ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Selské povstání r. 1639 v kraji čáslavském
In: Svoboda, časopis politický
Rok vydání 1871
Ročník V,
Číslo 13
Datum vydání 10.7.1871
Praha: Josef Barák, 1874-1875 str. 294 a násl.
Národní knihovna České republiky - Signatura: 54 B 000319/R.1874 Roč.08,
Knihovna Památníku národního písemnictví - Signatura: Qp V G 66
dostupné na: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/view/uuid:162c8950-c0ea-11dc-93d3-000d606f5dc6?page=uuid:1ba4e037-8588-47d0-a3df-7bdc5b43aae0
294Selské povstání r. 1639 v kraji čáslavském.
Vodvářka promluvil: ó kdyby nebylo jeho, nebylo by toho ničehož. On jest lidské neštěstí.
Zase tázán Vodvářka, ku kterému jest střelil? — Já nevím sám, ku kterému 295jsem střelil a kterého jsem trefil, ne mnoho jsem ručnic v rukou míval. Uhodil jsem také, ale nevím, trefil-li jsem některého neb ne. Já jsem k nohám střílel. Byl jeden v kopci malý, k tomu jsem já střílel.
Padl na zem? — Nepadl na zem, než jezovité se rozběhli do kopce různě.
Jak blízko bylo? — Asi co od těch kamen k tomu stolu, nevím, je-li za deset kroků.
Proč jsou je pak bili, zdali pro peníze čili proto, že jsou duchovni byli? — My-slivec pravil, že mívají mnoho peněz. Kdyby jeho nebylo, já bych do smrti na to nemyslil, ale on jest toho příčina všeho. On jest křičel: Pojďte, mnoho peněz takoví mívají, poběhněte všichni.
Povolán opět myslivec a dotaz na něj učiněn, zdaž volal: pojďte jedou páterové, mívají mnoho peněz? Kyselka: Což jsem já věděl, že oni mívají. Vodvářka: Vždyt původ přišel od tebe? — Kyselka: Ode mne?
Učiněn dotaz na oba dva, zda-li jsou je pro peníze bili čili proto, že jsou byli duchovní? Kyselka odpověděl: Z nerozumu jsme to udělali.
Poručeno mu zase ven vystoupiti.
Dále Vodvářka tázán byl, kde se o ty věci dělili? — u Michalovic v jakémsi roští. Všickni něco dostali i ten, který dole sedí. Jak jsou se dělili? — Nic se ne-dělilo, než kdo co vzal, ten to jměl.
Když na něho ještě jiné méně důležité otázky učiněny byly, jest zase do vězení dolů odveden.
Třetí povolán do rady Jirka Mikšíčků z Dědic a odpovídal k otázkám mu kladeným takto:
Jest-li tomu tak, že jest na voze jednoho nemocného zastřelil?— "Páni mil! tomu není tak, to křivá slova na mne mluví. Když jsem tam přišel, s holýma rukama jsem přišel.
Odkud přišel? — S pole jsem šel a neměl jsem v rukou ničeho, až potom jakousi potlučenou ručnici, jež na cestě ležela, jsem vzal a když se k ní Kyselka znal, dal jsem mu ji. Chci to Vodvářkovi vůči mluviti. Nemordoval jsem, nezabil jsem nikoho, nemůže to říci. Co abych já ubohý pacholek měl trpěti!
Byl Vodvářka povolán, aby sobě vůči mluvili.
Dotaz na Vodvářku učiněn: Byl-li jest tento také s vámi? — Byl. Jirka: Nemluv toho Vašku, pomni na svou duši.
Vodvářka zase: Byl’s a víš, že jsi vzal od Vítka Sládkového ručnici a uhodil’s na toho šedivého na voze.
Jirka: Vašku, Vašku, nemluv, budeš jináče mluviti.
Byl také Kyselka myslivec povolán a tázán: Zda-li jest tento měl ručnici? — Měl v. msti., vzal ji Vítkovi Sládkovému. Jirka: Nevzal. Kyselka: Vzal, vzal a střelil. Ještě pak pravil: Hleď já bych neřekl, aby ta ručnice tak mírně a dobře nesla. Jirka: Neračte tomu věřiti pro boha, oni mluví, co chtějí. Já nemohu jináče mlu¬viti, a by tu měl hrob hned býti.
Vystoupili zase.
Tázán opět Jirka: Ke kterému jsi vystřelil?— K žádnému, jak v pána boha věřím, jsem nevystřelil.
A oni jináče praví? — Praví na ty, kteří jsou tu a na jiné nic. Já jsem mezi těmi lehkomyslnými při počátku nebyl.
Kdo jest tedy třetího zabil? — Nevím, jak silně v pána boha věřím, neublížil jsem žádnému z těch pánův.
Kdo jest toho na koni srazil? — Myslivec a koně mi dal, abych jej zavedl.
