ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Selské povstání r. 1639 v kraji čáslavském
In: Svoboda, časopis politický
Rok vydání 1871
Ročník V,
Číslo 16
Datum vydání 25.8.1871
Praha: Josef Barák, 1874-1875 str. 369 a násl.
Národní knihovna České republiky - Signatura: 54 B 000319/R.1874 Roč.08,
Knihovna Památníku národního písemnictví - Signatura: Qp V G 66
dostupné na: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/view/uuid:162c8950-c0ea-11dc-93d3-000d606f5dc6?page=uuid:1ba4e037-8588-47d0-a3df-7bdc5b43aae0
369Selské povstání r. 1639 v kraji čáslavském.
Rada městská kutnohorská, jakož i rychtář císařský učinili každý o sobě ihned zprávu o provedeném výslechu se čtyřmi škůdci zemskými král. místodržícím do Prahy. Zároveň však jezovita Nicolaus Lancicius[1], kterýž byl z nebezpečenství života při známém přepadnutí jezovitův útěkem uniknul a nyní v Praze meškal, obrátil se k nejvyšším úřadníkům a soudům zemským s takovou žádostí:
„Milostiví páni, páni! Dostal jsem psaní od pátera rektora Kutnohorského, 370v kterém oznamuje, že vězňové dobrovolně jsou se ke všem mordům přiznali a málo k některým ztraceným věcem, však ne k všechněm, na kterých mně velmi mnoho záleží. Pročež v. mstí, šetrně a velmi poníženě prosím, že raddě Kutnohorské nějaký prostředek ukázati ráčíte, jak by k nim přikročiti měla, aby i jiné tovaryše své, kteří jim bráti pomáhali, vyjevili a k jiným ke všem věcem pobraným se přiznali. Věci pak pobrané jsou velmi vzácné a drahé, jakožto tři těla svatých panen, dva veliké kusy od svatého kříže, veliký kus z ramena svátého Pavla apoštola, mnoho kněh tisknutých a psaných, mnohé lékařské věci z Indye poslané, několik velikých oryentálských bečvarů, drahé obrazy a velmi pěkná reliquiaria. Já zase mejmi nehodnými modlitbami odměňovati se nepominu. Pragae 2. Novembris 1640.“
Nejspíše následkem tohoto dopisu nařídili místodržící dne 3. listopadu radě kutnohorské takto:
„Slovútní a poctiví nám milí! Vyrozuměli jsme z psaní vašeho nám těchto dnův v příčině některých z jistého nařízení našeho ku právu vašemu dodaných zlo¬čincův odeslaného, kterak s nimi při obvinění jich od vás J. M. Cské. pane rychtáři a examinírování kráčeno jest a co sou tak před vámi z strany nešlechetných skutkův svých, jako i té nad patres societatis Jesu (na jezovitech) spáchané loupeže vyznali a pověděli. A ačkoliv se vejš dotčení zločincové k velice těžkým mordům a jinším zlým skutkům, ano i k tomu páterův obloupení dobrovolně přiznávají, však nic méně co sou při tom víceji týmž páterům, totiž předně reliquias sanctorum, neboližto svátostí a kostí některých svatých, item nemálo vzácných yndyánských věcí, též mnoho rozdílných spisův i jiných pamětí jejich, které při sobě měli, vzali, o tom nejmenší zmínky nečiní a kde a v která místa to schovali aneb komu dali i jinak zandali, neoznamují, nýbrž vše zatajují.
