ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Ze starých památek soudních
Mikuláš Dačický z Heslová zavraždil Šťastného Novohradského z Kolovrat, část třetí
In: Právník, časopis věnovaný vědě právní i státní, jejž vydává Právnická jednota v Praze : -1956
Rok vydání 1871
Ročník 10
Datum vydání 1871
Právnická jednota, 1861-
str. 407 a násl.
dostupné na https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:7a1458f3-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c?page=uuid:7a1458f4-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c
407Paní Apolona z Kolovrat skrze plnomocníky své oznámila, že té odpovědi Mikuláše Dačického, kterouž jí na žalobu hlavní předal, místa nedává, než žádá vedle zřízení zemského K. 34., kteréž čteno zachována býti, že takové pře nemají postranních překážek jmíti, než poněvadž jest on při skutku zralém postižen, protož žádných postranních obran užíti nemá, než vedle téhož zřízení zemského ona zachována býti má.
Proti tomu: že zbytečně zaneprazdňuje, neb on jest jistou výpovědí při své excepci zůstaven a paní tomu místo dala. Mluvě, že on k svým věcem k též při náležitým pro upečetění od práva věcí bratra jeho přijíti nemůže, žádá, aby to odpečetíno, zinventováno, co jemu náleží vydáno i také té pře do jiného času odloženo bylo.
Proti tomu: že toho proti zřízení zemskému užíti i také uvolením vlastním v soudu zemském, že nechce žádných protahův činiti, užíti nemá.
Proti tomu: že on pořadu práva užíti žádá a věří, že toho užive.
408I přečtena jim vejpověď předešlá a potom dopovědíno, že se toho do dvou neděl odkládá. Páni také k inventování tomu, kteréhož žádá i také k vydání jemu věcí jeho, že počteni budou.
1582 feria 4 eol. au cti.
Pan Albrecht Zrucký vznášel na pány, že Jan Dačický jemu zapsání svědomí pana Matěje Salavy hájí, a poněvadž v tento nebezpečný čas morní s obojí strany z milostivého práva povolení a pro smrt jsou se toho dožádali, aby sobě svědky vésti mohli a tuto se veliké věci jakožto mordu dotýče, žádal, aby jemu v tom překážka činěna nebyla. Bude-li potom při publikování toho svědomí chtíti co mluviti, že toho bude míti vůli.
Proti tomu Jan Dačický: Poněvadž soudové za příčinou morného povětří jsou složeny a od písaře také toho odporu již jest do zasednutí na soudy odloženo; protož toho při tom zanechává a poněvadž ani bratra přítomného není, že žádných příčin hájení toho zapsání pana Matěje Salavy předkládati nemůže.
I byl Mikuláš Dačický z vězení nahoru puštěn a tyto příčiny kladl: 1. že hned toho času, když nebožtík pan Šťastný Novohradský z Kolovrat zabit jest, zjevně se pronesl a na to se nutkal, mluvě, že přísahá pánu bohu, že proti němu dá svědomí takové, že jest pána lotrovsky zabil. 2. že on pan Matěj to zjevně mluvil přísahaje pánu bohu, jest-li že pro právo posláno nebude, že jeho Mikuláše hned rapýrem probodne a podle nebožtíka položí. 3. že on pan Matěj jeho Mikuláše ku právu dodával, žádaje právo, aby jeho vězením opatřilo. Kterýmžto příčinám jest-li že pan Albrecht místa dáti nechce, když mu čas právní položen bude, že chce je dostatečně provésti a to, že on pan Matěj k této při svědomí dáti nemůže ukázati.
Proti tomu: že to žádné právní příčiny nejsou, kteréž předkládá, proč by jeho pana Matěje svědomí paní ku potřebě přijato a zapsáno býti nemělo, neb právo B. 85 patrným jest: (kteréž čteno) kdo by chtěl jakých svědkův hájiti, jak se zachovati při tom má, to jest, že ho má světle nařknouti a příčinu slušnou a právní toho oznámiti, čehož se toto nestalo a neděje, než zoumysla toto zaneprázdnění se činí. A kdyby to jednou jemu propuštěno bylo, snad by potom chtěl každého svědka zhajovati, což se státi nemůže, nýbrž vedle povolení práva takové svědomí má přijato býti. Pakli by jemu se v tom překážka jaká stala a v tento nebezpečný morní čas skrze svědomí nevydání takového svědomí pana Matěje Salavy paní Apoloně co sešlo, že se v tom ohražuje, že by k jinému o to hleděti nemohla, než-li ku pánům.
