ZDROJ: Čelakovský, J., Fridrich, G.: Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1420-1529, V Praze. Tiskem národní správy Fy Eduard Grégr a syn, 1948
Král Jiří uznávaje věrnost šefmistrů, konšel i vší obce na Horách Kutných, osvobozuje je od braní naučení v Jihlavě ve věcech právních a ustanovuje, že z nálezů městského a horního soudu Kutnohorského mohou se strany odvolávati přímo ke králi.
My Jiří, z božie milosti král Český, margkrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vývoda a margkrabie Lužický etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpivše před nás urození, stateční a slovutní rada a věrní naši milí spolu s opatrnými šephmistry a konšely města Hory Kuttny, věrnými našimi milými, předložili jsú nám, kterak to město Hora Kuttná s obyvateli svými podle starodávnieho vysazenie ortele nebo vyžšie právo, což se horských i městských práv dotýče, v městě našem Jihlavě měli sú obyčej bráti a že této chvíle, když která taková pře se přihodila, nemohli do Jihlavy ku právu jezditi, protože Jihlavští jsúce naši poddaní neprávě a nešlechetně nad námi, jakožto nad králem Českým a margkrabi Moravským etc., pánem svým, jsú učinili a činie, nám se zprotivivše. I prosili jsú nás s pilnosti i s pokorú, abychom hledíce na jich věrnost, kterak to město Hora k předkuom našim králóm Českým i nám vždy věrně drželi sú se a držie, abychom jich věrnost a zaslúženie vážíce, milostivě k nim se ráčili jmíti a okázati, aby nynie ani v potomních časích žádných takových nedostatkuov v soudích a činění spravedlnosti mieti nemohli. Protož s dobrým rozmyslem a radů věrných našich mocí královskú a jakožto markrabie Moravský ty věci v radě naší váživše pro věrnost, kterúž od řečených šephmistruov a konšel i obce na Horách Kuttnách shledali sme, kterak k předkuom našim králóm Českým i nám věrně měli sú se a mají, nám věrně proti neposlušným našim pomáhajíce, i také když milostí naší zvláštní potěšeni budú, že mnohem větší užitkové z toho města k obecnému království našeho dobrému pocházeti moci budú, zvláště také, že hodné jest, dobré a zachovalé lidi pro jich cnosti velebiti a zlé pro jich nešlechetnosti tupiti a nížiti, aby tudy ctnost berúci otplatu množila se a zlost potupu trpiec umenšovala se: řečenému městu našemu na Horách Kuttnách a obyvtelóm jeho, nynějším i budúeim tuto milost sme učinili a činíme i mocí královskú ustavujem, aby od této chvíle po všecky věčné a budúcie časy zproštění byli orteluov a vyžšího práva branie v Jihlavě, v kterýchkolivěk přech by se to přihodilo, buď to v horských nebo městských, ale aby všecky takové pře, kteréž by se kdy přihodily, šephmistři a konšelé na Horách Kuttnách podle práv svých starodávních horských rozsuzovali a plnost práva u nich aby se konala. Pak-li by v kterékoli při komu se zdálo, že by byl tiem právem obtížen, takový najprvé polože před týmž právem patnádcte hřiven grošuov, bude moci se odvolati k nám nebo budúcím našim králóm Českým, a ty pře na nás odvolané námi nebo budúcími našimi králi Českými anebo mincmajstrem naším na Horách Kuttnách, kterémuž bychom to poručili, súzeny býti maji vedle práv a řáduov jich, a jakž tu rozsúzeno bude, na tom konečně strany přestati mají. Protož žádnému neslušej tomuto listu tohoto našeho zdviženie práv od Jihlavských a Hornikuom obdarovánie rušiti ani kterak se jemu protiviti obyčejem ižádným. Pak-li by kto z smělosti všetečné o to se pokusil, takový [1] chcem aby v naši nebo budúcich našich králuov Českých nemilost a hněv upadl. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po narození Matky božie léta ot narozenie božího syna tisicého čtyřistého šedesátého sedmého, království našeho léta desátého.