I nemohouce my na tom jich vyznání nijakž přestati a nechtíce, aby tak drahé klenoty a vzácné věci po exekvírování jich k zatajení přijití měly, pročež jmenem a na místě J. M. Cské. krále a pána nás všech nej milostivějšího vám poroučíme, abyste ihned po otevření a přečtení tohoto psaní našeho výš oznámené zločince o svrchupsaných a v těch třech punktích obsažených věcech s představením jim mistra po¬pravního toužeji examinírovali a pokudž by se k ničemuž dobrovolně přiznati ne¬chtěli, tedy na ně právní výpověď vynesli a k nim outrpným právem přikročiti dali a co tu koli při trápení vyznají, netoliko takové jejich vyznání pod pečetí vaší měst¬skou nám sem odeslali, ale kde by koli a u koho koli již jmenované věci uptané býti mohly, je odtud vyzdvihli a mezi tím při úřadu vašem bezpečně schovati dali, potom pak nám svého vyřízení gruntovní zprávu neprodleně učinili a v tom na další resoluci naši očekávali, vědouce, že na tom milostivá vůle J. M. Cské. naplněna bude.“
Několik dní později přišlo opět nové nařízení místodržících do Hory Kutné tohoto obsahu:
„Poctiví nám milí! Vyrozuměli jsme z psaní poctivého Jiřího Jindřicha Středoniusa J. M. Cské. rychtáře na Horách Kutnách mně nejv. purkrabí Pražskému pod datum 19. dne měsíce (listopadu) a roku tohoto, jako i před tím ze zprávy vaší 15. dne pro minulého měsíce října nám jakožto nařízeným místodržícím s přiloženými dosti obšírnými alegáty učiněné, že by se Václav Kyselka myslivec ze dvora Krupínského, škůdce zemský u vás nyní z jistého od nás učiněného nařízení spolu s jinými consorty a společníky svými zůstávající proti obvinění jeho hned v prvním dobrovolném vyznání svém na některé ze stavu vyššího osoby odvolávali měl. Z kteréžto příčiny jmenem a na místě J. M. Cské. vám poroučíme, abyste ihned po otevření a přečtení tohoto psaní našeho vejš jmenovaného Václava Kyselku myslivce sem do 371měst Pražských k úřadu nejv. purkrabí Pražského s náležitou a bezpečnou confoy (průvodem) opatřeného, tak aby nižádným spůsobem vyniknouti nemohl, dodati nařídili, vědouce, že netoliko ihned potom v té příčině obnovenému zřízení zemskému skutečně za dosti učiněno, ale i přitom milostivá vůle J. M. Cské. od vás poddaně a poslušně naplněna bude.“
Než nedošlo ani k prvnějšímu „toužejšímu“ examinírování škůdcův zemských, ani k dodání s „confoy“ Václava Kyselky k úřadu nejv. purkrabí, kterýž byl právem vyšetřovacím a útrpným ve věcech trestných šlechtou spáchaných. Šťastná náhoda přála pánům škůdcům zemským a oni utekli na počátku r. 1641 z vězení městského, aniž by bývali později zase do něho se navrátili. Zdaž rada skutečně, jak nařízeno bylo, právem útrpným k nim byla přikročila, je zmučila a ortel nad nimi prvé byla vynesla, neumíme povědíti. V letech 1630—1650 takovým spůsobem řáděno bylo od soldatesky všech národův po krajích českých a tím samým i v Hoře Kutné a jmenovitě v prvních měsících r. 1641 soldateska, kteráž pod vůdcovstvím arcivojvody Leopolda, Piccolominiho, Hatzfelda a Zahradeckého Švédy ze středních Čech a později z celých Čech byla zapudila, byvši rozložena po městech českých, tak pálila a vraždila, tak drancovala a loupila, kde jen na co přišla, že písemné paměti o událostech tehdejších jen jak by divem se zachovati mohly. I zakusila v plné míře Hora Kutná přátelství těchto „osvoboditelův“ císařských; ochuzelí lidé nemohouce více žádnou potravu dáti divokým žoldákům, zabíjeni a trápeni, nad hlavami jich zapalovány domy a v těch domech uhořely přemnohé staré památky české, knihy tištěné i psané — předkův našich i naše sláva! — V archivu města Hory Kutné nalezneš pořadem let od polovice patnáctého století běžící krásně vázané „Libri memorabilium“ (knihy památné) v počtu asi sto velikých kvaternů, do nichž zapisovány písaři městskými všechny památné události vlasti i města. Vazba, papír, písmo — vše jest pravým obrazem každého věku. Po roku 1620 čím dále tím více psány jsou zápisky ty rukou třesoucí se, rukou nečitelnější — od r. 1635—1648 scházejí veškeré zápisy úplně. Ruka písaře sevřela se křečovitě a ustala psáti.---
Co zde vypravujeme, pouze z listin šťastnou náhodou zachovaných se dovídáme.
