ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Selské povstání r. 1639 v kraji čáslavském
In: Svoboda, časopis politický
Rok vydání 1871
Ročník V
Číslo 12
Datum vydání 25.6.1871
Praha: Josef Barák, 1874-1875 str. 281 a násl.
Národní knihovna České republiky - Signatura: 54 B 000319/R.1874 Roč.08,
Knihovna Památníku národního písemnictví - Signatura: Qp V G 66
dostupné na: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/view/uuid:75fc8a70-c0e9-11dc-bd97-000d606f5dc6?page=uuid:f0eeca70-c749-4839-89e2-bd2d18268238
281Selské povstání r. 1639 v kraji čáslavském.
K první otázce, zdaliž syn jeho nezletilý, když páni patres v Michalovicích v krčmě snídali, tovaryše jeho po lese běhaje ku zlému skutku a mordu svolával, dal Václav Kyselka v plné radě městské za odpověď: „Nevím račte věřiti. Kdo dával zprávu o pacholeti, zlou dával; činí mu křivdu. Bohem osvědčuju, že jich pachole nesvolávalo, však jest malé pacholátko. Já jsem jich také nesvolával, než tak milí páni bylo, povím pravdu. Když jezuviti jeli, křičeli, že vojáci jedou. Daněk křičel: Čert, ne vojáci, to páterové jedou, černí ptáci letí! Ručnice Vítkovi Sládkovému jsem žádné nedal.“ Z dalšího výslechu položíme vždy otázku i odpověď tak, jak se v aktech soudních nalézá, při čemž připomínáme, že mnohá vyznání mučením vynucena byla.
Kdo jsou jeho thovaryši byli? — Některé znám, ne všechny. Byl tu Havel z Michalovic, Dosloužilů zeť, Václav Vodvářka z Petrovic. Ručnice sobě od Jíry ovčáka, kterýž jest u pána Slavíkovce, vypůjčili. Pavlíček z Petrovic, ten utekl. Jíra řezník z Petrovic také měl ručnici. Vítek, sládků syn. Rychtářův syn z Dědic. Jirka Mikšíčků z Boskovic. Havlín sám hospodář, měl-li ručnici nevím, než lidé jeho sekery a podávky měli. Svatoš z Dědic s pacholkem. Z Třebetína téměř napořád všichni tu byli, ti vědro vína z vozu vzali a pili. Potom pan ouředník některé vězením trestal, že se zežrali a tu sobě vyčítali to, co jsou nabrali, až se i poprali. Dynda myslivec na Bohdaneckém panství přišel potom po všem, ale při tom nebyl, ani na ně nestřílel. Však jest se sběhlo pacholků mnoho pojednou a hned z vozu brali a rozebrali všecko. Asi šest neb sedm ran udělali.
282Kdo jest toho malého, tak bílého, který při vozích pěšky šel, skrze oko a hlavu postřelil? Trvám, že ten Vodvářka.
K tomu nemocnému, jak na voze seděl, kdo jest střelil? — Mikšíčků syn střelil.
K tomu pak, který na koni napřed jel, kdo jest střelil? — Stříleli jsme dva k tomu prvnímu, já a Vodvářka skrze smrky, já stál za smrkem a přímo jsem do něho měřil. Nevím kde jsem ho udeřil, tak soudím že do života.
Kdo jest koně pobral? — Mikšíčků syn vzal oba koně a naložil pláště na ně a ujel, že jsme ho nemohli na dva hony uhoniti. Já jsem pravil, aby nechal koní, ale on je přece vzal. Pravil že pojede na vojnu, zůstával pak ve mlejně Měříčkovu, málo však tam pobyl, dal se mezi švédské. Potom ty ostatní koně prodali a dali mi kopu.
Felais kožený, v kterém kalich stříbrný s patenou a některými ke mši sv. náležitými věcmi byl, kdo jest vzal? — Ten felais všechen rozundali a rozsekali a řezník z Petrovic s ním utekl. Kalich s patenou měli jsme všichni spolu a nedělili se o něj. Ten jest ještě celý, má žena ho má v domě. Vornát dostala Polka v Michalovicích, praví, že jej měla dáti na Bohdánči písařovi. Dynda povídal, že jest ho chtěl sám míti a dáti do kostela.