Proti tomu: že to právo vztahuje se na svědomí již publiko409váná, ale tato jest odpor o zapsání svědomí a tak se k tomuto trefiti nemůže, neb když svědek závazek učiní, již svědčiti také jest povinnen, ale on za jistými předloženými příčinami jakž závazku činění, tak svědomí vydávání hájí a ty se provozovati uvoluje, že má při tom zůstaven býti.
Dictum per Venceslaum Vyzyna.
Poněvadž na onen čas před tyto nebezpečné časy z milosti práva pro smrt obojí strana toho se při právě, aby svědky k té při vésti mohla, dožádala, z té příčiny takové svědomí jeho pana Matěje přijato a zapsáno býti má a to za oznámenou příčinou „pro smrt a jiné nebezpečenství podle práva,“ však na obzvláštní papír pod upečetěním; na ten spůsob, že tohoto odporu a provozování příčin předložených Mikulášovi do pondělka po sv. Václavě nejprv příštího se odkládá. Tu jest-li, že to svědomí pana Matěje Salavy tak zapsáno a čteno býti nemá, provede a ukáže toho také on Mikuláš užíti moci bude. I dala tomu obojí strana místo, žádajíce toho za poznamenání.
Jest arci přirozeno, že takové zbytečné protahování rozepře paní Kolovratové lhostejno nebylo i nelze se diviti, že podala na počátku ledna 1583 stížnost k radám zřízeným nad appelacími na hradě Pražském, v níž praví „že oni páni Horníci směli toho tomu mordýři dopustiti, že jest k zdvižení příčiny kladl, proč není povinnen odpovídati, což jest proti všemu právu i zřízení zemskému i jich právu městskému, tak že pro jich nezpůsob, kterýmž tomu mordéři folkují, interlocuteri dopouštějí, třebas do několika let k hlavní při nepřijde a proto V. Msti. za to poníženě prosím, že ráčíte jim pánům Horníkům přísné poručení učiniti, aby oni zanechajíce těch postranních pří, kteréž by on ten mordýř chtěl zbytečně požívati, učinili, aby hlavní pře svým procesem šla a takový mordýř aby na mou žalobu a obvinění bez požívání fortelův odpověď svou dal.“
Následkem této žádosti nařídila komora appelační Horníkům, aby „zachovajíce pořad práva, jeho Dačického k dání odpovědi na žalobu paní z Kolovrat skutečně přidrželi" - Uzříme ihned k jaké platnosti nařízení to sloužilo.
1583 In excelso feria quarta, bi. uen. di 9. ledna.[1]
Mikuláši Dačickému na žádost jeho povoleno, aby sobě rukojmě po různu koho bude moci se dožádati v registřích domácích u pana šephmistra zapisovati dal na ten způsob, jak JMstí. poručení v sobě obsahujíc zavírá. A když s nimi na hotově bude, že paní Apoloně se 410to v známost uvede. A dali páni tomu vůli, že i páni jemu toho příti budou. –
Adorate 1m. Ang. Vin., cen.