Ad relacionem domini Zdenkonis de Postupicz, burggravii Pragensis et magistri monete Montium Cuthensium.
Opis XV. století v Transsumpta privilegiorum v archivu m. Kutné Hory na i. 3v za nápisem: »Osvobozenie krále Jiřího od branie ortele Jihlavského « - Viz Sternberg, Geschichte der böhm. Bergwerke I, 2 odd., listář str. 122, č. 84
Přes tuto zápověď odvolávati se do Jihlavi nepřestali Kutnohorští bráti tam naučení i v následujících letech. Tak ještě 29. října (feria quinta in vigilia Omnium sanctorum) téhož r. 1467 byly z Jihlavy do Kutné Hory poslány odpovědi na pět kusů právních (viz Tomaschek, Oberhof Iglau st.269, kdež nesprávně datováno k r. 1487, a Právník 1871 str. 9), ačkoliv Jihlavští nechtěli dávati obecná naučení o otázkách právních, nýbrž jenom poučení ve zvláštních případech, když by »prvé« - jak pravili - »ta pře, o kterúž nesnáz jest, před právem v žalobě i v odpovědi úplně slyšána byla, a rychtář a konšelé v ty časy na súdě sediec, pochybenie v nálezu a spravedlivém mezi stranami rozdělenie majíce, k nám nejméně dva z těch spolupřísežných poslali, kteříž by s sebú žalobu i odpověď té pře, jakž jsú před niemi provedeny, v listu zapečetěném sepsanú přinésti a od nás na to prosiece výpravy vedle rozeznánie práv našich starožitných žádali naučenie.« Nicméně »pro umenšenie práce i nákladóv« a dle přízně, kteráž vždycky k nim zachována byla »jakožto od otcóv práva vyššieho k synóm téhož práva užívajíciem« dávají jim Jihlavští naučení na žádané artikule a při tom dokládají: »Také milí páni přietelé, račte věděti, že vedle žádosti vaší vám dáti přiepisy práv a svobod, kteréž v své moci máme, nám to učiniti založenie práv našich brání; než když byšte v kterém kusu pochybenie měli a o tom na nás naučenie neb vědomie (žádali) tak, jakož řád a obyčej jest, na to vaší opatrnosti rádi vědomie a naučenie dáme.« K tomu ještě podotkli, že písař Jihlavský má právo žádati »od každého artykule, na kterýž se naučenie dává, kopu od pánóv Horských.« (Tomaschek uv. m. str. 271). V knize městského archivu Kutnohorského »Transsumpta privilegiorum« na l. 1 a 2 zapsána jsou další dvě sdělení práva z Jihlavy do Kutné Hory daná:
(Následuje znění majestátu císaře Karla IV d. v Praze 27. května 1359,[2]) který jest vytištěn v Tomaschkově Deutsches Recht in Oesterreich str. 335 a v Codex dipl. Moraviae IX str. 104). A my svrchu psaní purgmistr a rada města Jihlavy na svědomie a věcí nahoře psaných k věření pečet naši městskú dali sme dobrovolně přiložiti k tomuto listu léta božího MCCCCLXXXio v sobotu po hodu sv. Pavla na viru obrácenie« (= 27. ledna).