Ku kterým jest měřil? — K žádnému jsem neměřil, jen od ruky jsem střílel bez příkladky. Než myslivec pravil, abychom stříleli. Nebudete-li sakramenti stříleti, volal, já vám ručnice okolo hlavy otluku. On myslivec zastřelil jednoho, Dosloužilů zeť druhého a řezník třetího.
Proč jest on střelil? — Střelil jsem, ale k žádnému jsem neměřil a žádného jsem nemínil zabiti. Střelil jsem do kře.
Kde jest stál? — Stál jsem na jedné pláni.
Daleko-li jest byl od vozu? — Byl jsem v lese, daleko jest to od cesty. Řezník k tomu mladému střelil, to já viděl.
Byl-li jest tu, když oni stříleli? — Byl jsem tu, když stříleli, než který nejprv střelil, nemohu věděti a když jiní stříleli, tu jsem také z té mrchy střelil, než k žád-nému z těch pánův jsem nestřelil.
Proč to jiní mluví? — Oni nemají dobrého svědomí.
I veden jest opět do vězení.
Téhož roku 29. října pak dosazen ku právu Tobiáš Tkadlec ze vsi Dědic co čtvrtý zhoubce zemský.
Rychtář císařský vinil jej, že „když myslivec Kyselka s pomocníky svými z lesa na pány patres u Michalovic vypadnul a je zamordoval, on nápodobně přítomen byv jakožto loupežník a socius facinoris toho všeho napomáhal.“
I tázán jest písařem městským: Co proti tomu, co se na něho vztahuje, říká? — O vaše milosti, milostiví páni! Nebyl jsem přítomen, mám na to dobré poctivé lidi. Nebyl jsem příčinou, jedině jsem se šel na ta mrtvá těla dívati.
Proč jest pak utíkal mezi švédské? — Bál jsem se vězení a byl jsem pod truňkem.
Jak jest se dověděl, že jsou zbiti? — Přiběhla krejčová do Dědic, já seděl právě za stavem a pravila: běhají tu prý dva v černých sukních až do země; prosí, aby jim někdo cestu do Ledče ukázal, že dají šest českých.
Vyprovázel jsem je až za humna a až za krčmu.
Polka pravila, že na ně číhají, aby nejezdili. Potom je jiní vyprovázeli z Michalovic až nad vrata na horu. Již jsem tam 27 let a vždycky jsem se takových lehkomyslných lidí bál.
Proč jest jich sám nevyprovázel? —Pravil mi Dosloužil sedlák: Nechoď, dostaneš nějakou vejslužku.
Nedostal's nic z té loupeže? — Nic jsem nedostal.
Ale vozy jsi viděl ? — Nic jsem neviděl, jen ta těla mrtvá v košilích.
Kde jsi šel, když jsi je šel vyprovodit? — Šel jsem zase do Dědic ku své práci.
Zatím Jirka Mikšíčků do rady povolán a dotaz na něho učiněn: Byl-li jest tento při tom mordu? — Nevím, byl-li jest při tom, viděl jsem ho potom, když je po-stříleli a co bylo, bral také.
Kdo jest to víno vypil? — Nevím, ani jsem posud žádné nepil.
Viděl-li jsi tohoto, že bral? — Neviděl.
Však jsi ho tam viděl, když byli zamordováni? — Až potom, když je postříleli, přišel a bral. Tkadlec: Ty jsi mne tam neviděl. Mikšíčků Jirka se ozval: Však jsi sám pravil, že jsi mezi patres knihy nosil a když jsem já v Ledči v šatlavě seděl, povídal jsi, že jsi kuřata a knihy nosil mezi p. patres.
Slyšel-li jsi stříleti? — Boha se dokládám, že neslyšel. Seděl jsem doma a dělal, jediné od Polky jsem slyšel povídati, že na ně číhají.
297Proč jsi jim vejstrahy nedal? — Nevěděl jsem dojista, jen jsem se dovtipkoval.
Tehdy jsi nic nedostal? — Nic, těžko tě na nahém nit vzíti. Když přiběhli do Michalovic patres, teprva jsem já běžel a jiní.
Podobně dosvědčoval i Kyselka, kterýž byl napotom do rady povolán, že při tom skutku Tkadlec nebyl a rovněž i Vodvářka svědčil, že jej tam neviděl.
K tomu dokládal Tkadlec: Já jsem tam nešel na braní, než jen na divadlo. A když jsem přišel, byl jeden starý ještě živ, já ho podržel na klíně, on stiskal ruce. Ptal jsem se ho, co jest se s vašimi milostmi událo? On pravil, že je mordovali sedláci, měl čepičku na sobě rudou.
Proč jsi ho neopatřil? — Nemohl jsem z něho býti tak velkého pacholka. Pravil jsem sedlákům, aby je opatřili a do kostela dali. Nechtěl žádný.
Jest-li jsi co vzal, pověz dobrovolně. — Povídám, že jsem nic nevzal.
Proč jsi pak utíkal ? — Kdybych byl nebyl opilý, byl bych neutíkal.
Zase jest do vězení veden byl a tím skončen byl předběžný výslech.