Mikuláš Dačický připomenul odpor o excepci s paní Apolonou z Kolovrat z strany neodpovídání na žalobu. A předně žádal žaloby (čteny); item příčiny svého neodpovídání v spisu složené. Po přečtení: že ráčili vyrozuměti kterýmž, že od paní odepříno není a kdož mlčí, svoluje a se přiznává, ale však pro lepší vyrozumění té věci bude se to předkládati a ta příčina první provozovati, kteráž jest položena o neodpovídání. Že panna šlechtična paní Kateřiny Novohradské z Kolovrat dcerka po témž panu Šťastném Novohradským z Kolovrat zůstává, společnice jiné má v statku, což se ukáže tímto vejpisem z desk zemských. Podav ho žádal za přečtení. Potom: že se to ukazuje, kterak nebožtík pan Albrecht Novohradský z Kolovrat dcerkám svým s nebožtíkem panem Šťastným synem svým jistý díl v statku svém naříditi ráčil a ty dcerky posavad odtud nevybyté zůstávají a tak tehdy s pannou Kateřinou jisté společnice jsou vedle zřízení z. K. 7. žádaje ho za přečtení. Potom: že to jest patrně vyměřeno, že dcery nevybyté pokudž se nevdají od statku odcizovati se nemohou a paní toho neukazuje, aby ty dcery měly odbyty býti a tomu zřízení zemskému dosti se státi a tak tehdy pravé společnice zůstávají. I tehdyť jest paní neměla té moci bez těch společnic žaloby klásti, nebo tak zřízením z. i právy vyměřeno jest, že společníci všichni poháněti a poháněni býti mají, jinak ta pře každá k vyzdvižení přijíti má. A poněvadž se pak to ukazuje, že od paní jest syrotkův jejich pominuto, tehdyť odpovídati jí povinnen není.
Druhá příčina jest položena, že paní beře na sebe věc cizí viníc na místě panny šlechtičny nemajíc od JMsti. Kské. neb j. m. p. nejv. soudcův zemských poručenství nad ní sobě daného, čehož se žádati dopouštěti nemá a na sebe bráti bez jistého povolení panny. Pak nemajíc takového dovolení mimo jistý nápad bližších přátel, což náleží. Zřízení z. D. 7. patrné jest v tom. Čteno. Potom: ano i ta příčina předložena jest, že paní to což bližším přátelům náleží na sebe bere a to patrně zřízením z. jest vyměřeno, na koho taková poručení připadali mají; žádaje ho za přečtení F. 52. Potom: že ráčili opět porozuměti, kterak poručenství na nejbližšího přítele mužského pohlaví připadati má, jako tuto žádného poručenství pana Šťastného nebožtíka se nenachází, tehdyť přátelům, kteříž živi zůstávají, náleželo jeho viniti, než-li paní. A i ta příčina k neodpovídání, že žádný na sebe poručenství bez uručení statku bráti nemá. Tu opět se ukazuje, že paní 411nemá moci na místě toho syrotka viniti a se poručnící činiti a taky ta příčina jest předložena, kterak paní sobě činí spolek se syrotkem, což jest zřízením z. zapovědíno, že žádný sobě nemá uprošovati folkův takových. Davše též zřízení čísti. Potom: Paní pak netoliko poručnící býti, ale společnost s tím syrotkem sobě spůsobiti chce, neb ještě i jiné poručníky k této při zapisovati dala proti ukázanému právu a zřízení zemskému.
A poněvadž pak ještě i někteří svědkové jsou od něho zavedeni žádal jich za přečtení: paní Máří Magdaleny, Jakuba Vilemovského, Jana Nosa, Kryštofa Hystele a manželky jeho. Též i testimoniorum liber Q. 5. Po čtení: že tím svědomím to dostatečně se dotvrzují příčiny jeho neodpovídání a to se ukazuje, že přátelé někteří bližší jsou k tomu poručenství, než-li paní, jako tři dcerky pozůstalé po nebožtíku Albrechtu Novohradském z Kolovrat, ano také bratr a strýc zjevně dckami vyhlášeni zůstávají a těm nápad podle zřízení z. náleží, kterýmž by slušněji na místě panny Kateřiny viniti náleželo, měli-li by jaké právo k němu, než-li paní. A poněvadž proti zřízení zemskému jest ta žaloba na něho vložena, tehdyť jemu není ani možné ani bezpečné na ni odpovědi dáti, neb jest jemu se obávati, aby jemu budoucí soudové nenastali od těch, jakž ukázáno jest a jimž taková věc slušněji náleží a tak tehdy táž žaloba spravedlivě zdvižena býti má, potahuje se na nález mezi Janem Ursinem a Janem Měchunkou k lethu 1580 D. 23., též i confirmaci vrchního práva žádal obého za přečtení. Potom: poněvadž se to stalo, ješto on Jan Ursín byl vlastní bratr Endryášův, ale že od sebe vinil a ne na místě toho, kohož se dotýkalo, jest jemu žaloba zdvižena. A tak i tuto se státi a taková žaloba zdvižena býti má.