//Violencia montanis fieri prohibetur//.[3] Item volumus et mandamus sub obtentu gracie nostre et regni, quatenus nullus baronum, nobilium vel militum aut provincialium sive curialium regni nostri aliquam presumcionem vel violenciam exercere presumat in aliqua civitate nostra, nec aliquem hominem invadat nec capiat nec in aliquo negocio suo impediat sine licencia et scitu iudicis civitatis et iuratorum, //Terrene possessiones domestico iure iudieari debent// Item quieumque cives et montani habent homines et possessiones extra civitatem vel infra, nullam de ipsis iudex provincialis vel beneficiarii terre habeant iudieiariam potestatem vel aliquod ius terre, sed si de aliquo cive vel de aliquo homine civis habent aliquid conqueri coram iudice et iudicio civitatis, conguerantur sicut ceteri homines iustitiam suam exquirentes. //Arrestacionis potestas in militares.// Item si aliquis civium alieui baroni sive militi bona sua vel merces suas concesserit sub condicione alieuius diei vel temporis eoram iuratis vel aliis probis viris, et si dietus baro vel miles illo die vel tempore non solverit, extune possit ille civis illum baronem vel nobilem aliquem libere pro suis debitis impignerare.[4] //Exulum bona devolvantur in heredes, et sceleratorum.// Item insuper volumus et mandamus districcius observari, quod si aliquis civium committeret homicidium vel alium excessum enormem quemeummque, nec camerarius noster nec provincialis nec aliquis officialium nostrorum nec iudex civitatis seu iurati in bonis suis tam mobilibus quam immobilibus aliquam exerceat violenciam, quamvis reus profugus factus fuerit, sed uxor sua cum heredibus rebus suis pacifice perfruantur. //Bona morte damnatorum quomodo dividi debent// Item et ut quorundam capitulorum, quorum quedam particula in prefatis privilegiis implicite reperitur expressa et quedam non est posita, plenior noticia habeatur, presenti nostro privilegio explicite inseri decrevimus, ut dietus nostre civitatis populus iura sua per amplius sub ambiguo non teneret, graciose eisdem concessimus et ex nunc, prout ex tunc graciosius concedimus et favemus, ut in eventum, ubi quis fur vel incendiarius mortis supplicio puniretur, quod de bonis ipsius mobilibus et immobilibus taliter disponatur, ut ante omnia uxor eius dotem accipiat et in partes duas residuum dividatur, cuius medietas ad civitatem deveniat et altera medietas ad eius heredes; et si heredes non relinquerit, saltem ad proximiores amicos debebit derivari. <Puniendus morte si evaserit, bona eius ad civitatem.> Item si autem puniendus quocumque casu evaserit, tunc bona sua, solummodo de eis dote uxoris deducta, quecunque fuerint, mobilia et immobilia ad civitatem devenient integraliter et ex toto, quoniam nolumus, quod se aliquis ex parte nostri de talibus intromittat. //Bona, quando plectitur pena, ad quem devolvuntur.// Item ubi autem aliquem pro quocunque excessu, criminali vel honesto, mutilacione membrorum vel alia pena corporis puniri contingeret, tunc bona sua sibi, uxori et heredibus suis debent fieri semper salva. //Jurati decernere statuta possunt// Item insuper quidcunque iurati et cives civitatis nostre jam dicte seu ontanorum pro bono communi in forma iuris seu pro iure in libris suis constituerint seu ordinaverint, quod ab omnibus absque contradiccione qualibet inviolabiliter observetur. [5] In quorum omnium et singulorum fidem, robur evidensque testimonium premissorum nos premencionati magister civium et consulatus civitatis Iglauie presentes litteras seu presens transsumtum fieri fecimus sigilloque nostre civitatis iussimus appressione communiri. Acta sunt hec in civitate Iglauiensi sub anno dominice incarnacionis millesimo quadringentesimo octogesimo nono duodecima die mensis decembris.