Pod tím Jíra Mikšíčků byl povolán, aby sobě vůči mluvili. A ten oznamoval: Viděl jsem ten felais neb jak říkají tlumok, že ležel na zemi, než nevím, kdo ho vzal. Koně vzal on jednoho, Dosloužilů zeť druhého. S koňmi jsme jeli do Havošova bíledně, všichni nás viděli, vedli jsme je mimo mlejn a stavili jsme se u Měříčka. Stál tam Dynda a pravil, abychom je tam vedli, avšak neprodali jsme jich ve mlejně. Od Měřičky jeli jsme do Havošova zpět, tam jednoho prodali jsme za sedm a druhého za pět zlatých jednomu sedláku, nevím jak mu říkají. Kyselkovi dával peníze na jednom sadě za chalupou pana Balvína.
Proti tomu Václav Kyselka: aby toho nemluvil, že nic nedával. Jíra zase: Však si mi z peněz dal tolar. Již vidím, že své duši nepřeješ. O vy jste toho dobře užili a já nebohý pacholek trpím. Jak já najdu ještě ty lidi, kteří ti to budou mluviti. Kyselka proti tomu: Ty jsi nabral plášťů a ujížděl jsi, že jsme tě sotva nalezli.
Proti tomu Jíra: Dali mi ty koně, jináč nemohu mluviti. Zatím byl zase z rady puštěn a dále na Václava Kyselku dotazové činěni: Proč jest jednoho rejthara s re¬gimentu Charvátského u samého dvora Krupína zastřelil, do naha svlekl a za plotem ležeti nechal? — Jest pravda, že jsem jednoho rejthara zabil. Vodvářka s Pavlíčkem ho zakopával. Nic jsem od něho nevzal, než oni brali. Peněz neměl, nežli 2 krej¬cary a ty jsem vzal. Koně jeho vojáci zase vzali, jeli zpátkem a vzali ho. Jak houfem jeli, já mezi ně udeřil (t. j. střelil).
Proč jest to učinil? — Když jest nám pán poroučel, abychom se hájili.
Který to pán? — Pan Balvín, pan Vylím jak Lhotku drží a Petrovice jeho jsou.
Proč jest to učinil, že jest l. 1638 před sv. Václavem Jiříka Stehlíka mařštalíře pana Viléma Balvína v lese v noci zamordoval? — Přivezli ho, pan Balvín posýlal pro mne, když mařštalíře Jirku Stehlíka ve vězení měl, že s jeho strejnou zle obcoval. Přijel do Petrovic pan Vilém a posýlal pro mne do Krupčína čeládku svou, trvám, že Pavel nádvorník pro mne přišel, nevím nyničky kde zůstává, ušel od něho, na gruntech nezůstává. Týž byl s panem Fridrichem Dobranovským v Petrovicích, obadva ke mně mluvili, jak pan Fridrich tak pan Balvín: když jest tak lehkomyslně 283tu hanbu udělal, aby ho někam zavedli a zabili a abych jim někoho šikoval. Já dal za odpověď, že já nevím o takovém člověku, který by to učinil. Oni pak na druhý den přijeli opět a říkali mi, abych to sám udělal. Když já pravil, že nesmím, to pan Balvín mi mluvil, abych se nebál, že jest to jeho poddaný a on sám že bude za to odpovídati. Já jsem potom k tomu přivolil a našel jsem pomocníka Tkadlce, který je v Peškách. Přiženil se k ňáké Prchelce a po ní mu říkají Prchal. Jméno jeho jest Matěj.