Proti tomu: Nač jest tuto od Mikuláše nastupeno, to paní že slyšela i také tomu vyrozuměla vedouc k tomu, aby tou svou excepcí jí žaloba její pořádná zdvižena byla. Ale jest v tom ve všem na velikém omylu, neb se z toho vejpisu od něho předloženého nachází, že tu jí byl nebožtík pan Šťastný pán její se sestrami svými z jiné manželky splozenými ze společnosti tím kšaftem vyveden. I tehdyť dcerka po něm zůstalá i toho rozdílu užíti má a tak žádná společnice není. Jest také zřízení z. i práva nemálo kotována, kteréž se k této při nijakž trefiti nemohou, neb se vztahují na statky, o kteréž by rozepře byla, pak nyní o žádný statek činiti není, ani nápady aneb poručenství; než o jistý mord, kteréhož se jest on Mikuláš nad panem Šťastným manželem jejím dopustil an nenáležitě jeho zamordoval. Pak chtěl by se tudy vytáhnouti, aby se tudy vždy dále protahovalo činíce sobě při postranní, ale to jemu postačili nemůže, což se takových pří 412o mordy dotýče. než že každý mordýř, kterýž tak při skutku horkým dostižen jest a ku právu dosazen, že má nečině sobě postranných rozepří hned na obvinění odpovídati, přiznati se neb odepříti a o takový mord má konečně ve třech měsících pořád zběhlých konec učiněn býti. Pak tu již dosti paní trmácení se činí a on odkladův požívá proti tomu artykuli, nebo již od obvinění více než 23 neděle minuly. Má-li se jemu takových odkladův dopouštěli a ona ke škodám a outratám přivozována býti, neb jest na onen čas před soudem zemským ohlášení učiněno, že on žádných odkladův ani obmyslův proti ní požívati nechce, ale na právě svém jakožto měštěnín o to konec vzíti a svou nevinu odvozovati žádal. Jakož pak i některým spoluradním jest to povědomo na jichžto relaci se táhne, ano i od j. mstí. pánův soudcův nejv. zemských dostatečně poručeno, aby bez prodlévání vyslyšán i také s spravedlivým ortelem s vejhradou vrchního práva poděleni, načež jest zapomenuto a na ty postranní věci nastoupeno, což mu již postačiti proti právnímu uvolení nemůže. Ano tu kdy na to jest nastoupeno od něho, že jest tou příčinou neměla ona moci sama od sebe i také syrotka dcerky své Kateřiny z toho mordu viniti, že by v nějakou společnost se syrotkem se dávati měla a poručenství nad týmž syrotkem a statkem bez jistého dovolení j. m. pánů soudcův zemských k sobě přijala, ale ona tomu zjevně odpírá, aby jakou poručnící býti měla, aniž on toho dokud živ za pravé neučiní. Nebo jest-li ona v držení statku Janoviček, drží to podle uvázání komorníkem pro jistou sumu sobě v témž statku přes 18000 kop náležitou a ne podle nějakého poručenství, jakž to strana vykládá. A protož jakž obvinila i na místě Kateřiny dcerky své, to mohla slušně jako máteř učiniti. Jest i na to nastoupeno, že jest pánův z Kolovrat rodu v tomto království českém nemálo, strejcův ano také i bratr nebožtíka pana Albrechta Novohradského z Kolovrat a ti že by právo lepší jměli k obvinění jeho, než-li ona s dcerou svou. Jako by tomu nerozuměli, co by činiti chtěli, kdyby měli lepší přednost před n s dcerkou její nebylo by jemu potřebí učiti jich čemu, mají s toho rozumu dosti, věděli by co s tím dobře učiniti. A tak jest on zoumyslně a bez potřeby právo zaneprázdňoval a svou excepci neprovedl a tehdyť jest paní v pokutu upadl. Žádala vedle toho za opatření a k takové pokutě za dopomožení. Poroučejíc se s tím k uvážení spravedlivému podala poručení od pánův rad nad appelací.
Kniha memorabilní l. 1583. ↩︎