Místodržící pražští dlouhý čas nedověděli se o vyniknutí škůdcův zemských ze žaláře kutnohorského, čehož nejspíše svrchu zmíněné události vojenské vinu nesly. Ještě 20. dubna l. 1641 psali poctivým šephmistrům a radě města Hory Kutné: „Jakož jste dle jistého k vám prošlého poručení našeho Václava Kyselku ze dvora Krupínského, Václava Morávka jinak Vodvářku z Volšan a Jíru Mikšíčkového z Dědic již pro jich mordy u vás vězením stižené ještě jednou a to toužeji, nežli předešle totiž s představením jim místa popravního examinírovati a pokudž by se přiznati nechtěli, tedy vynesouc na ně právní vejpověd k nim outrpným právem přikročiti dáti a co tu koliv vyznají, to nám pod pečetí vaší městskou odeslati měli. Že pak se s tím nepochybně pro tyto nynější nepříležitosti vojenské až posavád mlčí a pro¬dlévá, protož chtíce my, jak by táž věc od vás vyřízena a opatřena byla neb na čem záležela věděti, vám o tom dostatečně poroučíme, abyste dadouc sobě ihned takové poručení naše vyhledati a přednesti, podle něho se ve všem zachovati a učiníce nám o všem neprodleně gruntovní zprávu svou, na to další naši resoluci očekávati hleděli.“
Jakmile došlo takové nařízení, nemohla arci ani rada, ani rychtář císařský pravdu déle zatajovati i musili do Prahy zprávu učiniti o události pro ně tak osudné. V Praze vzbudila zpráva taková v kruzích vládních veliké rozhořčení a hněv na pány šephmistry kutnohorské, kteříž i jinak u veliké nemilosti postaveni byli následkem 372toho, že po mnohá léta vzdor mnohým upomínáním berně a sbírky náležitě neod- vozovali a doposud mnohým kacířstvím zapáchali. I jest jim oznámeno z české kanceláře dvorské, že páni místodržící v příčině toho z vězení vyniknutí nijakž s nimi spokojeni býti neráčí a jim jménem císaře nařizují, aby se na českou dvorskou kancelář k zodpovídání postavili.
Horníci vyslali do Prahy rychtáře císařského Jiřího Stredoniusa, primasa Jiřího Vykročila z Billenberku, Daniela Kavku z Tollenštejna, perkmistra, Karla Brtnického a Samuela Pokorného z rady a některé z obecních starších, kteříž měli náležitou omluvu na příslušných místech učiniti a nevinu svou prokázati.
V Praze však zdá se, že vyslaní musili soukromě se dověděti, že se bouře nad hlavami jich sbíhá i otáleli s postavením se na kancelář. Podaliť aspoň tuto „poslušnou omluvu" nejvyššímu purkrabí pražskému hraběti Jaroslavovi Bořitovi (svaté římské říše), hraběti z Martinic, vladaři domu Smečanského atd.:
„Milostivý pane, pane! Ve vší šetrné uctivosti V. Excellenci poslušně žádáme, poněvadž jsme některých pertinencí ku správě naší v příčině těch škůdcův zemských při právě našem z vězení vyniklých potřebovat! a pro ně schválního posla do Hory vyslati, též také při j. msti. pánu panu nejv. mincmejstru některá řízení hor se dotýkající jmíti musili, z kterýchžto příčin jsme se s postavením na kancelář J. M. Cské. před Jich Milosti obmeškali, že nám to milostivě vážiti, a naším milostivým pánem býti ráčíte. S tím se v milostivou protekci vaší Excellenci poroučejíce
vyslaní na místě šephmistrův a konšelův
na Horách Kutnách."