Jak jste to vykonali? — Vykonali jsme to tak: Já šel domů a pán jel na Lhotu a přivezl ho v noci s panem Dobranovským na kočárku. Byli s ním dva pacholci, jeden který vezl a druhý s ním seděl a páni jeli na koních. Když ho přivezli, tloukl a volal na mne pan Balvín sám, neboť přijel k oknu. Já mu znova říkal, že nesmím toho učiniti, že mám dítky. On: abych se nic neobával, že mi slibuje hrdlem, že mi z toho nic nepojde. Vezli jsme ho potom do lesa na jakousi louku, kázal mu slézti z kočárku a poroučel mu, aby se p. bohu modlil, že již více světla neuhlídá. Prosil Jirka, aby jest-li že jest mu co ublížil, aby mu to odpustil, že nevinně trpí. Neřekl nic.
Kterak jsou jej bili? — Udeřil jej Tkadlec z ručnice v hlavu, ani nic nepromluvil, jednou kulkou ho zastřelil. A já jsem zase s pánem upřímo šel k chalupě a Tkadlec ho zavurdal a všecko pobral.
Co jest s nejvyššího pána Lemky vozu, kterýž mu v těch místech odrazili, dostal a kdo jsou jeho tovaryši byli? —Když vozové jeli, běželo za nimi na tisíc pacholků, jako by nejvíce krav neb ovcí hnal. My nic nevěděli, až k samému dvoru přijeli. Hnali je za Boskovice až k Vrbce a střílelo se. Než Zbraslavští dostali dva vozy plničké a vezli je k Třebetínu a k Zbraslavicům přímo. Pacholků ze Zbraslavic hned veřejnost byla a tam se dělili o ty věci, nevím kdo jsou byli. Od nás za nimi žádný nešel k Zbraslavicům. Já nic co by do oka padnouti mohlo, jsem nedostal.
Kyselkovi ještě jiné rozličné přečiny za vinu kladeny byly; než ty pro obšírnosť i nedůležitost jich mlčením pomineme.
Den na to dne 11. října povolán Václav Vodvářka z Volšan z vězení do rady a tázán:
Co proti tomu říká, že jest k tomu páterovi, kterýž při prvním voze na koni ryzce jel, vystřelil? — Vaše msti, páni račte odpustiti, já jsem nevystřelil, než ten myslivec, který ve vězení zůstává se mnou, ten toho prvního zabil, Jíra druhého a řezník třetího.
Kolik ručnic měl? — Neměl jsem žádných, než Daňkovu.
Proč do lesa chodil? — Že byli jiní všichni v lesích, nesměli doma býti pro vojáky.
Proč jest do Perlinky běžel? — Za jinými jsem běžel.
Kdo jest jeho povolal k takovému thovaryšstvu a jakým spůsobem se sešli? — Nebylo mezi námi žádné námluvy. Já jsem ležel v boudě a oni běželi a křičeli, že vojáci jedou. Já pohlídnu a oni byli páterové. Podivil jsem se. Daněk z Petrovic přiběhnuv zvolal, že jedou páni patres. Bylo chasy moc.
Ptal-li jest se jich, kde běžejí? — Neptal, než šel jsem s nimi nahoru od Petrovic k vrchu, odkud jsme nikam nešli. A když přišel myslivec, chtěl hned stříleti. Já prosil, aby nechal tak pro boha, ale on potom u Michalovic střílel na pány patres.
Proč jest chodil za nimi? — Že šli jiní.
Bude-li to vůči mluviti myslivcovi, co tu mluví? — Budu. Byl myslivec Kyselka povolán a oznámeno jemu, že všeho zapírá a nechce věděti, aby stříleti jměl.
284Mluvil k němu Kyselka: Pamatuješ-li se Václave, že jsi ránu učinil ? Vodvářka odpověděl: neučinil. Kyselka: učinil a zabil jsi jednoho. Vodvářka: nezabil. Kyselka: já se pamatuju, že jsi uhodil k třetímu. Vodvářka: Neuhodil, já jsem teprv přišel, když již jezuvité byli rozraženi, dříve jsem byl v háji. Kyselka: Mluv, co jest pravda. Páni račte věřiti, Jíra Mikšíčků na toho jak na voze seděl, střelil a vzal tu ručnici z vozu a tento k mladému střelil z Daňkové ručnice.
Poručeno zase Kyselkovi vystoupiti.