ZDROJ: Čelakovský, Jaromír: Ze starých památek soudních
Mikuláš Dačický z Heslová zavraždil Šťastného Novohradského z Kolovrat, část čtvrtá
In: Právník, časopis věnovaný vědě právní i státní, jejž vydává Právnická jednota v Praze : -1956
Rok vydání 1871
Ročník 10
Datum vydání 1871
Právnická jednota, 1861-
str. 446 a násl.
dostupné na https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:7a1458f3-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c?page=uuid:7a1458f4-4eb0-11e1-5298-001143e3f55c
446V předešlých sešitech tohoto časopisu podávali jsme výpisy ze starých knih městských o jednáních soudních, zejména také řadu takových výpisů z městských knih v archivu kutnohorském chovaných.
447Tyto zápisky vztahují se vesměs k rozepřím, o nichž bylo na soudech jednáno ve věku XV. a XVI., tedy v době, ve které byl jazyk český jediným jazykem zákonodárným a v soudech a ve vší správě veřejné sám jediný měl průchod. Mají pak takové výpisy do sebe zvláštní tu zajímavost, že z nich lze poznávali, kterak se české soudnictví na základě domácího práva a zřízení vyvíjelo a jaké stránky tehdejšího života společenského v nich na jevo se přivádějí. Pozoruhodný jest zvláště spůsob řeči, jenž se z tehdejší české praxe právnické vyvinul.
Jeví se nám tato řeč v pravé samorostlosti své, přiléhajíc přesně k duchu jazyka českého; jest ona spolu tak vytříbena a hojná, že ji posud pokládati sluší za vzácný pramen, jímž může nynější řeč v jednáních právních užívaná a dle spůsobů jinojazyčných až příliš napodobovaná, zase na mnoze býti napravována i obohacována.
V posledních výpisech z městských knih kutnohorských líčila se rozepře, která na městském sondě kutnohorském prováděna v příčině zavraždění pana Šťastného Novohradského z Kolovrat skrze pana Mikuláše Dačického z Heslova.
Vražda ta stala se na Horách Kutných léta 1582 za příčinou prudké půtky, kteráž se byla mezi oběma sběhla. Pachatel vraždy byl na místě od práva městského zatčen či dle tehdejšího spůsobu řeči „vězením opatřen“ a pozůstalá vdova paní Apolona Kolovratova z Lichtenburku a na Janovičkách podala naň žalobu nejprvé k nejvyšším úředníkům zemským na hradě pražském a byvši od nich odkázána podala ji pak k témuž městskému právu na Horách Kutných. Ve výpisech otištěných v sešitech právě předcházejících byly vylíčeny některé pře postranní, ježto byly mezi spornými stranami vznikly v příčině příslušnosti soudu a zarukování škod, pak v příčině legitimace k žalobě i v příčině povinnosti žalovatele či „původa“, odpovídati z místa k námitkám, jež byl obžalovaný činil proti žalobě.
V následujícím pak článku podáváme další průběh té pře.
Dictum od práva:
Poněvadž Mikuláš Dačický svého neodpovídání na žalobu uroz. p. p. Appolony Bitovské z Lichtenburka a na Janovičkách po někdy uroz. p. p. Šťastným Novohradským z Kolovrat i na místě a k ruce Kateřiny, pozůstalého syrotka po témž panu Šťastném z mordu při tomto právě na sobe učiněnou žádné příčiny právní dle uvolení svého neukazuje a nepředkládá, z té příčiny jemu Mikulášovi se nachází, že jest na takovou žalobu j. msti, paní odpovídati povinnen podle práva. Actum feria 2 post Fabiani et Sebastiani. Praetore Joane Kozlar Anno 1583.
448Paní Appolona z vejpovědi děkovala a Mikuláš žádal protahu na rozmyšlení i také za vši akci vydání.
Odloženo do dvou neděl a k vejpisu akci povoleno.
Dominica Oculi feria 2. (4. března.)
Mikuláš Dačický stěžoval sobě do hospodáře šatlavního, že před ním, když se opije a se ženou se svadí, pokoje u vězení míti nemůže, ale jemu pohrůžky činí, že jej zastřelí jako vzteklého psa, ano i v pověst zlou, že by s manželkou jeho zle obcovati měl, dává. Tomu však že on světle a patrně odpírá, žádaje, by proti takové lehké vosobě a opovržené zaopatřen byl a ve svém vězení pokoje užíti mohl. 2. Podle toho oznámil, že jest spraven, kterak by páni zapovědíti měli, aby jej ve vězení žádný nenavštěvoval a kdo by tam přišel za vězně aby tam zanechán byl. I poněvadž nemálo rozepří a dosti těžkých má a v nich rady potřebuje, že bez toho aby tam k němu jíti neměli býti nemůže, žádaje v tom také opatření.