Item chceme a přikazujem pod zachováním milosti naší a království, aby nižádný z urozených šlechticuov neb rytiřuov neb hajtmanuov neb dvořan našeho království které všetečnosti neb moci okazovati nesměl v kterém městě našem, ani na kterého člověka útoku čiň ani jímaj ani v kterém obchodu jeho nepřekážej bez dopuštění a vědomí sudího města a o přísežných. Item kteří koli měšťané a horníci jmají lidi a statky krom města neb před městem, nižádné o nich sudí, hajtman neb úředník zemšti nejmějte moci neb které právo zemské, ale jestliže na kterého měštěnína neb na kterého člověka měštěnína jmají co žalovati, před sudím a soudem města aby žalovali jako jiní lidé spravedlnost svú vyhledajíce. Item jestliže by který měštěnín kterému pánu neb rytieři statek svuoj neb kupectví svá svěřil pod vyminkú do některého dne neb času před přísežnými neb jinými dobrými muži, a jestliže by řečený urozený neb rytíř toho dne neb času nezaplatil, ihned aby mohl ten měštěnín toho pána neb šlechtice kterého svobodně pro své dluhy fentovati. Item, nad to chceme a přikazujem přísněji, aby zachováno bylo: Jestliže by který měštěnín učinil vraždu aneb jiný výstupek potvorný (neslušný, neřádný) kterýžkoli, ani komorník náš ani hajtman ani kto z úředníkuov našich ani soudce města nebo přísežní aby v statku jeho tak movitém jako nemovitém nižádného násilé neukazovali, by pak vinný utekl; ale manželka jeho s dědici statku jeho pokojně aby užívali. Item. A aby některých kapitul, jichžto některá částka v předřečených privilegiích tajně (nezjevně) nalezá se vyslovena a některá není položena, plnější známost jmína byla, v tomto našem privilegium zřetedlně vložiti umínili jsme, aby řečený lid města našeho práva svá od tohoto času víc pod pochybností nedržel, milostivě jim puojčili jsme a nyní jakž tehdáž milostivěji puojčujem, přejem, jako v příhodě, když by který zloděj neb žhář, smrti mukú trestán byl, o jeho statku movitém i nemovitém takto buď zpuosobeno, aby napřed přede všemi žena jeho věno vzala a na dvě straně ostatek rozdělen buď, jehožto polovice k městu přijdi a druhá polovice k jeho dědicuom. A jestliže by dědicuov nepozuostavil, aspoň k najbližším přáteluom jmá spadnúti. Item. Jestliže pak smrtí jmaje tresktán býti, z kterékoli příhody ušel by, tehdy statek jeho, toliko oddělíce z něho věno ženy, kteréžkoli bylo by, movitosti i nemovitosti, k městu připadají zcela a všecko; nebo necheme, aby se kto s strany naší v takové věci vkládal. Item. Když by pak kterého pro kterýkoli vajstupek, provinilý neb poctivý, utětím úduov aneb jinou mukú těla tresktati se přihodilo, tehdy statek jeho jemu, manželce a dědicuom jeho jmá býti vždycky zachován. Item. Nad to cožkoli přísežní a měšťané města našeho již řečeného neb horníkuov pro dobré obecní v spuosobu práva neb pro právo v knihy své ustanovili by neb zřídili, to ode všech beze všeho odporu nepřerušitedlně bud zachováno.
Tento český překlad jest zapsán v knize městského archivu Kutnohorského řečené Transsumpta privilegiorum na I. 23 rukou městského písaře Jindřicha z Chocemic.
Srov. též Tomaschek, Oberhof Iglau str. 276 a 277. V této sbírce nálezů a naučení vyššího práva Jihlavského přichází však na str. 284 po r. 1489 ještě jenom jediné naučení z Jihlavy do Kutné Hory Kolem r. 1495 dané.
srovnej též: Liber sententiarum 13r - 1469 Právo horní z Jihlavy do Hory Kutné přeneseno
takowee rukop. ↩︎
V Transsumpta privilegiorum v archivu Kutnohorském na l. 22 zapsán jest také český překlad těchto práv Jihlavských. ↩︎
Slova zde a níže v závorkách // // podaná jsou v rukopise připsána po straně. ↩︎
Tyto tři články jsou první tři odstavce známých libertates civium v privilegiu Jihlavském asi z r. 1249. (Srov. Tomaschek, Deutsches Recht in Oesterreich str. 196—199; též Jireček, Codex iuris Boh. I str. 84.) Jsou obsaženy rovněž v předcházejícím sdělení z Jihlavi do Kutné Hory z r. 1481 a kromě toho ještě tento čtvrtý kus privilegia Jihlavského z r. asi 1249: //Autoritas statuendi leges.// Ceterum volumus et mandamus ut quicquid iurati civitatis nostre et iurati montanorum bono communi ordinaverint et statuerint, inviolabiliter observari. (Tomaschek kn. uv. str. 199). ↩︎
Vyňato z privilegia markraběte Jošta daného městu Jihlavi v Brně 31. května 1392. Srov. Tomaschek, Deutsches Recht in Oesterreich str. 342. ↩︎