O dalším osudu vyslaných zachovaly se nám zprávy jen nedostatečné. Omluva neb zpráva rady městské, jakouž o vyniknutí z vězení vyslaní byli na kancelář předložili, zněla takto:
„Milostiví páni, páni! Milostivého vašich milostí jmenem a na místě J. M. Cské., pána n. v. nejmilostivějšího poručení, že s námi v příčině čtyř škůdcův zemských a jedné mordéřky plodu svého vlastního při právě našem vězení vyniklých, nijakž spokojeni býti neráčíte, zarmouceně jsme vyrozuměli. Ale abychom v. mstem. takový při témž právě našem nebývalý a neobyčejný příklad demonstrírovati (vyložiti) mohli, o něm tuto naši kratičkou zprávu ve vší poslušné šetrnosti činíme, že my přede vším nic jiného, nežli předně cti a slávy Boží, J. M. Cské. dobrého a horám užitečného vyhledávati, dobré zvelebovati a zlé přetrhovati, povinnostem pak našim při tom dle nejvyšší možnosti dosti činiti, na paměti nemáme, jakož pak ráčili jste tomu nejednou, že jsme na v. msti. milostivá poručení ve všem bedlivě, pilně a poslušně se chovati a podle milostivého vyměření a prošlých naučení při týchž škůdcích zemských, jakž náleželo až do ortele od práva našeho na ně vyneseného vše effektírovati (provésti) hleděli, milostivě vyrozuměti. Pod tím však, aby se takový casus (případ) trefiti a oni z vězení dosti dobře opatřeného se zdobývati jměli, o tom jsme nikdy nesmejšleli, nebo co se samého vězení dotýče, to jest nad pamět lidskou pro takové nešlechetníky tak bezpečné a od předkův našich tak vystavené, že příhodnějšího místa býti nemůže. Ale ten, v jehožto rukou a opatrování byli, jakožto hrdla odsouzení (totiž mistr popravní Jiřík Pštros) na takové škůdce špatný pozor dával, jim častokráte polehčení beze všeho při nás a rychtáři městském ohlášení a povolení činil, je z klády k oknům propouštěl a tudy k všelijakým fortelům v tak prodloužilém téměř na půl druhého léta času jim folku propůjčoval. O tom jsme my dokonce žádné vědomosti neměli; nýbrž, že on jakožto sobě od práva poručené, bývaje při tom častokráte od rychtáře městského k bedlivosti napomínán je dobře opatrovati 373a chovati bude, se ubezpečili. Jsouce tedy ihned po vyniknutí jich vězením stížen, některým osobám z prostředku našeho, které do vězení vyslány byly, jako i rychtáři městskému dobrovolně se vyznal, že jest toho dne klády na jednom konci dobře nezamknul a neopatřil a pije týž den celý s hospodářem šatlavním Zajíčkem (jakž se to dokázati může) truňkem přemožený jsa k nim tu noc, kterouž sobě pomohli, nedohledí, ani žádného na svém místě, jakž jeho povinnost byla a jemu příslušelo, nepostavil. Nad to vejše dávaje před tím dnem tu ženského pohlaví mordérku právem útrpným examinírovanou a sobě k podobnému opatrování poručenou mezi tyž škůdce za kládu, tam jest sochoru, nímž klády pozdvihoval, zanechal, a jakož se to potom očité vyšetřilo, že jsou ti škůdcové při kládě, za níž seděli, aby jim dolíhati nemohla, i kamene na jednom konci a jedné březové štěrbiny užívali a tak znamenavše jeho mistra popravního nerozšafnost a neopatrnost jakým koliv spůsobem sobě společně z vězení napomáhali.
I poněvadž milostiví páni, páni žádnou naší neopatrností tu nic nesešlo, ale že tím vším často jmenovaný týchž škůdcův opatrovník skrze své ožralství a nepilné k takovým hrdelním vězňům dohlídání vinen jest, to se ukázali může a rychtář také náš podlé své povinnosti každodenně do vězení jest dohlížel, však co se po odjití jeho s vězni času nočního dálo, o tom věděti nemohl, protož v. mstí. ve vší šetrnosti a poslušnosti žádáme a prosíme, že nás se jakožto vrchnost od J. M. Cské. nám představená, k níž my immediate (bezprostředně) patříme, milostivě ujíti a v takové nevinně anobrž ňáké budoucí z toho následující lehkosti laskavě zastati ráčíte a nám toho k naší nepilnosti a neopatrnosti ani rychtáři našemu městskému přičítati neráčíte, nýbrž povážíce milostivě této naší pravdivé omluvy nás při tom zůstavili a ničeho takového na nás, což by nám a městu J. M. Cské. přednímu hornímu k ňáké lehkosti sloužiti mohlo, nedopouštěli ráčíte. S tím sebe a právo naše v. mstem. k milostivé protekcí poroučejíce
šephmistři a konšelé na Horách Kutnách.“
nota collectoris: povolání pánů Zajíčka a Pštrosa jsou zde zjevně prohozena
V č. 11. „Svobody“ na stránce 244. v řádce první chybně jmenován tento jezovita "Nicolaus Rausicius“. ↩︎