Povědíno: že o tom rychtáři poručí, aby on pokoj míti mohl tam a strany obcování nenáležitého, že sama ta lotryně to mluvila a pro Boha aby pokoj měla před ním za to žádala. I poněvadž těžkost krve nese a nebezpečenství hrdla napomenut, aby pána Boha nehněval a příčin k hněvu nedával, ale raděj milosti hledal. Co se navštěvování jeho dotýče od lidí; s prokurátorem svým aby on se raditi neměl a on tam k němu choditi i kteří mu z přátel posluhují, těm že se nezapovídá; než to: že tam do čtyr pálí i šesti hodin na noc pijí, vožírají se a z vězeni krčmu dělají a on za den dvou tolarův i více za víno utratiti neopovažuje se, páni že nechtí míti. A o tom panu rychtáři, aby toho nedopouštěl poručeno. Což se i stalo potom hned. I poručeno, aby jemu biřička nesloužila a vína v noci nenosila a v poutě aby vždycky byl.
Spiritus Dom. feria 4. e. te. net (konec dubna).
Paní Apolona Kolovratova žádala, poněvadž do Prahy k sirotčím dnům k soudu zemskému odjeti musí a k té při hlavní s Mikulášem Dačickým dostačiti moci nebude, aby do volnějšího času té pře odloženo bylo.
I podal Mikuláš odpověď na suplikaci paní Apolony. Odloženo: A tu se mezi stranami snesení dobrovolné stalo, co se obnovování prv zavedených svědkův dotýče poněvadž se tomu srozumívá, že jiného žádný z nich mimo to, což prvé svědčil, svědčiti nebude pro ošetření vzývání jména Božího, aby to při prvnějším vysvědčení bez závazkův obnovování z obojí strany zůstalo a když k tomu přijde publikováno bylo.
449 „Kromě“ Mikuláš oznámil „co se svědomí pana Matěje Salavy dotýče, poněvadž o jeho svědomí obzvláštní odpor při právě zde jest a to na průvodích zastává, tomu jakž i prvé, že místa nedává a žádá o svých provodích vyslyšán býti. I jest zavoláno na tu při.
Pro úplnost podáváme zde i znění půhonů a důhonů, jimiž Jan mladší Chulejovský z Chulejova, Václav Hrabaně, Alexandr Elšic poddaný Jiříka Hášy a Martin Stekly poddaný Mikuláše Náchodského radou městskou za svědky k této rozepři voláni byli.
Zníť pak půhon ze dne 3. září 1582: „aby vám vědomé bylo, že jsme žádáni od Mikuláše Dačického, abychom vám tímto psaním půhonním vedle práva a zřízení zemského oznámili, abyste k té při, kterouž s j. m. urozenou paní paní Apolonou Kolovratovou o svědka pana Matěje staršího Salavu z Lípy má, svědomí vydali a jakého svědomí na vás žádá tomu s příležicí cedule řezané vyrozumíte a protož podle téhož práva a zřízení zemského pokládáme vám k vydání takového svědomí den při právě našem na rathouze ve středu po Jiljí nejprv příštím v hodin 13 na celém orloji pod pokutou pět tisíc kop gr. v ceduli oznámenou.“
Důhon pak týmž osobám dne 6. září 1582 takový zaslán:
„Jakož jsme vám předešle podle práva a zřízení z. psaní půhonní učinili, abyste Mikulášovi Dačickému k té při, kterouž atd. . . . při právě našem má, svědomí vydali a jakého svědomí na vás žádá, to jest nám cedulí řezanou v půhonu odeslanou oznámeno. I poněvadž až posavad se toho nevykonalo, vám podle dotčeného práva a zřízení zems. opět tímto psaním důhonním pokládáme k vydání takového svědomí den tento pátek nejprv příští na rathouze našem při právě v hodinách 13 a to pod propadením pokuty 5000 kop. gr.“
Pro nastalou ránu morní vzdány jsou soudy a tím spůsobem nové půhony dne 23. dubna 1583 vydány býti musily, v nichž den stání na 27. dubna t. r. položen.
