král Jiří dobyl Chvatěrub, Hradečtí Vřeštova páně Zajícova a jiná města jiných zámků, vše králi k ruce. Též knížata, kr. Jiřího synové, mnohé hrady, tvrze, pánům odporným odňali. A v tom Slezáci a Srbi obehnali Minsterberk, a kníže Viktorin, jeda tam na retuňk, porazil Němce na hlavu a mnoho lidí rytířských zjímal a do Prahy je přivezl. Děl menších i větších na čtyry sta jim pobral.
L. 1468. (sic)[3] Král Mathiáš uherský z návodu pánův českých, kteří se králi Jiřímu sprotivili, vtrhl do Čech až pod Železné Hory ke vsi Semitěši, a tu ho král Jiří s vojskem svým obklíčil ze všech stran. A tu král Mathiáš vida, že nemůž nikam, žádal skrze pana Albrechta Kostku krále Jiří za příměří, a v tom se 40smluvili. Ale král Mathias nedržal dlauho smlauvy té, neb potom l. 1469 k ruce Viktorina, syna krále Jiřího, pod úmluvau jal a dlauhý čas u vězení držal, též zámkův a měst v Moravě proti smlauvě učiněné jest dobýval. A tak se války v zemi rozmáhali a král s svými ve všem prospěch měl proti svým nepřátelům. Než byla drahota, protože sedláci pro války seti a vorati nesměli.)
IV. Paměti Bartoše a Mikuláše z Práchňan z l. 1470—1508.
Ač tato zpráva chronologicky by jinam náležela, nechtěl jsem přece rušiti pořádek Bartošem z Práchňan učiněný, u něhož apologie Jiříka z Poděbrad hned po zprávě o úmrtí krále Ladislava umístěna jest. Ostatně viz Palackého „Zeugenverhör über den Tod K. Ladislaws" str. 13 etc. ↩︎
Palacký IV, 2, str. 47 etc. ↩︎
Staří letopisové kladou zprávu tuto kr. 1469. Viz o tom poznámku Palackého tamže str. 197. ↩︎