Mikuláš Dačický z Heslova s paní Apolonou Kolovratovou o svědomí pana Matěje Salavy volán a tu opáčil příčiny, proč by on svědkem proti němu býti nemohl. Příčiny ty byly dříve již uvedeny a to takové, 1. že pan Matěj jest nepřítel jeho ouhlavní, 2. že jej rapírem zabíti chtěl a 3. že jej k právu dodával a tak za původa se postavil.
Proti tomu: Co jest od něho Mikuláše mluveno neb ukazováno, proč by pan Matěj svědkem v této při proti němu býti neměl, tomu že jest vyrozumíno, že to vše zbytečně beze vší platnosti a podstaty se děje a paní že žádných příčin k čemu by přivésti měly 450uznávati neráčí. Mluví se pak a tím natahuje, že by on pan Matěj se měl v tom pronesti, když oučinek takový nešlechetný od něho Mikuláše nad panem Šťastným proveden byl, že jest jeho když od toho účinku utéci mínil dodržel a pro právo poslati rozkázal; ano i na to nastoupeno, že jest tu pohrůžku učinil; jest-li že by pro právo nebylo posláno, že by chtěl jej zabiti a vedle pána položiti a těmi příčinami že by nemohl svědkem proti němu býti. Tolikéž že jest i to promluvil, že proti němu svědectví vydá, že jest pána nenáležitě a lotrovsky zamordoval. Mnoho při tom artykulův práva sobě čísti dav, kteříž se vztahují na ty lidi, kteříž by se stranami na roku stávali a při soudu jim radili, od nich mluvili, míse také i v tu příčinu pana Matěje Salavu, jako by on s paní také v tomto soudu stával, radil a pomáhal, čehož se ničímž neukazuje. Než toliko to, že jest jej právu dodržel a k němu mluvil, kterak pána nenáležité zamordoval, jakž z téhož svědomí čteného se to vyhledává. Ale tu žádný soud a pře nebyla, ani on pan Matěj Salava žádným původem nebyl ani žalobníkem jak strana vykládá. Než což se tu od něho stalo poznav tou zlý oučinek nechtě zlému folkovati, aby snad upustě jeho od takového účinku k němu o to hledíno nebylo. Protož pro vyhledání toho jest se v tom slušně a spravedlivě zachoval a jeho Mikuláše právu dodržel, jakž z. z. K. 34 vyměřuje a v sobě zavírá.
Po čtení: že ráčili vyrozuměti, jaké jest snesení všech tři stavův království českého jak se má zachovati ten, kdož mordu nějakého přítomný jest. Jakž se pak i on pan Matěj podle toho tak zachoval a jeho Mikuláše právu dodržel, ale aby proto neměl svědkem býti, k tomu nepřivede a toho žádná slušná příčina není, ač mnoho se tu řečí bez důvodů vedlo. Pročež žádáno, aby paní se v tom překážka nedála, neb se tomu srozumívá, že to vše se od něho zbytečně děje, toliko aby tím déle protahováno bylo, jak se i prvé příčinami neodpovídání stalo, ale není té naděje, aby tomu od práva dopuštěno bylo. V tom se poroučejí právu ku spravedlivému uvážení.
Proti tomu: že neráčí toho uznávati, aby on zbytečně zaneprázdnovati měl, neb poněvadž se jemu té největší věci jako hrdla dotýče, tuť jest povinnen sebe obhajovali, nebrž poznavše od p. Matěje Salavy k tomu hodné příčiny dané jeho k svědomí v této při dopustiti proti sobě nemůže. A nerad toho slyší, že průvod jeho dostatečný tak naopak se jemu převrací a jinak než sám v sobě jest vykládá. Ano i také davši čísti zřízení z. k tomu se natahuje, jako by se na pana Matěje vztahovalo, že on byvši toho přítomný byl povinnen jeho dodržeti, ješto se to z. z. vztahuje na práva, že právu taková věc 451k opatrování náleží. Ač praví, že když ucházeti chtěl, že ho dodržel, čemuž on odpírá, aby mínil odcházeti a byla by věc veliká, aby paní mohla rozuměti člověka mysli, což jest nemožné a nepodobné a také se toho ničímž neukazuje a řeč bez průvodův jest taková jako by mlčel. Ješto když k hlavní při přijde i to čím se dotýká jinak se vyhledá, ale pan Matěj Salava mohl jest dobře, poněvadž to pod právem zde v městě a domě zamčitém se sběhlo jinačejším spůsobem před sebe vzíti bez takových pohrůžek a přísahání, ale poněvadž tak se v to dal, což jest dostatečně provedeno a ukázáno, tehdyť v této při svědkem býti nemůže a nemá poroučejíce to k panskému uvážení.